Foto archiv IANJe disketa bezpečný sluneční filtr? 
  
S blížícím se zatměním Slunce se množí úvahy o tom, jaký je nejvhodnější ochranný filtr pro jeho pozorování. Téměř vždy se jako jeden z nejvhodnějších doporučuje médium z počítačové diskety (tmavý kotouč uvnitř diskety). Můžete se buď dívat jedním okem přes otvor pro čtení dat, nebo médium z diskety "vypreparovat", anebo můžete udělat do diskety další otvor pro druhé oko -- po vyndání média samozřejmě -- a poté jej opět vložíte dovnitř. Je to sice pracnější, ale velmi se mi to v praxi osvědčilo. Nejvhodnější jsou pět a čtvrt palcové diskety, dnes již dost vzácné. Běžné tři a půl palcové propouštějí příliš mnoho světla, můžete ovšem použít dvě přes sebe. Jediná zřejmá nevýhoda disketových filtrů je, že vás během pozorování obvykle mají okolní lidé za blázny. Ale na to jsme my astronomové přece zvyklí. 
Je ovšem takovýto filtr bezpečný pro oči? Tato otázka mne zvlášť zajímala, neboť pravidelně pozoruji sluneční skvrny bez dalekohledu a jako filtr používám právě pět a čtvrt palcovou disketu. Ve viditelné oblasti je to jistě bezpečný filtr, nic jiného než Slunce nebo vlákno zářící žárovky přes něj neuvidíte, a i to velmi slabě. Jak je to ovšem s neviditelným ultrafialovým a infračerveným zářením? Ultrafialové (UV) záření může jak známo způsobit šedý zákal, infračervené (IR) zase popálit sítnici oka. Jelikož je disketa filtrem výrazně červeným, dá se předpokládat, že by UV záření propouštět neměla. O IR záření se ale nic takového předpokládat nedá. Jediný způsob, jak to zjistit, je měření. 
Zvolil jsem metody sice amatérské, ale přesto snad dostatečně přesvědčivé. Vzpomněl jsem si, že v některých prodejnách oční optiky provádějí měření propustnosti slunečních brýlí vůči UV. Jednu takovou prodejnu jsem tedy našel a místo slunečních brýlí jsem si (po krátkém vysvětlení) nechal proměřit médium ze své diskety (5 a čtvrt palce, zn. Verbatim). Výsledek byl podle očekávání ten, že tato disketa v oblasti blízkého UV záření nepropouští vůbec nic. 
Jak ale změřit propustnost vůči tepelnému IR záření? Vymyslel jsem si na to následující trik: vzal jsem průhlednou plastikovou nádobku s tmavým roztokem namíchaným tak, aby bezpečně pohlcoval veškeré viditelné i infračervené světlo (roztok hypermanganu a modré skalice) a postavil jsem ji do vzdálenosti asi 7 cm od vlákna 60W žárovky (spočítal jsem si, že v takové vzdálenosti bude tato žárovka osvětlovat plochu zhruba stejně intenzívně jako Slunce, pokus to ale nutně nevyžaduje). Žárovku jsem zapnul a měřil jsem závislost teploty roztoku na čase -- rychlost jeho ohřevu. Poté jsem tento pokus zopakoval s tím rozdílem, že zhruba doprostřed mezi žárovku a nádobku jsem vložil médium z výše zmíněné diskety a opět jsem měřil rychlost ohřevu. Kdyby byla disketa pro tepelné záření nepropustná, roztok by se neměl ohřívat. Skutečnost však byla značně jiná, jak je zřejmé z těchto grafů (oba mají stejnou škálu): 
 
  
Je vidět, že při použití diskety se roztok ohříval pouze o něco pomaleji. Propustnost diskety vůči záření přenášejícímu teplo (v tomto případě IR i viditelné světlo dohromady) potom přesně dostaneme jako poměr směrnic obou přímek. Z mého měření vychází propustnost 46 %. To je velmi vysoká hodnota, zvláště uvážíme-li, že zatímco bez filtru byla nádobka zahřívána infračerveným i viditelným zářením současně, s použitím diskety zahřívalo nádobku už pouze IR záření, neboť viditelné světlo disketa téměř nepropouští. Propustnost diskety pouze v samotném infra oboru tedy musí být ještě o něco vyšší než oněch 46 %! 
Pro jistotu jsem to chtěl ještě nějak nezávisle ověřit. Začernil jsem baňku teploměru, postavil jej opět sedm centimetrů od té stejné žárovky a změřil jsem po půl hodině ustalování teploty, o kolik se teploměr ohřál nad teplotu okolí. To samé jsem pak udělal s tím rozdílem, že jsem mezi žárovku a teploměr vložil médium z diskety. V prvním případě stoupla teplota o 12,2 stupně, ve druhém o 4,2 stupně. To dokazuje, že disketa je vůči IR záření skutečně značně propustná, i když kvantitativně se to dá z tohoto pokusu těžko určit.  
Napadl mne ještě třetí zcela primitivní pokus. Médiem z diskety jsem zakryl senzor CD přehrávače pro dálkové ovládání (pracuje v IR oboru) a zkoušel jsem, jestli bude dálkové ovládání přesto fungovat. Fungovalo, i když nejdále asi ze vzdálenosti půl metru. 
Jaký je tedy závěr? Ve viditelném oboru téměř dokonale neprůhledná disketa je pro infračervené záření průhledná asi jako běžné sluneční brýle pro viditelné světlo, a to pro pozorování Slunce rozhodně nestačí. Nevím, nakolik se to dá zobecnit pro různé diskety od různých výrobců, ale předpokládám, že jsou všechny vyráběny z podobných materiálů, můžeme tedy říci, že média z disket obecně propouštějí dosti velké procento infračerveného záření. Je však intenzita tohoto záření pro oko nebezpečná? To je samozřejmě těžké rozhodnout. O mnohém vypovídá fakt, že jsem dosud neoslepl, přestože mám za sebou asi šedesát pozorování Slunce přes disketu. Nikdy jsem však nepozoroval bez přestávky déle než asi minutu, většinou kolem třiceti sekund. Částečná fáze zatmění Slunce však bude trvat podstatně déle a mnoho lidí tak bude chtít sledovat ještě částečně odkryté Slunce poměrně dlouhou dobu. To už by mohlo být nebezpečné.  
Pokud tedy přece jenom  budete chtít použít disketu jako sluneční filtr (výhodou je zejména její snadná dostupnost), nedívejte se na Slunce déle než oněch asi 30 sekund bez přestávky. Já sám se pro svá pravidelná pozorování raději zkusím poohlédnout po bezpečnějším filtru. 
 
Lukáš Král