Tak jsme tady, Mr. Hubble! 
Termoska je prázdná 
Svůj širák odhazuji v dáli 
 

 

  
Foto NASATak jsme tady, Mr. Hubble! 
  
Po několika týdnech šuškání je to oficiální. Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku ve středu 10. března oznámil, že zorganizuje mimořádnou výpravu opravářů, kteří se podívají do útrob Hubblova kosmického dalekohledu. Tato unikátní observatoř, jejíž cena dosahuje dvou miliard dolarů, totiž může každým okamžikem vypovědět poslušnost a na dlouhou dobu zcela umlknout. 
Hubblův dalekohled patří mezi nejúspěšnější a díky krásným snímkům i všeobecně nejznámější astronomické zařízení na světě. Myšlenka dlouhodobé observatoře na oběžné dráze kolem Země, mimo celou řadu rušivých zdrojů, vznikla v hlavách fantastů již ve čtyřicátých letech našeho století. Realizovat se ale začala až před třiceti roky a skutečností se stala 25. dubna 1990, kdy raketoplán Discovery vynesl do výšky šest set kilometrů dalekohled s průměrem zrcadla 2,4 metru. Hlavní přístroje tehdy tvořily tři kamery, dva spektrografy a citlivé naváděcí senzory. Jeho nesmírnou výhodou mělo být vynikající úhlové rozlišení: zatímco na dně pozemské atmosféry dosahujeme kolem jedné úhlové vteřiny, Hubblův zrak měl být desetkrát lepší. Bohužel již po několika týdnech zkušebního provozu vyplul na povrch hrozivý skandál. Hlavní zrcadlo bylo špatně vybroušeno, na okrajích  se od ideálního tvaru odchylovalo až o dva mikrometry. Vada vznikla už při výrobě a jak se zdá, soukromá firma Perkin-Elmer ji zatajila. I přes tuto zásadní indispozici byl ale dalekohled mnohem citlivější než jeho pozemští kolegové. 
O dvacet osm měsíců později se ještě vylepšil. Posádka raketoplánu Endeavour v prosinci 1993 totiž na dalekohledu instalovala modul se speciální korekční optikou a vyměnila některá zařízení. Obdobný servisní zásah následoval v únoru 1997. Dnes Hubblův dalekohled disponuje těmito zařízeními: 
  • WFPC 2 (Wide Field/Planetary Camera), tedy kamerou druhé generace, která slouží k pořizování portrétů různých nebeských objektů v rozsáhlém intervalu vlnových délek od blízké ultrafialové oblasti až po infračervenou.Foto NASA
  • STIS (Space Telescope Imaging Spectrograph) provádí analýzu světla na různých vlnových délkách a umožňuje tak určit chemické složení objektů, jejich teplotu, rychlost vzdalování, rotace a intenzitu magnetického pole. Skvělé je, že takový rozbor dokáže zvládnout hned na několika místech oblohy.
  • NICMOS (Near Infrared Camera and Multi-Object Spectrometer) má podobný účel jako předcházející spektrograf. Jelikož pracuje v infračerveném oboru, jsou jeho detektory umístěny ve speciální termosce s pevným dusíkem. Ten bohužel došel v lednu tohoto roku.
  • FOC (Faint Object Camera) -- západoevropský přístroj promítá zesílený obraz na fosforovou obrazovku, kterou snímá speciální kamera. Obrazy hvězd jsou natolik výrazné, že objekty jasnější 21. velikosti je nutné sledovat přes speciální filtry. Jinak by se mohlo citlivé zařízení poškodit!
Další servisní zásah byl nejvyššími úředníky NASA naplánován na červen 2000. Během šesti výprav do volného prostoru měli astronauti instalovat novou kameru a vyměnit několik dalších zařízení. Objevily se však nečekané problémy: Aby se dalekohled mohl orientovat v prostoru, musí být vybaven šesti speciálními gyroskopy. K přesnému navádění za vesmírnými objekty, jsou přitom nezbytné tři z nich, další jsou rezervní. Jakmile jejich počet klesne pod kritickou hranici, přepne se observatoř do klidového stavu a je nutný zásah člověka. Konstrukce těchto vestibulárních aparátů přitom vychází z jejich předchůdců ze sedmdesátých let. Proto nemají dlouhou životnost a postupně přestávají fungovat. Průšvih je, že právě letos v lednu vypověděl službu již třetí z nich. Kdy bude následovat další, samozřejmě nikdo neví. Možná za dva roky, možná za měsíc a možná se tento kritický článek Hubblova dalekohled vypnul právě teď. Jakmile se to ale stane, změní se produktivní observatoř na mnohatunové těleso bez života. 
Pod tlakem těchto událostí se NASA rozhodla uskutečnit mimořádnou výpravu raketoplánu Discovery už v polovině října tohoto roku. Přesný termín paradoxně závisí na Rusku, které má zpoždění ve stavbě Mezinárodní kosmické stanice. Pokud ovšem dodá včas jeden z klíčových servisních modulů, odloží se celá výprava k ledu. V průběhu devíti dnů vymění astronauti nejen poškozené gyroskopy (tentokráte se speciálním lubrikantem), ale instalují  nový centrální mozek observatoře a chladící systém infračervené kamery. Přibude též naváděcí senzor, nový datový záznamník a zařízení zabraňující přehřívání baterií. Původní výprava se z poloviny roku 2000 se přesune mezi prosinec téhož roku a březen následujícího. Tehdy s sebou astronauti přiveze novou kameru, desetkrát citlivější než současná FOC, sluneční panely a chladící systém 
Nečekaní opraváři již v těchto dnech trénují v pozemských simulátorech Johnsonova kosmického střediska v Houstonu.  Klíčovými opraváři jsou Steve Smith, Michael Foale, Claude Nicollier a John Grunsfeld. Smith je ostříleným astronautem -- zúčastnil se již opravy v roce 1997. Nicollier zase v roce 1993 bez problémů zachytil dalekohled dálkovým manipulátorem. Grunsfeld je astrofyzik a také jeden z operátorů dalekohledu. A Foale? Ten se proslavil díky svému pobytu na Miru v době známé havárie v červnu 1997. 
Celý zásah nebude nijak obtížný. Výměna hlavního počítače například představuje šest šroubků a osm či devět konektorů. Jelikož se ale jedná o hlavní mozek observatoře, nesmí se udělat žádná chyba. Takže se nacvičují veškeré možnosti. 
Mimořádná výprava přijde na 75 milionů dolarů, což je oproti celkové ceně observatoře zanedbatelně málo. A určitě mnohem méně, než kdyby se Hubblův dalekohled odmlčel. Je totiž pro NASA fantastickou reklamou: vždyť webovské stránky Space Telescope Science Institute, kde najdete všechny hezké snímky pořízené touto kosmickou observatoří, zaznamenávají 600 tisíc návštěvníků denně!
 
