Ukradli Aldebaran! 
Život na Marsu (opět ne)potvrzen? 
Předpovídání slunečních erupcí? 
Galaxie v růžovém 
Hvězdářská antiročenka  
 

 

 

 
 
Aldebaran tesne pred zakrytem (foto R. Novak)Ukradli Aldebaran! 

Viděli jste? Včera večer, krátce před koncem televizních novin, zakryl na zhruba jednu hodinu Měsíc nejjasnější hvězdu ze souhvězdí Býka Aldebaran. I pouhýma očima jste mohli sledovat, jak se náš vesmírný soused pomalu blížil -- samozřejmě jenom při pohledu ze Země -- k této jasné stálici. A najednou blik -- byl pryč. Pěkný úkaz se letos ještě několikrát zopakuje: Aldebaran zmizí 10. července dopoledne a 2. září večer. Kromě toho se můžete těšit i na tři zákryty Regula ze souhvězdí Lva: už v neděli 28. března odpoledne a dále 24. dubna večer a 8. září odpoledne. Na přiloženém snímku, který pořídil Rudolf Novák, je Aldebaran těsně před zákrytem -- okraj mnohem slabšího Měsíce je vidět vpravo od stálice.

   
Meteorit Nakhla: Bakterie z Marsu? (JSC/NASA)Život na Marsu (opět ne)potvrzen? 
  
Kontroverzní diskuse o možné existenci živých organismů na povrchu Marsu se dostala do dalšího kola. V minulých dnech totiž pracovníci Johnsonova kosmického střediska publikovali objev nových indicií v nejméně třech marsovských meteoritech. 
Doktorka Kathie L. Thomas-Keprta ukázala více než tisícovce odborníků z celého světa, kteří se sešli na zvláštní konferenci v texaském Houstonu, že známý meteorit z Allan Hills ALH 84001 obsahuje množství mikroskopických krystalů magnetitu. Jedna čtvrtina z nich má přitom naprosto přesný tvar a neobsahuje žádné chemické příměsi. "Takové ultračisté krystaly jsou schopné produkovat jen jisté druhy bakterií, nemohou být  výsledkem anorganických procesů,“ tvrdí Kathie Thomas-Keprta. 
Kromě toho si David S. McKay, jenž mimochodem patří to týmu, který v srpnu 1996 oznámil objev mikrofosílií v meteoritu ALH 84001, pod tzv. scanovacím elektronovým mikroskopem prohlédl dva další meteority Nakhla a Shergotty. V drobných trhlinkách vzorku z Nakhly objevil množství různě oválných útvarů, jež jsou podobné jako pozemským bakteriím v reprodukční fázi. Zda se jedná o skutečné mikrofosilie však nelze ani potvrdit, ani vyloučit. David McKay však poznamenal, že tyto útvary obsahují větší množství oxidů železa, které se často vyskytují v mrtvých mikrobech a jejich mineralizovaných buňkách. Kromě toho, pozorované stopy mají velikost několik desítek mikronů, takže jsou srovnatelné s jinými bakteriemi. (Mikrofosilie z ALH 84001, které byly objeveny před několika lety, jsou mnohem menší. Jejich velikost je tak zanedbatelná, že to byl jeden z hlavních argumentů proti jejich biologickému původu.) 
 
Foto NASA/Malin Space Science Systems Na jednom ze snímku Mars Global Surveyoru, který byl také prezentován na texaském sjezdu, najdete záběr jižního okraje čtyři sta kilometrů velkého kráteru Schiaparelli. Z jeho převisu se odlamují velké balvany, které se kutálí do údolí. Za nimi zůstává hluboká stopa v navátém prachu, jejíž podoba prozrazuje směr převládajících větrů (zprava dolů do středu).
  
