Foto NASAGo Apollo, go!  
  
Před 30 lety, ve středu 16. července 1969, začala kosmická mise označovaná v NASA jako AS-506. Stometrová nosná raketa Saturn V se odtrhla od rampy 39A Kennedyho kosmického střediska na mysu Canaveral přesně v 9 hodin 32 minut a 0,724 vteřin východoamerického letního času, u nás bylo něco po půl třetí odpoledne. Po 11 minutách a 42 vteřinách se dostává třetí stupeň Saturnu SIV-B společně s užitečnou zátěží na oběžnou dráhu ve výši 183-184 km nad povrchem Země. Sklon dráhy je 32 stupňů, doba obletu 88 minut. Těleso na orbitě obdrží mezinárodní označení 1969-59A. Užitečnou zátěží je Apollo 11.  
Start sleduje milión lidí na základně i v okolí, bubnující řev motorů je zvedá a oni řvou také: Go! Go! Go! Start sledují i sovětští námořníci z flotily osmi námořních lodí, která plula soudružsky návštívit přátelskou Kubu, ale tyto dny okouní necelých 60 kilometrů od místa startu. Ti ale nejspíš neřvou.  
Jedná se už o 33. start s lidskou posádkou, počítáme-li i první dva suborbitální americké lety. Po Apollech 8 a 10 jde o třetí pilotovaný let k Měsíci. Ale poprvé má na cizím vesmírném tělese přistát člověk!  
Ve velitelském modulu Columbia jsou lidé celkem tři.  
Michael Collins je jejím pilotem a jako takový na Měsíci nepřistane. Čeká ho osamění, jaké člověk dosud nezažil. Bude sám kroužit kolem Měsíce, tři čtvrtě hodiny z každého dvouhodinového obletu mimo spojení se Zemí, kterou v té době ani neuvidí. U předcházejících letů v této situaci byli vždy tři...  
Collins se narodil 31. 10. 1930 v Římě v rodině amerického diplomata. Je ženatý s Patricií, jejich tři děti se jmenují Kathleen, Ann a Michael. V roce 1952 získal bakalářský titul na vojenské akademii West Point, poté působil jako zkušební pilot na základně Edwards. Nalétal celkem 3000 hodin. Mezi kosmonauty byl přijat v říjnu 1963. Zde se podílel na vývoji kosmického skafandru. V něm také strávil v otevřeném vesmíru jedenapůlhodinovou vycházku při letu Gemini 10. (EVA, extravehikulární aktivita, činnost mimo kosmický vehikl, nikoli "zvláštní činnost", jak tvrdil dabing Apolla 13...)  
Z tohoto letu má už na kontě 70:47 hodin. Tehdy došlo na oběžné dráze ke spojení s čekající Agenou 10, jejíž motor je vynesl až do výšky 762 km. Gemimi 10 provedla též inspekční návštěvu dřívější neúspěšné Ageny 8, ze které Collins při EVA odmontoval sběrač mikrometeoritů.  
Pilot lunárního modulu Edwin E. "Buzz" Aldrin se narodil 20.1. 1930 v Montclairu, New Jersey. S manželkou Joan mají tři děti: James, Janice, Andrew. Bakalářský titul na vojenské akademii West Point získal roku 1951. Foto NASALétal na základně Bryan v Texasu, v roce 1952 se účastnil korejské války. Šestašedesátkrát vzlétl na své F86, sestřelil dva MiGy 15, jednoho poškodil. V roce 1963 získal doktorát na Massachusetts Institute of Technology, dizertační práce se zabývala pilotáží při setkání na oběžné dráze. Do kosmonautického týmu přišel spolu s Collinsem v říjnu 1963 jako první vědec.  
Také on už má za sebou jeden let, 94:34 hodin na Gemini 12. Také tehdy se setkali s Agenou a upravili pomocí jejích motorů svou oběžnou dráhu. Při tomto letu si také užil EVA po dobu 2:08 hodin, dalších 2:30 pozoroval a fotografoval vykloněný z otevřených dveří Gemini.  
