Jak dopadly volby 
Trnitá cesta jednoho snímku 
Zdravý nemocný 
Pohled do útrob Galaxie 
Galileo navštívilo Kallistó 
Zdeněk Pokorný dostal planetku  
Nechcete pracovat ve ValMezu? 

  
   
Cast NGC 4650A (kliknutim se podivate na cely snimek, jpg 142 kB)Jak dopadly volby 
  
NGC 4650A je na první pohled velmi nenápadná galaxie v jižním souhvězdí Kentaura. Na vlastní oči, jako nezajímavou drobnou skvrnku, ji spatříte jenom hodně velkým dalekohledem a rozumné detaily získáte na fotografii až po několika hodinách expozice. Naprosto výjimečně je však ozdobena zvláštním prstenem ze směsi horkého plynu a mladých hvězd. Jelikož takových objektů známe pouze kolem stovky, není divu, že se na ní začátkem dubna podíval i Hubblův kosmický dalekohled. Pikantní ale je, že o tom rozhodlo osm tisíc hlasů uživatelů Internetu posbíraných v rámci projektu Hubblovo dědictví. 
NGC 4650A leží asi 130 milionů světelných let daleko a patří mezi hrstku galaxií s tzv. polárním prstenem. Původ této netradiční ozdoby sice není příliš jasný, ale zdá se, že stopy vedou k velké havárii, kdy se před nejméně jednou miliardou let srazily dvě galaxie. Během dramatického setkání vytvořil mezihvězdný materiál menší galaxie rozsáhlý prsten o průměru 60 tisíc světelných let z plynu, prachu i jednotlivých stálic, jež se dodnes pohybuje kolmo na rovinu větší galaxie. 
Prezentovaný portrét vznikl hned ze tří záběrů v různých částech spektra (modré, zelené a blízké infračervené). V porovnání s pozemskými snímky obsahuje výrazně větší množství detailů. Je zřejmě, že nápadný eliptický útvar s mírně naoranžovělým zabarvením tvoří jen velmi staré hvězdy, mezi kterými neexistuje prakticky žádný plyn a prach -- základní stavební kámen nových stálic. Temné pásy v prstenu i na pozadí jasné eliptické galaxie vytvářejí oblaka neprůhledného prachu. Právě zde se rodí hvězdy, ostatně světlemodrá zjasnění, obzvlášť u vnějšího okraje prstenu, jsou toho důkazem. Obsahují totiž horké, mladé stálice. 
Zajímavé je, že tento nepravidelný disk  může hvězdářům zviditelnit rozložení tzv. temné hmoty. Jak známo, existují zcela přesvědčivé důkazy, že devadesát procent hmoty ve vesmíru tvoří skrytá látka: nezáří ani nepohlcuje elektromagnetické záření a víme o ní jenom nepřímo -- rozborem jejích účinků na hmotu viditelnou. Odborné práce z posledních let přitom naznačují, že se za ni skrývá celá plejáda nejrůznějších těles: od těch nejmenších jako třeba neutrin až po několik tisíc kilometrů veliké hnědé trpaslíky a malé hvězdy. Z pohybu a sklonu prstenu kolem NGC 4650A lze přitom spočítat, jak je tato tajemná látka rozložena v nejbližším okolí. 
Než se dočkáme výsledku, můžete se podívat na stránky Hubblova dědictví a hlasovat pro další objekt, na který se zaměří vesmírná observatoř. Tentokráte jsou ve hře tři kompaktní kupy galaxií. Já osobně hlasoval pro druhou z nich. 
  