Jiří Dušek
Podle zpráv na Internetu
  
  
Sonda Wire posazena v rakete Pegas XL (foto NASA)Termoska je prázdná 
  
Máme pro vás špatnou zprávu: Přestože pozemní kontrola od pátečního startu postupně převzala kontrolu nad novou observatoří Wire, sonda mezitím přišla o všechny zásoby vodíku nezbytného ke chlazení aparatury. Bez něj je bohužel zcela nepoužitelná a nehoda tak předčasně ukončila vědecký program této zajímavé mise. 
"Samozřejmě, že jsme velmi zklamáni ztrátou sondy Wire," komentoval nehodu dr. Ed Weiler z NASA. "Nyní se provádí kontrola stavu sondy, abychom zjistili, co se vlastně stalo, a upravili tak naše budoucí projekty. Jsem ale přesvědčen, že většinu plánovaných vědeckých pozorování provedou budoucí observatoře, jako například Space Infrared Telescope Facility. Takže naše výzkumy se spíše jenom pozdržely, než by přišly vniveč." 
Pozemní kontrola předpokládá, že nehodu způsobil kryt hlavního zrcadla dalekohledu (na obrázku označen šipkou), který se oproti plánu odpojil o tři dny dříve. Sluneční světlo tak proniklo až ke kryostatu, nádobě obsahující tuhý vodík nutný ke chlazení citlivé elektroniky. Zásoby této životně důležité látky se začaly ohřívat a velmi rychle unikly do okolního prostoru. Zároveň prudce roztočily sondu. 
Wire nebyla ničím jiným než dalekohledem o průměru třicet centimetrů, který byl umístěn uvnitř velké termosky. Ta zajišťovala jeho chlazení pod dvanáct kelvinů. Kritické části sondy byly proto natolik chladné, že nezářily v infračerveném světle, a speciální detektory mohly ve stejném oboru sledovat různé objekty blízkého i vzdáleného vesmíru. Bohužel, toho se již nedočkáme.  
Malá sonda v ceně několika desítek milionů dolarů se na oběžnou dráhu dostala prostřednictvím rakety Pegasus XL v noci ze čtvrtka na pátek. Byla pátou a dosud poslední  misí v rámci programu "Malí výzkumníci", kdy se za málo peněz zkouší dělat velká věda. Příkladem je třeba SWAS, zhruba stejně veliká observatoř, která se na milimetrových vlnách zaměřila na průzkum molekulárních mračen, především molekul vody o oxidu uhelnatého. Zatímco v jejím případě jde vše bez problémů, WIRE je definitivně mrtvá.
 
