Na hranicích stvoření 
Hubble sestřelil Měsíc 
Půlnoční dotek 
  
  
  
Sharon - nejvzdalenejsi objekt ve vesmiru (foto STSCI a kolektiv autoru)Na hranicích stvoření 
  
Laťka nejvzdálenějšího a nejmladšího vesmírného objektu se opět posunula. Tým astronomů z Newyorské státní univerzity totiž v minulých dnech publikoval objev galaxie s červeným kosmologickým posuvem z = 6,78. Její světlo se tedy na cestu vesmírným prostorem vydalo v době, kdy byl náš vesmír dvacetkrát mladší! 
Nenápadnou galaxii, přezdívanou podle sestry jednoho ze spoluobjevitelů "Sharon", nalezla trojice hvězdářů Hsiao-Wen Che, Kenneth Lanzetta a Sebastian Pascarelle v místech tzv. Hubblova hlubokého pohledu v souhvězdí Velké Medvědice. Má pouze 28. velikost a v porovnání s ní jsou hvězdy viditelné bez dalekohledu stomilionkrát jasnější! Tak extrémně slabý objekt je samozřejmě těžké už jenom zahlédnout, provést rozbor světla -- který jako jediný prozradí vzdálenost -- je pak prakticky nemožné. Naštěstí nad nepříjemnou zemskou atmosférou existuje Hubblův kosmický dalekohled: Jeho záběry v různých oborech elektromagnetického spektra netrpí rušivým šumem pozadí a jsou dokonale ostré. Proto se dokáže i takto nenápadným objektům podívat "na zoubky".  
U Sharon se to podařilo speciálnímu spektrografu STSCI: Odhalil jedinou spektrální čáru -- tzv. Lyman alfa, na které v ultrafialovém oboru září atomy vodíku. Je tedy neklamou známkou, že v galaxii existují rozsáhlá oblaka horkého plynu doprovázející překotnou tvorbu hvězd. Zajímavé ale je, že astronomové tuto čáru nalezli v blízkém infračerveném oboru! Extrémně veliký posuv přitom nezpůsobilo nic jiného než samotné rozpínání vesmíru. 
Světlo galaxie, které dnes pozorujeme, se na svoji cestu k detektorům Hubblova kosmického dalekohledu vydalo zhruba před třinácti miliardami roky. Rychlostí asi 300 tisíc kilometrů za sekundu putovalo prostorem, který se pomalu rozpínal. Úměrně tomu se natahovaly i fotony a jejich vlnová délka se prodlužovala. Původně ultrafialová Lymanova čára alfa se přesunula do viditelné oblasti a nakonec až do blízké infračervené. Poměr vlnové délky pozorovaného záření s vlnovou délkou čáry nepoznamenanou rozpínáním tak ukázal, kolikrát se mezitím zvětšil vesmír. (Tento poměr zmenšený o jedničku se nazývá kosmologický červený posuv.) Konkrétně u Sharon byl červený posuv odhadnut na 6,68. Čili existovala v době, kdy byl vesmír téměř osmkrát menší než dnes. Její stáří se pak pohybuje kolem pouhých pěti procent současného stáří vesmíru. 
Sharon vznikla krátce po Velkém třesku -- ne více než jednu miliardu let. A i když je její vzdálenost zatím nejistá, je pro hvězdáře nesmírně důležitým ohlédnutím do minulosti, do dob, kdy byl vesmír dosud v plenkách. Je jisté, že počet takových mladičkých galaxií rychle poroste. Astronomové tak už během několika let nahlédnou do dílny, kde Velký stvořitel vyráběl hvězdy, planety a všechny ostatní kosmická tělesa. 
 