Podle Hubble Herritage Project
   
Trnitá cesta jednoho snímku:
Na galaxii NGC 4650A se Hubblův kosmický dalekohled podíval prostřednictvím známé Širokoúhlé a planetární kamery číslo 2 (zkráceně WFPC2) mezi 7. a 9. dubnem 1999. Celková doba expozice dosáhla pěti hodin a 36 minut, přičemž si vyžádala devět a půl hodiny přístrojového času observatoře.  
První obrázek ukazuje, jak vypadá surový, nezpracovaný záběr, jenž přijde přímo z dalekohledu. Jedinou úpravou byla změna formátu (vhodná pro Web) a složení snímků ze čtyř CCD čipů do jednoho obrázku. V okolí výrazné NGC 4650A najdete několik slabých galaxií a také tečky či krátké úsečky, jež vznikly po náhodné srážce částic kosmického záření (rychlých protonů a elektronů) s čipem v průběhu expozice. 
V středisku Space Telescope Science Institute v Baltimoru pak následuje elektronické zpracování, kdy se vymažou stopy po kosmickém záření a vyhladí se pozadí. Všechny objekty jsou najednou výraznější a v NGC 4650A si i vy na první pohled všimnete mnoha nových detailů.
Takto se upraví záběry galaxie v různých filtrech (F450W odpovídá fotometrickému oboru B, F606W oboru V a F814W infračervenému pásmu I). Všimněte si, že hvězdy mají pokaždé jinou jasnost a také, že se mění nápadnost jednotlivých detailů v NGC 4650A. Svislá tmavá čára naznačuje hranici mezi dvěma CCD čipy.
Posledním krokem je barevný snímek, jenž vzniká poskládáním předcházejících tří záběrů s vhodně vybranou barevnou paletou: nejčervenějšímu filtru (F814W) je tak přiřazena červená barva, F606W zelená a F450W modrá. Staré, chladné hvězdy, jež jsou silnými zdroji infračerveného záření, tak získají oranžové zbarvení, zatímco horké, mladé stálice modrý odstín. V nápadném prstenu rozervané galaxie si také všimněte, jak prach odmodrává světlo vzdálenějších stálic. Ty se nám proto její zčervenalé.
   

Foto The Discovery ChannelZdravý nemocný 
 
Jo to byla doba. Ve Spojených státech vládl John F. Kennedy, studená válka byla pěkně horká, malta na berlínské zdi ještě nestačila uschnout, Nikita Chrusčov se válel v kukuřici a po obskurní liverpoolské skupině Beatles zatím ani pes neštěkl. Malou konzervou této doby je i čtyři desetiletí ztracená kabina Liberty Bell 7, v niž 21. července 1961 vyskočil do vesmíru druhý Američan Virgil Gus Grissom. 
Průkopnický let -- připomeňme, že do té doby jste na seznamu kosmonautů nelezli jenom Jurije Gagarina a Alana B. Sheparda -- málem skončil tragicky. Vesmírná loď, pojmenovaná po známém Zvonu svobody, se potopila a moc nechybělo, aby ji nenásledoval i samotný novopečený astronaut. Grissoma se na konec podařilo zachránit, nicméně Liberty Bell klesla do hloubky pět kilometrů na dno Atlantického oceánu.  
Odpočívala zde celých 38 let, nakonec se ji ale jedné soukromé výpravě sponzorované stanicí The Discovery Channel podařilo objevit. Zprávu o šťastné náhodě i následné nehodě, kdy posádka přišla o dálkově ovládanou ponorku Magellan, jsme přinesli již minulý víkend. Tentokráte se můžete podívat na další záběry kabiny. 
Jak sami vidíte, je ve velmi dobrém stavu, takže jejímu vyzdvižení na hladinu nic nebrání. K této operaci dojde nejspíše v červnu. Nejdříve se expedice pokusí nalézt ponorku Magellan, která bude po revizi a eventuální opravě vzápětí opět poslána do hlubin za Liberty Bell. Jestliže půjde vše podle plánu, pak se kosmická loď vydá do restaurátorských dílen Kansas Cosmosphere and Space Center v Hutchinsonu a za půl roku se na ni podívá i veřejnost. 
 
