Co se stane v příštím roce? 
 
  
Co se stane v příštím roce? 
 
K nahlédnutí do blízké astronomické a kosmonautické budoucnosti se není nutné dívat do kouzelné křišťálové koule. Oba obory mají svá jasná pravidla: Pohyb těles sluneční soustavy se řídí zákony nebeské mechaniky, starty kosmických sond, jejich pozorovací program či přílet k různým tělesům je znám s předstihem mnoha let. 
Takže, co si pro nás přichystal nadcházející rok 1999? Ta první zajímavá událost nás čeká již v neděli třetího ledna. Na cestu se z Mysu Canaveral vydá Mars Polar Lander, jehož dálkový manipulátor se o Mars Polar Lander pri montazi (foto JPL/NASA)jedenáct měsíců později zaboří do marsovské půdy poblíž okraje jižní polární čepičky a pořádně si ji prohlédne. Kromě toho se ještě před přistáním od sondy oddělí dva miniaturní penetrátory, které se zaboří až dva metry pod povrch a provedou několik jednoduchých měření. 
V noci z neděle 3. ledna na pondělí 4. ledna se můžete nad ránem podívat na meteorický roj Kvadrantid. Jedná se o jeden z nejbohatších rojů -- na tmavé obloze jich lze spatřit až několik desítek za hodinu, tento rok však bude rušit Měsíc krátce po úplňku. Nejlepší je se dívat nad východní, jihovýchodní obzor od druhé hodiny ranní až do svítání. Padající hvězdy budou jakoby vylétat ze souhvězdí Kvadrantu. Že takové neznáte? Není se čemu divit. Při reorganizaci ve třicátých létech našeho století, neprošlo výběrem Mezinárodní astronomické unie. Nacházelo se na rozhraní Velké Medvědice, Draka a Pastýře. Zajímavé je, že Kvadrantidy jsou jediným velkým meteorickým rojem, ke kterému dosud nebylo nelezeno mateřské těleso (kometa, planetka). 
Desátého ledna se měla na oběžné dráze kolem planetky Eros usadit americká sonda z projektu Discovery NEAR (Near Earth Asteroid Randezvous). Jak už jsme vás ale informovali, nestane se tak -- podle současných informací došlo krátce po zapálení hlavního dvousložkového motoru při první velké korekci dráhy sondy vinou softwarové chyby k nečekanému výpadku. NEAR po dva roky pracovala naprosto bez problémů a najednou takové neštěstí. Pozemským technikům pak trvalo celých 27 hodin než se znovu podařilo s observatoří navázat spojení. Mezitím ovšem prolétla oblastí, z níž se mohla dostat na oběžnou dráhu kolem planetky. Další pokus lze provést někdy mezi srpnem 1999 a dubnem 2000. Jak se ale vyjádřili technici, sonda má dostatek paliva a tak tato nehoda způsobila jen poněkud neplánovaný odklad. 
 
Jakmile bylo jasné, že se nepodaří sondu NEAR navést na oběžnou dráhu kolem Erosu, začali technici její počítače připravovat na alespoň intenzivní pozorování během průletu kolem planetky. Zdařilo se. Obě tělesa se nejvíce přiblížila 23. prosince kolem osmé hodiny večerní našeho času na vzdálenost 4100 kilometrů. Přiložená fotomontáž zachycuje první devět z 28 portrétů Erosu zhotovéné ze vzdálenosti 11 tisíc až 5 300 kilometrů. Během zhruba dvou hodin exponování se planetka otočila o 180 stupňů. Nejmenší detaily mají velikost půl kilometru. Jak ukazují první rozbory, všechny systémy sondy jsou v naprostém pořádku. Proto se během průletu pořídilo kolem 1100 snímků multispektrální kamerou, pracoval též infračervený spektrometr a magnetometr.  Eros (zdroj JHU/NASA)
 
V roce 1999 se plánuje start hned šesti důležitých astronomických observatoří. První na řadu přijde SWAS (Submillimeter Wave Astronomy Satellite), jejíž odlet byl o několik let zdržen díky závadě na nosné raketě Pegasus (to je ta, co se odpaluje z letadla). V polovině roku 1998 NASA rozhodla o obnovení celého projektu a tak se můžeme na konci ledna těšit na novou observatoř, jež si vezme na mušku dlouhovlnné záření mezihvězdných molekul v naší Galaxii. Jejím hlavním úkolem bude hledání molekul vody, kyslíku, uhlíku a oxidu uhelnatého v různých oblastech, kde dosud vznikají nové hvězdy. 