Podle STSCI a dalších materiálů
 
 
 
Hubble sestřelil Měsíc 
  
Na snímcích z Hubblova kosmického dalekohledu obvykle vídáme objekty vzdáleného vesmíru. Na tělesa sluneční soustavy se podívá je zřídka: aby zkontroloval počasí na Uranu, povrch Marsu, aktivitu sopek na Io. Občas se mu také do zorného pole zatoulá nějaká bezejmenná planetka. O to překvapivější je, že nejnovější portréty z dílny vesmírné observatoře ukazují povrch naše nejbližšího souseda -- Měsíce.  
Přiložený záběr vznikl v době, kdy jeden ze spektrografů dalekohledu (tzv. Space Telescope Imaging Spectrography) v různých částech povrchu Měsíce studoval složení odraženého slunečního světla. Citlivé detektory, pomocí kterých se studují objekty blízkého i vzdáleného vesmíru, se totiž nemohou podívat přímo do Slunce; takže když se chcete s Hubblem -- například kvůli kalibraci -- podívat na sluneční spektrum, musíte použít odražené světlo od Měsíce. Takto prozkoumaný sluneční svit vám pak prozradí, jak absorbují a odrážejí světlo i jiné planety a tělesa sluneční soustavy. 
Kliknutim se podivate na obrazek v plnem rozliseni (jpg, 120 kB)
Měsíční disk je natolik veliký, že se celý do zorného pole dalekohledu nevejde ani náhodou. Pro portrét jeho úplňkové tváře musíte s Hubblem udělat hned 130 expozic. Čas observatoře je ale nesmírně drahý a tak přiložený snímek vlevo nahoře vznikl na Lickově observatoři. Vyznačena je na něm oblast, kterou několika záběry pokryla známá širokoúhlá kamera WFPC 2. 
Na největším snímku, s rozlišením asi dvě stě metrů, najdete okolí jednoho z nejnápadnějších kráterů Koperník, který je jako světlá skvrnka poblíž středu měsíčního disku pozorovatelný i bez dalekohledu. Podle našich představ vznikl nedávno, před osmi sty miliony roky, při srážce s několik kilometrů velikou planetkou či jádrem komety. Proto jsou jeho rysy ostré a dobře zachovalé. Průměr kráteru je devadesát kilometrů: okraj definují valy o výšce kolem tisíce metrů. Několik vyvýšenin uvnitř jsou tzv. středové vrcholky a sahají do výšky tisíc dvě stě metrů. Na vnitřních stěnách valů jsou také patrné terasy připomínající schodiště (záběr vpravo dole s rozlišením jen kolem stovky metrů). Vznikly sesuvem dříve strmějších stěn. 
Síla, která vytvořila Koperníka, rozdrtila a vypařila biliony tun měsíční horniny je také patrná na komplikovaném systému světlých paprsků -- dosud nezčernalého materiálu, který byl vymrštěn po dopadu planetky. 
 
Podle STSCI a dalších materiálů
 
 
 
 
Kresba J. DusekPůlnoční dotek 
  
Tento víkend, v noci ze soboty 24. dubna na neděli 25. dubna, zakryje Měsíc jednu z jasných hvězd noční oblohy: Regula ze souhvězdí Lva. Ovšem i kdyby bylo úplně jasno, ze severní Moravy tento úkaz pozorovatelný nebude. 
Měsíc se na rozdíl od hvězd nachází nedaleko naší planety -- o něco více než jednu světelnou sekundu, tedy asi 400 tisíc kilometrů. Proto se nám při pohledu z různých míst naší planety promítá mezi jiné hvězdy: rozdíl v jeho poloze může být až dva stupně, tedy čtyři průměry Měsíce. Takže zatímco v některých oblastech lze spatřit, jak zakryje jasnou či slabou stálici, při pohledu u jiných zeměpisných šířek uvidíte, jak pouze projde v její těsné blízkosti. 
Jeden takový limitní nastane právě při víkendovém zákrytu Regula Měsícem. Z velké části naší republiky kolem půlnoci skutečně uvidíte, jak hvězda zmizí za horním neosvětleným okrajem. V Praze se tak stane ve 23:53 letního času, ve Valašském Meziříčí tři minuty po půlnoci. Znovu se objeví za několik minut u pravého osvětleného okraje (Praha 00:15, Valašské Meziříčí 00:14). Ovšem při pohledu ze severní Moravy, například z Opavy, Ostravy či Karviné se Měsíc ke hvězdě pouze přiblíží, "dotkne se jí", ale nezakryje.
 
Podle materiálů na Internetu