Mikrometrové album  
Minigalerie 2MASS 
Zajímavá akce!  
Úspěšný začátek pětiletého maratónu  
Ultrafialový bublifuk skryté hmoty  
Stonehenge v opravě  
SETI@home čtyřikrát rychleji   

 

 
   
  
Dalekohled 2MASS na Mt. Hopkins (foto 2MASS)Mikrometrové album 
  
Fenomenální kolekce portrétů komplikovaného světa galaxií, mlhovin a všech ostatních vesmírných objektů, která pohodlně zaplní nejen váš hard-disk, ale také všechny ostatní počítače v okruhu několika desítek metrů, je prvním výsledkem rozsáhlé mikrovlnné přehlídky oblohy sponzorované dvěmi americkými organizacemi NASA a National Science Foundation. 
"Obyčejným laikům, stejně jako profesionálním astronomům jsme na Internetu zpřístupnili rozsáhlý balík nejrůznějších snímků," komentoval zprovoznění www stránek doktor Michael Skrutskie, hlavní organizátor přehlídky a autor katalogu jednoho milionu galaxií, čtvrt miliardy stálic a spousty dalších objektů. Sbírka zahrnuje ty nejroztodivnější objekty: počínaje novorozenými hvězdami typu T Tauri, jež jsou dosud zachumlané ve svých plynoprachových zámotcích, konče mrtvolami jako například Krabí mlhovinou, zbytkem po explozi supernovy. 
Album, které je k dispozici na adrese www.ipac.caltech.edu/2mass, se skládá z 230 tisíců záběrů zhotovených z celkem tří milionů snímků, které naexponovala dvojice dalekohledů o průměru 1,3 metru na arizonském Mount Hopkins a chilském Cerro Tololo. Udivující je, že představují pouze šest procent z finální databáze tzv. Dvoumikronové celooblohové přehlídky (Two-Micron All-Sky Survey, zkr. 2MASS). 
Robotizovaný dalekohled v Arizoně se na oblohu dívá od června 1997, jeho jižní kolega pak od loňského března. Oblohu systematicky snímkují v infračerveném oboru spektra ve třech pásmech. Lidské oči samozřejmě nejsou v těchto vlnových délkách vůbec citlivé, na druhou stranu však takové záření lehce pochází prachovými mračny v rovině Galaxie, která nám ve viditelném světle brání zahlédnout vzdálenější objekty. Chlazené detektory přitom zachytí na vlnové délce dva mikrometry tělesa do patnácti magnitud (milionkrát slabší než Vega) a na vlnové délce 1,2 mikronu ještě o dvě magnitudy slabší. 
Naše Galaxie je skutečně hodně zaprášená, ostatně svědčí o tom i skvrnitá podoba Mléčné dráhy. Hvězdáři tak jenom s velkými problémy odkrývají její skutečnou strukturu. Je to stejné, jako kdybyste žili v městě ponořeném do věčné mlhy a přitom neměli ani ponětí, jak v něm vypadají jednotlivé ulice, kopce a budovy. Hlavním úkolem NGC 1579 (foto MASS)2MASS je proto vnést alespoň záblesk světla do struktury Galaxie a jejího nejbližšího okolí. Přinese též první homogenní infračervenou fotometrii slabých galaxií. Nashromážděné informace budou, stejně jako sůl, cenné i pro astronomické statistiky, kteří tak odhadnou zastoupení chladných objektů či těles ukrývajících se za prachovými mračny (například kulových hvězdokup v rovině Galaxie). Současně poslouží jako zdroj cílů pro budoucí infračervené prohlídky, ať už z paluby vesmírných observatoří, tak i ze dna neklidného vzdušného oceánu. 
Ostatně své plody již 2MASS přinesla. Prvním objevem rozsáhlé inspekce je nová třída chladných hvězd, které si vyslouží spektrální označení L. Tihle trpaslíci mají povrchovou teplotu mezi 1500 a 2000 kelvinů a proto svítí prakticky výhradně v infračerveném oboru. Mnoho z nich přitom tvoří tzv. hnědí trpaslíci -- příliš hmotné objekty na planety a současně lehké na zapálení termonukleárních reakcí v jádru. Ty ostatní jsou pak skutečné stálice s hmotností kolem 0,08 až 0,15 Slunce, ve kterých se sice spaluje vodík na helium, nicméně oproti mnohem svítivějším kolegyním se vyvíjejí hlemýždím tempem: jejich aktivní věk se odhaduje až na šest bilionů let! "O existenci L-trpaslíků sice víme již delší dobu, nicméně teprve 2MASS definitivně potvrdila existenci téhle astrofyzikální škatulky. Dokonce to mohou být nejrozšířenější hvězdy v naší galaxii a možná i v celém vesmíru," okomentoval doktor Roc Cutri. Celkový počet těchto horko těžko blikajících světlušek je asi dvakrát větší než obyčejných stálic, nicméně dohromady mají sedmkrát menší hmotnost. 
Souhrn surových dat mikrometrové přehlídky dosahuje velikosti dvou terabajtů. Nicméně prostřednictvím Internetu je nyní z velké části přístupný široké veřejnosti. Zatím pokrývá pouhých šest procent oblohy, v následujících šesti měsících však bude databáze nadále rozšiřována. Už se těším! 
 