Velitel letu Neil A. Armstrong se narodil 5.8. 1930 ve Wapakonetě v Ohiu. Ženatý s Jan(ice), děti dvě: Eric, Mark. Pilotní diplom získal v den svých 16. narozenin. V letech 1949-1952 sloužil v Korei, kde vzlétl k 78 bojovým letům. 1955 získal titul leteckého inženýra, létal pro NACA a pak pro NASA jako zkušební pilot, současně pokračoval ve studiu na Universitě jižní Kalifornie. Zalétával takové lahůdky jako X1, F100, F102, F104, X15. Do týmu kosmonautů přišel v září 1962.  
Jeho první kosmický let v Gemini 8 trval jen 10:41 hod. Po spojení s Agenou došlo totiž k nekontrolovatelné rotaci soulodí, která skončila málem katastrofou. Armstrongovi se v poslední chvíli podařilo rotaci zastavit a odpojit se. Následovalo nouzové přistání. V květnu 1968 se včas katapultoval z padajícího vehiklu LLRV, na kterém se na základně Ellington u Houstonu trénovalo přistání na Měsíci. Teď je velitelem letu, který má jako první dovézt z Měsíce vzorky hornin.  
Budou první? Měsíci se už blíží sovětská Luna 15, jež startovala 13.7. Jedná se o 42. misi, která se dostala do oblasti přitažlivosti Měsíce. Pokud přistane před Apollem 11, bude 24. tělesem, které dosáhne povrchu Měsíce. Pokud přistane měkce, bude mít pořadové číslo 8. Pokud se předpokládaný návratový modul z Měsíce vznese, získá prvenství. A když dopraví na Zemi vzorky z Měsíce, bude samozřejmě také první. A i když budou první lidé na Měsíci Američané, přece jenom jejich vítězství nebude takové.  
Zejména je možno čekat rámus v Kongresu a tlaky na snižování rozpočtu pro další lety. Strojově sebrané vzorky jsou levnější! Není jich tolik, nejsou tak zdokumentovány, ale jsou levné.  
Některé prognózy hovořily o tom, že by se na povrchu Měsíce mohly vyskytovat diamanty, vzniklé při nárazu meteoritů. Ale cena vzorků z prvního Apolla neměla být nijak menší! Při nákladech 24 miliard dolarů za celý projekt a předpokládaném úlovku 24 kg měsíčních hornin přišla cena 1 gramu vzorku právě na 1 milión dolarů! Kdo vyhraje tento tajný závod?  
V T+2:44:14 se restartuje motor třetího stupně, po necelých šesti minutách navádí Apollo 11 na dráhu k Měsíc.  
  
Dovolte mi osobní vzpomínku. Před třiceti lety mi bylo osmnáct let a tehdejší dobu jsem vnímal zvlášť tíživě. Naplno se již rozhořela takzvaná "normalizace". Pro neznalé: Když v srpnu 1968 okupovala Československo Sovětská armáda s pomocníky z dalších "bratrských států", tvrdili sovětští politici, že to bylo jen proto, aby se k nám navrátil klid. Zástěrka doprovodných oddílů ze států Varšavské smlouvy po několika měsících odtáhla, zůstali jen Rusáci. Ale že prý odejdou brzy také, jen co se situace u nás "normalizuje". A tak jsme se všichni měli tvářit, že je máme rádi, že budeme i nadále budovat socialismus a upevňovat přátelství, jen aby co nejdříve odešli. A pak se uvidí.  
Nastala klasická pobělohorská situace. Spousta lidí na vedoucích místech si řekla: Raději to budu dělat já, než aby se sem dostala nějaká svině. A tak se ze spousty lidí svině staly. To ale nestačilo, ti, kdo dělali první špinavou práci, byli brzy nahrazeni sviněmi z přesvědčení. Padl Dubček, nastoupil Husák. Během června 1969 zaniklo několik desítek časopisů, které už beztak měly nasazen náhubek cenzury. Namátkou jmenuji alespoň ty, které jsem si kupoval sám. Reportér, Listy, Zítřek... V atmosféře tohoto mediálního holokaustu startovali k Měsíci Američané.  
