Patrick Moore na návštěvě v České republice 
Domlácený Hubble 
Odpadkové FAQ 
Mir se dožije šestnáctých narozenin 
Zrcadlo na Miru: ve čtvrtek 4. února 1999 
Bolid nad Havají 
 
 
  
 
P. Moore pri prohlidce brnenske hvezdarny (foto IAN)Patrick Moore na návštěvě v České republice 
 
Dr. Patrick Moore navstivil ve ctvrtek 21. ledna 1999 jizni Cechy a po prohlidce historickeho jadra Ceskeho Krumlova se vydal navigovan manzeli Tichych primo na Klet. Vrchol zname hory byl nastesti nad hranici inverze, tudiz zalit zubatym lednovym sluncem s nadhernym vyhledem na vrstvy mraku, z nichz v dali vykukovaly rakouske Alpy. 
Prohledl si obe kopule Kletske hvezdarny vcetne jiz dokoncovane montaze budouciho metroveho reflektoru a seznamil se s praci kletskeho tymu Tichych + Moravec, kterou velmi vysoce ocenil. Podle jeho slov je to asi jedina kamenna hvezdarna na svete, ktera se plne soustreduje na tento cim dal aktualnejsi problem. 
P. Moore pri prohlidce brnenske hvezdarny (foto IAN)V patek dopoledne byl ozdobou tiskove konference České astronomicke spolecnosti a tiskoveho odboru Akademie ved CR, jez byla venovana nadchazejicimu uplnemu slunecnimu zatmeni. Dr. Moore pozadal pritomne novinare, aby sirokou verejnost upozornili durazne na riziko sledovani Slunce behem fazi castecneho zatmeni, coz bude zvlaste v Ceske republice mimoradne aktualni. Varoval, ze az do nastupu faze uplneho zatmeni jsou takove pohledy zejmena pres hledacek fotoaparatu ci videokamery mimoradne nebezpecne, a ze pri kazdem slunecnim zatmeni dochazi k cele rade ocnich urazu i slepote neopatrnych laiku. 
Na tiskovce dokonce vznikla diskuse, zda doporuceni v brozure CAS na vyrobu bryli s filtry z exponovanych filmu jsou bezpecna a zrejme bude potrebi se k teto otazce vratit po konzultacich s odborniky, coz je jiste nejvyssi cas. 
Po tiskove konferenci si Patrick Moore konecne mohl prohlednout v klidu Prahu. Chtel zvlaste videt dvousosi Tychona Braha a Johanna Keplera na Pohorelci a pak se po 32 letech znovu vyfotit u sv. Vita, kde se predtim nechal vyfotografovat v srpnu 1967 behem kongresu IAU v Praze. 
Tedy v klidu to nebylo -- zejmena v okoli Hradu ho okamzite rozpoznavaly skupinky britskych turistu a zadali, aby se s nim mohli pozdravit a hlavne vyfotografovat... 
Dr. Moore se v patek vratil letadlem a autem domu, nebot jiz v sobotu mel schuzi pripravneho britskeho vyboru pro organizaci valneho shromazdeni IAU, jez se uskutecni v srpnu roku 2000 v Manchesteru. 
  
Jiri Grygar
 
 
  
Jeden z nejvetsich impaktu objevenych pri posledni servisni misi (foto NASA)Domlácený Hubble 
 
Hubblův kosmický dalekohled není nutné představovat. Se snímky, které chrlí jak na běžícím pásu, i dalšími zajímavými poznatky se na stránkách Instantních astronomických novin setkáváte pravidelně. Možná vás ale překvapí, že tato observatoř přináší důležité informace i o vesmírném smetí, jenž se potuluje v těsné blízkosti naší planety. 
V únoru 1997 navštívila Hubblův kosmický dalekohled posádka amerického raketoplánu Discovery. Kromě instalace nových zařízení provedla během čtyř výprav do kosmického prostoru i důkladnou fotografickou prohlídku prakticky celého vnějšího povrchu umělé družice. Na pořízeném sedmnáctihodinovém videozáznamu a 2500 snímcích se v následujících měsících podařilo odborníkům identifikovat 788 drobných kráterů na spodním štítu, přístrojové sekci, krytu objektivu i slunečních Kliknutim se muzete podivat na obrazek v plnem rozliseni.panelech. Asi osmdesát procent z nich měří méně než osm milimetrů, největší kráter má však celých 4,7 centimetru. 
Výsledky této studie snad nejlépe dokumentuje přiložený graf (kliknutím si jej můžete prohlédnout ve větším rozlišení), kde je na vodorovné ose velikost minikráterů a na svislé jejich počet. Je však nutné poznamenat, že množství malých zásahů je vzhledem k metodě hledání značně podceněno. Nabízí se též srovnání s předcházející servisní misí z prosince 1993. Tehdy se Hubblův dalekohled pohyboval ve vesmírném prostoru 44 měsíců a na jeho povrchu jste mohli nalézt pět zásahů na čtvereční metr. V únoru 1997 po 82 měsících pobytu na oběžné dráze kolem Země jejich počet stoupl na dvacet na čtvereční metr. Kliknutim se muzete podivat na obrazek v plnem rozliseni.Tento rapidní nárůst lze nepochybně vysvětlit i velmi kvalitní fotografickou dokumentací, zdá se však, že svědčí i o zvětšujícím vesmírném znečištění. 
Tento závěr totiž potvrzuje i jiná odborná práce publikovaná v posledním čísle zpravodaje Orbital Debris Quarterly News. Tým vědců se pokusil odhadnout průměrnou dobu, kdy ve vzdálenosti menší než sto metrů proletí kolem aktivní umělé družice proletí jakýkoli katalogizovaný menší úlomek. Jak dokazuje přiložený graf, situace se za posledních dvacet let značně zhoršila, zvláště ve větších výškách. To především proto, že na nízkých oběžných dráhách kosmické smetí příliš dlouho nevydrží a po několika letech zaniká v zemské atmosféře. 
 
