Jsem reklamní anděl a nad tebou lítám…. 
Konec pohádky o životě na Europě 
Cíl nadosah 
Pluto s Charonem in flagranti 
Kde leží jižní pól? 
Blesky nad Českou republikou 
Kruhy v trávě

  
  
Postupny vyvoj zvlastniho objektu tak, jak ho zachytili brnensti studentiJsem reklamní anděl a nad tebou lítám... 
  
Bylo úterý, třetího května roku devatenáct set devadesát čtyři, na střeše brněnské hvězdárny probíhalo veřejné pozorování noční oblohy a já seděl u CCD kamery a pozoroval jakousi proměnnou hvězdu. Najednou mne upoutal zvýšený "hukot" pokřikujících návštěvníků. Nad západním obzorem se objevila nová "kometa" -- bylo krátce po půl desáté večer a na nebi svítily dvě Venuše! 
Nový objekt zpozoroval jako první jeden z návštěvníků. Zeptal se demonstrátora (tuším Ivoše Křikavy), zda je ta jasná hvězda u obzoru Venuší, o které si zrovna povídají. Planeta se tou dobou na obloze skutečně nacházela, ale mnoho stupňů mimo. Ivo na mě proto zaklepal, ať se na to jdu také podívat. Nová "hvězda" se přitom mezitím mírně rozmazala a při pohledu v dalekohledu vypadala jako jasná kometa. To už se rozdrnčely na hvězdárně telefony a kolegové nestačili odpovídat, že nemají nejmenší tušení, co se to na obloze děje. 
Padaly nejrůznější návrhy, co že to ten nový objekt asi může být. Poté, co se ozvali i kolegové z různých hvězdáren Česka i Slovenska jsem usoudili, že má-li přibližně stejnou polohu mezi hvězdami z různě vzdálených míst, musí se nutně nacházet mnoho tisíc kilometrů nad Zemí. Správné řešení jsme ale v noci neuhádli. I když náznaky vysvětlení se rýsovaly asi hodinu po objevu ufa. 
IFO, tedy identifikovaný objekt, se z obláčku stal až o několik dnů později. To nám totiž přišla Internetem tisková zpráva, že pozorovaný oblak, jenž viděli tisíce lidí po celé Evropě bylo vypuštěné palivo nosné rakety Titan IV, která odpoledne 3. května 1994 startovala z mysu Caneveral. V 17:55 našeho času se z rampy 41 odpoutal kolos, jenž nesl na oběžnou dráhu tajnou sondu americké armády. První zastávkou se stala parkovací kruhová dráha. Zde došlo k zažehnutí motorů rakety Centaur, která dopravila družici na velmi protáhlou polární dráhu. To se také povedlo a řídící středisko vydalo pokyn k vypuštění zbylého paliva. Krátce poté se nad Brnem objevila nová kometa.  
Smetí, které se kolem naší rodné hroudy pohybuje prostorem, je velmi nepříjemnou součástí kosmického prostoru. Drobné úlomky ohlodávají pláště našich sond a jsou také smrtelným nebezpečím pro astronauty, jež musí z času na čas opustit relativní bezpečí kajuty a vylézt do širého vesmíru jen ve skafandru. Srážka s drobným prachovým zrníčkem by znamenala okamžitou, rychlou a velmi bolestivou smrt.  
Proto se lidé snaží množství uměle vytvořených částic kolem Země snižovat. Jedním z preventivních opatření, které se běžně provádí, je právě vypouštění palivových nádrží. Předchází se tak nechtěné explozi, při které by mohl být zničen nejen náklad, ale také by se materiál rozprášil na obrovské množství malých úlomků. Ty by totiž mohly znamenat jednoho dne STOP vesmírným vycházkám kosmonautům a stát se také vážné nebezpečí kosmickým laboratořím. 
Uvolněný plyn se dostává do styku se slunečním zářením a celkem vydatně jej rozptyluje. Na Zemi pak můžeme v příznivém postavení Slunce, pozorovatel a plynný oblak pozorovat velmi roztodivné variace a vývoj struktury "chvostu komety".  
  

