Chytej! 
Jaké jsou šance? 
Stručná historie SETI 
Jak funguje? 
   
  
SETI@home jiz bezi i na redakcnim pocitaci (foto IAN)Chytej! 
  
Na dlouhém běhu za mimozemskými civilizacemi došlo k důležité výměně štafetového kolíku: po třech letech vývoje softwaru a několika měsících testování je k dispozici unikátní screensaver SETI@home. Každý z nás tak může ovlivnit to nejbáječnější dobrodružství, do kterého se lidstvo zatím pustilo. Na jeho konci se přitom ukrývá odpověď na zásadní otázku: Jsme ve vesmíru sami? 
Základy celého projektu jsou současně jednoduché i nesmírně komplikované: Největší celistvý radioteleskop na světě Arecibo z ostrova Portoriko snímá rádiové záření přicházející z vesmíru kolem vlnové délky 21 centimetrů, ve kterém za přispění speciálního analyzátoru hledá signály umělého původu. Každých 1,7 sekundy proladí a zkontroluje několik milionů kanálů. A právě tady je kámen úrazu: Dostat se k radioteleskopu není nic těžkého, vždyť přijímače číhající na signály inteligentních bytostí neruší jiná astronomická pozorování, prostě jen snímají zrovna to místo, kam míří anténa. Ostatně na třistametrovém teleskopu pracuje hned několik "detektivních skupin". Tvrdým oříškem je však zpracování nepřetržitého toku údajů. Stejně jako se šetří s přístrojovým časem velkých astronomických zařízení, "zlatem" se vyvažuje také práce na výkonných počítačích. Není tedy divu, že lov slabých signálů v nekonečném radiovém šumu dosud nezískal velkou podporu. Seriózní hledání projevů mimozemských civilizací, byť ho dnes podporuje i Mezinárodní astronomická unie, je proto odkázáno především na skromné dary mecenášů. 
Před několika roky se ale v jedné chytré americké hlavičce zrodil geniální nápad. Když nemůžeme zaplatit jeden velký počítač, proč nepoužít sto tisíc obyčejných písíček, které mají dohromady podobnou kapacitu? Pracovníci Kalifornské univerzity v Berkeley totiž zjistili, že nejčastěji na osobních počítačích, lhostejno zda doma či v práci, běží obyčejné a naprosto neužitečné screensavery. Nezbylo tedy nic jiného než připravit speciální program, jenž by místo rotujících kedluben analyzoval radiové signály. Poté stačilo požádat internetové surfaře z celého světa, aby si jej nainstalovali a pomohli v práci mezihvězdným detektivům. 
Na první pohled šílená myšlenka je již několik desítek hodin realitou. Od ledna tohoto roku se v Arecibu na speciální pásky (každý den 35 gigabajtů) nahrává radiový signál kolem vlnové délky dvacet jedna centimetrů. Jelikož observatoř není s okolním světem spojena velkokapacitním datovým kabelem, putují balíčky se záznamem na palubě letadla do kalifornského Berkeley. Zde je každý "záběr" rozřezán na několik set plátků, Logo SETI@homekteré jsou prostřednictvím Internetu poslány do některého počítače s nainstalovaným screensaverem. V době, když si vaříte kávu, povídáte si s kolegy, odskočili jste se vyčurat a nebo jste prostě usnuli vedle klávesnice vašeho miláška, pak analyzuje kousek záznamu mezihvězdného vysílání. Až práci dokončí, pošle do ústředí výsledky a vezme si k rozboru nový záznam. Úkolem programu SETI@home není nic jiného, než si všimnout podezřelého signálu a upozornit na něj profesionály. Ti pak mají v rukávu připraveny další metody, jak se na něj podívat a zjistit, zda se skutečně jedná o televizním vysílání hokejového mistrovství světa planety Trantor ze systému G0IV-3. 
"Každý den jsem ve všech možných jazycích dostával e-maily s jednoduchým vzkazem: Dejte mi ten software hned teď!," komentoval minulé týdny David Anderson, šéf projektu SETI@home. První verze analytického programu pro Unix se na Internetu objevila již před měsícem. Instalovalo si ho na 12 tisíc lidí. Hlavní zkouška se ale odehrává právě v těchto dnech, kdy se hlásí desítky, ba přímo stovky tisíc lidí s operačním systémem Windows či Macintosh. O neskutečném náporu svědčí i to, že se adresa setiathome.ssl.berkeley.edu stala nejvytíženější na světě. Systém je schopen najednou obsloužit pět tisíc uživatelů, v minulých dnech byl ale beznadějně přetížen. "Projekt umožní pátrat po signálech mimozemských civilizací mnohem, mnohem rychleji, s desetkrát větší citlivostí a ve větším rozsahu frekvencí než dosud," dodal Dan Werthimer, spoluorganizátor a také vedoucí jiné pátrací skupiny SERENDIP z Kalifornské univerzity v Berkeley. "Kromě toho je to také zábavný a vzdělávací projekt, projekt pro celou planetu." Během následujících dvou let je v plánu třikrát prohlédnout celou oblohu, která je v dosahu Areciba, tedy asi třetinu nebe. 
  
