Foto archiv autoraMěsíční zastavení 
  
Duhová zátoka s Arthurem Clarkem  
Když jsem se nedávno vracel vlakem z Olomouce do Ostravy, zkrátila mi cestu kniha Arthura C. Clarka "Kladivo boží" (Baronet, Praha 1995). Potěšilo mně, že kapitola "Duhová zátoka" začínala tak, jako by byla vystřižena z mých Měsíčních zastavení. Vůbec nic tomu popisu nechybělo, naopak, byl jsem i docela zaskočen, co Clarkovi tento útvar za ranního osvětlení připomíná. Myslím, že tedy vůbec nebude na škodu, když vás pro změnu provede po Měsíci klasik a velmistr žánru science-fiction Arthur C. Clark: 

"Sličný oblouk Duhové zátoky je jedním z nejhezčích lunárních útvarů. Je to přežívající polovina typické kráterové pláně (měří tři sta kilometrů), jejíž celá severní stěna byla před třemi miliardami let smetena záplavou lávy stékající z Moře dešťů. Zbývající půlkruh, který láva nedokázala zničit, je na západním konci ukončen kilometr vysokým předhořím Hérakleidés, skupinou pahorků, jež v jistých obdobích vytváří překrásnou iluzi. Když má Měsíc deset dnů a přibývá, zdraví předhoří Hérakleidés úsvit a i v nejmenším teleskopu umístěném na Zemi se na několik hodin jeví jako profil mladé ženy s vlasy vlajícími k západu. Potom, když Slunce vystoupí výš, vzor stínů se změní a Měsíční panna zmizí..." 

Já jen dodám, že svítání v Sinus Iridum, a tedy šance spatřit "profil mladé ženy" se nám naskytne 26. dubna  večer. 
  

Pavel Gabzdyl