Jak je na tom? 
Europa na blond 
Blesk z Malty 
Tabletka poletí na Mars 
"Dost pěknej vobrázek" 
  
Spektrum GRB 990123Jak je na tom? 
 
Naši věrní čtenáři si jistě pamatují, s jakým nadšením jsme vás v posledním lednovém vydání IAN informovali o objevu toho NEJ gama záblesku.  Znovu jsme se k němu vrátili ve 140. čísle poté, co se na něj zaměřilo nezbedné oko HST (Hubble Space Telescope). A dnes?  
Jak už to tak bývá, první seriozní výsledky mravenčí práce se v tisku objevují mnohem později. Ukazuje se ale, že o to zajímavější závěry mohou vědci publikovat. V posledním čísle časopisu Nature se objevila práce asi třiceti autorů, která vnáší nové světlo do celého případu, jež má téměř detektivní pozadí. Ale pachatel je stále neznámý. 
Prvním a velmi důležitým výsledkem je zjištění, že explodující objekt se od nás nacházel asi devět miliard světelných let. Astronomové takové vzdálenosti říkají kosmologická. Tento odhad bylo možné učinit na základě spekter, která se podařilo precizně zpracovat. Červený posuv "z" spektrálních čar leží v intervalu 1,6 až 2,2 (je to bezrozměrná veličina). Právě to posunuje výtržníka do tak nepředstavitelné vzdálenosti. Dolní mez intervalu se podařilo zjistit z přímého měření poloh vybraných absorpčních čar, horní je pak dána tím, že se nepodařilo pozorovat čáru Lyman alfa 
Další zajímavostí je odhad celkové energie výbuchu. V poslední době se astrofyzikové kloní k závěru, že ohromné exploze gama záření k nám nepřicházejí z center aktivních galaxií, tedy jejich jader, ale že u jejich zrodu stojí zřejmě smrt exotického stelárního objektu. Tedy neutronové hvězdy, černé díry, nebo různé kombinace dvojhvězdných systémů, kde se takové objekty nacházejí. Pro tuto teorii hovoří hlavně fakt, že Snimek vlevo je pet let stary. Na pravem je OT zableskupozorované optické protějšky (OT -- optical transients) se nenacházejí přesně v jádrech galaxií, ale jsou vůči nim posunuty. Jako protiargument však kromě velmi malých úhlových rozlišení, při kterých lze o posunutí hovořit jen velmi opatrně, slouží příliš velké množství uvolněné energie. Možné vysvětlení předkládá právě zmíněná práce. 
 Na základě chování optického protějšku GRB 990123 (to je jméno toho záblesku, pamatujete si ho ještě?) soudí astronomové, že výbuch nemusí být nutně izotropní (tedy do všech směrů stejný), ale namířený přímo na nás v kuželu. Podobně, jako pozorujeme nejrůznější výtrysky hmoty v jádrech některých eliptických galaxií a nebo i těsných dvojhvězd. Takovým výtryskům se říká v odborné literatuře jety a na Internetu najdete množství nejrůznějších snímků, kde jsou vyobrazeny. Zdá se, že výbuch, který zločince páchajícího mohutný záblesk prozradil, byl právě takto směrovaný. 
Tento závěr je velmi důležitý a mimo jiné také vyvrací teorii gravitačního čočkování záblesku. Krátce po jeho objevu se totiž zdálo, že se v jeho světle promítá ještě jeden zdroj, s rudým posuvem 0,28. Přesná spektroskopická pozorování však tuto domněnku nepotvrdila. Galaxie, která se v blízkosti polohy OT nacházela, má posuv menší. 
Pokud na nás tedy zdroj záření gama blikl v jetu, nemusela být jeho celková energie tak veliká. Autoři práce  však dodávají, že potvrzení jejich závěrů bude jen velmi obtížné. Většina záblesků nám totiž musí zákonitě unikat a kdo ví, jak dlouho si na další enormně jasný počkáme. Rok, dva a nebo také tisíc. Kdo ví, jisté je ale jedno. Když jsme psali v první zprávě o GRB 990123, že se jistojistě zapíše do historie, měli jsme pravdu. Už teď má své místo jisté. Ty další už totiž budou „jen“ druhé. (A třetí a čtvrté.... :) 
 
 
 