Československá televize měla za sebou čerstvou aféru s "různými těma provokacema, různýma těma Lýrama", jak trefně pravil soudruh předseda vlády Lubomír Štrougal a přímými přenosy z historického letu imperialistických Američanů neoplývala. Naštěstí stále ještě dávala prostor zasvěceným komentářům hochů ze Space Clubu. Ale přímý přenos je přímý přenos.  
Leč pánbíček nás měl rád. V neděli 20. července v devět hodin večer jsme s mámou jako vždy vyladili vysílání Hlasu Ameriky do Československa. Po krátkých všeobecných zprávách jsme se stali přímými účastníky přistání na Měsíci. 21:05:05 byl totiž zažehnut přistávací motor LEMu! Trnuli jsme při vyhlášení poplachu dvanáct nula nula, vzrušeně poslouchali komentáře, v pozadí se ozývaly zašuměné hlasy samotných astronautů. Trvalo to nějak dlouho, říkali, že přistanou asi v 21:16, ale udaný čas proběhl a Eagle byl stále ještě "ve vzduchu". 21:17 a stále ještě nepřistáli! Napětí bylo nesnesitelné. Úsečná krátká hlášení byla náhle vystřídána uvolněnými a nadšenými výkřiky. Konečně jsou tam. V Liberci bylo 21:17:41 středoevropského času.  
Vzpomínám si na tu radost a po letech znovu zažívám její odezvu. Žili jsme v okupované zemi, které vládli komunističtí kolaboranti. Minulý rok jsme se mohli trochu rozhlédnout po normálním světě, po několika měsících jsme se opět museli ponořit do té hrozné žumpy lží, pomluv, nenávisti a neschopnosti, totiž do hoven reálného socialismu. Ale jedno okno zůstalo: Tam na Měsíci přistáli lidé a nemají komunistickou knížku! Foto NASA 
Odvážným hrdinům fandila v přímém přenosu z přistání snad miliarda lidí. Ale jejich ruští kolegové neměli tu možnost. Sovětským kosmonautům ukázali z fenomenálního letu jen některé vybrané záběry, promítání bylo tajné. Přitom se někteří z nich chystali k letu na Měsíc taky. Protože však Sovětský svaz nemohl být druhý, rozhlásili jeho ideologové, že prej to stejně nikdy neměli v úmyslu.  
První lidé byli na Měsíci a po nutných prověrkách zařízení měli v plánu spánek. Vy byste v takové situaci mohli jít spát? Já ne, oni také ne. O změně plánu jsem se dověděl v komentovaném vysílání ČST, i o tom, že po ukončení normálního programu bude následovat přenos z Houstonu i Měsíce. Tady chci po třiceti letech poděkovat těm televizákům, kteří se tenkrát rozhodli vysílat non stop, dokud Armstrong s Aldrinem nestanou na Měsíci vlastníma nohama. Pravidelné vysílání už skončilo, nenarušovali tedy vysílací schéma. Ale v době, kdy se začali likvidovat schopní lidé, riskovali přinejmenším vyhazov. A černé puntíky do kádrových materiálů svých dětí.  
A tak jsme díky hrdinům z Československé televize mohli sledovat historické okamžiky také. Máma tehdy odmítla a zachrula se do postele, však si jistě zítra bude moci záběry prohlédnout. Ztlumil jsem zvuk a sedl jsem si na zem před blikajícím okénkem naší televize. 15 minut po půlnoci začaly přípravy na vystoupení, ale všechno to bylo strašlivě zdlouhavé. Ale měly prý přijít i televizní záběry zvenčí přistávacího modulu. 6 minut před čtvrtou hodinou ráno byly tady! Rozmazaný obrázek nejasně ukazoval tmavou siluetu modulu. A už se z něj cosi souká! Opatrné poskakování nezřetelné postavy, pak závěrečný mohutný seskok z poslední příčle žebříku. 3:55, první člověk stanul na povrchu Měsíce!  
Alespoň jsem si to myslel. Později mne opravili. Armstrong stál teprve na misce nožky modulu. Komentoval její zaboření do povrchu, prach odfouknutý raketovým plynem, prostě technické věci. Teprve pak se pustil vzpěry a udělal ten správný Velký skok pro lidstvo. 21. července 3:56:21 SEČ, v Americe bylo teprve něco před desátou večer, ještě v neděli 20.7. 1969, nejlepší čas pro zprávy.  
V Čechách byla noc, naštěstí, jinak jsme nic neviděli. Takhle jsem mohl sledovat Aldrina, který se ze dvířek vyškrábal 4:12 a po skoro dvou minutách seskákal až na povrch. V půl páté přenesl Armstrong kameru asi 10 metrů od modulu a vyměnil na ní objektiv. Objevil se panoramatický záběr, kterému dominoval Eagle, neuvěřitelný brouk, monstrum, které by nikdo nevymyslel, ale jehož každý detail byl technicky odůvodněn. Foto NASAKolem něj poskakovaly černobílé průhledné stíny, jak je v pohybu nedokázal pomalý přenos zachytit. Po prvním sběru vzorků a instalaci experimentu se slunečním větrem došlo i k vztyčení americké vlajky. Astronauti vyslechli poselství prezidenta Nixona. Ještě jsem sledoval klokaní skoky Aldrina i jak se Armstrong moří s odběrem trubkových vzorků. Těsně před šestou zalezl do modulu Aldrin, Armstrong deset minut po něm. 6:11 byl průlez uzavřen. Vypnul jsem televizi a běžel za svou prázdninovou brigádou. V půl sedmé jsem nastupoval jako pomocná síla u dlaždičů.  
Byla to moje první probdělá noc. Ale nebyl jsem nějak zchvácen, naopak, občas jsem poskakoval a připadal jsem si lehký, jako astronauti na Měsíci. Ti po odpočinku odtartovali šest minut před sedmou hodinou večer našeho času. 22:35 se Eagle spojil s Columbií, pilotovanou opuštěným Collinsem. Asi před dvěma měsíci si tuto operaci vyzkoušeli Young a Cernan ve Snoopym a Stafford v Charlie Brownovi, předjezdci z Apolla 10. Posádce Snoopyho musely při přeletu ve výšce 15 km nad povrchem kanout sliny, ale přistát tehdy nesměla. Ani nemohla, astronauti snad pro jistotu neměli k přistávací operaci dostatek paliva. (Oba však měli štěstí, přistát na Měsíci se jim nakonec podařilo. Young velel Apollu 16 a Cernan Apollu 17.)  
Teprve poté, co Apollo 11 zamířilo k Zemi, přiznali Rusové svou porážku v tajném závodě o Měsíc navedením Luny 15 na povrch Měsíce, kam dopadla rychlostí 150 m/s. Jistě nesla emblény Sovětského svazu a portrét samotného Lenina.  
Armstrong s Aldrinem zanechali po sobě na Měsíci také hromadu nepořádku. Soubor přístrojů, z nichž dodnes je použitelný koutový laserový odražeč. Osobní backpacky, které po návratu do kabiny vyhodili ven, aby Eagle odlehčili. Fotoaparáty Hasselblad. Každý gram dobrý. A také samozřejmě přistávací část měsíčního brouka. Na jeho vzpěře je upevněna pamětní plaketa s textem: "Zde se lidé z planety Země poprvé dotkli nohama Měsíce. Červenec 1969, A.D. Přišli jsme v míru jménem celého lidstva." Následují podpisy posádky, amerického prezidenta, pamětní nápisy na počest Virgila Grissoma, Edwarda Whitea, Rogera Chafeeho, Vladimíra Komarova a Jurije Gagarina. V mikrotečce mírová poselství státníků 73 zemí světa. V horní části plakety jsou zobrazeny dvě polokoule Země.  
Ta se tu vznáší asi 25 stupňů od zenitu. Z této vzdálenosti na ní nejsou patrny ani státní hranice, ani masové hroby. Odtud vypadá přívětivě.  
  
Foto NASAMinule jsem tu vzpomínal na přistání Apolla 11 na Měsíci. Při práci na tomto příspěvku jsem též listoval historickými čísly časopisu Life. Za článkem s překrásnými barevnými fotografiemi (kolik může mít šeď odstínů!) jsem narazil na rozsáhlý příspěvek o "Tedovi" Kennedym.  
Je to také třicet let, kdy sužovaná rodina Kennedyů dostala další ránu. Senátor Edward Kennedy tehdy sjel se svým autem z mostu na ostrůvek Chappaquiddick do vody. Sám se zachránil, jeho asistentka Mary Jo Kopechne v autě zahynula. Incident skončil podmíněným trestem pro "mladého Kennedyho" za neposkytnutí pomoci a značným pošramocením jeho politické pověsti. Článek je doprovázen také spoustou fotografií i názornou mapkou. Rozhovory se svědky i se senátorem.  
A proč o tom píšu v souvislosti s Apollem. Souvislost tu je. Týká se způsobu informování. Troufám si tvrdit, že jedním z rozdílů mezi vyspělým a úpadkovým světem je právě přístup k podávání informací. Ten jsem si poprvé uvědomil právě v kontextu kosmických letů.  
V roce 1971 letěla k Marsu celá flotila pozemských průzkumníků, americký Mariner 9 a sovětské Marsy 2 a 3. Již tehdy začaly první pokusy o kosmickou spolupráci mezi tehdejšími velmocemi. Akademie věd SSSR a Jet Propulsion Laboratory se dohodly a propojily svoje sledovací stanoviště dálnopisnými linkami, aby si mohli předávat informace a koordinovat činnost vzdálených přístrojů. Spojení vzniklo až po uvedení sond na dráhu k Marsu, nebylo původně plánované. Největší problém však nečinily potíže technické, ale mediální, jak bychom dnes řekli. Potíž spočívala v přístupu k informování veřejnosti.  
V Sovětském svazu a celém jeho přidruženém koncentráku bylo vše tajné. Kosmické lety zvlášť. Dokonce i před jeho účastníky. Už jsem psal, jak Rusové tajili národu přistání Američanů na Měsíci. I sovětští kosmonauti měli možnost spatřit jen vybrané materiály. O co lépe jsme na tom v roce 1969 ještě byli my, občané čerstvě okupovaného Československa u našich černobílých televizorů!  
Není moc známá historka s Gagarinem: Kosmický let Vostoku 1 byl ovládán automaticky. Ale pro případ selhání stroje mohl kosmonaut převzít ruční ovládání. Probíhalo by to asi takto: Signálka avizuje výpadek automatiky, Vostok začíná nezvladatelně rotovat. Jurij Gagarin sahá do kapsičky skafandru. Vyjímá pečlivě zapečetěnou obálku. Rozevírá ji a chápe se třímístného číselného kódu. Odstraňuje západku na víčku, pod kterým je pětimístná klávesnice. Zadává tajný kód. Rozsvítí se zelená, která signalizuje připravenost přechodu na ruční provoz. Sovětský kosmonaut, tisíckrát prověřený člen komunistické strany, se chápe otěží kosmického korábu a bleskurychle reaguje!!! Co kdyby jim chtěl emigrovat???  
Start sovětských družic na oběžnou dráhu byl vždy vyhlašován až po jejich úspěšném navedení. Neúspěchy neexistovaly. A tak se dodnes moc neví o sovětském lunárním modulu, v kterém měl Leonov sám přistat na povrchu Měsíce. Dva zkušební starty superrakety N1 k Měsíci skončily v roce 1969 neúspěchem. Nikdo se neodvážil obětovat život kosmonautů v posledním třetím exempláři, protože o dění na sovětských kosmických základnách byly informovány nejen špičky západních tajných služeb, ale i každý zájemce, který si kupoval populárně naučné aeronautické časopisy. ("Na přiložené fotografii sledujete stín ocasní plochy raketoplánu Buran, který vyčuhuje z hangáru na základně XY.")  