Jiří Dušek
Podle Orbital Debris Quarterly News
  
Odpadkové FAQ 
 
Co se považuje za vesmírné smetí? 
Jakákoli člověkem vyrobená tělesa na oběžné dráze kolem Země, která již neplní svoji původní funkci a nejsou pod kontrolou. 
  
Co se skrývá za vesmírným smetím? 
Již nepoužívané umělé družice, poslední stupně nosných raket, nosné plošiny pro vypouštění několika sond najednou, části uvolněné při oddělení družice od posledního stupně či během průběhu mise, úlomky vzniklé po explozi či rozpadu družice nebo nosné rakety, odpadní materiál z motorů na pevná paliva, jakýkoli drobný úlomek laku uvolnění při tepelném namáhání družice či po srážce s jiným tělesem. 
  
Kolik smetí se pohybuje na oběžné dráze kolem Země? 
Dosud je známo více než devět tisíc objektů větších než deset centimetrů. Odhadovaný počet menších těles o velikosti mezi jedním a deseti centimetry se pohybuje kolem stovky tisíc. Počet ještě menších částic pravděpodobně převyšuje desítky milionů. 
  
Jak se určuje jejich počet? 
Velké kusy (nad deset centimetrů) se rutinně sledují prostřednictvím americké sítě U.S. Space Surveillance Network. Objekty do tří milimetrů lze zachytit i ze Země a určovat jejich počet alespoň statisticky. Hlavní zbraní je několik velmi výkonný radarů a také třímetrový dalekohled s tekutým zrcadlem Orbital Debris Observatory v Cloudcroftu v Novém Mexiku. 
Počet ještě menších úlomků lze určit na základě rozborů povrchů umělých družic přivezených zpět na Zemi. Tato metoda je ale omezena pouze pro tělesa do výšky šest set kilometrů (akční rádius raketoplánu). 
  
Kdo je největším znečišťovatelem? 
Exploze umělých družic, zvláště pak starších stupňů nosných raket, ve kterých zůstaly zbytky pohonných hmot a dalších látek. 
  
Jak vypadá smetiště kolem naší planety? 
Většina odpadků leží do výšky dva tisíce kilometrů nad zemským povrchem. Nejvíce se jich koncentruje ve výšce 800, 1000 a 1500 kilometrů. 
  
Jak rychle takové odpadky letí? 
Na nízkých dráhách (pod dva tisíce kilometrů) se rychlost smetí pohybuje kolem sedm a osmi kilometrů za sekundu. Jejich srážky se pak odehrávají za průměrné rychlosti deset kilometrů za sekundu -- proto může být i drobný úlomek laku velmi nebezpečným projektilem. 
  
Může se americký raketoplán vyhnout takovému projektilu? 
Když se raketoplán pohybuje na oběžné dráze, monitoruje Americké kosmické velitelství všechny potenciálně nebezpečná tělesa. Jakmile zjistí, že by se některé z nich mohlo ke kosmickému letounu přiblížit na vzdálenost menší než několik kilometrů, provede se úhybný manévr -- a to i přesto, že pravděpodobnost srážky je asi 1 ku 100 000. Takový manévr se ale provádí jen výjimečně, jednou za rok až dva. 
  
