Kosmický supermrazák 
Aldebaran: ON/OFF 
Chyba aplikace. Systém je přetížen! 
Pozor! Žere nám ozón. 
 
 
 
Kometa Hale-Bopp (archiv IAN)Kosmický supermrazák 
  
Kometa Hale-Bopp, která ohromila před dvěma lety statisíce lidí na celém světě, podle všeho obsahuje unikátní materiál -- pamětníka vzniku sluneční soustavy. California Institute of Technology (CALTECH) se nedávno pomocí svých radioteleskopů zaměřil na tuto kometu, která se v současnosti postupně vzdaluje od naší planety, a výsledkem velmi přesných měření je překvapivé zjištění, že jádro vlasatice nepřetržitě vyvrhuje do svého okolí pozoruhodnou směs plynu a prachu. Materiál nejspíše pochází z mezihvězdného prostoru a před více než čtyřmi miliardami let posloužil při stavbě sluneční soustavy. Tento unikátní mix tvoří 15 až 40 procent jádra komety, zbytek je hmota, jejíž chemické složení se během dlouhé pouti okolo Slunce silně proměnilo vlivem slunečního větru a všudypřítomného kosmického záření.  
Komety jako takové jsou tvořeny zmrzlým materiálem, který se začíná rozpouštět teprve ve chvíli dostatečného přiblížení ke Slunci. S trochou štěstí pak na Zemi pozorujeme zářivý ohon komety, který vytváří zahřátý plyn a osvětlený prach. Po většinu doby se ale jádro nachází v hibernovaném stavu na mrazivé periferii daleko za oběžnou drahou nejvzdálenější planety. Zde mohou bez úhony přečkat miliardy let, aniž by to na jejich složení zanechalo výraznější stopy. Podle mnohých vědců nám tak komety kromě nezapomenutelných úkazů na noční obloze poskytují jedinečnou možnost studia samotných počátků našeho domova. Spolehlivý a nevyvratitelný důkaz ale může přinést teprve studium vzorků odebraných sondou ze samotného jádra vlasatice. Podle činitelů NASA by se tento historický pokus měl uskutečnit v nedaleké budoucnosti.
 
Podle materiálů na Internetu
 
 
 
Foto autor článkuAldebaran: ON/OFF 
  
V životě není nikdy dost věcí a událostí, aby člověk stále nemohl vidět něco poprvé. Pro mne jeden z takových okamžiků nastal právě dnes večer, kdy jsem poprvé spatřil, jak má vypadat správný zákryt nějaké hvězdy Měsícem.  
Přesto, že celý den bylo nad Prahou spíše pošmourno, tak právě v ten správný večerní čas, tedy okolo 19:45, se oblačná opona již natolik rozpustila, že ani přechody mraků přes měsíční srpek jej nedokázaly zaclonit. To již úplně malý kousíček nalevo od popelavě temné, Sluncem neosvětlené části Měsíce, klidně svítil načervenalý Aldebaran. Třímajíc triedr jsem hořel zvědavostí, jak jev proběhne. Teorie je jasná -- vzdálená hvězda pro nás představuje natolik bodový zdroj světla, že i "hlemýždí" posuv měsíčního kotouče by měl přerušit ten tenký svazek paprsků mezi hvězdou a okem najednou, v jediném okamžiku. Takže... Cvak! To, co jsem uviděl, skutečně vyvolávalo představu, že někdo cvaknul vypínačem. Hvězda prostě a jednoduše zhasla...  A to je celé? -- řekl by si někdo. Ano, ale bylo to krásné. 
Jistěže to ale nebylo ještě všechno. Vždyť po hodině měl následovat opačný proces, tentokrát však na Sluncem zalité části měsíčního kotouče. Tak se také stalo, že jsem si Aldebarana povšiml, až když byl od měsíčního CCD snímek Tomáše Havlíka (Ostrava)okraje vzdálen asi tak, jako se úhlově jeví velké měsíční krátery. Ale bylo to zajímavé zase z jiného hlediska. Byla to totiž možnost doslova v reálném čase sledovat, jak náš Měsíc pomalu putuje na své trase kolem naší rodné planety... 
A ještě jedna úvaha na závěr: Víte, že se dá velice snadno zjistit -- byť velmi přibližně -- úhlový rozměr kotoučku planety, a to zcela bez dalekohledu? Stačí k tomu dobrý výhled na sledovaný objekt a vhodná neprůhledná překážka vzdálená nejméně takových 20-30 metrů -- třeba okraj domu, skála nebo větev stromu. (Pro zvýšení přesnosti by také bylo dobré se na "scénu" dívat skrz malý otvor, třeba papír propíchnutý špendlíkem.) Pak 
již stačí pozorovat, jakým způsobem objekt "zapadá" za vzdálenou překážku. Hvězdy zmizí okamžitě -- jsou to z našeho hlediska bodové zdroje. Dovedeme si představit, že Měsíc nebo Slunce naopak postupně zapadají celé minuty. V případě planet je to někde mezi. Není to ani okamžité zhasnutí, ale nejsou to ani minuty. Jsou to pozorovatelem měřitelné sekundy. Doba "zapadání" by se dala navíc prodloužit, pokud by hrana překážky byla téměř rovnoběžná se směrem denního pohybu oblohy. Při podrobném geometrickém rozboru situace by jistě nebylo složité na základě změřené doby zhasínání spočítat přibližný úhlový rozměr objektu. Zkrátka, zajímavá astronomie pro radost se dá pěstovat i bez přístrojů. 
 