TAto cast oblohy je v dohledu SETI@home (zdroj SETI@home)
  
O screensaver v průběhu minulého roku projevilo zájem asi 400 tisíc lidí z 96 zemí světa. I kdyby se nakonec přihlásila jenom polovina z nich, stane se SETI@home největším experimentem v dějinách kyberprostoru. I vy přitom můžete alespoň na chvíli držet kousek ze štafetového kolíku při běhu za našimi vesmírnými sousedy. A třeba se právě vám podaří protrhnout cílovou pásku nejhezčího dobrodružství lidstva. 
 
Podle SETI@home
 
 
  
Zdroj Lucasfilm Ltd.Jaké jsou šance? 
  
Má vůbec smysl hledat mimozemšťany? Odpověď dává tzv. Drakeova rovnice, sestavená na začátku šedesátých let. Přestože byla od té doby proklínána, vyvracena či naopak úspěšně dokazována, jedno je jisté, nic lepšího nemáme. 
  
N = R x Fp x Ne x  Fl x Fi x Fc x L
  
To, co nás zajímá, je vlevo. Tedy orientační statistický odhad počtu kosmických civilizací, které jsou v současnosti v naší Galaxii a chtějí komunikovat s okolím. Vpravo najdete vstupní hodnoty. Některé známe velmi dobře, s jinými je to horší a ty úplně na okraji věštíme z kávové sedliny. Za prvním písmenem R se ukrývá roční přírůstek nových hvězd, na kterých by mohl vzniknout inteligentní život. Celkový počet stálic se odhaduje na takových tři sta miliard, ročně se jich narodí tak kolem desíti. Galaxie totiž není nejmladší a už hodně vyčerpala zásoby mezihvězdného plynu a prachu, podhoubí nových přírůstků. 
Fp udává podíl hvězd, u nichž existují planetární systémy. Poslední pozorování, ať už prachových disků Hubblovým dalekohledem či jemných změn ve spektru pozemských observatoří, přitom naznačují, že se jedná o poměrně běžnou výbavu. Před nedávnem jsme například informovali, že nenápadná ypsilon Andromedae má kolem sebe nejméně tři tělesa o něco větší než Jupiter. Většinou se tedy za Fp bere kolem 0,5. 
Další veličina prozrazuje průměrný počet planet u jedné hvězdy, které jsou vhodné pro vznik života. Jsou tedy dostatečně veliké, doprovází je měsíc, jenž stabilizuje rotační osu, povrchu zurčí tekutá voda... Do hry prostě vstupuje velké množství známých a určitě neznámých parametrů. Od pasu můžeme střelit, že každá hvězdička má dva takové kousky pevniny v nekonečném vesmírném moři. (Hodně optimistické, že?) 
Planeta zasvěcená životu však nutně nemusí být zaplněná příšerami všeho druhu. Proto je tu parametr Fl. Ten je samozřejmě naprosto nejistý (ale bude hůře). Vždyť jediným dosud známým případem s inteligentním(?) Zdroj Lucasfilm Ltd.životem je Země. Jo, kdyby se podařilo objevit stopy mimozemského života alespoň na Marsu, pak by se nám odhadoval mnohem jednodušeji. Přesto předpokládejme, že se zelení či modří mužíčkové vyvinou na každé druhé planetě s příhodnými podmínkami Fl = 0,5. 
Primitivní organismy začaly Zemi dobývat krátce po jejím vzniku. Celé čtyři miliardy roků však trvalo, než se z nich vyvinulo něco podobného, jako napsalo tento článek. Tedy mírně prošedivělý člověk, bez svalů, ale zato s pěkným pupkem, plochýma nohama, špatným zrakem a neoholenými fousy. Fi neudává nic jiného, než podíl planet, na nichž je inteligentní život. Většinou se počítá s jednou desetinou, ale může to být i jakákoli jiná hodnota. Proč ne. 
Není inteligent jako entelegent. Proto je tu Fc, tedy podíl tzv. technických civilizací schopných a přístupných k mezihvězdné komunikaci. Buďme opět pesimisté (nebo optimisté?) a vezměme za Fc hodnotu 0,1. Tím jsme se dostali k ještě diskutabilnější veličině L, tedy trvání technické civilizace. Různí autoři, různými způsoby -- často dost obskurními -- odhadují budoucí existenci lidstva v rozmezí od  několika tisíc do několika milionů let. Stejně je to i s naším výsledkem. Pokud technická civilizace přežije milion roků, bude nás, kosmických civilizací, nyní v Galaxii kolem stovky tisíc. Jestliže ale zanikne sto let poté, co zvládne mezihvězdnou komunikaci, pak je nás deset -- průměrná vzdálenost obydlených Sluncí se pak pohybuje kolem několika tisíců světelných let a šance, že se navzájem najdeme, je více než mizivá. Takže si vyberte sami. 
 
Podle různých materiálů
  
 
  
