Podle Sky and TelescopeNastane v roce 2000 konec světa? 
  
Samozřejmě, že ano. V sobotu prvního ledna po půlnoci vypoví službu většina počítačů. V důsledku toho se odpojí komplikovaná síť telekomunikačních družic: Přestane fungovat telefon, rádio, Internet, na televizní obrazovce naskočí zrnění a celá planeta se ponoří do mrazivě tiché tmy. To nejhorší však přijde o čtyři měsíce později. Na jednom místě oblohy se sejde pět velkých planet: Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn, ke kterým se přidá Slunce a Měsíc. Dojde k vychýlení zemské osy a nás postihne celá série rozsáhlých zemětřesení, požárů i jiných živelných katastrof. Nakonec bude zemská atmosféra odfouknuta do vesmíru a vše živé se během několika minut udusí. Totální zkáze nebude nikdo ušetřen. 
Takové jsou předpovědi "méně" seriozních novin a časopisů o nadcházejících měsících. Co se ale stane doopravdy? Vůbec nic. Nehledě na problémy počítačových programů s přechodem na nové tisíciletí a také nesmyslnou souvislost mezi seskupením planet a úplným zatměním Slunce, jenž se odehraje letos ve středu 11. srpna, nebude rok 2000 nijak výjimečný. Pouze uživatelé tzv. gregoriánského kalendáře si musí zvyknout psát místo "19" na začátku letopočtu "20". Takoví Židé svůj "magický" zlom druhého a třetího tisíciletí oslavili již dávno a 1. ledna budou mít rok 5760, naopak Muslimové musí čekat ještě 580 let. 
Také seskupení planet v květnu roku 2000 není zvláštní událostí. Jak se můžete přesvědčit na přiložených obrázcích, sedm velkých těles sluneční soustavy nebude -- ani s přimhouřením všech očí -- ležet na jedné přímce. Pravděpodobnost takového postavení je totiž téměř nulová. Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter i Saturn se k sobě nejvíce přiblíží v pátek pátého května 2000, kdy je najdete v oblasti o průměru dvacet šest stupňů. Uprostřed skupiny bude Slunce, takže nakupení těles ani neuvidíte. Na východ od něj, tedy na světlé večerní obloze, se postaví Jupiter, Saturn a úplně nejdál Mars, u kterého bude Měsíc. Na západě, tedy na ranní obloze, pak zazáří Merkur s Venuší. 
Samotné planety, bez Slunce a Měsíce, dosáhnou minimální vzdálenosti o pár dní později, ve středu 17. května. Podél tzv. ekliptiky, tedy dráhy, po které se během roku pohybuje Slunce, se rozloží v rozmezí 19 stupňů a 25 minut. 
Je to hodně nebo málo? Bez uzardění lze říci, že takové nahromadění planet vůbec nestojí za řeč. Od roku jedna našeho letopočtu až do roku tři tisíce je v podobném postavení najdete hned čtyřicetkrát. Například v únoru 1524 se všech sedm těles ocitlo ve znamení Vodnáře a Ryb. Astrologové předpovídali záplavy, zemětřesení, morové epidemie... Jaké pak asi bylo jejich "zklamání", když se nic takového nestalo? Nebo sedmého září 2010 se Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn objeví na večerní obloze v oblasti o průměru jenom devět stupňů. 
O tom, že máme vůči dění na obloze ještě mnoho předsudků, svědčí i jiné události z doby nedávné. Například celá řada lidí považuje komety za posly špatných událostí. Málokdo však ví, že na obloze astronomové každý rok sledují hned několik desítek vlasatic. Vzhledem k množství nejrůznějších pohrom tak na každou připadne celá řada neštěstí... 
Jak nás tedy v květnu příštího roku planety ovlivní? Jejich působení bude v porovnání se samotným Sluncem bezvýznamné. I kdyby se totiž postavily do jedné přímky a současně se k Zemi přiblížily na nejmenší možnou vzdálenost, což je prakticky vyloučené, součet jejich přitažlivých sil bude 6460krát menší než působení Slunce. Mnohem zásadněji nás každodenně ovlivňuje sousední Měsíc. Zemětřesení, záplavy a další katastrofy se v roce 2000, stejně jako jindy, určitě dostaví. Svádět to na planety však bude zbytečné. 
  
Jiří Dušek