P. Rapavy (foto IAN)Mongolské Leonidy 
Rozhovor s Palo Rapavým, ředitelem hvězdárny v Rimavské Sobotě 
  
V listopadu loňského roku jsi se zúčastnil zajímavé výpravy, která tě zavedla do velmi exotických míst. Nemohl by jsi našim čtenářům přiblížit cíl a smysl této cesty. 
  
Cíl a smysl je vlastně jednoznačný -- pozorování Leonid, velmi intenzivního meteorického deště. Kromě toho patřím mezi sběratele astronomických zážitků a tento mi ještě chyběl. Už jsem sice viděl meteorický déšť alfa-Monocerotid, ale to byly meteory slabé. Tentokrát se očekával pořádný déšť jasných meteorů. Proto jsme sháněli a sehnali sponzory: Jednoho z Rimavské Soboty "Tauris" a jednoho z Prešova -- toho jenom proto, že šéf představenstva ZPA Křižík je můj bývalý člen kroužku. Teprve pak jsme tři vyrazili na cestu. 
  
Do Mongolska jste jeli v polovině listopadu. Tehdy zde musela být pěkně velká zima… Byli jste na to speciálně připraveni? Včetně přístrojů? Jak tam bylo vlastně chladno? 
  
S sebou jsme v podstatě měli jenom běžné přístroje, na speciální techniku chyběly finance. Takže jsme vzali malý televizor, klasické video, televizní CCD kameru, normální kameru a fotoaparáty, z nichž jeden měl objektivový hranol na pořizování spekter stop meteorů. 
Co se týká teplot, počítali jsme s mínus dvaceti stupni. V listopadu maximální možná od dob, co existují meteorologická měření, byla mínus dvacet devět a skutečnost byla ještě o pět stupňů nižší. Na sobě jsme měli běžné teplé oblečení, tedy sedm, osm vrstev... 
  
To jste pozorovali celou noc? 
  
Ano, nonstop. 
  
A žádná nemoc? 
  
Chlad se snášel dobře, protože zde byla poměrně nízká relativní vlhkost vzduchu. To, že bylo mínus 34 stupňů, jsme zjistili až dodatečně. Kdybychom to věděli při pozorování, pak by nám samozřejmě byla větší zima. 
  
Co se vám vlastně podařilo napozorovat? Dívali jste se jenom tu jednu původně maximovou noc ze 17. na 18. listopadu nebo i předtím? 
  
Máme záznamy ze dvou předmaximových nocí, maximovou noc (16./17. 11.) a jednu pomaximovou, která měla být původně maximová. Tedy čtyři noci, přičemž na observatoři jsme byli jenom šest dní. Zbytek času jsme strávili přímo v Ulánbátaru. 
  
Pozorovali jste především vizuálně, či též fotograficky a podobně? 
  
Fotograficky i vizuálně. Fotoaparáty jsme si sice šetřili na onu předpovězenou maximovou noc z 17. na 18. listopadu. Foto IANKdyž tehdy meteory létaly, mysleli jsme si, že další noc jich bude ještě více. Po několika bolidech a stopách s délkou mnoha minut jsem to ale psychicky nezvládl, na vlastní zodpovědnost vytáhl fotoaparát a riskl, že se pokazí i před maximem. Štěstí, že jsem to udělal, jelikož pět přivezených spekter stop meteorů, bylo pořízených právě onu předmaximovou maximovou noc (16./17. 11.) 
  
U nás to vypadalo podobně. Ale chtěl jsem se zeptat. O Mongolsku toho našinec příliš neví, snad kde leží a že je hlavní město Ulánbátar. Jak ale vypadá tamní astronomie? 
  
Těžko řídi, jelikož mongolská astronomie má svůj vrchol již za sebou. Existuje zde v podstatě jenom jedno astronomické zařízení, kdysi Astronomický ústav, dnes sloučený Institut geofyziky a meteorologie Mongolské akademie věd. Údajně také v Ulánbátaru existuje malé planetárium, ale momentálně je mimo provoz. Tam jsme se tedy nedostali. 
Provozní budova observatoře stojí v Ulánbátaru, pozorovatelny pak mají na hoře Khurel Togoot asi 40 kilometrů od města ve výšce 1600 metrů nad mořem. Samotná metropole je ale jenom o tři sta metrů níže.  
Mají zde v podstatě slušné vybavení z padesátých, šedesátých a možná začátku sedmdesátých let, které dostali od firmy Zeiss prostřednictvím Sovětského svazu: špičkový koronograf, Schmidtovu komoru, kterou údajně vybrousil sám Maksutov, coudé o průměru dvacet centimetrů... V současnosti se ale převážně věnují vizuálnímu pozorování, jelikož na fotografický materiál nejsou peníze. 
  
To už tak v těch chudších zemích chodí. Takže poslední dvě otázky: S odstupem několika měsíců považuješ tuto výpravu za úspěšnou? 
  
Napozorovali jsme dobrý materiál, takže co se týká Leonid, máme poměrně cenná data. Jelikož když v Mongolsku svítalo, bylo maximum roje sledované kolegyněmi u nás v Rimavské Sobotě. Viděli jsme tedy, co jsme vidět chtěli. Když to ale porovnám s očekáváním, pak to bylo spíše zklamání. Frekvenci meteorů jsme očekávali daleko, daleko vyšší. Doufejme, že to vyjde tento rok. Když seženeme nějaké sponzory, vydáme se do Andalusie... 
  
Předpovědi jsou všelijaké, loni měli být Leonidy nejlépe pozorovatelné ve východní Asii, kam se vydalo velké množství astronomů, nakonec to nejlepší bylo v Evropě. Letos by to mělo být opět v Evropě... Vy tentokrát pojedete do Španělska a doufáte, že to vyjde? 
  
Jednou to vyjít musí. Výhodou je, že letos musíte cestovat pouze za dobrým počasí, na jih. Podle klimatických měření pak do Španělska. Tedy pokud mluvíme o evropském kontinentě. Ještě lepší by byly třeba Azory a Sahara, ale to by bylo už hodně drahé. Přímo v Evropě vychází jednoznačně Španělsko a o něco hůře i Sicílie. 
  
Děkuji. 
Ptal se Jiří Dušek 
Originální záznam rozhovoru ve formátu mp3 (1,6 MB, 6 m 50 s)