Odborný tým plánuje provést detailní rozbory vnitřní struktury těchto objektů, aby vyloučil jejich eventuální pozemský původ. Důležité je, že na rozdíl od ALH 84001, který strávil v antarktickém ledu kolem 16 tisíc roků, většina částí z meteoritu Nakhla byla sesbírána bezprostředně po pádu 28. června 1911. K průzkumu pak posloužil vzorek z neporušené kůry kamene, který byl otevřen ve speciální sterilní laboratoři. 
Foto Johnson Space Center/NASAMcKay odhalil podezřelé útvary také uvnitř meteoritu, který se zřítil roku 1865 poblíž indického města Shergotty. Tento Marťan vznikl krystalizací roztavené lávy zhruba před 165 miliony roky. V porovnání s předcházejícími dvěma je tedy skutečným mladíkem: stáří vzorku z Nakhla se totiž odhaduje na 1,3 miliardy roků a ALH 84001 je asi čtyři miliardy roků starý. V případě, že by mikrofosilie ve všech třech meteoritech patřili zkamenělému životu rudé planety, pak by život na Marsu existoval vlastně po celou dobu jeho existence a mohl by se zde udržet dodnes! 
Je však nutné přiznat, že jiní odborníci na texaské konferenci také diskutovali dřívějších nálezy týmu NASA; jejich nezávislé analýzy malého meteoritu ALH 84001 existenci zkamenělého života nepotvrdily.  
Ať už odborníci Johnsonova kosmického střediska sledovali zveřejněním této zprávy zvýšení zájmu veřejnosti o vědecký výzkum (a tedy příliv finančních prostředků), nebo jsou skutečně přesvědčeni o možné přítomnosti života na Marsu, jedno je jisté: po takových prohlášeních NASA mnohem lépe sežene peníze na plánovanou výpravu, která by mohla do desíti let přinést na Zemi první vzorky hornin. Odborníci si od nich dost slibují, ale znáte to: až je podrobně prostudují, objeví se zcela jistě mnohem více dalších otázek, než odpovědí.
 
Jiří Dušek
Podle materiálů na Internetu
 
 
 
Kresba NASAPředpovídání slunečních erupcí? 
  
A nyní předpověď sluneční aktivity. Na rozdíl od minulých dní končí období klidu a je nutné se k večeru světového času připravit na sérii menších slunečních erupcí… Fantazie? Dnes možná, ale zítra už zřejmě obyčejná rutinní práce mezinárodního týmu astronomů. 
Sluneční aktivita zajímá vědce nejméně od roku 1611, kdy Galileo Galilei poprvé obrátil svůj dalekohled směrem ke Slunci a spatřil tak temné sluneční skvrny. Postupem času naše mateřská hvězda stále více a více odkrývala svoji tvář -- vedle skvrn se začaly sledovat sluneční erupce a další zajímavé útvary na povrchu Slunci. Nepozorovalo se ale jenom v optickém oboru, nýbrž i v dalších oblastech elektromagnetického spektra.  
Největší pozornost je ovšem věnována právě slunečním erupcím, které vznikají náhlým uvolněním obrovského množství kumulované energie. Dochází přitom k vyvržení až mnoha biliónů tun ionizovaného plynu, jenž dosahuje nepředstavitelných rychlostí. Pokud se tento balík nabitých části pohybuje správným směrem, může během čtyPrubeh erupce z 16. 1. 1993 zachyceny rentgenovym dalekohledem sondy Yohkoh  (kliknete a uvidite animaci)ř dnů dosáhnout Země. Zde vyvolá geomagnetickou bouři, při níž mohou být poškozeny nejen satelity na oběžné dráze, ale také dlouhá elektrická vedení na Zemi a jiná citlivá zařízení.  Existence takového nebezpečí proto nutí vědce hledat stále lepší a přesnější metody předpovídání výskytu slunečních erupcí.  
Hlavní roli při veškerém dění na Slunci hraje silné magnetické pole -- neviditelné očima a ani většinou dalekohledů. To udržuje a řídí veškeré pohyby plazmatu nad viditelným povrchem. Jeho projevy můžeme vidět v komplikovaných tvarech protuberancí a filamentů, kdy přímo pozorujeme při pohybu plazmatu, jak vystupuje nad povrch a opět klesá. Pomocí speciálního zařízení, tzv. "slunečního vektorového magnetografu“, jenž se používá k určování polarizace, však vědci naštěstí mohou určit intenzitu a směr magnetického pole v horkém plynu. (Funguje od roku 1973, kdy vznikl v rámci projektu Skylab.) 
Čas exploze sluneční erupce je dán stavem magnetických siločar. Ty obvykle leží vedle sebe -- v té době se prakticky nic neděje. Pak ale za určitých podmínek, které ale nejsou přesně známy, dojde k jejich zamotání, jedna krouží kolem druhé, až se zformují do tvaru písmene "S“. (Jako písmeno "S“ to vypadá pouze na jižní sluneční polokouli, na severní je to S zrcadlově obrácené, tedy "2“. To je důsledkem různé magnetické polarity na jednotlivých polokoulích.) Dojde k něčemu podobnému zkratu, v tomto případě koronálnímu, a následně k výbuchu.  Tato exploze uvede do pohybu koronální hmotu (Coronal Mass Ejection, CME). Průběh celého úkazu názorně uvidíte na záznamu z 16. ledna 1993, který pořídil rentgenový dalekohled sondy Yohkoh (gif, 458 kB), ev. detailní záběry z první poloviny června loňského roku (mpeg, 150 kB). 
 