Podle zpráv JPL a 2MASS
  
Minigalerie 2MASS
Kliknutim se podivate na obrazek v plnem rozliseni (430 kB) Černá díra? Nikoli, temné mračno mezihvězdného prachu, které dokonale rozptyluje světlo vzdálenějších hvězd. Najdete ho u východních hranic souhvězdí Hadonoše. Záběr má velikosti 8,2x12,5 úhlové minuty.
Kliknutim se podivate na obrazek v plnem rozliseni (960 kB) Oblast ionizovaného vodíku Sharpless 254 až 258 pokrývá oblohu 21,5x14,5 úhlové minuty. Molekulové mračno, které je aktivní hvězdnou porodnicí, leží asi osm tisíc světelných let daleko. Jasné, modré hvězdy jsou obklopeny prachovými mlhovinami. V srdci této soustavy se pak ukrývá množství mladých stálic, dosud zachumlaných v prachu. (Na snímku mají načervenalý odstín, ve skutečnosti jsou však velmi horké a spíše bílé.)
Kliknutim se podivate na obrazek v plnem rozliseni (520 kB) Pohled na spirální galaxii s příčkou Maffei 2. Jelikož se nachází poblíž roviny naší Galaxie, je značně zeslabena mezihvězdným prachem a byla objevena v infračerveném oboru až roku 1968. Její vzdálenost se odhaduje na 16 milionů světelných let.
Kliknutim se podivate na obrazek v plnem rozliseni (145 kB) Tuhle mlhovinu možná poznáte -- jmenuje se Eskymák a leží v souhvězdí Blíženců. Jedná se o pomalu se rozpínající vnější obálku hvězdy podobné Slunci, která skončila jako tzv. bílý trpaslík. Analýza těchto i dalších záběrů přitom prozradila, že vnější disk opustil rovníkovou oblast umírající stálice před 5300 lety, zatímco menší vnitřní před jedním tisícem roků.
 
  
  
Zajímavá akce! 
  
Hvězdárna Valašské Meziříčí ve spolupráci  s městem Valašské Meziříčí pořádá ve dnech 18. -- 20. června 1999 celostátní seminář pod názvem "Dalekohledy a astronomická technika". 
Kromě populárních přednášek pro odbornou i laickou veřejnost, prezentace firem zabývajících se výrobou či dovozem astronomické optiky a příslušenství a celé řady dalších věcí, bychom rádi dali prostor všem amatérům, kteří mají zajímavý astronomický přístroj. 
Pokud jste si vyrobili či vlastníte zajímavý astronomický dalekohled a chcete jej prezentovat veřejnosti, ozvěte se nám. Dáme vám k dispozici potřebné místo a v případě, že váš přístroj bude velmi zajímavý i prostor pro krátkou ústní prezentaci. Akce se bude konat v prostorách haly hvězdárny po dobu tří dnů. Podrobnější informace obdržíte na adrese: Hvězdárna, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí, telefon/fax: 0651- 61 19 28, e-mail: libor.lenza@vm.inext.cz, webb: www.inext.cz/hvezdarna.
 