A v téhle atmosféře totálního utajování se měly uveřejňovat informace o letu na Mars! Linka mezi Moskvou a Pasadenou byla označena za tajnou a nakonec se partneři dohodli na tomto protokolu: Nebudou se uveřejňovat vůbec žádné zprávy z Moskvy, Američané mohou uvést všechny svoje relace. A tak se na veřejnost dostaly i odpovědi na ony "tajdův" informace. Například v jedné americké relaci se objevilo zhruba toto: "Vážení přátelé, jsme vám velmi vděčni za nesmírně podrobný popis vašich sond Mars. Uvítali bychom však ještě upřesnění alespoň v tom rozsahu, jak o Marineru 9 informoval před rokem časopis Sky§Telescope..."  
Tahle historka ukazuje rozdíl mezi "Západem" a "Východem", mezi úspěchem a krachem. Před kým komunisté utajovali každou kravinu? Před svými vlastními lidmi, kterých se báli! Toto utajování, nedostatek informací, byl v základu sovětské prohry v závodu o Měsíc. Už tehdy, v roce 1969, byl zjevný hnilobný proces, který po dlouhých dvaceti letech vedl k pádu dlouho stojící mrtvoly reálného socialismu.  
To mne neustále fascinuje, když se redaktor CNN zeptá nějakého policisty, státního podúředníka, zástupce firmy, že každý je ochoten podávat pohotové, zasvěcené informace. Důvěryhodně a ve světle, který je pro něj nebo jeho firmu nejlepší. Beze strachu, aby něco neprokecl, neboť vše je veřejné! Zato u nás slyšíte samé "No Foto NASAcoment!" Podniky vydávají "směrnice chování", kde se zaměstnancům zakazuje hovořit s novináři. Pro styk s médii je určen příslušný orgán. Sekretář pana mluvčího (neboť i mluvčí mají své mluvčí...) vám pak sdělí, že odpovědná osoba je právě na dovolené či chorá, vyčkejte několik dní na oficiální vyjádření, které bude předáno písemně.  
Za dřívějšího režimu jsem nechápal, proč se nehýbe "elektronizace a komputerizace našeho života", když je vyhlášena jmenovitým úkolem ikstého sjezdu KSČ. Rozvoj domácích počítačů bojkotovala StB. Z kopií psaných na psacím stroji se dal zjistit a chytit jeho majitel, kopie z tiskáren počítačů byly všechny stejné. První mezinárodní konference o tehdy budoucím družicovém televizním vysílání krachovaly ne na dosud nevyřešených technických problémech, ale na snaze Moskvy zakázat toto vysílání na území jiných států. Komunismus padl, protože lhal, protože zatajoval vše, na co se dalo pohlédnout a když vtrhly na obelhávané lidi pravdivé informace třeba právě pomocí dálkového sledování pozemních televizních signálů ze SRN a Rakouska, později z Polska a nakonec ze samotného Ruska, musel se režim postavený na lži zhroutit a také se zhroutil.  
A jak jsme na tom dnes? Vidíme snahu znovu mlžit, znovu zatajovat či lhát. A když to nepůjde jinak, vyrobí vláda návrh zákona, po jehož uplatnění v praxi by všechny všetečné noviny zanikly. Sám pan premiér Zeman hovoří o novinářích jako o hnoji a žumpě, debilech a póvlu. Jediný spravedlivý mezi nimi je pro něj jistý Přemysl Svora, jehož jméno už je synonymem právě té žumpy, o níž Zeman vykládá. Předseda poslanecké sněmovny Klaus zas horlí proti "špatně položeným otázkám".  
Pravda, takové žurnalisty, jako měl Life a začínal mít československý tisk před třiceti lety, ty dnes abys špendlíčkem hrabal. Bude se situace zlepšovat? Uplynulo deset let od pádu režimu lži a nenávisti. Doufejme, že všichni lháři a nenávistníci budou časem vytěsněni na hnojiště dějin, nejen ti z médií, ale i ti z politiky. Opilí, lhoucí, kradoucí senátoři, ministři i premiéři.  