Erupce v predstavach umelce (kresba NASA)
 
Pomocí rentgenových dalekohledů byla uskupení ve tvaru písmene "S“ pozorována již dříve, je to vlastně speciální tvar tzv. nulových  čar, které dělí v aktivní oblasti místa se severní a jižní polaritou. Ale až na základě statistiky bylo zjištěno, že k erupcím dochází v případě, že se tyto nulové linie přetvarují do tvaru písmene „S“. Typicka oblast ve tvaru S zachycena 9. 6. 1998 satelitem Yohkoh (Foto Monatana Sate University)Objasnění v tomto směru poskytl rentgenový dalekohled na japonské sondě Yohkoh, dříve pro tento závěr chyběly informace. 
Tento objev dává velké možnosti pro nové pozorovací programy pro "sluneční vektorový magnetograf“ (SVMG) v Marshallově letovém centru NASA. Rovněž tím vzniká úkol pro pozorování "Solar X-ray Imager“ (SXI), malým rentgenovým dalekohledem postaveným v NASA/Marshallově centru, který by měl být na palubě geostacionární družice NOAA v roce 2000. Zatímco kamery satelitu budou sledovat pozemské bouře, SXI bude sledovat Slunce a každou minutu poskytovat informace o bouřlivém vesmírném prostoru, který by nás mohl ovlivňovat. Ještě větší detaily poskytne satelit Solar-B, vyvíjený Japonci, a navrhovaný Next Generation of Solar High-resolution Imaging Instrumentation, který je připravován v NASA/Marshallově středisku. Předpovědi počasí na Slunci se tak již během několika roků stanou skutečnou realitou.
 
Eva Marková a Marcel Bělík
 
 
 
