1999 AN10 podruhé (a možná ne naposledy) 
Namotaný Mars 
Podívejte se na Mars! 
Vesmírné stopy pozemského života 
Vjezd pro zásobování povolen 
Zlaté století astronomie 
SETI@home láme rekordy 
 
 
   
  
Foto J. Ticha, M. Tichy1999 AN10 podruhé (a možná ne naposledy)  
aneb blízká setkání n-tého druhu 
  
Zdá se Vám zbytečné psát opět o jedné a téže planetce? Existují planetky, u nichž to zbytečné není, ba naopak, je třeba o nich vědět co nejvíce. O planetce 1999 AN10 bylo již v Instantních astronomických novinách psáno (viz číslo 148. z 16. dubna 1999). Astronomickou obec tehdy rozvířila debata o jejích možných přiblíženích k Zemi, planetka sama však zmizela z dosahu dalekohledů ve sluneční  záři. 
V polovině května se však 1999 AN10  na obloze již vzdálila z těsné blízkosti Slunce a objevila se ráno těsně nad východním obzorem. Bohužel lépe je pozorovatelná z jižní polokoule, kde v současné době neexistuje žádný systematický profesionální program zasvěcený blízkozemním planetkám. Těleso tak po několikaměsíční mezeře poprvé opět pozoroval v nocích z 15./16. a 16./17. května 1999 v australské Woomeře amatérský, leč velmi zdatný astronom Frank B. Zoltowski. Jeho důkladná měření poloh pomohla zpřesnit výpočet dráhy  planetky, včetně následných těsných přiblížení k Zemi.  
Pozorování i vypočítané elementy a přiblížení byla publikovaná 17. května 1999 v MPEC 1999-K07. Níže uvedené výpočty provedli B. G. Marsden a G. V. Williams (oba z Minor Planet Center of IAU, Harvard-Smithsonian Astrophysical Observatory v USA). Nová pozorování značně zpřesnila výpočet přiblížení k Zemi v roce 2027. Z původní nepřesnosti plus mínus 12 dní je nynější nepřesnost +/- 0,6 dne. Výsledky potvrdil astronom Paul W. Chodas z Kanceláře NEO programu JPL/NASA v kalifornské Pasadeně. 
Takže nyní k 7. srpnu 2027 poněkud přesněji:  Spočtená nominální vzdálenost planetky 1999 AN10 od Země pro tento den (přibližně pro čas 10h 5 min UT) je 0,00038 astronomické jednotky, tj. přibližně 57 tisíc kilometrů. Minimální možná vzdálenost od Země byla odhadnuta na 0,00026 astronomické jednotky, tj. 39 tisíc kilometrů! Bruce zachranuje planetu Zemi (Touchstone Pictures)Takže velmi pravděpodobně při tomto přiblížení přímá srážka se Zemí nehrozí.  Bohužel, po několika letošních měsících bude tato planetka pozorovatelná ze Země až v roce 2004. Nyní stále ještě existuje určitá, byť velmi malá (1:10 milionům) pravděpodobnost, že přiblížení k Zemi v roce 2027 ovlivní dráhu planetky 1999 AN10 a nasměruje jí na kolizní dráhu k Zemi pro rok 2039.  
Co dál? Astronomové se připravují jak na další pozorování takto podezřelého tělesa letos, tak výhledově na rok 2004, teoretici precizují co nejlepší metody pro výpočet nejtěsnějšího možného přiblížení planetky k Zemi, všichni dohromady se sejdou příští týden na mezinárodním setkání věnovaném koordinaci výzkumu potenciálně nebezpečných planetek a komet (naplánovaném ovšem ještě před objevením 1999 AN10) v italském Torinu. Nejsme v Hollywoodu -- Bruce Willis nás nezachrání. Musíme si pomoci sami. 
Je však daleko pravděpodobnější, že nás 1999 AN10 pokojně, byť těsně mine. S rostoucím množstvím objevů potenciálně nebezpečných asteroidů však zároveň roste pravděpodobnost opakování podobných story jako je příběh 1999 AN10. Příběh, který by měl být o tom, že srážka s planetkou není jen story pro bulvární časopis, ale záležitost seriózního dlouhodobého studia. 
 