Kliknutim se dostanete na www stranky druzice QuikScatQuikScat, plným jménem Quick Scatterometer, má za úkol z polární dráhy monitorovat směr a rychlost proudění v zemské atmosféře nad pozemskými oceáneny. Proto je také vybavena speciálním mikrovlnným radarem, jenž dokáže rozptylem radiového signálu určit rychlost větru s chybou dva metry za sekundu a jeho směr s odchylkou dvacet stupňů. Speciální zařízení bude sbírat důležité informace nad vodou, pevninou i ledovým příkrovem, přičemž každý den provede asi 400 tisíc měření a pokryje tak 90 procent naší planety. Pohybovat se bude na dráze vy výšce osm set kilometrů tak, vždy nad Sluncem osvětlenou částí. Za cenu sto milionů dolarů se již brzo stane jedním z klíčových meteorologických satelitů, jenž nám přinese důležité informace o proudění zemské atmosféry a v budoucnu zcela jistě umožní zpřesnit meteorologické předpovědi.
  
S největší pravděpodobností měli podobné štěstí i někteří obyvatelé Brna (ale možná i jiných měst, kde měli jasno) v neděli dvacátého června tohoto roku mezi devátou a desátou hodinou večerní. Podstatnou část jevu si můžete prohlédnout na přiložené animaci (mpeg, 6 MB) a statických obrázcích. Studenti Listových kolejí totiž přibrali ke sledování úkazu amatérskou kameru a natočili záznam, který nám k posouzení přinesla reportérka a kameraman televize Nova dnes odpoledne.  
Dostalo se jim vysvětlení, že pozorovaný jev není ani zánik družice, ani jasný meteor zvaný bolid, ani havárie letadla, ale s největší pravděpodobností právě podobný výron pohonných hmot rakety Titan 2, která startovala v ranních nedělních hodinách našeho času z kalifornské základny Vandenberg. Na oběžnou polární dráhu tentokrát nenesla tajný špionážní satelit, ale meteorologickou družici QuikScat. 
Koukat po obloze je prostě pěkné. A máte-li v životě trochu štěstí, může se vám podařit pozorovat v přímém přenosu také moc zajímavé a pěkné divadlo. Apropo, neviděl jste to také? 
  
Především podle vlastní hlavy
Omlouváme se bohužel bezejmenným studentům z Listových kolejích, že videozáznam přebíráme bez jejich svolení. Snad se na nás nebudou zlobit.
  
Post Scriptum: Televize Nova na hvězdárně také natáčela vycpávkové záběry do svého šotu, který odvysílala v regionálním zpravodajství "Právě teď". Z hodinového horečného pobíhání po hvězdárně a simulované analýzy videa "odborníky" za pomoci nejmodernější techniky nakonec vzešlo asi dvacet vteřin ostrého příspěvku (mpeg, 1,9 MB). Doufáme, že porušujeme všechny možné "kopyrajty", ale přikládáme jako malý dárek (bez zvukové stopy, protože náš technik -- jak je jeho dobrým zvykem -- zapomněl zvuk nahrát). U dalekohledu vášnivě vysvětluje Jirka Dušek, co že se to na obloze vlastně dělo. 

 
  
