Deep Space 1: Aplikace bude ukončena  
Nový zářez na pažbě extrasolárních hledačů 
Velké bada-búm 
Další Uranovy přírůstky 
 

    
  
Deep Space 1 nám bohuzel zadne pekne obrazky neposlal (kresba IAN)Deep Space 1: Aplikace bude ukončena 
  
Americká experimentální sonda Deep Space 1 minulý týden v pátek v šest hodin čtyřicet šest minut našeho času prolétla kolem planetky číslo 9969 Braille. Setkání mělo být příjemným koncem výpravy, jež úspěšně otestovala celou plejádu nejrůznějších technologií. Mělo, ale úplně nebylo – nepodařilo se totiž zhotovit jediný detailní záběr asteroidu. 
Malou planetku Braille sonda pomocí kamery zkoušela nalézt od neděle 25. července. Podle očekávání to nebylo vůbec jednoduché a tak se její slabý obraz podařilo zachytit až o den později. Nezvládl to však autonomní navigační systém AutoNav, jenž ovládá Deep Space 1, nýbrž mnohem důmyslnější programy v pozemním řídícím středisku. Současně se ukázalo, že se nachází o čtyři sta kilometrů mimo původně očekávanou oblast.  
Čas neúprosně plynul a planetka byla natolik malá, že ji elektronický mozek sondy nemohl i nadále zaměřit, takže pozemní kontrola nakonec dráhu změnila sama. Teprve ve čtvrtek ráno, pouhých sedmnáct hodin před setkáním, AutoNav planetku zachytil a provedl první korekci. V tom okamžiku se ale projevila drobná softwarová chyba: sonda si do paměti zaznamenávala Braillyho polohy v různé okamžiky a sáhla po nich pokaždé, když chtěla spočítat svoji dráhu. Jak se ale přibližovala k cíli, množství ukládaných údajů prudce stouplo a systém byl značně přetížený... Určitě i vy znáte klasickou situaci s Windows, kdy vám některý z programů zatuhne, a pak nezbude nic jiného než počítač restartovat. K podobnému selhání aplikace, samozřejmě mnohem komplikovanější, došlo i na palubě Deep Space 1. Jakmile palubní mozek objevil závadu, sám se uvedl do klidu: Sonda se zorientovala směrem na Slunce (jediný výrazný bod na její obloze), záložní anténu namířila k Zemi a očekávala pomoc. Šokovaná obsluha v řídícím středisku nepříjemnou situaci objevila jen několik hodin před kritickým setkáním -- proto ihned poslala příslušnou sekvenci povelů, aby se Deep Space 1 opět zapnula do pracovního režimu, natočila k naší planetě hlavní anténu a uvedla do chodu kameru a spektrometr. Postupně byl obnoven i provoz plazmového detektoru, jenž slouží k rozboru nabitých částic. Jenže zatímco před výpadkem byl naprogramován tak, aby prováděl rozbor prostředí v okolí planetky, nyní se vrátil ke svému původnímu programu, kdy monitoroval elektrické a magnetické pole iontového motoru. Takže operátoři museli do něj opět nahrát nové povely. Jenže co další korekce? Jakmile byl počítač restartován, AutoNav přišel o všechny své dřívější záznamy -- to určitě také znáte z vlastní zkušenosti .-) K průletu zbývalo jenom několik hodiny, Deep Logo vypravy Deep Space 1 (zdroj JPL)Space 1 se nepohyboval po dostatečně vhodné dráze a během restartu nemohl provést ani další korekce… 
Přesto všechno dokázala pozemní kontrola z paměti sondy získat tři snímky zhotovené a analyzované před nehodou. Byly ihned odeslány do řídícího střediska a posloužily ke spočítání poslední korekce --  připomeňme, že se v tom okamžiku Deep Space 1 nacházela téměř dvě stě milionů kilometrů daleko. Poslední příkaz přitom operační tým odvysílal doslova za pět minut dvanáct: pouze čtyři minuty před tím, než sonda odvrátila od Země svoji komunikační anténu a provedla korekci dráhy. V té době se samozřejmě nezastavila a dál pokračovala v letu: mezi okamžikem, kdy se uvedla do klidového stavu a kdy k ní byl odeslán poslední povel, se přemístila o více než jeden a půl milionu kilometrů směrem k planetce Braille.  
Podle harmonogramu měla v průběhu setkání odeslat jen omezené množství informací: Deep Space 1 totiž natočila svoji kameru směrem k planetce a komunikační anténa pak nesměřovala k Zemi. Proto jsme se o výsledcích celé mise dozvěděli až o několik desítek hodin později. 
Nyní je zřejmé, že AutoNav provedl poslední korekci dráhy šest hodin před setkáním s Braille. Poté pořizoval záběry planetky a udržoval ji neustále v zorném poli. Uspěl celkem čtyřikrát, naposledy hodinu a deset minut před nejtěsnějším průletem ve vzdálenosti 65 tisíc kilometrů. Planetka na záběrech vypadá jako čtyři pixely dlouhá čárka. 
Necelou půlhodinu před průletem AutoNav přepnul kameru do režimu pro snímkování v menší vzdálenosti. Jenže asteroid najednou zmizel a navigační program již nezískal žádný nový portrét. Původ této fatální chyby zatím není úplně jasný: Braille byl zřejmě mnohem tmavší než jsme si představovali a mohla zklamat sama kamera málo citlivá na tak slabý objekt.  Při nejtěsnějším průletu rychlostí 56 tisíc kilometrů v hodině tedy Deep Space 1 sice věděl, kde zhruba Braille leží, k zaměření kamery to však vzhledem k předešlému restartu dostatečně přesné nebylo. Naštěstí se mu podařilo alespoň pořídit čtyřy sady infračervených pozorování pro studium chemického složení a prozkoumat rozložení nabitých částic. Poté se AutoNav opět přepnul do svého normálního režimu a ohlédl se za mizejícím asteroidem. V  tom okamžiku již kamera opět pracovala v normálním režimu a za pouhou čtvrt hodinu pořídila další dva černobílé záběry -- i jejich kvalita je ovšem značně omezená. 
Na první pohled se může zdát, že Deep Space 1 zklamala. Opak je pravdou, obstála na jedničku z hvězdičkou. Kromě toho, že otestovala celou řadu přístrojů a programových balíků, prolétla kolem Braille v rekordně malé vzdálenosti. Vždyť do té doby se s planetkou nejblíže setkala sonda NEAR (Near Earth Asteroid Rendezvous): Od Mathildy ji v roce 1997 dělilo osm set kilometrů. Na rozdíl od tohoto padesátikilometrového asteroidu z oblasti mezi Marsem a Jupiterem, se Braille ale pohybuje po značně protáhlé eliptické dráze skloněné vůči rovině ekliptiky.  
Otázka je, co sondu čeká v příštích týdnech. Podle původních plánů končí její výprava 18. září. Budoucnost rozhodnou, jak jinak, peníze. Americká NASA přitom v tomto okamžiku realizuje několik dalších, stejně zajímavých výprav a peněz se ji nedostává.  Ať už to ale dopadne jakkoli, pod kontrolou navigačního systému AutoNav Deep Space 1 již v pátek opět zažehl svůj iontový motor a vydal se do příštího tisíciletí. V prvním roce třetího milénia se totiž dost možná setká hned se dvěma kometárními jádry. 
  