Foto STSCI/NASAGalaxie v růžovém 
  
Jak se galaxie rodí, vyrůstají, stárnou a umírají? Jsou všechny tyto podivuhodné ostrůvky myriád hvězd v nekonečném vesmírném prostoru z jednoho "vajíčka“ a jejich vzhled lze vysvětlit rozdílným stářím? Nebo byla jejich podoba zakódována už v okamžiku zrodu, specifickými počátečními podmínkami? Takové otázky si hvězdáři kladou již celá desetiletí. Odpovědi nebudou jednoduché a určitě nás v mnohém překvapí. Drobnou část v této komplikované skládačce se přitom podařilo zahlédnout v průběhu minulého roku Hubblovu kosmickému dalekohledu. Tato produktivní a bezesporu i nejslavnější vesmírná observatoř se totiž podívala na hvězdné porodnice ve spirálních galaxiích. 
Jedno z jeho zařízení, Near Infrared Camera and Multi-Object Spectrometer (zkráceně NICMOS) dokáže zobrazit oblasti vyplněné neutrálním vodíkem -- základním stavebním materiálem všech stálic. To je nesmírně důležité: jakmile se vám totiž podaří takové oblasti dostatečně podrobně sledovat, můžete zrekonstruovat historii vzniku hvězd v dané galaxii a dokonce i evoluci celé hvězdné soustavy. A proč právě infračervené světlo? Důvod je prostý: v tomto oboru elektromagnetického spektra se lze podívat skrz neprůhledná oblaka prachu, který je nezbytnou součástí mezihvězdné látky. 
Hvězdáři pod vedením Torsten Bökera tímto způsobem v minulém roce prostudovali několik spirálních galaxií (celkem jich hodlají vyšetřit kolem stovky).  Přiložených šest snímků ukazuje několik typických zástupců, na které se díváme jak seshora (NGC 5653), tak i z boku, podél roviny galaxie (NGC 891). Červené oblasti vyznačují místa, kde se nachází rozsáhlé oblasti zářícího vodíku. 
 
Kliknutim se podivate na obrazek v maximalnim rozliseni (jpg, 400 kB) Tyto portréty vznikly na jaře a na podzim roku 1998 složením tří expozic v červeném (1,87 mikrometru), modrém (mezi 1,4 a 1,8 mikrometru) a zeleném filtru. Horní řada zachycuje globální pohledy na trojici NGC 5653, 3593, 891, spodní pak detailní záběry centrálních oblastí NGC 6946, 4826, 2903. Odhadované vzdálenosti jednotlivých galaxií: NGC 5653 -- 160 milionů světelných roků, NGC 3593 -- 30 milionů světelných roků, NGC 891 -- 25 milionů světelných roků, NGC 2903 -- 25 milionů světelných roků, NGC 6946 -- 20 milionů světelných roků a NGC 4826  -- 20 milionů světelných roků. (Foto STSCI/NASA)
Nikoho nepřekvapilo, že se tato základní ingredience všech vesmírných těles, objevuje ve spirálních ramenech, kde ho k záření přivádí intenzivní ultrafialové záření okolních mladých a velmi horkých hvězd. Zajímavé ale je, že byl odhalen i v centrálních oblastech, jako například u NGC 6946. Zde ho mohou sice také ohřívat zářivé hvězdy, svoji velkou roli však sehrávají také masivní černé díry, do kterých plyn po spirále padá (třením se pak ohřívá). Ty trůní v samotném středu galaxií. 
Mimochodem, v případě NGC 2903 si všimněte nápadných světlých bodů -- hvězdokup (soustav mnoha tisíců hvězd). Temné oblasti jsou pak na vrub neprůhlednému mezihvězdnému prachu, který zeslabuje světlo vzdálenějších bílých stálic.
 
Jiří Dušek
Podle STSCI/NASA
   
Obalka Antirocenky (repro IAN)Hvězdářská antiročenka 

Dovolujeme se vás upozornit, že Instantní astronomické noviny ve spolupráci se Sdružením hvězdáren a planetárií vydaly publikaci Hvězdářská antiročenka, ve které najdete výběr nejzajímavějších článků IAN z roku 1997 a 1998. Devadesátistránková knížka je bohužel neprodejná a tudíž ji nikde nekoupíte. Můžeme vám ji ale zaslat výměnou za dvacet pět korunových známek: Když je v obyčejné obálce pošlete na adresu Tomáš Apeltauer, Grohova 61, 602 00 Brno, dostanete během čtrnácti dní jeden exemplář Hvězdářské antiročenky.  
   

redakce IAN
 
POZOR! Redakce má nový e-mail: redakce@ian.cz
 
 
Vydává sdružení Instantní astronomické noviny a Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně.
Veškeré články je možné přebírat pouze se svolením autora a s uvedením patřičné citace.