Clyde W. Tombaugh v dobe objevu Pluta.Vzpomínky na objev Pluta 
 
V lednu 1929 jsem se stal pracovnikem Lowellovy observatoře. Třináctipalcový objektiv od Carla Lundina tu ještě nebyl, ale kopule a montáž pro nový dalekohled byly téměř hotovy. Vzpomínám na nadšeni nás všech, když jsme poprvé otevírali bedničku a hleděli na překrásné čočky objektivu... 
Každý měsíc, týden před novem a týden po něm, jsme dalekohledem fotografovali hvězdnou oblohu. Dobu mezi první a poslední čtvrtí Měsice jsme pak strávili prohlížením fotografických desek na blinkmikroskopu... 
V dubnu 1929, kdy pozorování začalo jsme nejdříve předběžně fotografovali oblasti v souhvězdí Blíženců, které se již sklánělo k západu. Tato část hvězdné oblohy sice nevrcholila, ale podle Lowella by se zde měla nacházet planeta X, a proto dostala přednost. Posléze bylo zřejmé, že hledaná planeta bude na hranici pozorovatelnosti. Proto bylo rozhodnuto, že pro každou část oblohy budou pořízeny tři dobré snímky (pokud možno všechny v rozmezí týdne). Dvě nejlepší desky budou navzájem srovnány pomocí blinkmikroskopu a třetí bude k dispozici jako nezávislá kontrola při objevu nějakého pohybujícího se objektu... 
S příchodem podzimu 1929 jsme již dokonale zvládli techniku fotografování a prohlídky desek, práce se stala rutinní záležitostí. Když byly desky dobře exponovány, mohl jsem je prohlížet šest až sedm hodin denně. V Rybách a Beranu bylo na každé desce zachyceno na 50 000 hvězd, a s každou dvojici desek jsem se zabýval tři dny. Bylo opravdovým potěšením takové desky prohledávat, vždyť tu byly vidět stovky překrásných spirálních galaxií. 
Jak jsme se dostávali do Mléčné dráhy, počet hvězd postupně narůstal. Na každé desce ve východní části souhvězdí Býka a v západní části Blíženců bylo až 400 000 hvězd! Hvězdy jsem prohlížel po malých skupinkách, asi tucet hvězd naráz. V místech bohatých na hvězdy bylo dokonce zapotřebí použit malou pravoúhlou clonku, aby se člověk v tom labyrintu hvězd vyznal. Proto také rychlost prohlížení desek poklesla a práce s blinkmikroskopem se oproti fotografováni zpožďovala. 
V únoru l930, když jsem se probojoval deskami z Býka, přešel jsem na snímky z východní části Blíženců, kde už přece jen nebyly hvězdy na sebe tak namačkány. Celé rozlehlé souhvězdí Blíženců bylo fotografováno koncem ledna. Vybral jsem si tři desky, získané 21., 23. a 29. ledna a centrované na hvězdu delta Blíženců, bohužel první z nich pro horši kvalitu obrazu nebyla vhodná ke zpracováni na blinkmikroskopu. 
Vložil jsem zbývající dvě do přístroje a začal s prohlížením východní části směrem od jihu. Byly čtyři hodiny odpoledne 18. února, když jsem měl čtvrtinu plochy desky prohlédnutu. Při přesouváni okuláru mikroskopu na nové pole dvě třetiny stupně východně od delty jsem najednou zahlédl objekt 15. velikosti, který se střídavě objevoval a mizel. Hned 3 1/2 milimetru vedle jiný objekt 15. velikosti se také objevoval a mizel, ale opačně než ten první. 
"Tady je!" zvolal jsem. Změna polohy -- jen 3 až 4 milimetry za šest dni -- je příliš malá pro běžnou planetku v opozici. Jsou však obrazy reálné, nejde o kaz v desce? Vložil jsem do stroje desky pořízené pětipalcovou komorou, kterou fotografujeme oblohu vždy současně s třináctipalcovým dalekohledem. Byť na samé mezi viditelnosti, ale přesně v těchže místech objekt byl! 
S rostoucím vzrušením jsem vzal desku z 2l. ledna a rychleji prohlížel lupou. I když tato deska byla špatná, byl na ni onen objekt jen asi milimetr východně od pozice z 23. ledna. Možnost, že by snad šlo o dvojici proměnných hvězd, byla nyní zcela vyloučena. Změřil jsem alespoň přibližně posun milimetrovým měřítkem. 70 úhlových vteřin za den -- ano, zdá se, že to je ono! 
Dr. Lampland byl ve své pracovně na druhé straně chodby. Ve tři čtvrtě na pět jsem mu řekl, že jsem něco našel; ihned přišel a sedl si k přístroji. Zamířil jsem do ředitelovy pracovny, abych ho též informoval. Dr. Slipher spěchal do místnosti, kde stál proměřovací přistroj. Oba astronomové objev znovu ověřovali. Byly to chvíle vzrušujícího napěti. 
Podívali jsme se oknem ven. Obloha byla plná mraků, žádná naděje pořídit ten večer fotografii. Dr. Slipher zdůraznil, že nikomu nesmi být dána žádná zpráva, dokud během několika nejbližších týdnů nebude vše ověřeno novým pozorováním. 
Byl jsem tehdy mladým bakalářem a z hvězdárny jsem obvykle odcházel o páté dolů do města na večeři. Tentokrát muselo být už po šesté, když jsme opouštěli místnost s blinkmikroskopem. Neměl jsem ani chuť na jídlo, stále jsem přemýšlel o našich snímcích. Vzpomínám si, že ten večer, když bylo zataženo jsem šel do kina podívat se na Garry Coopera ve filmu Virgiňan. Po kovbojce jsem vyběhl ven napjatý jako nikdy - ale stále bylo zataženo. 
Příští noc 19. února byla však jasná, takže jsme mohli vyfotografovat hodinovou expozici oblast u delty Blíženců. Vyvolal jsem desku a nechal ji schnout, abychom ji příští den mohli porovnat s některou z lednových. Ačkoliv mezi tím uplynuly tři týdny, rychle jsem našel nový objekt asi centimetr západně od polohy 29. ledna. 
Po několika týdnech bylo jasné, že dráha objektu přesně odpovídá pozicím předpokládané transneptunovské planety. Bylo rozhodnuto, že objev bude ohlášen l3. března 1930, v den nedožitých 75. narozenin Percivala Lowella. Pozdě v noci dvanáctého ředitel Vesto M. Slipher zaslal telegram s oficiální zprávou o objevu na Harvardskou observatoř. 
Clyde W. Tombaugh
 
Vzpomínky na objev Pluta, Sky and Telescope 19, 1960, 264-270, překlad Zdeněk Pokorný