Socialistická popularisace astronomie v Českých zemích a na Slovensku  
  
Dělnictvo a astronomie 
Průvodním zjevem třídního boje socialisticky uvědomělého dělnictva byl zápas o právo na vzdělání a na vyšší kulturní úroveň. Heslo "Vědění je moc -- organisace je síla“ bylo dělnictvu vštěpováno při všech příležitostech. Dělnictvo se nejen organisovalo, ale chtělo se i vzdělávat, chtělo více vědět. Cítilo, že bez základních znalostí z dějin, z věd přírodních i z umění je dvojnásob ochuzováno a že bez těchto znalostí je vyzbrojeno jen nedostatečně. Proto se dělnické organisace stávaly školami všude tam, kde se v jejich čele vyskytl dobrý marxista a přitom vzdělaný, schopný řečník. 
O přírodní vědy se dělnictvo vždy velmi živě zajímalo. Již Marx a Engels doporučovali popularisaci základních znalostí z věd přírodních jako nezbytnou součást marxistického vzdělání. Lenin a Stalin vždy znovu zdůrazňovali nutnost šíření znalostí přírodovědeckých poznatků v nejširších vrstvách pracujícího lidu jako samozřejmou součást jeho socialistického uvědomování. Bylo proto samozřejmé, že i protiklerikální hnutí, které u nás vzniklo na počátku našeho století z podnětu S. K. Neumanna (Protiklerikální liga), JUDr Th. Bartoška a j. v., mělo ve svém programu šíření nového názoru na stavbu vesmíru, názoru, jehož bezděčným iniciátorem byl Mikuláš Koperník, a šíření darwinismu. Koperník a Darwin, to byla dvě jména, která vedle jména Marxova, Engelsova a Bebelova znamenala signál k boji za nový, vědecky zdůvodněný názor. 
Byly to ovšem teprve počátky. Nový světový názor nebyl ještě vytříben. Také později popularisátoři Marxovy a Engelsovy nauky o vývojových zákonech společnosti nedovedli ještě vyzvednout souvislost mezi zákony přírodními a lidskými. Přesto však tyto první kroky v popularisaci přírodních a společenských věd byly značným pokrokem. Pracující lid se začal prodírat z temnot nevědomosti, v níž byl záměrně udržován za pomoci církví, zejména církve římské. Již první přednášky, i když byly po stránce ideové nejasné, pomáhaly čistit mozky od nejzaostalejších představ, předsudků a pověr. Postupem času se však ukázalo, že dobrá vůle a obětavost nestačí, že je třeba určitého systému při pořádání přírodovědeckých přednášek a při vydávání populárně vědeckých publikací. Nestačilo pouze oprostit lidskou mysl od nepravd a legend. Bylo nutno dát lidem místo nich vědění, naučit je vědeckému způsobu myšlení -- dialektickému a historickému materialismu. Bylo třeba, aby lidé cítili spojitost přírodních zákonů se zákony lidskými. Kdo je tomu však měl naučit? Vždyť budoucí učitelé se teprve sami učili, sami teprve správné filosofické závěry hledali. Tehdy nebylo ještě dostatečných překladů z Marxe a Engelse. Také nebyl dostatek populárních přírodovědeckých publikací. Teprve roku 1881 vydal dr. František Studnička svůj "Zeměpis hvězdářský“ a knih a dr. G. Grusse, profesora astronomie na české universitě, "Z říše hvězd“ vyšla až roku 1897. Tato kniha byla pro kulturně politické pracovníky skutečně vzácným darem, nezbytným doplňkem k studiu Marxe a Engelse, třebaže v ní nebylo ani zdání po filosofických závěrech, vyplývajících z vědecky prokázaných faktů. Tehdy však stačilo už jen to, že v Grussově díle byly shrnuty pečlivě prozkoumané astronomické poznatky, působící oproti náboženským představám drtivou vahou. 
V první čtvrtině dvacátého století rychle stoupala kulturní úroveň našeho lidu vlivem socialistické propagace. A stoupal i jeho zájem o kulturu. Přednášky pořádané Dělnickou akademií v pražském Lidovém domě, jakož i universitní extense, zejména přírodovědecké, byly dělnictvem i ostatním pracujícím lidem tak četně navštěvovány, že místnosti bývaly přeplněny a přednášky bylo nutno opakovat. Stále však nebylo nikoho, kdo by dovedl vyložit souvislosti mezi přírodními a společenskými vývojovými zákony, kdo by dovedl vyvodit ideologické závěry z vědeckých faktů. Engelsova "Dialektika přírody“ nebyla známa. Profesor Masaryk, autorita pokrokové inteligence, prohlásil marxismus za překonaný. A tak se inteligence většinou přestala marxismem zabývat a nezajímala se tedy ani o Engelse, ačkoliv jinak z německé vědecké literatury vydatně čerpala. 
Tehdejší popularisátoři nedovedli ještě v pravém slova smyslu popularisovat. Ve svých přednáškách užívali často cizích slov a u svých posluchačů předpokládali určitý stupeň vědomostí, jichž tehdy dělníci ovšem míti nemohli. Dělníci s tím nebyli spokojeni, a proto tehdy po prvé vyšel známý Soukupův "Cizojazyčný slovníček“, který se stal dělnictvu nezbytnou kapesní příručkou. Tehdejší reakcionáři se však začali všemožným způsobem starat o to, aby přírodovědecké přednášky pro lid byly omezeny. Přednašeči byli intrikami a skrytými vyhrůžkami zastrašováni. Popularisace byla najednou kvalifikována jako vulgarisace vědy. Pro vědce existenčně závislého znamenala popularisační činnost mínus v kvalifikaci a případně i distancování při postupu. Začalo se tedy přednášet ve vyšším stylu, aby lid nerozuměl, což ovšem dělnické posluchače odrazovalo a jejich účast na přednáškách se zmenšovala. 
"Důstojnost“ vědy byla však zachráněna. Zato temné zpátečnické síly nastupovaly k novým výbojům. Místo vědy byly popularisovány Lurdy a Řím. Třídní boj proti kapitalismu byl ochromován odevzdaností do vůle vyšší moci. 
  
Vznik a význam Svazu socialistických monistů 
Koncem roku 1909 byl očekáván příchod Halleyovy komety a průchod Země jejím chvostem. Kapitalistický a vůbec zpátečnický tisk uveřejňoval sensační zprávy o možnosti konce světa, který měl nastat ve chvíli, kdy otravné plyny obsažené ve chvostu komety naplní zemské ovzduší, proniknou všemi póry hmoty i hluboko do půdy Země a způsobí smrt všeho živého. Tehdy jen několik málo vědců se odvážilo veřejně vyložit nesprávnost těchto zpráv. Vždyť šlo o obchodní úspěch kapitalistického tisku i klerikálních akcí k zajištění boží milosti. 
Tehdy se po prvé rozvinula popularisace astronomie prostřednictvím přednášek pro nejširší vrstvy lidové. Zahájil ji ing. Jaroslav Štych, pozdější zakladatel Československé společnosti astronomické, který na svých přednáškách vyvracel nesmyslné fantasie o Halleyově kometě. Vykládal její zajímavou historii a přesnými údaji i humorem uklidňoval vyděšené lidi. Byl překvapen hlubokým zájmem lidu nejen o kometu, ale i o astronomii a o přírodní vědy vůbec. 
Zájem lidu o přednášky však neutuchl i když kometa dávno již zmizela s oblohy. Lid žádal pořádání přednášek dalších. Proto Štych přednášel dále, pořádal celé přednáškové cykly, kursy a astronomická pozorování pod širým nebem. Největší zájem o astronomii projevovaly tehdy organisace sociálně demokratické strany dělnické, sociálně demokratické Sdružení dělnických abstinentů, anarcho-komunistický Lidový spolek abstinentní, severočeští havíři, skláři, textiláci, různé organisace odborové, ženské, tělocvičné, sportovní i turistické, mládež dělnická i studentská. Tento zájem se stal podnětem k založení Svazu socialistických monistů roku 1912, který začal vydávat časopis Socialistický monista, redigovaný ing. Štychem. Svaz i jeho časopis popularisovaly přírodní vědy, a to už souvisle jako základ pro socialistický světový názor. Zejména šíření znalostí výsledků astronomického a biologického bádání způsobilo, že dělnictvo začalo chápat dialektický a historický materialismus. Život v organisacích se tak velmi oživil a povzbudil. Kdo tomu však tehdy nepřál, byli kupodivu nejen byrokraté a klerikálové, ale i oportunisté ze sociálně demokratické strany, vesměs pozdější zrádci dělnické třídy (Stivín, Dundr, Tayerle a j.). Ti prohlašovali zejména astronomii za vědu únikovou, odvádějící prý dělnictvo od třídního boje. Nelze tu nevzpomenout na to, že podobnou tendenci měli i zrádcové dělnické třídy v naší dnešní lidově demokratické republice (Šling), kteří rovněž brzdili popularisaci přírodních věd, zejména astronomie, tvrdíce, že je tak zájem pracujícího lidu odváděn od problému socialistické výstavby. Ukázalo se však vždycky, nejen dnes, že opak je pravdou: že popularisace přírodních věd upevňuje a prohlubuje socialistické uvědomění mas. Ukázalo se dále, že zejména astronomie a biologie v materialistickém pojetí jsou vědy revoluční a že jsou spolehlivými oporami socialistického světového názoru. Není divu, že zájem dělnictva o přírodní vědy neutuchal, že spolu s vědomostmi stoupalo i jeho třídní uvědomění i jeho revoluční iniciativa, neboť pod heslem "Vědění všem“, které jsme si dali už v r. 1912, prohlubovaly se i politické znalosti lidu. Kladné výsledky toho se pak ukázaly už za první světové války, kdy bylo nutno čelit monarchistické propagandě měšťáckých skupin. 
Je pochopitelné, že proti šíření těchto přírodovědeckých i politických znalostí mezi lidem byl nejen Vatikán a buržoasie, ale i oportunisté. Reakce totiž, ať už v jakékoli podobě, nemůže potřebovat vzdělaný a myslící lid. Proto byl časopis Socialistický monista hned na počátku války zastaven a Svaz socialistických monistů pro pokus o další kulturní činnost z jara r. 1915 rozpuštěn. 
  
Liusa Landová-Štychová 
Astronomie v Československu od dob nejstarších do dneška, Osvěta 1952