Jak vypadá povrch Miru, který se ve vesmíru pohybuje již 13 let? 
Fotografie pláště orbitální stanice ukazují velké množství zásahů kosmickým smetím i mikrometeoroidy. Nejvíce poškozené jsou sluneční panely, které není možné prakticky nijak chránit. Srážky s vesmírným smetím však Miru nezpůsobily žádné ztráty ani neomezily jeho provozuschopnost. 
  
Jak bude před smetím chráněna Mezinárodní kosmická stanice? 
Mezinárodní kosmická stanice bude dosud nejlépe chráněnou lodí všech dob. Kritické části, jako jsou obyvatelné prostory, tlakové nádoby, budou schopny odolat zásahu tělesa o velikosti do jednoho centimetru. ISS také bude na oběžné dráze manévrovat. 
  
Jak dlouho "žije" vesmírné smetí na oběžné dráze? 
Čím je výše, tím déle. Tělesa ve výšce pod šest set kilometrů zaniknou v zemské atmosféře během několika let. Ve výšce osm set kilometrů se jejich životnost počítá na desetiletí a nad tisíc kilometrů budou obíhat kolem naší planety po celá staletí. 
  
Mohou být tyto odpadky nebezpečné pro lidi na Zemi? 
Drtivá většina všech těles nepřežije průlet zemskou atmosférou a vypaří se ve výšce několika desítek kilometrů. Jen u těch největších je možné, že alespoň část z nich dopadne až na samotný povrch -- většinou však do oceánu. Během minulých čtyřiceti let spadne denně v průměru jeden katalogizovaný "odpadek". Dosud přitom nebyla zaznamenána žádná nepříjemnost. 
  
Co smetí ve velkých výškách, především na geostacinární dráze? 
Studium menších těles hodně vysoko nad zemí je značně omezené, nicméně se zdá, že je zde znečištění mnohem menší než v menších výškách. Geostacionární dráha je velmi vzácné a omezeně veliké místo. Proto mnozí pozemní operátoři již nepoužívané umělé družice vysílají na vyšší dráhy, aby zde "nezacláněly". 
  
Jaká je pravděpodobnost kolize dvou těles na oběžné dráze? 
Provozuschopné satelity jsou neustále terčem pro velmi malá tělesa (a mikrometeoroidy), která je ovšem prakticky nemohou ohrozit. Zvláštní štíty je také chrání před zásahy těles do jednoho centimetru. Pravděpodobnost střetu dvou objektů větších než deset centimetrů je pak velmi malá: během uplynulých čtyřiceti let byla zatím zaznamenána pouze jedna taková nehoda. 
  
Jak lze vesmírné smetiště vyčistit? 
Prakticky nijak -- musíme trpělivě čekat, až všechny odpadky zaniknou přirozenou cestou v zemské atmosféře. Lze však podstatným způsobem omezit velikost znečišťování. Mezi jednotlivými kosmickými agenturami existuje koordinační výbor, který se snaží boj se smetím, jímž jsme zaneřádili nejbližší prostor kolem Země, řídit. Vychází též specializovaný zpravodaj Orbital Debris Quarterly News. 
  
Jiří Dušek
Podle informací NASA - Johnson Space Center
 
 
  
Kosmicka stanice Mir (foto NASA)Mir se dožije šestnáctých narozenin 
  
Strávit šestnáct let v agresivním vesmírném prostředí a pořád si zachovat dobrý zdravotní stav není nic jednoduchého. Tak dlouhou aktivní službou se může pochlubit jen málokterá umělá družice. Zdá se, že se do výjimečného klubu vesmírných veteránů na začátku příštího tisíciletí nečekaně dostane i stanice Mir. Ruský ministerský předseda Jevgenij Primakov totiž v pátek podepsal dekret, který prodloužil provoz známé orbitální základny o další tři roky. Podmínkou ovšem je, že se sežene dostatečně silný soukromý investor, který uhradí veškeré náklady odhadované na čtvrt miliardy amerických dolarů ročně. 
Je jasné, že Mir stavěli skuteční odborníci a odvedli vynikající práci. Tato umělá družice totiž kolem naší planety obíhá již třináct let od února 1986 -- mnohem déle než všechny předcházející stanice. V roce 1997 ji sice postihla série různých nehod, včetně srážky s dopravní lodí Progress, nicméně během minulého roku se podařilo z velké části obnovit její provoz. Proto by se mohlo zdát rozhodnutí ruské vlády poměrně rozumné. 
Podpis Jevgenije Primakova pod zmíněným dekretem však určitě nepotěší Američany. Ruský kosmický program se totiž potýká s neustálými finančními problémy a existují důvodné obavy, že nezvládne provoz hned dvou samostatných orbitálních stanic: Miru a právě budované Mezinárodní kosmické stanice. Spojené státy a další země také v minulých létech zaplatily Rusku stovky milionů dolarů za pobyt svých lidí na Miru a umožnili přežít celému kosmickému průmyslu. Podle původních úmluv měli stanici poslední kosmonauti opustit v polovině tohoto roku. 
Mluvčí NASA Rob Navias označil rozhodnutí ruské vlády za její vnitřní záležitost. "Energija a Ruská kosmická agentura potvrdili, že Mezinárodní kosmická stanice a všechny příslušné závazky mají stále nejvyšší prioritu. Toto stanovisko se nijak nezměnilo a nemělo by se ani měnit při podpisu smlouvy se soukromou společností, kterou mohou Rusové najít," Jediné, co v tomto okamžiku tedy zbývá, je firma, která do Miru investuje své peníze. 
 
