Termoska má problémy 
Indický lístek č. 3 
Dalekohled z vodního ledu 
Antú, Kjújen, Melipal a Jepún 
Hvězdářský almanach 1999
    
Start rakety Pegasus (kliknutim se muzete podivat na kratky video zaznam)Termoska má problémy 
  
Šedesát otáček za minutu, pomalu vzrůstající teplota zásob vodíku a hluboké vrásky na čelech pozemních operátorů -- věru nepříliš slavná premiéra nové astronomické observatoře Wire (Wide-Field Infrared Explorer), odehrávající se v těchto dnech před našima očima. 
V noci ze čtvrtka na pátek vynesla raketa Pegasus XL nad základnou amerického vojenského letectva v Kalifornii na oběžnou dráhu ve výšce 540 kilometrů asi dvěstěpadesátikilogramovou umělou družici. Hvězdáři tak za pouhých padesát milionů dolarů získali unikátní možnost prohlédnout si během několika následujících měsíců vesmír v infračerveném oboru spektra -- konkrétně v rozmezí vlnových délek 12 a 25 mikrometrů. Aparatura je přitom pětsetkrát až dvatisícekrát citlivější než známá sonda IRAS, která před více než patnácti lety -- v roce 1983 -- poprvé důkladně zmapovala infračervené nebe. 
Wire není nic jiného než větší dalekohled o průměru třicet centimetrů, který je obklopen velkou termoskou naplněnou tuhým vodíkem. Díky němu nepřesáhne za pět měsíců provozu teplota sondy čtrnáct kelvinů (-259 Sonda WISE, foto IPAC/Caltechstupňů Celsia). Takové chlazení je pro pozorování v infračerveném oboru nesmírně důležité; jinak by se detektor zahltil zářením samotné sondy. Na Zemi přitom na těchto vlnových délkách pracovat nelze: I kdybychom ochladili kameru na tak nízkou teplotu, stále by nad dalekohledem zůstala velmi teplá atmosféra. Ve vesmíru je infračervené "nebe" milionkrát slabší -- zhruba řečeno s Wire uskuteční astronomové stejný skok jako při přechodu z denní oblohy na noční. 
A proč zrovna infračervený obor? Důvod je prostý. Úkolem Wire je detailní průzkum galaxií, kde vznikají nové hvězdy. Tyto hvězdné porodnice jsou však zachumlány do rozsáhlých a především značně neprůhledných oblaků plynů a prachu. Jediný způsob, jak nahlédnou do míst, kde se "vaří" nové hvězdy, jsou právě infračervené brýle. 
Výzkumem různě vzdálených objektů, a tak i pohledem do minulosti, se odborníci pokusí nalézt odpověď na otázku, jak vznikají a stárnou galaxie. Data, jenž snad po úspěšné opravě sondy přitečou do řídícího střediska, umožní zjistit, jak intenzivně se v uplynulých pěti až deseti miliardách let ve vesmíru rodily nové stálice. Wire také uspořádá hon na možné prachové disky kolem nejbližších hvězd. Mezi další cíle pak patří energetické kvasary, hnědí trpaslíci a řada dalších zajímavých tělesech. Nechejme se proto překvapit, co zajímavého Wire -- tento žralok v dosud jen málo probádaných vodách elektromagnetického spektra -- objeví. První předběžné výsledky by mohly přijít, pokud se podaří neposlušnou sondu zkrotit, již za dva měsíce.
 
Jiří Dušek
Podle zpráv na Internetu
  
  
Foto IANIndický lístek č. 3 
[3 iii 99 - závěrečný] 
  