Foto MNBCStručná historie SETI 
SETI -- Search for ExtraTerrestrial Intelligence 
  
Zatímco zájem o život tam "jinde" je starý jako lidstvo samo, moderní hledání mimozemských civilizací je spíše nepopsaný list právě vyvázané knížky. Podle dochovaných legend "začalo" všechno v roce 1959 článkem Pátrání po mezihvězdném spojení Giuseppi Cocconiho a Philipa Morrisona v prestižním časopise Nature, kde v kostce nastínili strategii nového vědního oboru a také ukázali, že nejvhodnější bude pátrat v oboru mikrovln.  Svůj šestistránkový příspěvek zakončili slovy: "existence mezihvězdného vysílání je v dokonalém souladu se vším, co známe... Je obtížné předpovědět pravděpodobnost úspěchu, avšak jestliže hledat nebudeme, naděje na úspěch se budou rovnat nule." 
Ve stejné době provedl obdobnou úvahu dodnes velmi známý astronom Frank Drake. Jelikož byl tehdy mladý a plný elánu, nelenil a už na jaře 1960 zorganizoval první hledání jinoplanetnického vysílání. Na dva měsíce si vypůjčil dvacetišestimetrovou anténu v Západní Virginii a postupně ji namířil na dvě Slunci podobné hvězdy. Jednoduchý přijímač vyladil na magickou vlnovou délku 21 centimetrů (1420 Mhz), na níž vysílá neutrální vodík.  
Ptáte se na důvod jeho volby? Zde je. Jakmile namíříte radioteleskop na oblohu, zachytíte všelijaké signály. Některé skutečně pochází z vesmíru, jiné vznikají v naší atmosféře. Nejméně rušivých zdrojů se pak nachází v oblasti mezi jedním a deseti gigahertzi, kde také sledujeme záření neurálního vodíku, nejrozšířenějšího prvku ve vesmíru. S frekvencí 1,42 GHz má charakter souvislého šumu a lze ho registrovat na velké vzdálenosti. Kromě toho se hned "vedle", na frekvenci 1,64 GHz, pozoruje molekula OH. Když pak dáte k sobě H a OH, vznikne vám HOH -- tedy molekula vody, základ životně důležité kapaliny. Této části elektromagnetického spektra, mezi 1,42 a 1,64 GHz, se proto říká "vodní pásmo". Kdyby na sebe chtěla nějaká pidlivizace upozornit, pak by si pro své vysílání nejspíše vybrala právě tuhle oblast. Tak si to alespoň myslí pozemští odborníci. 
Ovšem jaký typ signálu máme vlastně hledat? To nikdo přesně neví. Je možné, že civilizace provozuje mezihvězdné vysílání záměrně, aby na sebe upozornila okolí. Taková depeše by měla nejspíše charakter pípání, vyjadřujícího třeba posloupnost prvočísel. Na její identifikaci se přitom orientuje většina současných přehlídek. 
Frank Drake (foto MNBC)Můžeme však pátrat také po projevech, které nejsou určeny nám. Podívejme se na Zemi. V průběhu posledních padesáti let jsme planetu obklopili nejrůznějšími, mnohdy velmi silnými rádiovými vysílači. Po celou dobu se kolem nás šíří rychlostí světla bublina radiového záření --  za padesát let dorazila padesát světelných roků daleko. Není to mnoho, ale je nutné přiznat, že my jsme dosud v technologických plenkách. Jinde na tom mohou být mnohem lépe. Naše detektory tedy mohou čmuchat také neobvyklé radiové zdroje. 
Každopádně je tu problém s identifikací. Když pomineme různé klamné zdroje, jako tajné vojenské vysílače, nepřeberné množství umělých družic a kdo ví co ještě, do hry vstupuje další faktor: Čím vzdálenější bude jinoplaneta, tím horší a nevýraznější signál od ní přijde. Takzvaná mezihvězdná scintilace totiž dokáže dokonale narušit jak amplitudu původně úzkopásmového signálu, tak jeho frekvenci. S tím vším se musí vypořádat analytické programy mezihvězdných přehlídek. Zanechejte tedy nadějí, že bychom z takového chaosu nějakým zázračným způsobem zrekonstruovali televizní vysílání transgalaktické stanice. Na velké vzdálenosti lze registrovat prakticky jenom šum. Ovšem například u Země je možné poznat jeho umělý původ: pokrytí naší planety nejrůznějšími vysílači není rovnoměrné a proto se intenzita radiového záření neustále opakuje s periodou 24 hodin... 