Europa ocima sondy Galileo (foto JPL)Konec pohádky o životě na Europě 
  
Představa, že by ve vodách Jupiterovy družice Europa byl nějaký život, je minimální, alespoň podle geobiologa Erica Gaidose a jeho kolegů Kennetha Nealsona a Josepha Kirschvinka z Caltechu. V posledním čísle časopisu Science rozebírají problém života na Europě a shodují se v tom, že existence i jen jednobuněčných organismů v oceánech tohoto satelitu bude velkým překvapením. 
Téměř všechny způsoby získávání energie, které mohou použít živé organismy na Zemi, by pro případné organismy nalézající se pod vrstvou ledu na Europě byly nedostupné. "Musíme být opatrní, když používáme metod srovnávací planetologie. Země nemusí být vždy tou nejlepší analogií," říká Eric Gaidos. "Je-li na Europě vodní oceán, pak v něm ještě nemusí být ani stopa života." 
Na Zemi se chemická energie získává z dopadajícího slunečního záření prostřednictvím fotosyntézy nebo kyslíku. Tento kyslík se dostane i k exotickým živým tvorům, kteří přebývají hluboko v oceánech, v sousedství horkých vulkanických průduchů. Také organismy žijící pod ledovou vrstvou v pozemských vodách dostávají zvnějšku potřebnou energii, protože se nejedná o uzavřené systémy. 
Jinak je tomu ale v případě Europy -- ta je, na rozdíl od Země, uzavřeným systémem. Sluneční světlo nemůže prostupovat ledovou vrstvou a jako jediný zdroj zbývá to, co přichází zevnitř. Množství energie, jež je takto k Povrch Europy v umelych barvach (foto JPL)dispozici, ale podle autorů nedostačuje k tomu, aby zde existovali vícebuněční živočichové, a i v případě jednobuněčných je pravděpodobnost jejich výskytu mizivá. Gaidos pro vysvětlení použil analogii vodopádu: "Chemická energie přechází z vyššího stavu do nižšího, asi jako když padá voda shora dolů díky gravitaci. Život působí v tomto procesu jako vodní kolo, které využívá energii padající vody. Jenže -- bez zdroje vody se každé vodní kolo zastaví." 
Ve vědě málokdy bývá výsledek hned zpočátku naprosto jasný, zvlášť když jde o tak málo prozkoumanou záležitost jako je tato. Proto si autoři ponechávají otevřená zadní vrátka: "Tím není definitivně popřena možnost existence života na Europě, podle nás je jen velmi nízká. Vše je samozřejmě založeno na předpokladu, že by tamní život využíval podobné zdroje energie jako život na Zemi," připomíná Gaidos. Když odhlédneme od složitých forem života, které v oceánech Europy jistě nenajdeme, můžeme si představit, že by jednoduché organismy získávali potřebnou energii i jiným způsobem. Třeba oxidací železa, které se může nacházet pod ledem. 
Při letu budoucích kosmických cestovatelů na Europu se možná dočkáme ještě nějakých překvapení. Ale jednu radu kosmonautům můžeme dát už dnes: rybářské náčiní si nechejte doma. 
 

Podle materiálů z Caltechu a JPL
  
 
  
Nejdokonalejsi portret planetky 1992 KD (petimetr na Mt. Palomaru)Cíl nadosah 
  
Co byste kamenem dohodili a rychlostí několika desítek kilometrů v hodině následující měsíc šli -- tak daleko se nachází nový cíl americké experimentální sondy Hluboký vesmír 1. Ve čtvrtek 29. července se ve vzdálenosti 150 milionů kilometrů od Země setká s malou planetkou 1992 KD. 
Deep Space 1 je vlastně létající laboratoř testující dvanáct novinek: nejrůznější. miniaturní detektory, iontový motor pro změnu dráhy a zcela autonomní navigační systém AutoNav. Jelikož prakticky všechny experimenty zatím dopadly téměř na jedničku, začal se operační tým z Laboratoře tryskových motorů v minulých dnech chystat na důležité rendez-vous. Především se uskutečnila zdlouhavá procedura, kdy se do paměti hlavního počítače sondy nahrával nový navigační software. Pro představu: jednalo se o tři miliony řádků instrukcí, tj. čtyři megabajty počítačového kódu, jež síť pozemních antén Deep Space Network vysílala tři dny. Poté byl "mozek" sondy restartován a znovu uveden do chodu. 
Od této chvíle nový, vylepšený AutoNav pečlivě sleduje planetku 1992 KD a pomocí iontového motoru koriguje dráhu tak, aby prolétl v její co nejtěsnější blízkosti. Dva dny před setkáním však přejde na méně efektivnější klasický hydrazinový pohon, jenž se normálně používá pro orientaci v prostoru. (V porovnání s iontovým pohonem je sice šedesátkrát výkonnější, ale má také patnáctkrát větší spotřebu.)  Hluboký vesmír 1 si zhruba tříkilometrový asteroid prohlédne ze vzdálenosti nejvýše deset kilometrů: Hlavním přístrojem se v této době stane miniaturní integrovaná kamera/spektrometr. S celkovou váhou jen dvanáct kilogramů a s objektivem o průměru deset centimetrů je poskládána z tradiční kamery a ultrafialového i infračerveného zobrazovací spektrometru. Kromě průzkumu planetky 1992 KD a dvojice kometárních jader poslouží také při navigaci DS-1. "Za cenu osm milionů dolarů jsme schopni s kamerou získat asi 85 procent vědeckých údajů jako s podobným zařízením na sondě Cassini, která letí k Saturnu. Má však desetkrát nižší spotřebu elektrické energie, desetkrát menší hmotnost a stála desetkrát méně dolarů." Tak charakterizoval toto unikátní zařízení Pat Beachamp z vývojového týmu. Při unikátní návštěvě samozřejmě nebudou chybět ani Instantní astronomické noviny. 
 