A v tom nám dopomáhej Internet!  
  
V minulých třech článcích jsem vzpomíncl na let Apolla#11. (Záiemcům se nabídk` mých posledních deseti textů pozvine so kliknutí na ikonu "Omnibus":-(. Jsem pád, že moje vzplmínky sovzbudioy další#dopisovbtele Psb k jejibh příspívkům. N`konec swále ještě vzpooínáme 30. výročď uzavřemí astrooautů do karantéoy. Z té je propwstili `ž 10. sspna! Spllu s nioi i dalşí lidi,#kteří přišli do#neplánovaného rtyku s něsíčním#prachem. celkem#19 osob, &nbrp; Prvoí přistŕní na Mísíci potažuji {a nejvýxnamější#čin 20."století/ za mezník ve vţvoji liestva. Tgnto čin měl mnmho aspehtů. Aspgktu technologického užíuáme dodles. Měsěční program znbmenal rnzvoj materiálů,'nbsp;RIGHT>pmčítačů, zpracování informací i#nových xpůsobů úízení. @spekt vmjenský nebývá moc zmiňlván, ale revoluční vývok kosmiché technmlogie unožnil později i!velkolesé plánx "hvězdmých váldk". Dnes víme, ˝e se sice ve značné míře jednalo o zpravodajskou hru, ale právě úspěch programu Apollo dodával jejich virtuální hrozbě na věrohodnosti. A nakonec i vedl k pádu Říše zla.  
Aspekt ideologický jsem zmiňoval posledně, takovou reklamu kapitalismus v té době potřeboval. V okupovaném Československu nám úspěch amerického přistání na Měsíci dávalo určitou míru zadostiučinění. Ale program Apollo vedl dokonce i k poznání Měsíce, to bylo jeho vlastním cílem!  
Už před prvním pilotovaným letem (Apollo 7, říjen 1968) se naše poznání Měsíce nebývale prohloubilo. Nejdříve týmy astronomů zpracovaly nové mapy Měsíce z pozemních pozorování, bylo to potřeba k naplánování míst přistání. Vybraná místa byla pak podrobně prozkoumána pěti Lunar Orbitery v letech 1966-67. (Všechny byly později navedeny k pádu na měsíční povrch, aby nepřekážely dalšímu provozu.) Ve stejné době přistávaly na Měsíci úspěšné Surveyory. Luně 9 s jejím "poloměkkým" přistáním patřilo prvenství, ale čtyři americké sondy přinesly důležité poznatky o soudržnosti a dalších mechanických vlastnostech povrchového regolitu, směsi kamínků a prachu. Panovaly obavy, že pro tlustou vrstvu prachu nebude přistání vůbec možné, ty byly vyvráceny. Ani nebezpečné vyrovnávací elektrostatické výboje se nekonaly.  
Apolla 8 a 10 přinesla ještě podrobnější snímky, které byly poprvé zaostřeny vybíravým okem lidského fotografa. Apollo 11 pak bylo bráno širokou veřejností jako vrchol celého projektu. Přivezlo poprvé 24 kg dokumentovaných vzorků, porazilo sovětskou automatickou Lunu 15, dokázalo nadvládu otevřené společnosti. Foto NASAVeřejnost se ještě tak zajímala o let Apolla 12. Zatímco na orbitě vyčkával Gordon, navedli Conrad a Bean svůj Interpid pouhých 200 metrů od Surveyoru 3 a kus z něj odvezli zpět na Zemi. Poprvé se v praxi předvedlo, že je možné provádět vícečetné výsadky. Astronauti instalovali funkční soubor přístrojů ALSEP, z těch prvních u Eaglu fungoval už jen koutový laserový odražeč. Jenže tehdy zkolabovala televizní technika a tak z Měsíce nebyly žádné zajímavé přímé záběry.  