Podle materiálů na Internetu
  
    
Pohled do útrob Galaxie 
  
Střed naší Galaxie, hvězdného ostrova, jenž obsahuje prakticky všechny objekty viditelné na nebi pouhýma očima, najdete v souhvězdí Střelce. Právě proto je zde Mléčná dráha nejjasnější a také nejbohatší na celou paletu vesmírných objektů. Paradoxně právě ony, především pak rozsáhlá oblaka mezihvězdného prachu, nám ale zakrývají výhled do samotného středu. Neprůhledným závojem lze ale proniknout: stačí si nasadit brýle pro pozorování v radiovém, infračerveném či rentgenovém oboru spektra. Na těchto vlnových délkách lehce proniknete až do samotných útrob Galaxie. 
Odhaduje se, že kdyby nebylo mezihvězdného prachu, jež velmi účinně rozptyluje viditelné světlo vzdálených hvězd, viděli bychom v  souhvězdí Střelce velmi nápadnou skvrnu o průměru kolem dvaceti stupňů, která by byla po Slunci a Měsíci nejjasnějším objektem na nebi. Bohužel, tento záběr matka příroda z vesmírného filmu vystřihla, a tak se musíme spoléhat na méně či více energetické fotony. Představte si například, že máte oči citlivé na rádiové záření na vlnové délce 90 centimetrů (330 megahertzů), a podívejte se zítra ráno nad jihovýchodní obzor. Ať už bude zataženo či úplně jasno (mraky jsou v tomto oboru zcela průhledné), zahlédnete něco podobného jako na přiloženém snímku. Ten vznikl zpracováním měření pořízených v průběhu roku 1989 na známé síti radioteleskopů Very Large Array v Novém Mexiku a představuje první širokoúhlý pohled na střed Galaxie. Je na něm oblast o průměru asi tři stupně, což odpovídá prostorové vzdálenosti tisíc pět set světelných let. 
Nejnápadnější je úhlopříčný pás táhnoucí se přes celý snímek. Je rovnoběžný se světlým pásem Mléčné dráhy, jak ji vídáme na tmavé obloze během letních měsíců. Všechny radiové zdroje lze v podstatě rozdělit do dvou skupin: většina z nich jsou bubliny horkého, ionizovaného plynu v okolí mladých, zářivých hvězd či na hranách rázových vln rychle se rozpínajících obálek supernov. Zbytek vzniká rychlým pohybem volných elektronů podél magnetických siločar -- viz tenké, zakřivené oblouky či úsečky. Ukazují tak podobu magnetického pole stejně jako piliny na papíře. 
Nejsilnějším mezihvězdným vysílačem je samotný střed Galaxie, označovaný Sagittarius A. Zde se ukrývá masivní černá díra o hmotnosti kolem tří milionů Sluncí a v její blízkosti pak existuje rozsáhlá kupa velmi horkých, mladých hvězd. Většina nápadných bublin jsou zbytky po supernovách, výjimkou jsou Sagittarius B1 a B2, která představují velké hvězdné porodnice. Většina slabých a úhlově malých zdrojů jsou pak velmi vzdálené galaxie v pozadí. 
Důležité je, že hvězdáři naslouchající u Very Large Array chtějí v nejbližší době pořídit další takový obrázek. Porovnáním obou portrétů pak velmi jednoduše odhalí jakékoli nápadné změny. 
 
Podle Sky and Telescope a materiálů na Internetu
  
  
  
Kresba Jet Propulsion LaboratoryGalileo navštívilo Kallistó 
  
Minulou středu se americká sonda Galileo po dlouhé době opět setkala s Jupiterovým měsícem Kallistó. Prolétla ve vzdálenosti pouze 1315 kilometrů, téměř stokrát blíže než sondy Voyager roku 1979, a podle prvních zpráv pracovala přesně podle plánu. 
Podle pověsti byla Kallisó dcerou krále Lykáona. Bohužel padla do oka Diovi, jenž s ní po tradiční lsti zplodil syna Arkáse. Manželka nejvyššího boha však byla neskutečně žárlivá a tak krasavici za trest proměnila v medvědici. Když pak Arkás vyrostl, stal se vášnivým lovcem a jednou z neznalosti málem Kallistó zabil. Matkovraždě však na poslední chvíli zabránil právě Zeus: jelikož nemohl zrušit čin jiného boha, proměnil i Arkáda v medvěda a oba je pak vzápětí přenesl na nebe jako souhvězdí Velké medvědice a Malého medvěda. Jméno Kallistó však nezmizelo z lidských dějin úplně, dnes tak nazýváme jeden z velkých satelitů planety Jupiter.  
V následujících měsících je hlavním úkolem sondy dramatická úprava dráhy. Průlety v těsné blízkosti Kallistó totiž sníží nejvyšší vzdálenost Galilea od Jupiteru ze současných 650 tisíc kilometrů (devět poloměrů planety), tak aby mohlo prolétnout těsně nad ohnivým měsícem Ió. Po celou dobu bude samozřejmě také snímkovat oba satelity a monitorovat i Jupiterovu atmosféra a magnetosféru. 
Jelikož ruku v ruce s klesající vzdáleností sondy od planety postupně vzroste i okolní radiace, musí technici v palubním středisku prakticky neustále kontrolovat stav této unikátní observatoře. Jestliže vše dopadne dobře, což není vůbec zaručeno, pak se na podzim dočkáme skutečně dramatického a zřejmě i sebevražedného setkání: Galileo prolétne jen několik set kilometrů nad povrchem Ió a dost možná i přímo vějířem materiálu tryskajícího z jedné z činných sopek -- Pillan Patera. Současně nám pošle snímky s rozlišením pouze šest metrů! Doufejme, že to vyjde. 
 
