Objev Pluta -- další triumf nebeské mechaniky 
 
Do roku 1781 byl málokdo ochoten připustit, že by se za Saturnem mohla nacházet nějaká další planeta. Neudivuje proto, že i William Herschel, který Uran tehdy objevil, zprvu považoval toto těleso za slabou kometu bez ohonu. Po objevu bylo zjištěno, že Uran byl do té doby náhodně pozorován asi dvacetkrát, poprvé již roku 1690 Johnem Flamsteedem. Zjištěné polohy planety z dřívější doby však neodpovídaly vypočítaným, za odchylky nemohly být odpovědné pouze obří planety Jupiter a Saturn. Již v roce 1821 vyslovil francouzský matematik Alexis Bouvard pozoruhodnou myšlenku: "Ponechám pozdější době k rozhodnuti, zda tato obtiž… je v pozorování starších, nebo v nějakém cizím a neznámém vlivu, jemuž je planeta podrobena." 
Polohu neznámé planety, která způsobuje odchylky v dráze Uranu, počítali nezávisle na sobě matematikové John C. Adams a Urbain J. J. Leverrier. Na základě Leverrierových výpočtů nalezl pak Johann G. Galle v Berlíně večer 23. září 1846 novou planetu (Neptun) jen necelý jeden stupeň od předpověděného místa na obloze. Byl to jedinečný triumf nebeské mechaniky a velmi pádný důkaz správnosti gravitační teorie. Za objevem se skrývá též neuvěřitelně zdlouhavá a únavná počtářská práce, kterou dnes, v době výkonných počítačů, jen stěží oceníme. 
Na přelomu minulého a tohoto století vše nasvědčovalo tomu, že se historie objevu Neptunu bude opakovat. Rozdíly mezi pozorovanou a vypočítanou drahou Neptunu byly sice na samé hranici pozorovacích chyb, ale myšlenka, že by se znovu mohla prověřit správnost gravitační teorie, silně lákala. Percival Lowell, zakladatel a ředitel arizonské hvězdárny ve Flagstaffu, se s velkým úsilím zaměřil na hledání planety za Neptunem -- planety X. Zjišťoval odchylky pozorovaných poloh Uranu od těch, které z gravitační teorie vypočítal, když přitom vzal v úvahu i rušivé působení všech planet od Merkuru až po Uran. Odchylky v poloze Neptunu, které by mohla působit nezná má planeta, neuvažoval, neboť tehdy byl Neptun pozorován jen krátce a z malého úseku dráhy nelze vypočítat dostatečně přesnou polohu. Lowell předpokládal, že planeta X obíhá Slunce 43krát dále než Země a je sedmkrát hmotnější než naše planeta. Své výpočty uveřejnil až v roce 1915, systematické prohledávání hvězdné oblohy však začalo na Flagstaffské hvězdárně o deset let dříve. 
Šlo o fotografická pozorování. Snímky prohlížel Lowell zprvu lupou tak, že dvě fotografické desky z různých dnů položil na sebe a vyhledával objekty, které změnily polohu. Bylo to pracné a nepřesné hledání. Proto později k prohlížení snímků pořídil komparátor a nakonec Zeissův blinkmikroskop. Tento přístroj dovoluje v rychlém sledu střídavě pozorovat dva různé snímky téže části hvězdné oblohy (pokud se poloha nějaké hvězdy změnila, projeví se to při střídání obrazů kmitáním). 
Pátrání po planetě X však zůstávalo stále bez úspěchu. V listopadu 1916 Percival Lowell náhle zemřel a projekt hledání transneptunovské planety se na řadu let odsunul do pozadí. Teprve v polovině dvacátých let bylo u optika Carla A. R. Lundina objednáno zhotovení nového 33centimetrového fotografického objektivu, s nímž se mělo pokračovat v hledání dosud neznámé planety. Lowrence Lowell, bratr Percivala a tehdy prezident Harvardské univerzity, stavbu nového přístroje podpořil i finančně. I tak se hvězdárna dostala do nezáviděníhodné finanční tísně, neboť konstrukce dalekohledu a stavba kopule odčerpala téměř všechny peníze, takže už nezbývalo na slušné zaplacení pozorovatele, který by s tímto přístrojem měl pracovat. 
Flagstaffská hvězdárna tehdy zaměstnávala tři astronomy středního věku, asistenti-pozorovatelé však chyběli. Ředitel Vesto M. Slipher se proto na sklonku roku 1928 rozhodl, že přijme nějakého mladého pozorovatele, který by se spokojil i s nevelkým platem. Volba padla na 23letého astronoma-amatéra, syna farmáře z Kansasu; byl to Clyde W. Tombaugh. Jako dvacetiletý začal se stavbou dalekohledů a na podzim 1928 se svým devítipalcovým reflektorem pozoroval Mars a Jupiter. Kresby zaslal do Flagstaffu, a tak po krátké korespondenci bylo rozhodnuto, že bude přijat s tříměsíční zkušební lhůtou k pozorování s novým fotografickým dalekohledem. Dnes víme, že tato volba byla mimořádně šťastná. 
Clyde Tombaugh nastoupil do práce na hvězdárně 15. ledna 1929 a za rok usilovné práce se objev nové planety stal skutečností. Byl to však opravdu další triumf nebeské mechaniky? Již krátce po objevu se zvedly kritické hlasy. Lowellovy výpočty, jež vycházely z odchylek na hranici pozorovacích možností a z nesprávného předpokladu, že Pluto je sedmkrát hmotnější než Země k objevu pravděpodobně nestačily. Pravdu má tedy E. W. Brown, když napsal, že za objev Pluta nevděčíme gravitační teorii jako v případě Neptunu, ale šťastné shodě okolností. Pravdou však současně zůstává, že nebýt Lowella a jeho houževnatého úsilí planetu X nalézt, čekali bychom na tento objev jistě déle. 
Nelze opomenout roli, kterou tu sehrál Clyde Tombaugh. Jeho objev není náhodný. Tombaugh pečlivě dodržoval dohodnutou metodu pozorování a snímky pečlivě prohlížel. Že k objevu došlo již po roce hledání, je jistě pozoruhodné, avšak Tombaugh by Pluta určitě nalezl i později. Ostatně, po tomto počátečním úspěchu se hledání dalších těles ve vzdálených částech sluneční soustavy nezastavilo. Až do května 1943 byla 33cm dalekohledem systematicky fotografována celá hvězdná obloha viditelná z Flagstaffu. Na 338 párech snímků byl v blinkmikroskopu prohlédnut každý čtvereční milimetr, dohromady plocha 75 metrů čtverečních. Muselo být navzájem porovnáno 90 miliónů poloh hvězd. Za 7000 hodin práce u blinkmikroskopu Tombaugh objevil nejen Pluta, ale i mnoho kup galaxií, šest otevřených a jednu kulovou hvězdokupu, jednu kometu, asi 775 planetek. Na deskách vyznačil polohy 3969 planetek, 807 proměnných hvězd a napočítal 29 548 vzdálených galaxií. 
Objev Pluta tedy nebyl triumfem nebeské mechaniky, ale triumfem pečlivé a systematické pozorovatelské práce. 
 
Zdeněk Pokorný
 
Z. Horský, Z. Mikulášek, Z. Pokorný, Sto astronomických omylů uvedených na pravou míru, prémie Nakladatelství Svoboda, Praha 1988