Měsíční zastavení 
  
Jižní masív v pohoří Taurus-Littrow 
Když se v zimě dívám na zasněžené kopce Beskyd nebo Jeseníků, které se lesknou v paprscích Slunce, připomíná se mi krása hor měsíčních. Na snímcích pořízených přímo z povrchu našeho souseda se jim totiž měsíční hory docela podobají. Jejich svahy jsou podobně pozvolné a při strmém slunečním osvětlení se navíc oslnivě lesknou, takže se zdá, jakoby je pokrývala bohatá vrstva sněhové nadílky. Při pohledu dalekohledem ale působí měsíční hory dojmem poněkud odlišným. Zvláště blízko terminátoru (hranice světla a stínu) se totiž prozrazují dlouhými špičatými stíny, takže pozorovatel neznalý hry světel a stínů, snadno podlehne iluzi vysokých a špičatých vrcholů. 
V dnešním Měsíčním zastavení se vydáme spíše do méně známého pohoří na jihovýchodním okraji Moře Jasu (Mare Serenitatis) zvaného Taurus-Littrow. Dalekohledem zde naleznete kolem 5. února jen pár osamocených vrcholků, které se při velmi šikmém slunečním osvětlení vedle sebe krčí jako skupinka "ropáků". Některé vrcholy mají i docela zvučná jména (Mons Vitruvius a Mons Argaeus). Nás ale budou zajímat dva kopce zvané Jižní a Severní masiv. Mezi nimi totiž v prosinci 1972 přistál lunární modul Apolla 17 -- poslední měsíční výpravy. Prostřednictvím snímků pořízených přímo na místě se tedy můžeme podívat na některé vrcholy z pohledu, díky němuž si můžeme utvořit hrubou představu, jak asi měsíční kopce vypadají. 
 
Pavel Gabzdyl
 
Obrázek najoře: Jihovýchodní okraj Moře jasu s vyznačeným Jižním masivem v pohoří Taurus-Littrow. (archiv autora) 
Obrázek dole: Na snímku vidíte celý překrásně se lesknoucí Jižní masiv a vpravo menší, asi kilometr vysokou horu zvanou "Family Mountain", která vyplňuje sedmikilometrový průsmyk mezi Jižním a Severním masivem. Vpravo dole je zřetelný stín lunárního modulu. (Snímek NASA)