 
  
Foto NASAÚspěšný začátek pětiletého maratónu 
  
Nuda, šeď, šeď, šeď -- tak lze charakterizovat první letošní výpravu sedmi astronautů, z toho jednoho Rusa a Kanaďana, k zárodku Mezinárodní vesmírné stanice. 
Mise začala ve čtvrtek po poledni našeho času prakticky bezproblémovým startem z Kennedyho kosmického střediska. V sobotu nad ránem, čtyři sta kilometrů nad výsostným územím Ruské federace, velitel Kent Rominger spojil raketoplán Discovery se stanicí a o den později Dan Barry spolu s kolegyní Tammy Jernigan provedli osmihodinovou vnější inspekci obou modulů. Jejich hlavním úkolem byla instalace malého jeřábu, úprava povrchu kolem spojových uzlů pro snadnější připojování zásobovacích lodí a posbírali také tři pytle nejrůznějších obalů a krytů. Ze soboty na neděli pak stanici navštívili i uvnitř. "Chovejte se jako doma," sdělilo řídící středisko astronautům, když po půl roce znovu otevřeli spojové dveře.  
Následující tři dny se promění ve stěhováky a na palubu vesmírného embrya přinesou několik tun nejrůznějších věcí: rezervních součástek, počítačů, vody i oblečení pro budoucí posádku, která se zde objeví s největší pravděpodobností v březnu příštího roku. 
Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku předpokládá, že si dostavba Mezinárodní stanice v následujících pěti letech vyžádá ještě sto šedesát dalších výstupů do vesmírného prostoru, ve kterém "moderní dělníci" stráví tisíc hodin. "Je to skutečný maratón, žádný sprint," komentoval nadcházející léta Milt Heflin z Johnsonova střediska kosmických letů v Houstonu. 
 
Podle zpráv na Internetu
 
 
  
Ultrafialova zar v centru Abell 4059 (foto University of Alabama)Ultrafialový bublifuk skryté hmoty 
  