Vcera skoncila v Interuniverzitnim centru pro astronomii a astrofyziku (IUCAA) dvoudenni konference o vztahu vedy a sdelovacich prostredku, ktere se ucastnilo pres 50 prevazne indickych vedcu, novinaru, vedeckych publicistu atd.  
V uvodnim referatu druheho dne ukazal J. Singh (CIET, Dilli) videokazety, prevzate z japonske a britske TV. Jsou urceny detem a pruvodkyni prvniho poradu o vzniku urodne pudy z odpadku vseho druhu byla puvabna asi 10tileta japonska holcicka, ktera hrala svou roli naprosto suverenne a presvedcive. Druhy porad vysvetloval animovane, k cemu je lidska kostra a treti popisoval zazrak videni. Mira slozitosti vyrazovych prostredku se lisila, ale to neni podle nazoru recnika tak podstatne jako fakt, ze vsechny technicke prostredky zde vzorne podporovaly vysledny efekt: deti nenasilnou formou na dostatecne urovni o necem  vzdelat. Tvrdi, ze dvacetipetiminutove video ma tyz informacni obsah jako bezna kniha. Nastupem novych technik se uplne zmeni vyucovani v klasickych tridach a ucitel pak bude spise jako soucast technickeho zarizeni. Navzajem se obohati klasicka televize a videoprogramy multimedialniho typu. 
B. Basu (NISCOM, Dilli) hovoril o svem petadvacetiletem usili vyuzit k popularizaci vedy rozhlas. Tyto porady jsou levne, nevtirave, maji daleky dopad, ale ovsem chybi jim vizualni slozka. Krome tydeniku, ktery se v nekolika recech pripravuje primo v Dilli, existuje i rozhlasovy magazin Radioscope v anglictine, produkovany v Bangalore. Vyuzivaji vsech formatu, od prednasky, pres rozhovor, panelovou diskusi, rozhlasove reportaze a telefonicke vstupy posluchacu az k rozsahlym komponovanym serialum. 
Jejich hlavnim programem je porad -- serial o 104 epizodach v 17 kapitolach,  nataceny soubezne v 18 jazycich - patrne jedinecny projekt sveho druhu na svete. Je urcen detem od 10 do 14 let. Zacina vznikem vesmiru a zivota a pokracuje az do vzniku a vyvoje cloveka, techniky a k uvaham u budoucnosti lidstva. Soucasti serialu jsou otazky pro posluchace, ktere se pak vyhodnoti a vitezove dostanou drobne odmeny. Na deset otazek posledniho serialu prislo celkem 57 tisic odpovedi, z toho 6 % bez chyby, 11 % s jednou chybou, 18 % se dvema chybami a 19 % se tremi chybami. Otazky byly uverejnovany predem v tisku, ale voleny tak, ze bez podrobneho sledovani rozhlasoveho poradu se na ne nedalo spravne odpovedet. 
A. Kembhavi (IUCAA, Pune) popsal pokus vylozit zaklady astrofyziky pomoci CD-ROM. Kvuli usnadneni kompatibility programovali cely disk  pro cteni prohlizeci Nestacepe resp. MS Explorer. Nejvice starosti jim delaly animace, ktere jsou pracne, ale velmi pritazlive. Komplexni pusobeni na divaka a moznost listovat v textu vsemi smery patri k prednostem multimedialniho pristupu (CD jeste neni hotove, ale na muj vkus bylo dosti narocne, na urovni posledniho rocniku gymnazia). Prodejni cenu odhaduji na 550 Rp (1$~ 47Rp). 
P. Tupe se venoval moznostem popularizace vedy v jazyce marathi (tim se mluvi v okoli Pune) a K. Mohan timtez pro jazyk Telegu. Pouze deset procent Indu totiz rozumi anglicky (to je ovsem skoro 100 milionu lidi!).  
K. Manuulova (Deccan Herald, Bangalore) ukazala, jak se da veda v novinach udelat stravitelnou pro laiky. Je potrebi udelat vedu zajimavou jednak jako vedecti spisovatele a jednak jako vedecti redaktori casopisu ci deniku. Nejvyznamnejsi temata jsou biologie, zdravi, informatika, medicina, vedecka politika a technika. Disutovala problem popularizace konceptu globalniho oteplovani a geneticky modifiovanych organismu. Jako pisatele je treba opustit zduraznovani sebe sama, a naopak vse adresovat prijemci informace. 
Dalsim recnikem byl jeden z indickych nositelu ceny UNESCO Kalinga N. Sehgal (NCSTC&VP, Dilli). Hovoril o zkusenostech, ktere ziskalo jeho popularizacni centrum, zalozene roku 1984 a centrum VP, pracujici od roku 1993. (Stimulem k zalozeni NCSTC bylo prave udeleni Ceny Kalinga jmenovanemu, ktery je od te doby reditelem ustavu.)  
Autor uvedl, jak se zmenil pristup k populariaci vedy v Indii, na prikladu uplnych slunecnich zatmeni, pozorovanych na indickem uzemi 16. unora 1980 a 24. rijna 1995. V prvnim pripade o cele zalezitosti nikdo ani necekl, skoro jako by byl vyhlasen vyjimecny stav. Lide se pak nadchazejiciho zatmeni spise bali a sirila se fama, ze je nebezpecne zatmeni sledovat a lepsi je prezit celou neblahou udalost zavreny pod strechou. 