Podle zpráv Jet Propulsion Laboratory
 
  
  
Mozna nova planeta vypada prave takto, kresba archiv IANNový zářez na pažbě extrasolárních hledačů 
  
Máme tu novou planetu mimo sluneční soustavu. Koncem minulého týdne totiž mezinárodní tým astronomů pod hlavičkou Evropské jižní observatoře oznámil existenci tělesa, které obíhá kolem hvězdy páté velikosti iota Horologii. 
Nový přírůstek do galerie extrasolárních planet je prvním výsledkem pětileté studie radiálních rychlostí čtyřiceti Slunci podobných hvězd. Přesná měření s chybou kolem sedmnácti metrů za sekundu ukázala, že se kolem hvězdy iota Horologii pohybuje objekt nejméně dvakrát hmotnější než Jupiter a radiální rychlost stálice tak ovlivňuje v rozmezí 67 metrů za sekundu. Sedí ve stejné vzdálenosti jako naše Země u Slunce a jeden oběh vykoná za 320 dní. Stejně jako naše planeta má pak poněkud protáhlou dráhu s výstředností 0,16. To znamená, že by se v naší soustavě přibližovalo k dráze Venuše (0,78 astronomické jednotky od Slunce) a naopak vzdalovalo za dráhu Země (1,08 astr. jendotky). 
Jak už vyplývá z názvu, leží iota Horologii v jižním souhvězdí Hodin. Z našich zeměpisných šířek ji tudíž neuvidíte. Podle odborníků je má podobnou hmotnost (1,03) i složení jako Slunce. Její stáří je dosud neznámé. 
Rozbor měření radiální rychlosti přitom naznačuje, že se v její blízkosti dost možná pohybuje ještě jedno těleso. Na druhou stranu však zachycený šum mohou mít na svědomí i procesy probíhající na povrchu hvězdy. Skutečnost prozradí až další měření. 
  
