Psí počasí na Uranu 
Do vesmíru z moře!  
Výroba antilátky pomocí laseru 
Landsat 7 brzy na scéně 
 
 
UranPsí počasí na Uranu 
 
Hubblův kosmický dalekohled se opět vytáhl. Jeho prostřednictvím se astronomům poprvé podařilo rozlišit sezónní změny počasí na planetě Uran. Série fotografií poskládaná do počítačové animace (450 kB QuickTime, 3,9 MB mpeg) ukazuje tuto planetu jako proměnlivý svět s mohutnou oblačností a nevýrazným systémem prstenců, kterým probíhají pomalé vlny měnící jeho vzhled. Efekt je podle všeho důsledkem skutečnosti, že prstence jsou tvořeny obrovským množstvím drobných "kamínků“. Tento materiál je velice citlivý na drobné změny v gravitaci, vznikající vlivem mírného zploštění planety. Výsledné malé gravitační poruchy proto způsobují v prstencích lokální zhuštění a následné zředění materiálu. Celý proces se neustále opakuje a vytváří tak již zmiňované vlny. Podle astronomů jsou výsledky pořízené Hubblem naprosto unikátní, dosavadní zkoumání nic podobného neodhalilo. Vinu na tom nese mimo jiné velice dlouhý "rok“ na planetě, který trvá více než 84 pozemských let. 
Sezónní změny klimatu na naší planetě jsou způsobeny poměrně malým sklonem rotační osy Země (cca 23 stupňů). Sluneční paprsky tak během roku dopadají na zemský povrch pod různým úhlem, což má za následek změny počasí. Naproti sklon rotační osy Uranu je téměř devadesát stupňů, což má za následek extrémní změny klimatu se zhruba dvacetiletou periodou.
 
Podle Internetu
 
  
Start z plosinyDo vesmíru z moře! 
 
Společnost Sea Launch, (což by se dalo přeložit jako "Mořští vypouštěči") se pokusila jako první na světě navrhnout a zrealizovat nový způsob vypouštění kosmických raket. Zakoupila k tomu účelu ropnou plošinu Odysseus vzdálenou 2 400 kilometrů od Havajského souostroví. Do celého projektu investovala plných 500 milionů dolarů a zdá se, že se jí to vyplatí. Významným podílníkem společnosti Sea Launch je známý americký letecký gigant Boeing, který se snaží "protlačit" ze zemské atmosféry až do vesmíru. 
Po rozsáhlé rekonstrukci plošiny a náročné technické přípravě mohli přistoupit k prvnímu pokusnému vypuštění satelitu. Jako nosnou raketu použili ukrajinsko-ruský Zenit-3SL poháněný petrolejem a tekutým kyslíkem. Na palubě měla jen atrapu komunikačního satelitu. Kdyby se to náhodou nepovedlo, tak by je to alespoň nepřišlo tak draho.  
Vzhledem k malým rozměrům plošiny, musel být veškerý personál evakuován na palubu lodi. Třístupňová raketa byla zapálena a zahalila celou plošinu mraky dýmu. Poté se za ohlušujícího rachotu vznesla do prostoru. O hodinu později se ve výšce 2 000 kilometrů satelit oddělil od třetího stupně rakety a pokračoval již sám v započaté cestě na stanovenou oběžnou dráhu 40 000 kilometrů nad povrchem Země. "Mise je doprovázena samými úspěchy", říká tiskový mluvčí společnosti Boeing. "Dokázali jsme, že je možné vypouštět rakety z plošin na hladině moře." K této velké chvále je však nutné připomenout, že rakety z plošiny na hladině moře vypouštěli v minulosti i Italové. 
 