Jiří Dušek
Podle různých materiálů
 
 
Bude takto vydat prvni mezihvezdna sonda? Kresba MNBCSvůj širák odhazuji v dáli, 
  
ať letím hvězdám v ústrety, říká ve slavném Zemanově filmu baron Prášil. Kupodivu se v žádném případě nejedná o bláznivou představu: v prestižní Laboratoři tryskových motorů (Jet Propulsion Laboratory) se totiž již dnes rodí plány na první mezihvězdnou výpravu. Jejich sonda pojmenovaná na rýsovacích prknech "Super-Hubble" se má za padesát let vydat do vzdálenosti přes sedmdesát miliard kilometrů. 
Člověk se za hranice sluneční soustavy už vydal. Směrem od Slunce dnes letí čtyři sondy: Pioneer 10 a 11, Voyager 1 a 2. Z nich nejdál, téměř jedenáct miliard kilometrů, je Voyager 1, který dosud vysílá zajímavé vědecké údaje. Ke skutečné mezihvězdné výpravě však máme ještě hodně, hodně daleko. Podle současného ředitele NASA Daniela S Goldina je však pravděpodobné, že do padesáti let zvládneme poslat speciální sondu do vzdálenosti asi 10 tisíc astronomických jednotek, tedy jedné šestiny světelného roku (resp. pětadvacetiny vzdálenosti k Proximě Centauri).  
Specialisté dosud stojí před zásadním problémem: většina technologií nutných k takové průkopnické výpravě dosud neexistuje. Nemáme k dispozici žádný rozumný raketový motor, který by observatoř během několika desítek let dostal do vzdálenosti mnohonásobně větší než Pluto. Sonda by totiž musela letět rychlostí od sta až po dvě stě kilometrů za sekundu.V ohromných dálavách by také musela být zcela autonomní, odkázaná jenom na sebe. Vždyť signál z ní by na Zemi nejdříve letěl hodiny, pak dny, týdny a na konec i měsíce. Dokonce by musela zvládnout i jednoduché opravy! 
Výsledky výpravy by ovšem byly skutečně revoluční. I poměrně jednoduché dalekohledy, pracující v různých oborech elektromagnetického spektra, by přinesly naprosto unikátní poznatky o vesmírných tělesech. Především bychom získali přesné představy o vzdálenostech hvězd. Vždyť dnes pomocí trigonometrické paralaxy dokážeme se základnou o průměru zemské dráhy změřit polohy hvězd do několika stovek, v lepším případě tisíců světelných let. "Super-Hubble“ by byl se základnou deset tisíc astronomických jednotek fantasticky výkonnější.  
Ještě hodně, hodně vody proteče, než se uskuteční první cílená výprava mezi hvězdy. Nicméně jednou se to stane. "Nazývám ji druhým velkým stěhováním," komentuje Ronald Lipinski, jeden z účastníků projektu. "První stěhování se událo, když se vodní živočichové vydali dobývat souš. Druhé v okamžiku, kdy se lidé vydají z planety Země... Je to absolutně fascinující."
 
Jiří Dušek
Podle zpráv na Internetu