Poslední lednovou noc, třicátého prvního, hned po západu Slunce, se můžete podívat na polostínové zatmění Měsíce, jehož větší část proběhne nad naším obzorem. Kdybyste se v té době coby kosmonauti nacházeli na povrchu našeho nejbližšího vesmírného souseda, spatříte, jak naše planeta zakryje jen část slunečního disku. Proto je polostínové zatmění při pohledu ze Země jen velmi nenápadné a prakticky nikdo si ho nevšimne. 
Je dva dne poté se Měsíc přiblíží k jedné z jasných hvězd noční oblohy, Regulovi ze souhvězdí Lva. V noci z 1. na 2. února je bude kolem druhé hodiny ranní dělit méně než tři čtvrtě stupně. 
Tento měsíc, zřejmě šestého února, se do vesmíru vydá další zajímavá sonda Stardust. Doufám, že jste stihli umístit na jeden ze dvou speciálních mikročipů, které na své pouti vesmírem ponese, své jméno! Tato Stardust s vysunutou mucholapkou (kresba JPL/NASA)"kosmická mucholapka" poletí následujících pět let sluneční soustavou a bude sbírat vzorky mezihvězdného a kometárního prachu. V plánu má například přiblížení k jádru komety Wild 2, kde pořídí snímky s rozlišením až deset metrů a proletí ve vzdálenosti pouhých sto kilometrů. Sesbírané částice přinese k důkladnému rozboru zpět na Zemi: přistávací pouzdro dosedne v lednu 2006 poblíž Salt Lake City. 
Z ruského Kapustin Jaru poblíž Volgogradu odlétne na špici nosné rakety Kosmos 3M německá observatoř ABRIXAS -- A Broadband Imaging X-ray All-sky Survey. Jejím úkolem je dokončit přehlídku, kterou začal její předchůdce Rosat (Rontgensatellit). Podívá se především na aktivní jádra některých galaxií, její citlivá optika se však zaměří i na další zajímavé objekty, jako jsou například zbytky po supernovách. 
Během února se přibližuje Jupiter neustále ke Slunci a přestává být pozorovatelný. Nicméně nezapomeňte se na něj podívat 23. večer -- tehdy totiž projde největší planeta Sluneční soustavy jen osm úhlových minut od Venuše. 
Tím se dostáváme již do třetího měsíce. Jen co se opraví škody na rampě 17A, ze které se na svoji cestu vydal Mars Climate Orbiter, začne se připravovat start Far Ultraviolet Spectroscopic Explorer (FUSE). Stejně jako SWAS, i FUSE je součástí jedno z programu národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA) tzv. Malých výzkumníků. Jakmile bude v březnu uveden na oběžnou dráhu, zaměří se na výzkum oblohy v středním a vzdáleném oboru infračerveného záření, tedy oblastí, kam nedohlédne ani známý Hubblův kosmický dalekohled. Přinese nám tak důležité informace o mnoha různých typech astronomických objektů: aktivních galaxiích, kvasarech, masivních hvězdách, supernovách, planetárních mlhovinách, vnějších obálkách chladných hvězd a také planet sluneční soustavy. 