Podle tiskové zprávy Evropské jižné observatoře
   
 
  
Pad LP na Mesic na animaci NASAVelké bada-búm 
  
Tak nám zabili Lunar Prospector. V sobotu kolem poledne našeho času se totiž rozplácl na dně jednoho z kráterů u jižního pólu Měsíce. Netradičně tak zakončil svoji osmnáctiměsíční úspěšnou misi, pokusil se prokázat existenci vodního ledu na povrchu našeho vesmírného souseda a současně provedl první měsíční pohřeb. 
Řízený pád začal v sobotu krátce po osmé hodině, kdy pozemní kontrola řídícímu počítači poslala sekvenci příkazů k poslednímu zapálení raketového motoru. V 11:00 došlo podle plánu ke ztrátě signálu a sonda se už neozvala: stal se z ní projektil řítící se rychlostí 1,7 kilometru za sekundu vstříc měsíčnímu povrchu. O něj se roztříštil o necelou hodinu později (QuickTime, 200 kB).  
Odborníci se tímto způsobem pokusili dokázat, že na povrchu Měsíce v oblastech věčného stínu existuje vodní led. Jeho nezanedbatelné množství se mělo po dopadu vypařit a oblak rozšiřujících se par mohla zahlédnout pozemské i kosmické observatoře, například Hubblův nesmírný dalekohled, desetimetrový Keckův teleskop apod. 
Na okraj měsíčního disku se v kritický okamžik dívalo nejméně dvacet profesionálních dalekohledů a na jejich výsledky si zatím musíme počkat. Nicméně je jisté, že amatérští pozorovatelé neviděli vůbec nic. (To znamená, že stošedesátikilogramová sonda spadla do některého z hodně hlubokých kráterů.) Každopádně vědecky zajímavé bude pouze pozitivní detekce vodní páry. Mohlo se totiž také stát, že sonda spadla do míst, kde se žádný vodní led nenachází, eventuálně kde je ho jenom hodně málo. 
Zajímavé je, že při pádu Lunar Prospectoru došlo také k prvnímu oficiálnímu pohřbu na měsíčním povrchu. Sonda totiž na své palubě nesla část zpopelněných ostatků známého geologa Eugena Shoemakra, jenž před dvěma roky zahynul v Austrálii při autonehodě. Bezesporu si tuto výsadu zasloužil: spolu se svoji ženou totiž objevil kolem dvaceti komet a osmi stovek planetek. Mezi jeho nejznámější úlovky pak patří vlasatice Shoemaker-Levy 9, jež o prázdninách roku 1994 skončila svoji existenci v atmosféře planety Jupiter.  
Miniurnu na jeho palubě vyrobila známá firma Celestis z Houstonu, která minulý rok v zemské atmosféře zorganizovala kremaci ostatků 55 lidí, mimo jiné zakladatele seriálu Star Trek Gena Roddenberryho a drogového guru Timothy Learyho. Eugene Shoemaker chtěl celý život letět na Měsíc a tentokrát, byť už po smrti, se mu to také podařilo. 
 
Podle zpráv na Internetu
 
 
  
Foto J. J. KavelaarsDalší Uranovy přírůstky 
 
Ještě se nám klávesnice počítače nevzpamatovala z posledních přírůstků a už se rodina Uranových měsíců opět rozrostla. Prohlídka okolí tříapůlmetrovým francouzsko-havajským dalekohledem na Mauna Kea totiž odhalila existenci zřejmě 19. a 20. satelitu. Předběžná analýza pozic těles ukazuje, že obíhají buď kolem planety nebo kolem Slunce. Zatím mají provizorní označení S/1999 U1 a S/1999 U2 a pokud se nachází ve stejné vzdálenosti jako Uran, mají průměr kolem dvaceti kilometrů a leží deset a dvacet pět milionů kilometrů od centra planety. Na přiloženém obrázku je zachycena změna polohy 19. měsíce ve dnech 18. až 21. července. 
 
Podle IAUC