Europa na blond 
 
Peroxid vodíku důvěrně znají všichni (či všechny?), kteří se chlubí blonďatým přelivem vlasů. Není to nic exotického ve světě chemie, ale musíte uznat, že každého potěší když se dočte, že tato sloučenina byla zjištěna i na Jupiterově měsíci Europě. Jedná se o další objev sondy Galileo, která pokračuje ve výzkumu Jupiterova systému. 
"Peroxid vodíku je skutečně zvláštní sloučeninou, protože reaguje téměř se vším,“ hodnotí výsledek Robert Carlson, vedoucí týmu infračervené spektrometrie. Sloučenina vzniká na povrchu družice při nárazech energetických částic z Jupiterova magnetického pole; procesem, který se nazývá radiolýza, se tak utvářejí nové Europa. Kliknete pro vetsi rozliseni!sloučeniny. "Na Europě bychom mohli očekávat mnohem bizarnější sloučeniny, protože její povrch se neustále bombardován nabitými částicemi,“ komentuje objev Carlson. "Ale jen co se peroxid vodíku vytvoří, začíná se rozkládat. To má na svědomí ultrafialové záření Slunce a styk s dalšími chemikáliemi. Na povrchu peroxid vodíku tudíž vydrží jen několik týdnů až měsíců. Může se proměnit na jiný typ sloučenin, na hydroxidy, a v konečném výsledku tak může vznikat kyslík a vodík.“ 
Povrch Europy je chemicky neustále proměňován, vznikají zde nové sloučeniny a současně jiné zanikají. Je těžké vytvářet nějaké dlouhodobé prognózy chemických změn, ale z krátkodobého hlediska je nesmírně zajímavé sledovat, co se děje na Europě a podobných tělesech sluneční soustavy. 
Připomeňme ještě, v jakém stavu je samotná sonda Galileo: provoz sondy je víceméně normální. Stále pokračuje pomalé předávání dat na Zemi, získaných při těsném průletu kolem Europy 31. ledna letošního roku. To bude pokračovat až do 30. dubna, kdy na několik měsíců bude zastaven přenos obrazových dat, protože Jupiter ocitne v konjunkci se Sluncem. Ohyb rádiových vln ve sluneční koróně neumožňuje bezchybný přenos obrazových dat. Pokračovat bude ale přenos dat "neobrazových“, především měření magnetického pole. 
Po skončení nepříznivého sledovacího období během konjunkce bude pokračovat výzkum Jupiteru (ale především jeho satelitů) podle dříve připraveného programu. Zdá se, že sonda Galileo má ještě řadu měsíců zajímavé práce před sebou.
 
podle materiálů JPL/NASA
 
Foto IANBlesk z Malty 

Vetsi kus vapence obklopeny stovkami kilometru pusteho more. Ostrov, ktery je prospikovany historickymi pamatkami -- na kazdem kroku zakopnete prinejmensim o zkamenelinu, kdejaka zidka zde stoji uz nekolik staleti a vek nekterych chramu predci egyptske pyramidy. Smes kultur celeho stredomori: Italove, Anglicane, Arabove, Rekove... 
Ministatecek, kde ministerstvo zdravotnictvi predstavuje jedno poschodi s peti kancelaremi, vojsko par set pestrobarevne odenych chlapiku a astronomy zajmovy krouzek o padesati clenech. Kamenne pobrezi s nekolika vzacnymi pisecnymi plazemi -- minimum turistu -- rychle se menici pocas, ale take azurove more s nadhernymi utesy. Krestanske kostely na kazdem kroku i nepredstavitelne problemy s parkovanim. Kamenne plane rozpalene do ruda a ohromne porce pizzy, ktere nelze snist...  
Takova je ostrovni republika Malta. Do detailu vas o sve vyprave seznamim az za tyden. Muzu vam vsak prozradit, ze se muzete tesit na mnoho zajimavosti a skutecnych tajemstvi: tajemnych ryh ve vapenci, zvlastnich podzemnich pohrebistich, fenickych chramech... Zatim si nechte snit. 
 

 
 