V druhem pripade zacala vzdelavaci celostatni kampan jiz rok před zatmenim a byla velmi inteznivni sest mesicu pred zatmenim. Autor organizoval pro televizi prime prenosy na ctyrech ruznych stanovistich podel pasu totality. Nicmene i zde doslo ke komicke situaci, kdy ministerstvo skolstvi a vzdelavani ukaz propagovalo a doporucovalo lidem jeho sledovani za prislusnych podminek; ministerstvo zdravotnictvi vydalo opet varovani, ze je nebezpecne zatmeni sledovat, a ze maji lide zustat doma. Nastesti prave tato kontroverze prispela k popularizaci krasneho prirodniho ukazu. (Ze bychom neco takoveho zkusili nyni u nas doma?) 
Podle Sehgala je to s novinari a vydavateli tezke, nebot si mysli, ze pomoci popularizace vedy se nedaji prodat zadne reklamy, ze veda nema zadne podporovatele a ze nemuze byt predvedena zajimave ci dokonce jako vzrusujici dobrodruzstvi. Zkusenost NCSTC vsak ukazuje, ze to je hluboky omyl. Nyni jde o to stale se obracet na sirokou verejnost a tim ji ziskavat na svou stranu (to jde celkem dobře) a za druhe navazat dialog s onemi vydavateli a postupne vymytit jejich predsudky. Idealni by bylo, kdyby verejnost sama vyjadrila svou touhu po vedeckych poznatcich, na to vydavatele budou slyset velmi zretelne. V kazdem pripade jsou uplna zatmeni Slunce naprostym pozehnanim pro popularizaci vedy, jak se indicti popularizaotri za onech patnact let mezi poslednimi totalitami naucili. 
A. Bandyopadhyay z Kalkaty hovoril o popularizaci astronomie na odlehlem venkove, kde casto dosud neni ani elektrina, takze TV ci radio nepripadaji v uvahu. Cela desetileti proto objizdi on i jeho spolupracovnici tyto oblasti v aute, v nemz vozi diaprojektor, platno a generator proudu. V improvizovancyh poslucharnach pak vypravi naprosto zakladni veci za velkeho zajmu vesnicanu a hlavne deti. Bojuje tak proti ruznym predsudkum, mezi nimiz v Indii hraje asi hlavni roli astrologie. O jeho uspechu svedci i to, ze mu ruzni astrologove vyhrozovali docela vazne zabitim, a musel pozadat o policejni ochranu. Bandyopadhyay citoval Ernsta Haeckela z roku 1898, ktery se zasazoval o energickou popularizaci vedy. Podle nazoru autora to vsak vetsinou nemohou delat sami vedci, nebot ti casto popularizaci kazi stejne jako nekteri novinari. Je to totiz specialni umeni, ktere je vicemen celozivotni naplni. Jako priklad nezodpovedne popularizace uvedl lonskou aferu s predpovedi velkeho meteorickeho deste Leonid. To velmi poskodilo prestiz nejen astronomie, ale vedy vubec.  
V poslednim referatu B. Phondke (NISCOM, Pune) vypravel o svých zkusenostech s popularizaci, ktere ziskal jako vedec i jako novinar. Vedci a novinari maji leccos spolecne, napr. jde o tvurci hledani, vytvareni novych informaci a vzdelavani verejnosti o opravdovych novinkach.  Pouzivaji k tomu vyzkumnou metodu, byt jednou spise orientovanou prirodovecky a podruhe spolecensky. 
Obe skupiny vsak maji naprosto odlisnou filosofii. Vedci chteji presnost, hovori o jakychsi pravdepodobnostech  a snazi se ziskat doplnujici dukazy o verohodnosti svych vysledku. Novinari maji jiné priority a cesty k jejich dosazeni, ale bez ohledu na to je informovani verejnosti v nejvlastnejsim zajmu vedcu. Meli by to delat zodpovedne a autenticky. 
Vysledky konfrence kratce shrnul S. Raychaudhury (IUCAA, Pune). Je zrejme, ze ponechat popularizaci v rukou vedcu samotnych stejne jako v rukou samotnych novinaru by vedlo ke katastrofe. Poukazal na posledni velke chyby, napr. nebezpeci srazky Zeme s planetkou, Hawkingovo tvrzeni, ze brzy budeme mit teorii vseho, nebo ze objev fluktuaci reliktniho zareni druzici COBE je nejvetsi vedecky objev vsech dob. Stejne tak nesmyslne bylo tvrzeni, ze COBE objevila stopy Bozich prstu stvoreni sveta. 
Zminil jsem se o nedavne britske ankete, kde se urcovaly britske osobnosti posledniho tisicileti a vyhral s prevahou Shakespeare. Darwin byl ctvrty a Netwon dokonce az paty, a oba dohromady dostali mene hlasu nez sam Shakespeare. Ptal jsem se, koho by oznacili za indickeho vedce stoleti a jednohlasne vsichni vykrikli: no prece Raman! Za indickou osobnost stoleti take jednoznacne povazuji Gandhiho. Z ceskych vedcu znali Heyrovskeho a Wichterleho. 
Ucastnici se rozjizdeli domu s nazorem, ze byla zalozena dulezita tradice, takze uz se mluvilo o pristi konferenci s vetsi ucasti domacich i zahranicnich specialistu. Prijemne prostredi v Pune k tomu opravdu vybizelo. 
No a na uplny zaver techto neucesanych dojmu a upominek jeste jeden pekny citat: "Vedci chteji byt uzkostlive presni a zalezi jim na recenznim rizeni, pricemz uzaverky se pohybuji v radu mesicu. Naproti tomu sdelovaci prostredky si preji, aby se referovalo tady a ted, pokud mozno mene nez peti vetami a tak, aby se stihla odpoledni uzaverka pro tiskovou zpravu." 
  
P.S. Nez popreji prijemcum Listku naposledy z Pune dobrou noc, chci jeste pripomenout, ze zatimco jsme schuzovali, cela Indie slavila podivuhodny svatek Holi, jehoz podstatu mi sice vysvetlovali, ale vubec jsem ji nepochopil. Zato jsem videl nasledky. Veskere okolni obyvatelstvo je pomalovano pravymi indianskymi barvami, mezi nimiz vitezi rumelka, ktera se na vetsinou hnede kuzi dobre vyjima. Ty barvicky maji ve vlasech i po celem obliceji a zda se, ze jsou vicemene nesmytelne, nebot  obsahuji znacne mnozstvi olova... Pomalovanych Indu je uhrnem asi miliarda (minus 55 ucastniku nasi konference.)
 
Jiří Grygar
Indie, Pune
 
 
Pohyb Slunce na jizmi polu podel obzoru pri rovnodennosti (foto archiv IAN)Dalekohled z vodního ledu 
  
Jižní zeměpisný pól je skutečně nebezpečné místo. Přesto, že je všude kolem led a sníh, ročně zde spadne méně srážek než na Sahaře. Zdejší Admundsen-Scottova základna se nachází v nadmořské výšce 2900 metrů, vzhledem k atmosférickým podmínkám však průměrný tlak odpovídá výšce ještě o pět set metrů větší. "Horská nemoc" zde proto není výjimečným jevem. Teplota tu v zimě klesá až na osmdesát stupňů pod nulou -- za takových podmínek nechráněni speciálním oděvem zmrznete během několika minut. A co teprve Slunce. Šest měsíců dlouhou polární noc střídá šestiměsíční polární den. Během "této doby", od naší podzimní rovnodennosti do jarní, sice teplota vystoupá na přijatelných mínus dvacet stupňů, nicméně objevuje se jiné nebezpečí: Vysoké dávky ultrafialového záření mohou vést k oslepnutí. Pohyb v okolní krajině bez speciálních brýlí je proto prakticky nemožný. Přesto všechno se i zde usídlili astronomové; na vrcholu světa existuje již několik experimentálních dalekohledů, které se během dlouhých období temna vydávají poznávat vesmírná tajemství. My se dnes zastavíme zřejmě u toho nejzajímavějšího: detektoru neutrin vytesaném v ledovém krunýři Antarktidy -- u Amandy. 
Poetické označení Amanda vzniklo z oficiálního názvu "Antarktic Muon and Neutrino Detection Array". Myšlenka celého experimentu je jednoduchá: naší planetou neustále teče hustý proud neutrin. Vzhledem k jejich vlastnostem -- nulová či téměř nulová klidová hmotnost, žádný elektrický náboj -- je pro ně Země prakticky Pohled do dva kilometry hluboke diryprůhledná. I přesto se občas nějaké to neutrino srazí s jádrem atomu (například z molekuly vody). Vzniká tak sprška modrých fotonů, tzv. Čerenkovova záření, jejíž analýzou je možné určit některé vlastnosti těchto zvláštních a velmi slavných elementárních částic; energii a také směr odkud k nám přicházejí.  
Velmi dobrým místem, kde by bylo možné takové srážky neutrin sledovat, je rozsáhlý ledový krunýř v Antarktidě. Problém je jediný. Jak v něm vyrobit dostatečně hlubokou díru? To proto, abychom se s našimi detektory dostali mimo různé rušivé zdroje, například kosmické záření či přirozený radioaktivní rozpad. Jednoduše, pomocí horké vody.  
Zdá se to bláznivé, nicméně v průběhu posledních let se podařilo "vyvrtat" v těsné blízkosti severního pólu několik děr o průměru padesát centimetrů a hloubce dva kilometry. Každá z nich za takové dva dny zase zamrzla. Ovšem ještě předtím, než se jednou pro vždy uzavřely, uložili technici do každé z nich speciální soustavu optických detektorů, tzv. fotonásobičů. Za teploty kolem -40 stupňů Celsia, sevřeny z obou stran několikakilometrovou vrstvou věčného ledu, v naprosté tmě tak číhají na kratičké záblesky Čerenkovova záření. 
Neutrinový dalekohled není dosud zcela dostavěn, přesto je už dnes velkolepý: zatím se skládá z deseti šachet, ve kterých jsou v hloubce 1500 až 2000 metrů umístěny navzájem propojené soustavy detektorů. Celkem tak pokrývají plochu kolem deseti tisíc metrů čtverečních (přibližně dvou fotbalových hřišť). Po dokončení pak bude chytat neutrina v jednom kilometru krychlovém vodního ledu! 
Amanda je sice ve výstavbě, nicméně již ulovila první neutrina. Odborníci se tak ujistili, že celý systém funguje a netrpělivě čekají, až bude během několika let uvedena do rutinního provozu. Třeba to bude právě ona, kdo nám přinese nové poznatky o těchto podivuhodných elementárních částicích.
 
Jiří Dušek
Podle zpráv na Internetu
 
 
Galaxie 2997 (foto ESO)Antú, Kjújen, Melipal a Jepún 
  
Slunce, Měsíc, Jižní kříž a Sirius -- tak znějí v indiánském jazyce mapuče jména čtyř osmimetrových zrcadel Velmi velkého dalekohledu. V pátek odpoledne pátého března byla za účasti chilského prezidenta Eduarda Freie, vlády, velvyslanců členských států Evropské jižní observatoře a další honorace uvedena do oficiálního provozu observatoř na hoře Paranal. Současně byly pokřtěny -- na základě návrhu sedmnáctileté dívky Dory Tejady -- čtyři velké dalekohledy, do té doby nazývané pouze UT1 až UT4. 
Symbolické akce, které prostřednictvím Internetu přihlíželo několik set dalších hostů, předcházely dvě zajímavé události. Ráno 1. března prošlo druhým osmimetrovým dalekohledem "Kjúen“ tzv. první světlo; podíval se na jednu jasnou hvězdu a technici tak poprvé naostro otestovali jeho optickou kvalitu a začali se seřizováním celé soustavy. Krátce poté, mezi 4. a 5. březnem, se prvnímu osmimetru "Antú“ podařil unikátní kousek: za výjimečně kvalitních pozorovacích podmínek pořídil rekordně „ostrý“ portrét galaxie NGC 2997. Nejmenší detaily na něm mají úhlovou velikost pouze 0,25 vteřiny. 
Dalšího zajímavého přelomu ve stavbě Velmi velkého dalekohledu se dočkáme již za několik týdnů: Na apríla bude Antú předán astronomům do rutinního užívání. A co ostatní zrcadla? Pro Kjújen začíná roční testovací období. Melipal a Jepún jsou dosud ve výstavbě -- Velmi velký dalekohled, největší astronomický přístroj nového tisíciletí, začne pracovat v roce 2004.
 
Jiří Dušek
Podle zpráv na Internetu
 
 
Hvězdářský almanach 1999 
  
Hvězdárna a planetárium Vysoké školy báňské -- Technické univerzity před několika týdny vydala velmi zajímavou publikaci: Hvězdářský almanach 1999. V podstatě se jedná o přítulnou hvězdářskou ročenku -- kromě východů a západů Slunce i Měsíce (včetně fází) je velký prostor věnován i povídání o obloze, o souhvězdích i zajímavých objektech pozorovatelných bez dalekohledu či malým přístrojem. Autor Tomáš Havlík přitom nezapomněl ani na mapky a návody pro začínající hvězdáře. Cena almanachu je třicet korun a k dostání je právě na ostravské hvězdárně.