Měsíční zastavení 
 
Foto archiv autora.Clavius 
V průběhu noci 26. ledna bude blízko terminátoru jeden z nepřehlédnutelných kráterů na Měsíci -- Clavius. Jeho průměr je 225 kilometrů a jeho rozloha činí 44 000 km2, což je více než dvě třetiny Čech! Slýchávám o něm, že je to největší valová rovina přivrácené strany. Říkejte ale raději, že je to jednoduše větší kráter, protože termín "valová rovina" podobně jako "kruhové pohoří" je už zastaralý a nesprávný. Nepočítáme-li velké impaktní pánve mezi krátery, je Clavius skutečně druhou největší "dírou" přivrácené strany. 
Vždy, když je Clavius blízko terminátoru, zaujme každého, kdo se v tu dobu na Měsíc podívá. Dokonce ho můžete spatřit i pouhýma očima! Musíte si ale k tomu vybrat dobu, kdy je přesně na terminátoru, a jeho dno ještě není osvětleno Sluncem. Pak se totiž prozradí jako velký tmavý zářez v terminátoru. Nejdříve ho najděte triedrem a až budete přesně znát jeho polohu, zkuste ho vyhledat i bez něj. 
Clavia si těžko spletete s jinými měsíčními "dírami". Jeho typickým rozpoznávacím znakem je totiž oblouk šesti kráterů seřazených podle velikosti na jeho dně, u kterém se ani nechce věřit, že by byl dílem pouhé náhody. Největší kráter oblouku je padesátikilometrový Rutherfurd umístěný na jihovýchodním valu Clavia. Poměrně čerstvý Rutherfurd má skupinu velkých centrálních vrcholů a jeho "ejecta blanket" lze za dobrých pozorovacích podmínek rozeznat na samotném dně Clavia. Postupujete-li obloukem od Rutherfurda, narazíte ještě na krátery Clavius D, C, N a J ve tvaru mísy. Celou šestici pak těsně u jihozápadního vnitřního okraje Clavia uzavírá jen zhruba osmikilometrový Clavius JA. 
Protože je Clavius poměrně blízko jižního limbu, ovlivňuje viditelnost kráterů i jiných detailů na jeho dně výrazným způsobem librace v šířce. Ta se koneckonců projevuje i na vzhledu samotného Clavia. Proto se nedivte, až jej někdy uvidíte jako poměrně širokou elipsu a jindy jako o poznání užší nudli. 
Budete-li se Claviovi věnovat, určitě by jste si neměli nechat ujít jeho průchod terminátorem, který je výjimečným stínovým představením, vhodným i pro menší dalekohledy. Než ho totiž stihne ranní Slunce zalít světlem, je jeho dno ponořeno do hluboké tmy, ze které se postupně vynořují jednotlivé krátery oblouku. Mezi krátery uprostřed se také v určitém okamžiku vytváří "světelný ostrůvek", zatímco okolí je zabarveno inkoustovou černí. Tím se vlastně prozrazuje vypuklost dna Clavia, které pochopitelně sleduje zakřivení měsíčního globu. 
O Claviově výjimečnosti svědčí i fakt, že známý autor science-fiction Arthur C. Clark umístil v knize "A Fall of Moondust" (mimochodem vřele doporučuji k přečtení) právě v tomto kráteru základnu přivrácené strany s 25 000 obyvateli. Proto neváhejte, a dříve než v tomto gigantu začnou růst komplexy staveb, zkuste si ho pozorně prohlédnout. 
 
Pavel Gabzdyl