Frank Drake tedy po dva měsíce, od května do června 1960, vždy šest hodin denně, naslouchal signálům přicházejících od hvězdy tau ve Velrybě a epsilon ze souhvězdí Eridana. S výjimkou jediného poplachu, který ale způsobil vojenský experiment, však nic podezřelého nenalezl. I když jediným výsledkem přehlídky Ozma, nazvané po pohádkové postavě ze země Oz, místa "velmi vzdáleného, těžce dosažitelného a obydleného zvláštními a exotickými bytostmi", bylo šumění linoucí se z reproduktorů, zahájil tak seriozní hledání dnes již legendárních zelených mužíčků. A co je ještě důležitější, upozornil na to širokou veřejnost a tedy i mocné daňové poplatníky -- nový vědní obor se solidními základy byl na světě. 
Ruku v ruce s vývojem elektroniky přišli brzo zanícení astronomové s důležitou inovací: přestali se zajímat o jednotlivé konkrétní cíle a začali systematicky prohlížet celou oblohu. Současně se zvýšil počet automaticky registrovaných frekvenčních kanálů -- nejdříve na stovky, pak na tisíce, nakonec na miliony. Hledání se tak stalo mnohem důslednější a samozřejmě i s větší nadějí na úspěch. Důležitým zlomem se také stalo zřízení komise pro „bioastronomii a hledání mimozemského života“ při Mezinárodní astronomické unii v roce 1982. 
V té době do hry vstoupili dvě společnosti NASA a The Planetary Society, které podporovali vývoj první skutečně multikanálových analyzátorů. V roce 1988, po mnoha letech studií, začal Národní úřad pro letectví a kosmonautiku připravovat první rozsáhlou mikrovlnnou přehlídku asi tisíce blízkých Slunci podobných hvězd. O čtyři roky později, při pětistém výročí Kolumbova objevu Ameriky, skutečně začala na radioteleskopu v Arecibu a ... a za necelý rok ji Kongres pro nedostatek financí zrušil. Vývoj zařízení přišel na 58 milionů dolarů a zúčastnění odborníci přirovnali neslavný konec situaci, kdy by byly tři Kolumbovy lodě Nina, Pinta a Santa Maria krátce po svém spuštění na vodu vyřazeny z provozu a rozloženy na jednotlivé části. 
Projekt však zcela nezmizel a jako bájný Fénix, po kterém je nyní pojmenován, žije dál -- díky sponzorům, například zmiňované The Planetary Society. Od února 1995 pracoval na radioteleskopu Parkesovy observatoře v Jižním Walesu v Austrálii, který je s průměrem šedesát čtyři metrů největším přístrojem svého druhu na jižní Tristametrovy radoteleskop v Arecibu na ostrove Portoriko (foto MNBC)polokouli. Zaměřil se přitom na několik set vybraných do vzdálenosti 200 světelných roků, jejichž věk umožňuje případnou existenci planet a života. Signál se vždy hledal v rozmezí 1 až 3 gigahertzů. Dnes se opět provozuje na Arecibském radioteleskopu, kde se simultánně sleduje více než 28 milionů kanálů. Jeho úkolem je během pěti let prohlédnout několik set nových cílů. 
Další aktivní prohlídkou je SERENDIP IV Kalifornské univerzity v Berkeley. I ona probíhá na Arecibu, nicméně nezabývá se konkrétními hvězdami, nýbrž v reálném čase systematicky sleduje celou oblohu viditelnou z observatoře. Program měl více než dvacetiletý vývoj a nyní již pracuje jeho čtvrtá generace: Každé dvě sekundy analyzuje 168 milionů kanálů kolem vlnové délky 70 centimetrů a 21 centimetrů vždy v místech, které zrovna sledují "astronomové-vědci". Každé čtyři minuty tak pořídí asi jeden megabajt dat. 
SERENDIP IV úzce spolupracuje s projektem SETI@home. V porovnání s ním má sice výrazně větší frekvenční záběr (jen 2 GHz oproti 2,5 MHz), není však tak citlivý. Screensaver, i když by vás to asi nenapadlo, totiž dokáže odhalit mnohem bohatší škálu signálů, s různým frekvenčním posuvem a je tak nejcitlivější prohlídkou na světě. 
A pak tu máme projekt BETA -- the Billion-channel Extraterrestrial Assay -- na dvacetišestimetrovém dalekohledu Harvardovy univerzity. Po celé obloze nepřetržitě hledá podezřelé signály na 240 milionech kanálů se šířkou 0,5 Hz opět kolem "vodního pásma". Kompletní systém provádí 40 miliard operací za sekundu a 200 procesorů má k dispozici 3,1 gigabytovou paměť RAM. Jediné co nám tedy chybí, je ten zatracený a toužebně očekávaný telefonát od Í.Týho. 
 