Jiří Dušek
Podle zpráv na Internetu
 
 
  
Experiment Znamja 2 (Kliknutim na obrazek se muzete podivat na kratke video zachycujici rozvinuti folie, QuckTime 1,7 MB)Zrcadlo na Miru: ve čtvrtek 4. února 1999 
  
Začátkem příštího měsíce plánuje posádka orbitální stanice Mir vypustit na oběžnou dráhu několik desítek metrů velkou pokovenou folii, která jako velké zrcadlo ozáří slunečním světlem některé části naší planety. 
K experimentu se využije dopravní loď Progress, kolem které se čtvrtého února rozvine mylarová folie o průměru 25 metrů. Celý experiment, nazvaný Znamja 2.5, bude trvat asi osmnáct hodin. První takový pokus (Znamja 2) učinili Rusové v roce 1993. Vzhledem k nepříznivému počasí nad Evropu však tehdy "vesmírné prasátko" o průměru čtyři kilometry spatřilo jen velmi málo lidí. Vypadalo jako sekundový záblesk stejně jasný jako Měsíc v úplňku. 
Podle Jevgenije Rjabkova, šéfkonstruktéra zrcadla, bude Znamja 2.5 vypadat velmi podobně. Na krátký okamžik osvětlí některé části podél hranice Spojených států a Kanady. Z Evropy pak Nizozemí, Německo, Českou republiku, Ukrajinu, jižní Rusko a Kazachstán. Stanici Progress budou natáčet kosmonauti na Miru. 
Zrcadlo Znamja 2.5 má tvořit pokovená folie o průměru pouze sedm mikrometrů. Vzhledem k většímu průměru a lepším odrazivým schopnostem ozáří pod sebou oblast o průměru pět až sedm kilometrů a mělo by být pětkrát až desetkrát jasnější než měsíční úplněk. 
Teď již zbývá jediné: Odpovědět na otázku, jaké máte šance unikátní experiment spatřit a kam se podívat? Odpovědi se pokusíme přinést na stránkách IAN v nejbližších číslech. 
  
Jiří Dušek
Podle zpráv na Internetu
 
 
 
Kresba Don DavisBolid nad Havají 
 
Málokterý astronom má to štěstí, aby v životě viděl skutečně jasný meteor (bolid). Dokonce se říká, že ti, kdo se pozorování meteorů věnují, jich vidí nejméně. Samozřejmě jsou pak patřičně rozhořčeni, jakmile takový náhodný svědek -- třeba kolega zabývající se spektroskopií v temné kopuli, vidí nádherný bolid, když se jde protáhnout před pozorovatelnu. Podobný případ byla i naše loňská výprava za Leonidami. Nikdo z nás se pozorování meteorů nevěnuje a přesto jsme byli pravděpodobně jediní astronomové z České republiky, kteří to krásné divadlo viděli (vyjma Kamila Hornocha, jenž byl s námi). 
Podobné štěstí měl i Stephen James O'Meara, redaktor časopisu Sky & Telescope. Při pozorování na Havaji spatřil skutečně jasný bolid, který přirovnal k Měsíci v úplňku. Podle jeho slov se krajina náhle rozzářila, jako by někdo začal svářet (skutečně poetické přirovnání, že?). Když zvedl hlavu, spatřil těleso zrovna ve chvíli, kdy explodovalo. Rozlétlo se na desítky malých kousků, které za sebou zanechávaly výraznou stopu. Po deseti vteřinách uslyšel ránu, které se doslova lekl. Následujících třicet vteřin slyšel dunění, jež mu připomínalo zvuk hromu. 
Čtrnáctého ledna ráno se nad Havají dostalo do atmosféry těleso, které skončilo s největší pravděpodobností jako prach a pára v atmosféře. Říká se, že když padá hvězda, má si každý něco přát. Kdybych byl svědkem podobného kosmického představení, asi bych si přál, aby mi ten balvan nespadl na hlavu. Věřím, že vy také. 
  
Rudolf Novák
Podle zpráv Sky and Telescope