podle materiálů JPL/NASA
 
Výroba antilátky pomocí laseru aneb 
Stolní termonukleární reaktor na světě  
  
Možnost domácí výroby antilátky se nečekaně přiblížila. Jak nedávno sdělil na shromáždění APS v americké Atlantě Tom Cowan, jeden z vědců výzkumného týmu zabývajícím se pokusy s tzv. Petawattový (Peta -- 1015) laser v Livermoru, antilátku se podařilo vyrobit bez použití urychlovačů.  Livermorský Petawattový laser je v současnosti bezkonkurenčně nejmocnějším laserem na světě. Toto fotonové dělo posloužilo k zajímavému experimentu, kdy se jeho paprskem posvítilo na tenkou vrstvičku vyrobenou z ryzího zlata. Elektrické pole koherentního elektromagnetického záření vysílaného laserem doslova vyrvalo elektrony z atomů zlatu a udělilo jim nepředstavitelnou energii mnoha desítek MeV. Elektrony vymrštěné ven se pohybovaly rychlostí až 99,999 % rychlosti světla. S tím, jak se brzdily, emitovaly tvrdé záření gama. Z něj pak povstala řada párů elektron-pozitron (právě tyto pozitrony jsou první antilátkou, kterou se podařilo pomocí laseru připravit). Jiné z fotonů gama záření dokázaly rozštěpit i atomová jádra, která se jim připletla do cesty.  
Je pozoruhodné, že neviňoučké fotony laseru o energii pár elektronvoltů, pokud jsou dobře sešikovány, tak jak je tomu ve světle laseru, dokáží vyvolat řetězec jaderných reakcí vyžadujících energie milionkrát větší. Takovéto energie bylo až doposud možné dosáhnout pouze v rozměrných urychlovačích.  
Nadto, výkon takového laseru vysílající světelné záblesky trvající řádově 35 femtosekundy (10-15s) může být soustředěn do oblasti mnohem menší, než se daří dosáhnout u běžných urychlovačů. 
O dalším průlomu v oblasti jaderné technologie informoval na témže shromáždění Todd Ditmire, který popsal pokus, při němž se kratičkými a nesmírně intenzivní pulsy petawattového laseru ozařoval plynný proud molekul deuteria. Tyto molekuly byly soustředěny v maličkých shlucích o velikosti cca 5 nanometrů. Účinkem laserového bombardování tyto chuchvalce deuteria doslova explodovaly. Některé z urychlených atomů deuteria se termonukleárně spojily v jádro helia 3, přičemž se uvolnil vysoce energetický neutron. Tyto neutrony o charakteristické energii 2,45 MeV byly v počtu až 10 000 na jeden puls zachyceny a prokázány standardní detekční technikou. 
Ditmire, který se chlubil, že celé zařízení umožňující termonukleární fúzi nezabralo více než jeden větší stůl, ovšem připustil, že se asi jen stěží dočká většího komerčního úspěchu. Nicméně by mohl tento laserový termonukleární reaktor sloužit jako levný zdroj neutronů. Láce spočívá v nesmírně vysoké účinnosti zařízení -- prakticky všechna energie laseru se zde přeměňuje v kinetickou energii urychlovaných iontů.
 
Podle AIP Physics News
 
LandsatLandsat 7 brzy na scéně 
  
Americká kosmická agentura NASA plánuje v brzké době vypuštění dalšího satelitu série Landsat s pořadovým číslem sedm. Tato družice bude třetí v řadě satelitů monitorující povrch Země ve vysokém rozlišení, které přinesly revoluci ve zkoumání planety a jejího ekosystému během posledních 26 let. Cílem současného programu Landsat je monitorovat změny povrchu planety. Během minulých let byly snímky ze sond používány k detailnímu studiu ekologických změn, které způsobuje pokračující odlesňování, rozvoj průmyslové činnosti, ale také například vulkanická aktivita. 
Sonda má pořídit každý den 250 snímků s vysokým rozlišením, které budou dostupné vědeckým pracovníkům a veřejnosti, která však bude muset za jejich použití zaplatit. Tvůrci Landsatu 7 předpovídají skvělou budoucnost, podle nich by měl v následujících letech zcela změnit využití satelitních snímků v běžném životě každého z nás.
 
Podle Internetu