Podle různých materiálů
  
  
   
Screensaver SETI@home v akci (repro IAN)Jak funguje? 
  
Pro připojení k projektu SETI@home potřebujete následující ingredience: počítač s pamětí alespoň 32 MB, deset mega volného diskového prostoru a připojení na Internet. Na adrese setiathome.ssl.berkeley.edu si stáhněte screensaver a podle instrukcí ho nainstalujte. Pokud máte alespoň zbytkové znalosti angličtiny, nebude to pro vás žádný problém. Od této chvíle začne počítač analyzovat malý třistakilobajtový balíček radiového záznamu z teleskopu v Arecibu. Pokud objeví podezřelý signál, dá to vědět nejen vám, ale i ústředí v Berkeley. Avšak pozor na předčasné oslavy! Jak neustále opakují organizátoři: s největší pravděpodobností půjde o pozemský zdroj. Potvrzení jeho reálnosti si každopádně vyžádá několik měsíců. Screensaver vám při práci prozradí následující informace: 
  
Data Info 
V části Data Info se dočtete o původu vašeho kousku záznamu. (Současně také slouží k jeho přesné identifikaci.) První řádek mluví o poloze místa na obloze, odkud signál přišel (klasická rektascenze a deklinace). Zorné pole Areciba má přitom rozměry 0,1x0,6 stupně a integrační dobu 107 sekund. Čas i místo vzniku vám prozradí další dva řádky. Samozřejmě, že se používá takzvaný světový čas (GMT=SEČ-1 hodina), Arecibská observatoř pak může být v budoucnosti nahrazena jiným místem. A nakonec tady máme základní frekvenci, na níž byla vámi analyzovaná data pořízena. SETI@home totiž prohledává rádiové spektrum o šířce 2,5 MHz se středem kolem 1420 GHz (neutrální vodík). Každá 107 sekund dlouhá nahrávka z daného místa oblohy je vzápětí rozsekána na 256 bloků o šířce 10 kilohertzů, které se posílají jednotlivým internetovým dobrovolníkům. Základní frekvence tedy udává polohu vašeho plátku. 
  