Podle zpráv Jet Propulsion Laboratory
  
   
   
Pluto a Charon (foto Gemini Observatory)Pluto s Charonem in flagranti 
  
Tak máme na světě další veliký dalekohled. První z dvojice osmimetrových zrcadel soustavy Gemini, jež před několika dny prohlédl na Havajských ostrovech, přitom nezůstal svým konstruktérům nic dlužen. Při premiéře se teleskop mimo jiné podíval na soustavu Pluto-Charon. S využitím adaptivní optiky ji zobrazil skoro stejně dobře jako Hubblův dalekohled. 
Jak už napovídá jméno, za nadnárodním projektem Gemini (Blíženci) se ukrývají dva identické přístroje o průměru hlavního zrcadla osm metrů, které budou oblohu sledovat ve viditelném a infračerveném oboru spektra. Skvělé je, že jeden z dalekohledů najdete ve výšce 4214 metrů nad mořem poblíž vrcholu známé havajské sopky Mauna Kea. Jeho dvojče se pak staví na hoře Pachón (2737 m. n. m.) v centrální části Chile. Strategické umístění obou přístrojů na povrchu naší planety umožní hvězdářům získat fantasticky ostré záběry, pravděpodobně lepší než Hubblova observatoř -- a na rozdíl od ní za desetinovou cenu (200 milionů dolarů). 
Na prvním, takříkajíc "předskokanském" snímku se můžete podívat na soustavu Pluto-Charon. S využitím adaptivní optiky severní dalekohled Gemini dosáhl v infračerveném oboru rozlišovací schopnosti 0,08 úhlové vteřiny. Pod stejným úhlem spatříte korunovou minci ze vzdálenosti asi padesát kilometrů!  
Severní Gemini bude do zkušebního provozu předáno za přítomnosti anglického prince Andrewa koncem tohoto týdne. Do plného operačního nasazení pak přejde v polovině roku 2000. Jižní bráška má podle itineráře následovat o pár měsíců později. 
 
Podle zpráv Gemini observatory
 
  
   
Ceremonialni jizni pol (foto CARA)Kde leží jižní pól? 
  