Kteřížto pozorovali 1999 AN10 již 15., 17., 21., 24. ledna a 15. února 1999
 
 

Detailni pohled na cyklonu (foto STSCI)Namotaný Mars 
  
Hubblův kosmický dalekohled mrknul 27. dubna tohoto roku na Mars a jen tak mimochodem objevil rozsáhlou cyklonu poblíž severní polární čepičky. Zajímavé je, že na rozdíl od většiny prachových bouří je tahle rekordně veliká soustava mraků složena především z krystalků vodního ledu. 
Ulovená tlaková níže je nejméně třikrát větší než všechny dosud zaznamenané cyklony. Ve směru východ-západ měří kolem 1600 kilometrů, od severu k jihu má pak o třetinu méně. Průměr středového "oka"  se pohybuje kolem tří set kilometrů. Velikostí je tedy srovnatelná s pozemskými hurikány. 
Celá bouře, jak je ostatně patrné na přiložených záběrech, se skládá několika oblačných pásů  rozvíjejících se ve směru hodinových ručiček. Cyklona se objevila v době, kdy je na severní polokouli léto v plném proudu. Tamní polární čepička proto přišla o svrchní vrstvu oxidu uhličitého a odkryla spodní zbytky zmrzlé vody. V důsledku toho se zvyšuje obsah vodní páry v atmosféře. Ostatně v této oblasti, ve stejné době, pozorovaly podobné jevy v minulosti i sondy Viking. 
Zachycený typ proudění atmosféry vzniká na sousední planetě jen za specifických podmínek. Na Zemi již tak neobvyklé nejsou, tyto oblasti nízkého tlaku se u nás tvoří důsledkem rozdílné teploty atmosféry a oceánu. V případě Marsu mohou být výsledkem nestabilního frontálního systému, jenž přiživil kontrast mezi relativně Kliknutim se podivate na obrazek v plnem rozliseni (jpg, 356 kB)teplými oblastmi tmavšího písku a skal ve vyšších šířkách a mnohem stabilnější a chladnější atmosférickou masou nad světlou polární čepičkou. Poprvé se cyklonu podařilo Hubblu zahlédnout v úterý 27. dubna, jen několik dní před největším přiblížení Marsu k Zemi (87 milionů kilometrů). Další záběr pořízený o šest hodin později ukázal, jak se posunula východním směrem. V téže době ale začala opět mizet. "Takto rychlý vznik a následný rozpad je zřejmě pro polární oblasti v polovině léta typický," komentoval událost profesor Jim Bell z Cornellovy univerzity. Na objevovém snímku je kromě poruchy a zbytků polární čepičky pěkně vidět také soustava oblačných pásu v rovníkové oblasti. Poblíž západního (ranního) okraje planety pak v podobě temné skvrnky najdete vyhaslý vulkán Ascraeus Mons, nejvyšší vrchol rudé planety. "Bouři jsme Hubblovým dalekohledem zachytili jenom proto, že byla tak veliká. Nemělo by nás tudíž překvapit, když podobné jevy nalezne i Mars Global Surveyor," uzavřel pozorování na tiskové konferenci Jim Bell. 
Podobné jevy zahlédly před dvaceti roky sondy Viking a samozřejmě i Mars Global Surveyor, například když mezi třicátým dubnem a čtvrtým květnem přelétal nad severním pólem. Animace sestavená z pěti snímků (gif, 354 kB) širokoúhlé kamery jasně ukazuje několik oblačných zbytků cyklony pomalu mění svoji podobu i polohu. 
 
Podle STSCI a NASA
   
Podívejte se na Mars! 
  