Arecibo z nadhledu, pohledu i podhledu (foto archiv IAN)Data Analysis 
Oblast vlevo nahoře, Data Analysis, říká, co zrovna provádí váš počítač. Vše je zakleté v prvním řádku: 
  • Scanning Result Header File -- Jakmile začne SETI@home pracovat, musí nejdříve zjistit, kde skončil. Najde patřičné informace a načte příslušná data z všeho harddisku.
  • Connecting To Server -- V tomhle okamžiku se screensaver pokouší spojit se svoji domovskou základnou v Berkeley.
  • Receiving Data -- SETI@home přijímá zhruba 350 kilobajtů záznamu z radioteleskopu s některými nezbytnými údaji (čas vzniku, místo, základní frekvence atd.).
  • Doing Baseline Smoothing -- Analytický program SETI@home se v doručeném balíčku surových dat zaslechnutých Arecibem pokouší odhalit tzv. úzkopásmové signály, které mohou přicházet od potenciálních mimozemských vysílačů (alespoň tak si to myslí experti). V datovém souboru však existují i širokopásmové signály, většinou od různých přírodních zdrojů. Proto program nejdříve provede jakési vyhlazení 107 sekund trvajícího záznamu. Tahle akce se většinou provádí pouze jednou.
  • Computing Fast Fourier Transform -- O tohle jde! V tomhle okamžiku se v chaotickém šumu hledají jakékoli periodické signály -- napříč frekvencemi i časem. Výsledek této klíčové operace je graf, který se postupně vykresluje ve spodní polovině obrazovky. Proto se provádí celá paleta tzv. rychlých fourierových transformací, vždy s jinou přesností: Začíná se s detaily o velikosti 0,075 hertzu, které se SETI@home snaží vylovit v 13 a půl sekundovém odštěpku záznamu. Takže, aby se prohlédlo celých 107 sekund, musí se tahle operace aplikovat osmkrát. Poté se hledají signály s rozlišením 0,14 hertzu v páscích o šířce 6,7 sekundy. Tedy čím menší frekvenční rozlišení, tím větší je rozlišení časové. Analýza končí u 1200 Hz.
  • Chirping Data -- autoři systému předpokládají, že jinoplaneta je v mnoha směrem podobná Zemi. Tedy obíhá kolem svého Slunce a také se pohybuje Galaxií. Její rádiové vysílání je pak poznamenáno klasickým Dopplerovým jevem. Proto screensaver surová data radioteleskopu několikrát opraví o různé možné posuvy způsobené pohybem zdroje a připraví je tak pro klíčovou rychlou fourierovu analýzu. (Při nejjemnějším rozlišení 0,075 Hz se zkouší hned 5409 různých posuvů v rozmezí -5 Hz/sek až +5 Hz/sek.)