Co je to za nesmysl, řeknete si možná... Stačí se přece podívat do atlasu, ve kterém na průsečíku všech poledníků najdete značku s nápisem "jižní pól, 2804 metrů nad mořem." Skutečnost je ovšem poněkud složitější -- existují totiž hned tři jižní póly: tzv. ceremoniální, geografický a magnetický. 
Podívejme se nejdříve na jižní magnetický pól. Je to na první pohled zarážející, ale v zaledněné Antarktidě ho budete hledat marně. Nachází se totiž v přilehlém Tichém oceánu, jeho přesná poloha byla v roce 1986 65,3 stupně jižní šířky a 140 stupňů východní délky. Tento pól je oblastí, kde se sbíhají siločáry magnetického pole generovaného pohybem železného jádra naší planety. Vektor magnetické indukce zde má vertikální směr a střelka kompasu se tady chová skutečně divoce: ukazuje směrem dolů...  Zajímavé také je, že se magnetický pól pomalu posunuje: za posledních padesát let urazil asi sedm set kilometrů severozápadním směrem. 
Ceremoniální pól je jedno z prvních míst, které zahlédnete již před přistáním u známé Admudsenovy-Scottovy základny. Obklopují ho totiž vlajky států, které podepsaly dohodu o mírovém využití Antarktidy. Uprostřed najdete pokovený glóbus, v němž se můžete velmi efektně vyfotografovat. Inkriminované místo najdete poblíž polární stanice, hned vedle přistávací dráhy vojenských speciálů, ovšem skutečným zeměpisným pólem, kde se setkávají poledníky, není. Ten se totiž nachází několik stovek metrů opodál a vyznačuje ho nenápadný kolík s mosazným štítkem. 
okoli Admunsen-Scottovy zakladny (foto CARA)
Když se na tomto místě pozorně podíváte kolem sebe, zjistíte, že leží na konci řetězu podobných značek, jež v minulých létech také představovaly přesný zeměpisný pól. Důvod putování vrcholu naší planety je prostý: posouvá se tři kilometry tlustý ledový krunýř, na němž leží polární základna a tedy i mosazná značka. Každý rok urazí necelých deset metrů směrem do údolí na pobřeží Weddellova moře. Proto se musí poloha zeměpisného pólu každý rok, vždy na Silvestra, znovu proměřit. Dnešní značky se pak ze stejného důvodu za takových 140 tisíc let spolu se základnou ocitnou pod hladinou slané mořské vody... A abychom byli exaktní: uplatňuje se zde ještě jeden jev. Osa symetrie naší planety, pevně spojená se zemským povrchem, se mírně liší od rotační osy. Ta se proto pohybuje po přibližně kruhové dráze o průměru dvanáct metrů kolem jižního zeměpisného pólu s periodou 430 dní. Jev se nazývá podle objevitele Seth Carlo Chandlera. 
 
Podle materiálů na Internetu
 
 
  
Ukazka bleskoveho zaznamu (zdroj CHMU)Blesky nad Českou republikou 

Od minulého týdne jsou na internetových stránkách radarového oddělení ČHMÚ zpřístupněny  údaje ze sítě pro detekci a lokalizaci blesků na území střední Evropy www.chmi.cz/meteo/rad/blesk/. Obdobné sítě fungují již několik let např. u našich sousedů, v Rakousku a Německu. V současné době americká firma, která tyto sítě dodala -- Global Atmospherics Inc. -- nainstalovala několik čidel též na území ČR, Polska, Slovenska, Maďarska a Slovinska. Data z těchto čidel jsou zpracovávána centrálně ve firmě Siemens AG v Karlsruhe, pro zvýšení přesnosti jsou kombinována s údaji ze stávajících komerčních sítí v Německu a Rakousku. Cílem akce je předvést možnosti této technologie případným budoucím uživatelům (meteorologické služby, energetika, doprava, spoje, aj.), systém by měl fungovat v tomto plně funkčním "demo-módu" po dobu jednoho až dvou let. 
Na výše zmíněné adrese je jednak podrobnější popis metod detekce a lokalizace blesků (včetně dalších internetových odkazů zaměřených na problematiku blesků), jednak grafický výstup ze středoevropské sítě pro naše území. Vedle aktuální informace, obnovované každých 10 minut, jsou zde k dispozici též data za posledních 24 hodin. 
 

Martin Setvák
Družicové oddělení ČHMÚ
 
Dokazete to?Kruhy v trávě 

Preji dobry den. 
Mam taky jeden tip na kruhy v obili: jeden krouzek jsem si vyzkousel, ale ne v obili ale na travniku, bohuzel (nebo nastesti) unikl pozornosti kolemjdoucich. Zemedelci a ti kteri se staraji o travniky by asi sileli, ale docela dobre se na to hodi prostredek na hubeni plevele. Vystrihnete ve velkem igelitu nebo ubrusu otvor prislusnych tvaru, polozite na travnik a postrikate. Kruh se nevytvoril hned, ale az asi po tydnu, když uz jsem na to zapomnel a tak me v prvni chvili prekvapilo, jak byl napadny. Lisi se od konvencne vyrabenych kruhu tim, ze trava je na jeho miste totalne uschla. Na poli jsem to nezkousel, asi by tenhle postup nebyl vhodny. Ani ho nelze vytvorit v dostatecne velikosti, zato ale velmi presne kopiruje vystrizeny otvor. Vytvorit tak stopy po nohach "pristavaciho modulu" by urcite nebyl problem... 
  

Zdravi Petr Scheirich