Jelikož byla rudá planeta -- oblíbený cíl mnoha kosmických sond -- v sobotu 24. dubna v tzv. opozici (na opačné straně od Země než Slunce), pozoruje se nejlépe právě v těchto dnech. V současnosti je vyjma jitra viditelná po celou noc, je Zemi nejblíže, i když její úhlový průměr nepřevýší 16 vteřin. 
Mars se k nám natočí stejnou stranou vždy za 24,6 hodiny, den na něm tedy trvá jen o chvíli déle než na Zemi. Vzhledem k ekliptice má také obdobně skloněnou osu, jeho přibližnou "Polárkou" je Deneb ze souhvězdí Labutě, vzdálený od rotační osy devět stupňů. Proto zde počasí jeví stejná "roční období" jako na Zemi -- jaro, léto, podzim a zimu. Rok ale trvá téměř dvakrát déle a jednotlivá období na každé polokouli mají, v důsledku značně výstředné trajektorie planety kolem Slunce, výrazně různou délku. 
Nejnápadnější bývají Marsovy polární čepičky -- bílé skvrny u severního a jižního pólu. Jejich velikost se zřetelně mění v závislosti na ročním období dané polokoule. Vzhledem k naklonění Marsu bývá většinou snadno pozorovatelná pouze jedna z nich. Nápadné jsou i některé další tzv. albedové útvary (různě světlé oblasti povrchu). Především je tu tmavá Syrtis Major, která byla objevena již v sedmnáctém století. Svým tvarem připomíná Afriku. Ostatně podle známého zálivu na jejím severním pobřeží je pojmenována. Na přiložené animaci sestavené z kreseb v letech 1994 a 1995 má umělou modrou barvu (ve skutečnosti nejsou útvary barevné a mají mnohem menší kontrast!). Od ní na západ se táhne Sinus Meridiani, kterým prochází nultý poledník. Oba útvary jsou vidět i v době, kdy je Mars úhlově velmi malý. Nad Syrtis Major leží světlá Hellas. Často se také objevují různé atmosférické jevy. Světlé skvrnky či lemy na okrajích kotoučku jsou vysoká i nízká oblaka zářivá bílá skvrna může být hustší místní oblačností nebo oblastí pokrytou jinovatkou. 
Když se Mars nachází v přísluní (konec listopadu tohoto roku), dostává o čtyřicet procent více světla než v odsluní. K tomu dochází v době letního slunovratu na severní polokouli (opačně než u nás). Výsledkem jsou několikatýdenní silné větry, které do ovzduší zvednou množství jemného prachu, jímž je planeta pokryta. Takové prachové bouře mnohdy zachvátí celou planetu (např. v letech 1971 a 1973); povrch se stane slabě nažloutlým a lze pozorovat jen několik nejvýraznějších albedových útvarů. Většinou se ovšem jedná jen o menší lokální bouře.  
Kontrast některých povrchových jevů můžete při pozorování dalekohledem zvýšit pomocí barevných filtrů. Červený a oranžový se hodí ke stálým albedovým útvarům. Pro oblasti pokryté jinovatkou se používá zelený a modrozelený filtr, modrý zase zvýrazní vysokou oblačnost a skvrny na okrajích kotoučku. (Různé typy filtrů můžete zakoupit v prodejnách s fotografickou technikou.) 
Několik měsíců před a po opozici si určitě všimnete i toho, že je kotouček planety z jedné strany neúplný, obdobně jako Měsíc dva až tři dny před úplňkem nebo po něm -- Mars totiž jeví fáze. Planeta má dva malé satelity Phobos a Deimos, které roku 1877 objevil Asaph Hall. Jejich hvězdná velikost (11 a 12 mag) a příliš malá vzdálenost od planety z nich ovšem činí velmi nepřístupné objekty. 
  
Jiří Dušek
Podle publikace Báječný svět hvězd, animace Daniel Troiani
 
  
  
Pohled na Zemi ocima Galilea (foto JPL)Vesmírné stopy pozemského života 
  
Vzpomínáte na ty chvíle? Sonda Galileo v prosinci 1990 a pak přesně o dva roky později prolétala těsně kolem Země, aby využila gravitační energie naší planety pro rychlejší let ke svému cíli, k Jupiteru. Přitom snímala i Zemi a Měsíc. Už tehdy byla aktuální otázka: poznali by vědci -- na základě rozboru údajů poskytnutých sondou -- že je na Zemi rozvinutý život, zatímco Měsíc je jen zcela mrtvým tělesem? V roce 1993 publikoval Carl Sagan se spolupracovníky v časopise Nature práci, ve které jsou shrnuty neklamné známky existence života na cizím tělese do čtyř bodů: 
  1. Silné pohlcování světla v červené části viditelného spektra povrchu (projeví se silně zejména v případě spekter pevnin). Tuto absorpci světla způsobují molekuly chlorofylu, jež jsou zcela nezbytné pro fotosyntézu. (Rostliny jsou zelené proto, že chlorofyl rozptyluje zelené světlo a pohlcuje červené a modré.)
  2. Přítomnost kyslíkové atmosféry. Množství molekul kyslíku je v zemské atmosféře o několik řádů vyšší než na všech ostatních tělesech sluneční soustavy. Kyslíková atmosféra je zvláštní fenomén, protože kyslíku pomalu ubývá, jak reaguje s horninami na zemském povrchu. Proto musí existovat nějaký mechanismus, který jeho množství doplňuje -- a v tomto případě je to fotosyntéza rostlin.
  3. Infračervené spektrální čáry, které náležejí plynnému metanu. Ačkoli množství metanu v atmosféře je jen mizivé -- pouze asi jedna miliontina -- je to důležitý signál. V kyslíkové atmosféře jako je zemská by měl metan rychle oxidovat a přeměnit se na vodu a oxid uhličitý, neměla by zůstat ani jediná molekula metanu. Biologické procesy (například hnilobné) ovšem zásoby metanu soustavně doplňují.
  4. Záření v úzkých pásech rádiového oboru spektra je modulované. To nemůže být způsobeno nějakým přírodním procesem, například výboji v atmosféře nebo nestabilitou plazmatu v zemské magnetosféře. To je jasný projev technologické civilizace.
Zdá se, že tato kritéria zatím plně vyhovují našim představám, jak od sebe rozlišit "mrtvé" a "živé" těleso někde ve sluneční soustavě. Mohou být například užitečné při vyhodnocování údajů z přístrojových sond, které v nevelké vzdálenosti míjejí družice obřích planet. Určitě také přijdou ke slovu v době, kdy se zlepší naše přístrojové možnosti natolik, že i pomocí kosmických dalekohledů budeme schopni "na dálku" zjišťovat potřebné údaje u exoplanet. 
  