Mars Surveyor LanderTabletka poletí na Mars 
   
Může být k něčemu užitečná věc velikosti aspirinu, která neváží víc než malá mince, navíc vypuštěná do nehostinného vesmíru? Podle Planetary Society rozhodně ano, a proto se rozhodla společně s NASA vyhlásit studentskou soutěž. Vítěz zápolení bude mít právo umístit na připravovanou sondu Mars Surveyor Lander svůj vlastní projekt. Jak už to tak bývá, má i tato nabídka několik ale -- experiment musí mít velikost přesně jeden centimetr na šířku i délku, jeho hmotnost nesmí přesáhnout tři gramy, musí být zcela nezávislý na sondě a navíc musí být viditelný její vnější kamerou. A samozřejmě musí být absolutně sterilní. 
Sponzorem a garantem celého projektu je Planetary Society ve spolupráci s NASA a skupinou soukromých společností. Pokud máte po přečtení výše uvedených řádků dojem, že je to něco pro vás, tak vám teď asi definitivně zkazím náladu. Zájemci musí 1. dubna tohoto roku nebo později završit osmnáctý rok svého života. Takže naprostá většina z nás má prostě smůlu, šanci v tomto případě mají pouze skutečně mladí vědci. Vítězný návrh bude vybrán porotou složenou z vědeckých pracovníků a inženýrů Planetary Society a bude vyvíjen a testován společně s dalšími experimenty určenými pro sondu Mars Surveyor Lander, jejíž start se má uskutečnit za dva roky. Pořadatel soutěže Planetary Society, na jejímž založení se spolupodílel jeden z nejznámějších vědců tohoto století -- Carl Sagan, je v současnosti největším sdružením vědců na světě, zaměřeným na výzkum sluneční soustavy. Uzávěrka soutěže je 31. července tohoto roku a případné další informace můžete získat na domovské stránce společnosti http://planetary.org. Hodně zdaru! 
 
Podle CNN
  
Kliknete pro plne rozliseni!"Dost pěknej vobrázek" 
 
Omlouvám se za silně hovorový název článku, ale bylo to první, co mě při pohledu na něj napadlo. Na astronomii je krásné, že snímky exotických objektů nočního nebe vzruší téměř každého. Mnozí z vás se možná dokonce zasní a představí si, že jsou někde na oběžné dráze v kosmickém korábu a kulatým okénkem tuto nádheru pozorují. Pro nás pozemšťany jsou však takovým okénkem jen gigantické a supermoderní astronomické přístroje. Bohužel... 
Na přiloženém snímku (který se po kliknutí zvětší) je zachycena galaxie NGC 4945. Přestože je docela jasná, jiného, lidštějšího jména se jí nedostává. Označení pramení z New General Catalogue, kde je objekt zanesen na 4945. místě. K jeho spatření vám stačí lovecký triedr a tmavá obloha. A peníze na letenku. Nachází se totiž hluboko pod obzorem -- v souhvězdí Kentaura asi čtyřicet stupňů nad jižním pólem. 
Galaxii zachytila na čtveřici CCD čipů kamera WFI (Wide Field Imager) umístěná na více než dvoumetrovém dalekohledu MPG/ESO na La Silla (Chile). Snímek je krásnou ukázkou možností přístroje. Se zorným polem velkým asi jako Měsíc v úplňku je na prvním místě mezi svými skleněnými kolegy v Chile. Ostatní mají méně než poloviční zorné pole, takže nemohou pozorovat některé objekty celé, ale pouze po částech. 
Na obrázku si můžete všimnout několika zajímavých věcí. NGC 4949 je docela podobná našemu hvězdnému ostrovu. Jedná se o spirální galaxii, která je vůči nám nakloněná o deset stupňů, takže se na ni díváme téměř z boku. Přesto je spirální struktura jasně patrná. Světlo na pozadí tvoří miliardy hvězd, které na snímku nelze rozlišit. Většina stálic, které v galaxii vidíte se do těchto míst pouze promítá a ve skutečnosti jsou k nám mnohem blíže -- nacházejí se v naší Galaxii. Struktury prachu a plynu, které dělají objekt zajímavým a hlavně krásným,  jsou ale mezihvězdná molekulární mračna. V nich dodnes mohou vznikat a také vznikají hvězdy, tempem pomalým, ale jistým. Každý rok jeden ekvivalent Slunce. Filamenty v temných mlhovinách svědčí o tom, že se jedná o aktivní a dynamické oblasti, kde to doslova "žije“. 
Ozdoba jižní oblohy s nehezkým jménem je od nás asi třináct milionů světelných let daleko a vzdaluje se rychlostí větší než pět set kilometrů za sekundu. V jejím jádře se s největší pravděpodobností nachází černá díra, která může za intenzivní masírování okolního materiálu, kde se rodí obrovské množství nových hvězd.  
Pokud se někdy pod jižní oblohu dostanete, určitě najdete mnoho zajímavějších a nápadnějších objektů k pozorování. Pokud vám však dojde fantazie, koukněte se i na ni. Může vás třeba hřát, že se s ní vlastně dávno znáte. Tak trochu jako přátelství po e-mailu. Ale to už je jiný příběh.