Veřejnost a poté i politici ztratili o měsíční projekt zájem. Pro ně skončil. Přitom první dvě Apolla na Měsíci byla vlastně jen technickými lety, které měly otestovat možnosti, než se začne s vlastním vědeckým výzkumem! Start Apolla 13 už v přímém přenosu nebyl. Až hrdinný boj Lovella, Heiseho a Swigerta o přežití přilákal opět zájem veřejnosti. Kdyby skončil neúspěchem, možná by skončil celý měsíční projekt. Chladnokrevnost posádky a obětavost pozemního personálu přivedly hrdiny zpátky, jediným vědeckým výsledkem mise bylo půlhodinové rozechvění Měsíce po dopadu vyhořelého třetího stupně nosné rakety SIV-B, zaregistrované seismometrem po Apollu 12. Program Apolla 13 program pak splnilo Apollo 14. Shepard a Roosa poprvé přistáli v hornatém terénu. Poprvé měli dvě vycházky na Měsíc, poprvé použili příručního vozíku, který jim umožnil sebrat větší množství materiálu. Mitchell na oběžné dráze zatím pilně fotografoval Měsíc z výšky.  
Prvním plně vědeckým letem bylo až Apollo 15, které dopravilo spolu se Scottem a Irwinem na Měsíc i elektromobil, který významně rozšířil akční rádius průzkumníků. Poprvé vypustil Worden z velitelského modulu na oběžnou dráhu kolem Měsíce subsatelit. Poprvé se snímala měsíční krajina čtveřicí synchronizovaných kamer ze servisního modulu. Poprvé vylezl pilot velitelské sekce do volného prostoru, aby z kamer vyňal kazety s kilometry nasnímaného materiálu. Stejně vytíženými misemi byly i Apollo 16 (Young z Apolla 10, Duke, Mattingly) a Apollo 17 (Cernan, také veterán Apolla 10, Schmitt, Evans).  
A to bylo vše! Schmitt byl první a zatím poslední profesionální geolog, který se dostal na Měsíc. Mise Apollo 18, 19 a 20 byly škrtnuty z úsporných důvodů. Projekt stál 24 miliard dolarů, krom dříve jmenovaných automatů do něj patřily i všechny pilotované lety Gemini. Čtyři vlády a čtyři kongresy podporovaly dobytí Foto NASAMěsíce. Měsíc byl dobyt, každých dalších asi 400 milionů dolarů na jednotlivý let bylo náhle mnoho. Byla vlastně uskutečněna jen polovina vědeckého výzkumu. Ušetřila se jedna a čtvrt miliarda dolarů. Pouhých...  
Ze zbytků projektu se uklohnil báječný Skylab. A společný let se Sojuzem 19. Ale Měsíc zůstal na další desetiletí opuštěn. Mezinárodní výzkumná základna na Měsíci nevznikla. Bylo to, jako by po překonání mostu u Remagnenu spojenecká vojska opět ustoupila za břeh Rýna a podepsala kapitulaci.  
Dnes se plánuje let na Mars. Neměl by být opět ojedinělým výkřikem, ale logickým vyústěním kosmické aktivity v blízkosti Země. Svoji představu jsem popsal už vloni o Vánocích. Než vylezeme na vrchol Marsu, měli bychom se vrátit na pláně Měsíce. A už tam trvale zůstat. Měsíční kosmická základna by se mohla nazývat po inspirátoru svého založení: "Malina".  
Lety Apolla k Měsíci mají i dnes ještě jeden aspekt: Na Zemi zuří vražedné války, diktátoři se chápou krutovlády, zdá se, že blbost kvete a brzo vydá plody. Ale tam, "v krásném, jasném, pronikavě chladném měsíčním dni", jak kdysi pravil Collins, trvají v měsíčním prachu na věky otištěné stopy po prvních návštěvnících.  
Lidské stopy. 
  
Jan Kovanic
Použitá literatura: 
Karel Pacner, ...a velký skok pro lidstvo, Albatros, Praha 197  
vlastní archív 
  
Čtyřdílný seriál byl s laskavým svolením autora převzatý ze stránek Neviditelného psa.