Podle materiálů NASA
 
 
  
Discovery na ceste k odpalovaci rampe (foto NASA)Vjezd pro zásobování povolen 
  
Po několika měsících půstu se milovníci vesmírných letů dočkají dalšího představení. Hlavním aktérem je tentokráte sedm astronautů, raketoplán Discovery a zárodek Mezinárodní vesmírné stanice. Začátek je plánován na čtvrtek 27. května, krátce před jednou hodinou odpolední našeho času. 
Hlavní zastávkou na nové desetidenní trase kosmického letounu bude dvojice modulů Zarja a Unity. Posádka sem přiveze kolem dvou tun nejrůznějších zásob a celé řady přístrojů. Tamní regály se zaplní jak laptopy, tiskárny, kamery, tak i nejrůznější náhradní díly, tedy i spodní prádlo pro budoucí posádky. V programu je také jeden výstup do volného prostoru, kdy dvojice astronautů instaluje malý jeřáb Strela a provede zběžnou inspekci. Mezi drobný náklad Discovery patří i studentský satelit Starshine. Tato zhruba půl metrů veliká koule je pokryta osmi stovkami hliníkových zrcátek. Studenti po celém světě budou v následujících měsících za ranního a večerního soumraku sledovat její pohyb po obloze a studovat tak vlastnosti vnější zemské atmosféry. 
Jak známo, odlet Discovery byl o více než týden odložen -- na začátku měsíce totiž vnější ochranou vrstvu hlavní nádrže na pohonné hmoty poškodilo silné krupobití. Na star čekající raketoplán bylo proto nutné opět odvézt do montážní budovy a zde záplatovat celkem 648 prohlubní a děr. Nicméně od dvacátého Discovery opět stojí na rampě 39B a od neděle již nerušeně probíhají všechny předstartovní procedury. Se stanicí se spojí na šest dní a zpět na Zemi přistane šestého června.  
  
Posádku Discovery tvoří čtyři muži a tři ženy. Skupinu vede velitel Kent Rominger, který byl pilotem tří předcházejících letů raketoplánu v roce 1995, 1996 a 1997. Za ruskou stranu s ním poletí Valeryj Tokarev, jenž byl v roce 1994 vybrán do oddílu kosmonautů pro letoun Buran. Ten se ale do vesmíru podíval, a to ještě ve své automatizované podobě, jenom jednou, takže tento týden Tokarev poletí poprvé. Dále je tu astronautka Juile Payette, vojenská pilotka kanadské armády. Pilotem letounu je Rick Husband, který dosud na čtyřiceti nejrůznějších letounech odlétal v zemské atmosféře přes 3800 hodin. Výstup do kosmického prostoru provede Tammy Jernigan a Daniel Barry. Tammy je skutečnou veteránkou -- naši planetu si z výšky prohlédla již čtyřikrát. Daniel pak v roce 1996 strávil mimo mateřskou loď více než šest hodin. Celou sestavu uzavírá Ellen Ochoa, která umí skvěle ovládat dálkový manipulátor raketoplánu.
  