Existují mezi galaxiemi, ve zdánlivě zcela prázdných prostorách, rozsáhlé cáry neviditelné hmoty? Doktor Richard Lieu z Alabamské univerzity se domnívá, že ano. Dokonce má po ruce přesvědčivé pozorovací důkazy. 
Mezigalaktický prostor skutečně není prázdný. Přesvědčil nás o tom v minulosti již Hubblův kosmický dalekohled, který v kupě galaxií v Panně zahlédl několik osamocených stálic -- na základě nejrůznějších pozorování se pak jejich celkový počet odhaduje na jeden bilion. Richard Lieu ovšem zjistil existenci něco jiného. Prostřednictvím vesmírné observatoře EUVE (Extreme Ultraviolet Explorer) si prohlédl rozlehlé vnitřní oblasti některých kup, a když porovnal záběry zhotovené  s odstupem jednoho roku, objevil zvláštní, velmi slabé ultrafialové záření přicházející z těchto "prázdných" míst.  
Počet teorií objasňujících původ tajemné glorioly je hned několik. Někteří hvězdáři se domnívají, že se za ultrafialovou ozdobu skrývá velmi horký plyn pozorovaný v rentgenovém oboru, jenž proniká do okolního mezihvězdného prostředí. Jiní ji považují za obyčejný přístrojový efekt, tedy chybu observatoře EUVE. 
Zajímavé je, že když Richard Lieu porovnal obě sady záběrů, nenalezl prakticky žádné změny, od rentgenových portrétů jednotlivých kup se však lišily na první pohled. "To znamená, že ultrafialové záření reprezentuje skutečnou složku mezigalaktického prostoru." Spektrální analýza přitom vyloučila souvislost s dosud ne zcela vysvětleným zdrojem rentgenového záření či interakcí volně poletujících elektronů a reliktního mikrovlnného záření. "Je zřejmé, že prázdný prostor uvnitř kupy vyplňuje nějaký chladnější plyn," uzavřel diskusi dr. Lieu. 
Richard Lieu (foto University of Alabama)Případná existence rozsáhlých oblaků mezigalaktického plynu by zcela jistě potěšila hvězdáře, kteří pořádají hon na pověstnou temnou hmotu. Současná pozorování totiž ukazují, že ve vesmíru existuje skrytá látka, která se prozrazuje pouze svými gravitačními účinky na viditelné objekty. Nejlépe je vidět právě u galaktických kup. I jsou často poskládány z tisícovky galaxií, jejich hvězdy dají dohromady vždy kolem deseti procent celkové hmoty nezbytné k tomu, aby se jednotlivé galaxie nerozprchly na všechny strany.  
Jedním z mála prostředků při hledání, je snažit se vystopovat jak absorbuje či naopak emituje záření. Ovšem i když hvězdáři proladili všechny vlnové délky elektromagnetického spektra, nalézt takové indicie se jim dosud nepodařilo. Vznikla tak oprávněná domněnka, že se skrytou hmotu schovávají různé exotické objekty. Lieův objev ultrafialové záře však může být novým vodítkem. I kdyby se totiž jednalo o několik osamocených atomů v metru krychlovém, jejich celková hmotnost není v žádném případě zanedbatelná -- mezihvězdný prostor je totiž nesmírně rozsáhlý (biliony krychlových světelných let). Richard Lieu tak vysvětluje až 25 procent chybějící látky. 
Jenže co tento plyn ohřívá? V žádném případě se nemůže jednat o pozůstatek prastarých událostí. Zdrojem energie, alespoň podle představy alabamských hvězdářů, je látka vysávána kupou z okolního prostoru. Kinetická energie řiďoučkého proudu přitékající hmoty ohřívá volné atomy a elementární částice mezihvězdného plynu, který pak svítí v ultrafialovém oboru. 
Nicméně existují i oponenti, kteří se domnívají, že tento objev problém skryté látky nevyřeší. Ultrafialová oblaka byla pozorována pouze v několika kupách galaxií, které jsou současně zdrojem rentgenového záření. V žádném případě se tedy nejedná o všeobecně rozšířený jev. Doktor Lieu tedy objevil pouze chladnější plyn, než by měl takových soustavách být. Uvidíme, co se z toho vyklube. 
  
Podle tiskové zprávy a dalších materiálů
  
 
  
Foto archiv IANStonehenge v opravě 
  
Britské úřady v minulých dnech oznámily, že v několika následujících létech proběhne rozsáhlá rekonstrukce známé megalitické stavby Stonehenge. Oprava přijde na dvě stě milionů dolarů a bude hotova za deset let. 
Datum narození jednoho z nejznámějších náboženských komplexů a s velkou pravděpodobností i nejstarší hvězdárny na světě není jisté. Vznikla před více než pěti tisíci roky na rozsáhlé salisburské planině, 130 kilometrů západně od dnešního Londýna. Během několika set let zde Keltové pomocí primitivního nářadí vztyčili ve dvou soustředných kruzích desítky kamenných bloků, z nichž některé váží ohromujících 26 tun! O to víc šokující je, že je dopravovali ze vzdálenosti několika set kilometrů z jižního Walesu. 
Již od osmnáctého století je zřejmé, že nešlo jenom o nádherný chrám, nýbrž také důmyslnou observatoř a kalendářem -- spojnice největších monolitů totiž ukazují směr, kde vycházelo Slunce v době slunovratu a rovnodennosti. Od poloviny našeho století Gerald Hawkins, další astronomové a bohužel i šarlatáni razí domněnku, že se ve skutečnosti jedná o velmi komplikovaný "kalkulátor", pomocí kterého šlo předpovídat mnohé astronomické jevy, například zatmění. 
Podobných staveb najdete v jižní Anglii několik. Stonehenge je však nejpopulárnější a každý rok k němu proudí nekonečný zástup turistů. Právě proto se britská vláda, za přispění sponzorů, rozhodla upravit okolí této jedinečné památky: Do deseti let bude uzavřena jedna z bezprostředně sousedících silnic a druhá povede tunelem. Vznikne nové návštěvní centrum a zmizí ploty, které komplex v minulých létech chránily před náporem turistů. Přístup přímo k památce však bude i nadále značně omezen. Okolí Stonehenge tak dostane mnohem zajímavější, přírodní ráz. 
Ve Stonehange se každý rok organizuje zajímavá slavnost letního slunovratu. Aby police zabránila nezvládnutelným návalům, musela vždy omezit přístup do několikakilometrové zóny v okolí památky. Podle soudního rozhodnutí se však jednalo o nepřiměřené omezení lidských práv. Přesto všechno bude nadále v tento významný den přístup do samotné svatyně umožněn pouze stovce předem vybraných zájemců. Keltská hvězdárna tak určitě přežije i další století. 
 