Podle Sky and Telescope a materiálů na Internetu
  


Foto M. Tichy a J. Ticha (Observator Klet)Zdeněk Pokorný dostal planetku  

Sedmého srpna 1997 se podařilo Miloši Tichému a Zdeňku Moravcovi z observatoře na Kleti znovuobjevit jednu z planetek mezi drahou Marsu a Jupiteru. Tento drobný kamínek o průměru několik kilometrů se toulá ve vzdálenosti 2,1 až 2,6 astronomické jednotky (1 astr. jednotka odpovídá 150 milionům kilometrů) a stěží je viditelný i velkými dalekohledy. Nicméně má zajímavé jméno -- kleťští hvězdáři pojmenovali tuto planetku číslo 10205 po Zdeňku Pokorném, členovi redakce Instantních astronomických novin. Přiložený snímek planetky (10205) Pokorný vznikl  v noci z 9./10..srpna 1997 expozicí 60 sekund dalekohledem o průměru 0,57 metru a CCD kamerou SBIG ST-8. Zobrazené pole má velikost 8 x 5 úhlových minut,  sever je nahoře a západ vpravo. Planetka je označena šipkou. Co dodat? Gratulujeme! 
 

redakce
  
  
Zdroj Hvezdarna Valasske MeziriciHvězdárna Valašské Meziříčí vyhlašuje výběrové řízení na místo odborného pracovníka hvězdárny - astronoma. Náplň práce:  
  • fotografické a CCD pozorování Slunce (přehledové i patrolní) - jeho zpracování a archivace;
  • příprava a prezentace vzdělávacích pořadů (přednášek); 
  • zapojení do další pozorovací, vzdělávací a administrativní činnosti hvězdárny. 
Podmínky:  
  • střední úplné vzdělání (k vyššímu vzdělání se nebude přihlížet); 
  • systematický zájem o astronomii; 
  • komunikativní schopnosti; 
  • znalost PC; 
  • pozorovací praxe a znalost světového jazyka vítána. 
A dále na místo dalšího odborného pracovníka hvězdárny - astronoma. Náplň práce:  
  • pozorování zákrytů hvězd tělesy sluneční soustavy, samostatné vedení národní sítě, spolupráce se stanicemi sítě, příprava pozorovacích kampaní, publikační činnost, příprava bulletinů; 
  • příprava a prezentace vzdělávacích pořadů (přednášek); 
  • zapojení do další pozorovací, vzdělávací a administrativní činnosti hvězdárny. 
 Podmínky:  
  • VŠ přírodovědeckého směru (astronomie, fyzika apod.), případně úplné střední odborné vzdělání ; 
  • systematický zájem o astronomii; 
  • komunikativní schopnosti; 
  • znalost PC; 
  • pozorovatelská praxe;  
  • znalost světového jazyka (angličtina, němčina). 
Nástup od poloviny roku 1999. Plat podle platných tabulek. Jen písemné přihlášky do výběrového řízení, doplněné strukturovaným životopisem, event. dalšími doklady  prokazující vzdělání či praxi zasílejte na adresu: Libor Lenža, Hvězdárna, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí.