P. Moore (foto IAN)Legenda s monoklem 
Rozhovor s Patrickem Moorem, předním světovým popularizátorem 
 
Dozvěděli jsme se, že jste s astronomií začal už ve velmi raném věku a že to bylo díky knížkám, které jste našel na poličce své matky. Měl jste tehdy i jiné zájmy? Proč jste si vybral zrovna astronomii? 
 
Astronomii jsem se začal věnovat skutečně velice brzy. Od svých šesti do šestnácti, kdy chlapci mají plno jiných zájmů, například tenis, jsem býval často nemocný a tak jsem si s nimi bohužel nemohl hrát. A jelikož jsem byl současně fyzicky indisponován, neměl jsme prakticky žádné přátele. Proto jsem se začal věnovat právě astronomii, a také hudbě. To je můj druhý velký koníček. 
 
Je známo, že v jste v šestnácti letech, tedy velmi mladý, vstoupil na začátku války do armádního letectva. Tím jste přerušil na dlouhá léta astronomické studium, ale současně se určitě jednalo o velkou zkušenost. V té době jste také zřejmě potkal nějaké Čechy. Je to tak? 
 
Ano, skutečně je to tak. Byl jsem letec-navigátor. Měli jsme naši vlastní peruť, ale občas jsme létali i s jinými, dokonce i s českými kolegy. 
 
Vlastníte pilotní průkaz. Na jaký typ letadel? 
 
Jak už jsem řekl, byl jsem vždy především navigátor. Později během války jsem také získal pilotní průkaz, ale byl jsem velice špatný pilot. Měl jsem pomalé reakce a pracoval jsem především jako navigátor. 
 
Pokud vím, máte doma také jízdní kolo. Tedy prostředek, který stále ještě navigovat dovedete. 
 
Ano, jezdím s ním doma na vsi. U nás je krajina velmi plochá, takže to není obtížné. Pár lidí se mne ptalo, zda je to bezpečné? Samozřejmě že nikoli -- jezdím na starém bicyklu, který nemá prakticky brzdy, takže když vyjedu, jsem to pro občany v Selsey poměrně nebezpečný. 
Foto J. Luner 
Takže po válce jste se vrátil ke studiím a věnoval jste se astronomii. 
 
To není tak úplně pravda. Když jsem se vrátil z války, měl jsem sice stále rezervované místo na univerzitě v Cambridge a mohl jsem použít vládní stipendium. To se mi ale příliš nezamlouvalo, chtěl jsem se o sebe postarat sám. Říkal jsem si, že prostředky na univerzitu získám psaním. Začal jsem se tedy věnovat psaní a vydal knížku, která byla docela úspěšná. 
Po pravdě řečeno již nikdy jsem neměl k ukončení studia dostatek času. Takže jsem vlastně stále amatér. 
 
V té době jste se tedy dal na dráhu popularizátora astronomie. 
 
Ano, potom jsem napsal ještě další knihu "Guide to the Moon" a když jsem připravoval nové vydání, dostal jsem nabídku dělat program v televizi. No a od dubna 1957 každé čtyři týdny až doposud. To je určitě světový rekord. 
 
To byl vlastně velice příhodný okamžik, jelikož tehdy začala éra kosmický letů, že? 
 
Ano. Já jsem vlastně začal v dubnu a první družice letěla v říjnu. Takže náš televizní program je starší než kosmonautika. 
Ale já bych šel ještě dál, zpátky do minulosti. Když jsem byl velice mladý, tak jsem potkal člověka, který jako první letěl letadlem -- Orvilla Wrighta. Je zajímavé, že Neil Armstrong -- první člověk, který stanul na Měsíci -- se s ním vlastně také mohl potkat, jejich životy se překrývají. Ale nikdy se nesetkali. 
 
Je pozoruhodné, že se v tak krátkém čase odehrály věci, které byly považovány za zcela nemožné. O létání to prohlásil Newcombe... 
 
...a stejně tak mluvili různí vědci o kosmických letech. A vlastně již krátce potom, ve druhé světové válce, začal Werner von Braun dokazovat, pomocí raket V2, že to zřejmě jde. 
 
Potkali jste se někdy s Wernerem von Braunem? 
 
Ne, ale mnoho k tomu nechybělo. - My jsme přece bombardovali Penemünde, odkud se rakety vypouštěly. Náletu jsem se sice neúčastnil, ale kdyby ano, tak jsme se s Wernerem téměř potkali... 
 
Vy jste tedy začal dělat televizní pořad a také jste začal psát knihy. Pamatujete si, kolik jste jich vlastně napsal? 
 
Asi tak patnáct. Ta první vlastně ani nebyla moje. Byla od francouzského autora Geralda de Vaucouleurse o Marsu. Autor anglicky nemluvil, ale já jsem francouzsky uměl docela dobře na to, aby mě mohl požádat o překlad. Ta skutečně moje první byla "Guide to the Moon". 
 
Gerald de Vaucouleurs stejně jako vy začal jako popularizátor astronomie. 
J. Grygar (foto IAN) 
Ano, to je pravda, ale on se později stal velice slavným profesionálním astronomem. Já jsem se "vědecké" astronomii do jisté míry věnoval jako člen týmu, jenž mapoval Měsíc na začátku programu Apollo. Takže jsem se zabýval skutečně Měsícem. 
 
Osobně pro mne bylo velmi zajímavé vaše pražské setkání s dr. Rüklem... 
 
Ano, dr. Rükl je pozoruhodný kartograf, který se věnuje mapám i dnes, v kosmické éře, kdy má k dispozici vynikající podklady. My jsme se při mapování museli opírat o vlastní pozorování, fotografie. Takže naše práce je v současnosti zcela zastaralá. Ale tehdy byla nezbytně potřeba. 
 
Jistě jste také potkal řadu ruských, tedy sovětských kosmonautů. Jak jste se s nimi domlouval? 
 
Ti starší mluvili francouzsky a ti mladší už anglicky. Já také mluvím francouzsky, i když už nemám dobrý přízvuk a také moje gramatika není v pořádku. Bohužel neumím vůbec rusky ani německy. Takže třeba s Gagarinem jsem se domlouval francouzsky a Valentina Těreškovová zase uměla velice dobře anglicky. 
 
Jak na vás sovětští kosmonauti zapůsobili? 
 
Jsou to docela obyčejní lidé. Američtí astronauti a ruští kosmonauti se vůbec neliší. V nějakých detailech snad ano, ale v zásadě jsou si velice podobní. Od obyčejných lidí se snad liší jen tím, že jsou poněkud šikovnější, schopnější. 
 
Mezi různými astronauty jste jistě potkal i Eugena Cernana -- Američana československého původu. 
 
Ano, samozřejmě Eugen Cernan -- byl to skvělý člověk, skvělý astronaut, vědec a také prvotřídní "rozhlasák". Byl skvělý ve vysílání. Myslím si, že vůbec nejlepší ze všech, s kterými jsem vysílal. 
 
Eugen Cernan byl v Československu poprvé v roce 1974. A podruhé v roce 1994, u příležitosti svých šedesátin, navštívil většinu míst, odkud pocházejí jeho předkové. Ale teď bychom se mohli vrátit k popularizaci. Jsou vám zvlášť sympatické některé obory? Nebo mluvíte rád o celé astronomii? 
Foto J. Luner 
Ne, skutečně se zabývám astronomií jako celkem. Také jsem měl mnoho hostů různých národů a také různých oborů. Já je vlastně uvedu a oni potom už sami mluví o své práci. 
 
Jak dlouho si takový jeden program, tuším půlhodinový, připravujete? 
 
Ano, trvá třicet minut. To velice záleží ne tom, jaký je. Jestliže je normální -- tj. můj vlastní -- tak to může zabrat také jenom třicet minut. Ale když je výjimečný, jako když se třeba jednalo o čtyřicáté výročí seriálu, které se vysílá skoro po celém světě, tak to zabralo celý rok. 
Samozřejmě, že když se stane něco výjimečného, tak máme ještě další pořady -- jako třeba když přišla kometa Hale-Bopp tak jsem vstupovali i do jiných programů. 
 
Jsou nějaké rozdíly ve vysílacích časech BBC? Jsou některé výhodnější? 
 
Původní program býval v sobotu večer, ale to bylo pro mladší diváky příliš pozdě. Nyní se vysílá dvakrát, jednou pozdě večer na BBC 1 a jednou poněkud dříve na BBC 2. 
 
Máte představu, jak se vaše programy vysílají v jiných zemích? 
 
To je velice obtížné, jelikož tento program o noční obloze lze jenom stěží vysílat například v Americe, kdy jsou vidět jiné hvězdy než v Británii. Ta je o kus jižněji. Takže jen pořady, které se neváží na nebe, třeba seriál o světových observatoří, se vysílají skutečně i v Americe a Austrálii. Jinak je lze zachytit v okolí Britských ostrovů, v severní Francii, Skandinávii, v Holandsku. Tam kde je pohled na nebe velice podobný. 
Dělám programy pouze v angličtině, na jiné jazyky si netroufám -- tedy ani na francouzštinu. 
 
Jak je to s knihami? Jsou přeloženy do jiných jazyků? 
  
Ano, myslím, že do mnoha jazyků. Ruštiny, japonštiny, islandštiny a asi do všelijakých dalších. Myslím si, ale že nikoli do češtiny. 
 
Vy jste také spolupracoval na anglickém vydání CD ROMu Astro 2001. To je samozřejmě jiný typ média, velice odlišný, ale také velice progresivní. Co o tom soudíte? 
 
Velice to oceňuji. Nejsme sice expert, ale připadá mi velice zajímavé a tato práce se mi také moc zamlouvala. Považuji ho za cennou věc. 
Já osobně ale všechny své práce připravuji na velice starém psacím stroji, na kterém však umím psát velice rychle. Mnohem rychleji než na jakýchkoli počítačových zařízeních. Ve své poslední vůli tento stroj odkazuji muzeu... 
 
Českou republiku jste navštívil dvakrát. Může své pobyty porovnat? 
 
První se odehrála v roce 1967, kdy bylo v Praze všeobecné shromáždění Mezinárodní astronomické unie. Tehdy jsem zde pobýval jenom deset dní, pouze v Praze, nikde jinde. Město ale bylo velice podobné a lidé také. A mě se zde velice líbilo. 
 
A jak se vám tady líbí dnes? 
 
Nemohu si to vynachválit. Česká republika je krásná země, bylo pěkné prohlédnout si některé hvězdárny a různé kraje. Cítím se zde podobně jako doma. 
Z řady hvězdáren, kterém jsem u vás navštívil, je nejpozoruhodnější ta kleťská observatoř, která se jako jediná větší světová hvězdárna zabývající se zkoumáním planetek, jako hlavním programem. A její práce je skutečně prvotřídní. 
 
A přednášky v Praze a v Brně? 
 
Líbily se mi a obzvlášť otázky posluchačů. Mluvil jsem sice anglicky, ale doufám, že mi všichni rozuměli. 
 
Za chvíli půjdeme na tiskovou konferenci České astronomické společnosti věnovanou slunečnímu zatmění. Mohl byste říci něco o svých zkušenostech se sledováním takových úkazů? A také o plánech na to nadcházející? 
 
Nejsem žádný pozorovatel Slunce, ale spíše Měsíce. Ale zatmění Slunce jsou samozřejmě velice krásným jevem. To poslední jsem viděl v Karibském moři v roce 1998. A už se těším na následující, kdy pás totality prochází jižní Anglii. 
Každé zatmění je jiné. Viděl jsem například to z roku 1961 v tehdejší Jugoslávii, během kterého jsme dělali první přímý přenos v našem vysílání na BBC. Byli jsme tenkrát na nějakém kopci. Naše technické vybavení však bylo jinde a my se nebyli schopni domluvit. Srbochorvatsky jsem neuměl a tak jsem se dorozumíval francouzsky přes německého astronoma, jenž to překládal dalšímu člověku, který již srbochorvatsky uměl. Vysílání se nám ale příliš nepovedlo. 
 
Vy jste pozorovatel Měsíce. V principu lze během plného slunečního zatmění sledovat podrobnosti na Měsíci v popelavém svitu, tedy v tom světle, které na něj posílá zpátky Země. 
 
Domnívám, že to nejde. Korona -- sluneční atmosféra -- je hodně jasná, asi tolik, ne-li více, než měsíční úplněk. Takže člověk je natolik oslněný, že v tu chvíli žádné podrobnosti na chabě osvětlené straně Měsíce nevidí. Ani jsem o tom nikdy neslyšel, že by někdo něco viděl. 
 
Slyšel jsem, že mezi vaše plány pro budoucnost patří i důležitá osvěta mladých lidí. 
 
Ano, momentálně u mě doma, v Sussexu, stavíme nové planetárium. Kdysi jsme dělal i nějaké výzkumy, to je dnes pasé. Svoji současnou roli však vidím v tom, že k astronomii přitáhnu další zájemce, že jim ukážu, jak ohromně je zajímavá. Aby měli stejně zajímavé zážitky z poznávání vesmíru jako já sám. 
 
Jste také čestným prezidentem Herschelovy společnosti. Můžete nám něco prozradit o jejích aktivitách? 
 
Jak určitě víte, William Herschel byl veliký astronom, po dědečkovy dokonce českého původu, ze svého domu v městečku Bath objevil Uran. Tento dům byl ještě před několika lety v hodně špatném stavu a hrozilo dokonce, že bude stržen. 
Takže se dalo několik lidí dohromady a postarali se o jeho opravu. Dnes je z něho muzeum. Jelikož jsem byl tenkrát u toho, stal jsem se čestným předsedou Herschelovy společnosti, která kvůli tomu vznikla. 
 
Dovolil bych si položit poslední otázku. Kladu ji obvykle na konec všech svých rozhovorů. Stejně jsem se ptal například i Eugena Cernana. Jaké by bylo vaše poselství mladému muži či mladé ženě, kteří se zajímají nejen o astronomii, ale vůbec o vědu. Jakou cestou by se měli dát, čím se řídit a jakých chyb vyvarovat? 
 
Mohu říci, jak jsem to dělal já. Nejdříve bych doporučil přečíst si nějakou literaturu, aby člověk získal obecné zázemí z astronomie. Pak si vezměte nějakou jednoduchou mapku, vyjděte ven a najděte si svoji cestu mezi hvězdami. 
Rozhodně není dobré hned v první chvíli sahat po dalekohledu. Osobně jsem začal časem používat malé binary, triedry. A pak je určitě dobré navštívit nějaký místní vědecký klub, třeba místní hvězdárnu. 
Nakonec má člověk dvě možnosti: Buď chce astronomii dělat profesionálně, pak musí vystudovat školu, kde se učí hodně matematiky a fyziky, a postupně získat univerzitní hodnost. 
Nebo se bude věnovat astronomii jenom pro potěšení, zůstane amatérem. Astronomie má tu výhodu, snad jako jediná z věd, že i dnes mohou být takoví lidé užiteční pro vědu samotnou. Můžete dělat věci, kterým se profesionálové nevěnují nebo na to nemají čas, nebo je prostě nemohou dělat. 
Oni se vlastně profesionální astronomové často na obloze ani nevyznají. Jednou mi telefonoval jeden astronom, nebudu ho jmenovat, a říkal, že právě objevil novou jasnou hvězdu. -- Ukázalo se, že právě učinil nezávislý objev planety Saturn. 
 
To je skvělé. Mohl by jste prosím ještě vzkázat něco čtenářům tohoto elektronického časopisu? 
 
Řekl bych, že se mi u vás velice líbilo, moc mne zdejší pobyt potěšil. Přeji vám mnoho úspěchů. Česká věda měla vždy velice dobré jméno. V příštím století pak bude hrát určitě ještě větší roli. Možná, že to budete právě vy. 
 
Děkuji za rozhovor. 
Ptal se Jiří Grygar, volně přeložil Jan Hollan, upravil Jiří Dušek.