Podle materiálů na Internetu
  
  
   
Logo SETI@homeSETI@home čtyřikrát rychleji  
  
Asi už to také víte, ale pro jistotu to zopakujme. Existuje jednoduchý způsob, jak třikrát až čtyřikrát zrychlit průběh vašeho pátrání po transgalaktickém vysílání malých fialových mužíčků. Celý postup je skutečně snadný. Ve woknech si otevřete "vlastnosti obrazovky" a zde záložku "spořič obrazovky". Klikněte na ikonu nastavení, zaškrtněte "Go to blank screen" a nastavte za kolik X minut se tak stane. Důsledkem této jednoduché úpravy se po zapnutí screensaveru SETI@home za X minut vypne poučné, ale výpočetně velmi náročné grafické zobrazení průběhu Fourierovy analýzy. Rozbor radiového záznamu pak proběhne třikrát až čtyřikrát rychleji.  
Projekt prvního celosvětového hledání mimozemských civilizací se po čtrnácti dnech provozu rozrostl do nečekaných rozměrů: zapojilo se do něj kolem 350 tisíc dobrovolníků. Jejich počítače, ať už se jedná o obyčejná písíčka či velké sálové stroje s operačním systémem UNIX, tak pomalu či rychleji analyzují přibližně dvouminutové záznamy radiového signálu, který průběžně zachycuje radioteleskop Arecibo na karibském ostrově Portoriko. 
Přestože se SETI@home vyvíjelo a ladilo několik let, některé chyby se objevily teprve teď v "ostré" verzi. Proto organizátoři upozorňují na tyto hlavní a dočasné problémy: 
  • Server, který distribuuje radiové záznamy, je často naprosto zahlcen. Může se tedy stát, že vám screensaver napíše nepříjemné oznámení "can’t connect to server".
  • Bezprostředně po dokončení výpočtu se na vašem screensaveru vpravo nahoře neobjeví počet dosud zpracovaných záznamů a celková doba analýzy.
  • Kromě toho, že při rozboru soutěžíte v "národních družstvech", můžete se přihlásit i do mezinárodních týmů. Když se ale do takového konglomerátu pokusíte zapojit, připravte se na to, že po vás server bude chtít nové uživatelské heslo.
  • Operační tým v Berkeley je zcela zahlcen e-maily s nejrůznějšími chybami. Samozřejmě, že na ně v žádném případě nezvládnou odpovídat individuálně. A všem dalším pisatelům také doporučují, aby se nejdříve podívali na seznam "známých much". Například verze pro Windows nefunguje za proxy serverem s číslem portu jiným než 80. Potíže mohou být i s pamětí a grafickou kartou. Všechny tyhle problémy budou opraveny ve verzi 1.1, která se intenzivně připravuje.
SETI@home se na sklonku druhého milénia stala skutečně globální záležitostí, vždyť o něj  projevilo zájem 221 států! Česká republika se pak drží co do počtu analyzovaných záznamů na fantastickém třináctém místě. Za námi jsou takové země, jako Itálie, Rakousko, Polsko, Rusko či Izrael. Jen tak dál! 
 
Podle informací SETI@home a dalších