Desetidenní výlet je třetí z celkového počtu osmdesáti osmi startů amerických a ruských nosičů nezbytných pro dostavbu Mezinárodní vesmírné stanice. S ohledem na současnou roztržku mezi dvěma lídry v souvislosti s válkou v Kosovu a také chronické problémy Ruska s dostavbou kritického servisního modulu je ale možné, že se také alespoň letos jedná o poslední výpravu. Kdy se ke stanici vydají první kosmonauti vám pak dnes s alespoň nenulovou dávkou jistoty neřekne vůbec nikdo. 
 
Podle zpráv NASA
  
Zlaté století astronomie 
  
Vážená redakce, 
domnívám se, že nový seriál "Zlaté století astronomie" by velmi ráda viděla spousta zájemců o astronomii, bohužel se také domnívám, že právě tito lidé se ke sledování televize dostanou aľ mnohem později večer nebo v noci. Rád bych věděl zda bude tento pořad v některou jinou dobu reprízován. 
  
Mirek Veverka
 
Podle současného programu České televize bude premiéra nového dílu každé úterý v 17.10. První repríza bude v noci ze středy na čtvrtek ve 3.00, druhá pak v pátek v 15.20.
 
  
Prijimaci antena Areciba (foto The Discovery Channel)SETI@home láme rekordy 

Unikátní projekt SETI@home, kdy stovky tisíc lidí z celého světa hledají prostřednictvím speciálního screensaveru v záznamech radioteleskopu v Arecibu stopy po mezihvězdném vysílání inteligentních bytostí, po týdnu provozu láme jeden rekord za druhým. 
Arecibská observatoř, největší celistvá anténa na světě, kompletně vyplňuje krasovou propast poblíž severního pobřeží karibského ostrova Portoriko. Třistametrové ucho tu již několik desítek let bedlivě sleduje dění v zemské atmosféře i na vesmírných periferiích. Právě tady astronomové poprvé "spatřili" planety obíhající kolem vzdáleného pulsaru, unikátní páry neutronových hvězd, jež potvrzují Einstenovu obecnou teorii relativity, stovky nových galaxií i zaledněné póly jinak pěkně horké planety Merkur. 
Od sedmnáctého května je skvělý přístroj také dvorním dodavatelem signálu projektu SETI@home. (Nyní již opravený o drobné chyby, které se projevovaly problémy s připojením na Internet.) Speciální screensaver mnoha uživatelů roztroušených po celém světě si z web serveru v kalifonském Berkeley vždy vyzdvihne malý balíček zhruba dvouminutového záznamu, ve kterém pak hledá možné rádiové stopy mimozemských civilizací. Až po několika dnech svoji porci přežvýká, výsledky zašle do ústředí a vezme si další dávku. Takto to jde den za dnem, týden za týdnem... Unikátní je, že celá akce vlastně nikoho neobtěžuje. Arecibo signál přijímá nezávisle na jiném odborném pozorování a šetřič obrazovky pracuje v době, kdy by počítače stejně chroustaly naprázdno.  
Analyzovaná data v Arecibu přijímá zařízení SERENDIP IV, instalované na anténě v září 1998. Tohle nenápadné zařízení je naladěno na frekvenci kolem 1420 MHz (záření neutrálního vodíku) a nepřetržitě sleduje kolem 160 milionů kanalů. Menší část tohoto pásma se pak dostává i do počítačů se screensavery SETI@home, kde probíhá jiný, důkladnější rozbor. 
Projekt tak překonává všechny rekordy: Uběhl pouze jeden týden, nicméně 298 tisíc počítačů celého světa mu dohromady věnovalo devět a půl milionu hodin výpočetního času! Převedeno na roky: 1100 let! Zpracovat třistapadesátiklový záznam trvá většině účastníků kolem 32 hodin, rekord je devět hodin a dvacet sedm minut. Česká republika se v aktuální statistice umísťuje na 15. místě. Do projektu se od nás přihlásilo 2317 lidí a dosud jsme zpracovali necelé dva tisíce záznamů. "Se SETI@home může kdokoli a kdekoli přispět k pátrání po životu ve vesmíru. Je to grandiózní experiment -- ať již z vědeckého, technologického či sociálního hlediska -- a také globální pokus posunout naše znalosti o kus dál," komentoval současné výsledky Louis Friedman z Planetary Society. Nezbývá než souhlasit. 
  

Podle SETI@home a dalších