  • Doing Curve Fitting  -- U analýzy platí, že čím je frekvenční rozlišení hrubší, tím jemnější je rozlišení časové. Při dostatečně velkém časovém rozlišení (nad 0,59 Hz) se pak SETI@home pokusí zjistit, zda se nějaký signál postupně nezesiluje a zase nezeslabuje v rozmezí dvanácti sekund, kdy prochází zorným polem teleskopu. Jedná se o dobrý test, který může prozradit, zda se objekt nachází mimo naší planetu. Pozemské vysílače totiž něco takového neprovedou. Uf, dostali jsme se k druhému řádku. 
Doppler Drift Rate -- Souvisí s již zmiňovaným posuvem surového radiového záznamu s ohledem na Dopplerův jev. Začíná se ale na 0 Hz, to proto, že se tak odhalí nepohyblivé pozemské zdroje. 
Frequency Resulution prozrazuje, s jakým frekvenčním rozlišením zrovna SETI@home pracuje. Celkem jich je patnáct: 0,075, 0,15, 0,3, 0,6, 1,2, 2,5, 5, 10, 20, 40, 75, 150, 300, 600 a 1200 Hz 
Strongest Peak udává nejsilnější signál, jenž sreensaver dosud nalezl. Měří se v relativních jednotkách, například "30" znamená, že byl třicetkrát silnější. Nejásejte však, když se sousední grafický ukazatel vyšplhá až do rudé oblasti! Zřejmě se vám podařilo objevit nějaký pozemský zdroj. 
Strongest Gaussian -- Jakmile je nějaký signál 3,2krát silnější než průměr a rovněž se zjasňuje a zase zeslabuje během dvanáctisekundové pozorovacího "okna", objeví se o tom informace na posledních dvou řádcích -- opět však musí být potvrzen a nejspíš i vyvrácen v ústředí v Kalifornské Berkeley. 
  
Grafický výstup 
Dolní polovina obrazovky vás informuje o probíhající fourierově analýze. Na horizontální ose x je frekvence, na ose y výsledek a na ose z čas. Všimněte si, že se při frekvenčním rozlišení 0,075 Hz provádí pouze osm analýz, avšak pro 0,14 Hz již dvakrát tolik! Samotné barvy pak nemají žádný význam. 
  
User Info 
Posledním okýnkem screensaveru jsou uživatelské informace. Vaše jméno, počet balíčků záznamu, které se vám podařilo zpracovat a čas, jenž tomu váš počítač věnoval. Asi se budete divit, jak moc zahálel. 
  
Jen tak pro zajímavost. Náš redakční počítač, který zůstal zapnutý dvě noci za sebou, po 44 hodinách zvládl  28 procent úkolu. Jinak v pondělí 17. května kolem poledne se SETI@home zúčastnilo již 100665 uživatelů.... 
 
Podle materiálů SETI@home