 
Hezky den vsem! 
Chtel bych se s vami podelit o hezky zazitek z pondelniho pozorovani zakrytu Aldebarana Mesicem. U nas na Male Skale (okres Jablonec nad Nisou) pocasi pralo a tak jsem mohl zaznamenat zakryt v 19:46:15 (s chybou 1 sekunda). S pomoci mobilniho telefonu jsem byl v kontaktu s kolegy, kteri byli na stanovisti o zhruba sedm kilometru na vychod. Ti zaznamenali zakryt o cca 2 sekundy pozdeji. Asi 2 minuty po ukazu prisly prvni mraky a vystup ze zakrytu jsem jiz pro vysokou oblacnost nemohl pozorovat. Mam velkou radost, ze se tato "generalka" na srpnove zatmeni Slunce vydarila. 
Victor Trnka
 
 
Sonda Stardust (archiv IAN)Chyba aplikace. Systém je přetížen! 
  
V předminulém vydání IAN jsme vás informovali o tom, že sonda Stardust, která putuje meziplanetárním prostorem na rande s kometou Wild 2, výborně slouží svým stvořitelům a bezchybně plní veškeré příkazy. Ale ouha. Po odeslání snímku Marsu, který jsme minule uveřejnili, se sonda sama od sebe přepnula do klidového stavu. A to je závažná chyba. Inženýři a astronomové, kteří sondu obsluhují nyní analyzují, co bylo její příčinou. 
Je-li sonda v klidu, neprovádí žádné významné aktivity -- namíří komunikační anténu k Zemi a čeká další příkazy. Představte si, že by se sonda uvedla sama od sebe do tohoto stavu těsně před tím, než by se maximálně přiblížila jádru komety. Dovedu si představit -- a vy jistě také, kolik infarktů by se v tu chvíli vznášelo v řídícím středisku nad hlavami operátorů. Tento druh kosmického bádání je nadmíru drahý a krom peněz vyžaduje maximální nasazení operátorů. Krom toho je i ukázkou vyspělosti naší techniky (sice s určitým zpožděním, neboť sondy se ke svému cíli dostanou až mnoho let po zkonstruování). Chyba je s největší pravděpodobností v komunikačním programu. Je-li totiž zahlcen, dá z neznámého důvodu sondě pokyn "ke klidu“.  
V současné době probíhá podrobná analýza celého procesu komunikace se sondou a pracuje se na spolehlivém řešení problému. Naštěstí mají technici dost času, neboť náš vyslanec ke kometě Wild 2 dorazí na místo setkání až za sedm let. 
 
Podle CNN
  
Foto MS-NBCPozor! Žere nám ozón! 
 
Mnozí z vás jistě alespoň jedenkrát viděli v televizi, nebo i na Internetu přímý přenos startu rakety. Podívaná je to opravdu úchvatná, zvláště když se instalují kamery na těleso korábu a vy vidíte, jak se vzdaluje povrch naší rodné hroudy. Představte si, že právě raketový provoz, který zaznamenává obrovský rozmach posledních třicet let, je možná velmi vážnou hrozbou pro naši atmosféru a existenci života na Zemi vůbec. 
K tomuto závěru došel ruský odborník na ekologii Alexej Jablokov, který tvrdí, že na vrub vesmírného cestování jde až padesát procent mizejícího atmosférického ozonu. Není to ale žádný nýmand. V letech 1992 až 1993 byl vědeckým poradcem Borise Jelcina a jako spoluautor knihy, která se touto hrozbou zabývá. "Nejde jen o znečištění, které startující rakety způsobují, ale i o škodlivost paliva, které vážně ohrožuje zdraví lidí v mnoha oblastech. Budeme-li pokračovat ve vypouštění družic a kosmických sond na oběžnou dráhu tímto tempem, můžeme se těšit na globální katastrofu v nejbližších dvaceti až třiceti letech.“ Mnohem více než satelity určené vědeckému výzkumu škodí stále modernější a používanější komerční družice, které si dnes nechá na oběžnou dráhu vynášet příliš mnoho společností.  
Kdo ví, jaké nebezpečí nám výzkum vesmíru a využití oběžné dráhy pro komunikaci skutečně představuje. Bylo by určitě krátkozraké nad celým problémem mávnout rukou, protože ozónová vrstva je nesmírně choulostivá a nezbytná pro život. Uvidíme, jak bude pokračovat odborný výzkum tohoto problému v následujících letech. 
 
Podle MSNBC