V březnu se -- alespoň doufejme -- uskuteční největší astronomická mise v tomto roce. Po dvou odkladech, způsobených problémy během pozemních testů, vynese do kosmu raketoplán Columbia Chandra, Cassiopeia A a clovek, jenz dal observatori jmeno (zdroj NASA)observatoř Advanced X-ray Astrophysics Facility (AXAF), pokřtěnou před několika dny na Chandra (podle známého indicko-amerického nositele Nobelovy ceny za fyziku Subrahmanyana Chandrasekhara). Jakmile bude Chandra bezpečně na oběžné dráze, stráví technici několik měsíců kontrolou všech systémů a kalibrováním měřících zařízení. Jestliže půjde vše bez problémů, je možné první vědecká pozorování očekávat někdy v létě. Nejdříve se ale podívá na již známé a dobře prostudované objekty, jako je zbytek po supernově Cassiopeia A, kupa galaxií ve Vlasech Bereniky apod. Pak budou mít asi dva měsíce Chandru k dispozici astronomové pracující na vývoji observatoři a poté ji dostanou k dispozici hvězdáři z celého světa. 
Chandra bude skutečně mocnou zbraní v rukách astrofyziků. Ostatně posuďte sami: 
  1. Chandra se bude pohybovat asi dvěstěkrát výše než Hubblův kosmický dalekohled, přibližně ve třetině vzdálenosti k Měsíci.
  2. Umožní nám sledovat v rentgenovém oboru oblaka horkého plynu, jejichž velikost se mnohdy pohybuje až kolem milionu světelných let!
  3. Pootočení od jednoho objektu ke druhému observatoři zabere méně než jednu minutu.
  4. S délkou přes jedenáct metrů je největší družicí v nákladovém prostoru amerického raketolánu. Prakticky úplně jej vyplní!Eileen Collinsova pri ohlaseni sveho letu (foto NASA)
  5. Kdyby byla naše planeta stejně hladká jako jsou zrcadla Chandry, pak by byl Mt. Everest jen o něco větší než jeden metr!
  6. Rozlišovací schopnost observatoře v rentgenovém oboru je taková, že by umožnila přečíst noviny na vzdálenost jednoho kilometru.
  7. Celá sonda včetně přístrojů si přitom musí vystačit se stejným elektrickým výkonem jako obyčejný vysoušeč vlasů.
  8. Mnohé objekty, na které se Chandra podívá, budou ležet ve vzdálenosti až deset miliard světelných let.
  9. Výpravu raketoplánu STS-93 poprvé v hostorii povede žena -- Eileen Collinsová.
  10. Chandra umožní sledovat částice jen několik okamžiků před jejich pádem do černé díry.
Ve druhé polovině března se pozorovatelé mohou také těšit hned na dva zákryty jasných hvězd Měsíce. Dvacátého druhého večer přijde první na řadu Aldebaran z Býka. O dva dny později bude Měsíc v první čtvrti. Dvacátého osmého to pak bude Regulus ze Lva. Bohužel, tentokráte se to stane na světlé obloze. Totéž si -- tentokráte kolem půlnoci -- Regulus zopakuje v noci z 24. na 25. dubna. 
Co se týká planet sluneční soustavy bude v dubnu na večerní obloze viditelná Venuše. Po celou noc se můžete dívat na naoranžovělý Mars, který již delší dobu zkoumá Mars Global Surveyor. Na návštěvu mu pak letí Mars Climate Observer, Mars Polar Lander a japonská Nozomi. Na začátku měsíce nízko nad západním obzorem také září Saturn a chcete-li se podívat na Uran a Neptun, musíte vydržet až do rána. Při hledání Uranu vám pomůže Měsíc, jenž projde 11. dubna nad ránem jen 0,2 stupně severně od planety. 
Na duben se mohou také těšit všichni příznivci mimozemských pidlivizací: právě v této době má být zahájen projekt SETI@home, v rámci kterého můžete s pomocí speciálního screensaveru hledat stopy po vysílání malých zelených mužíčků. Já osobně se do této velmi zajímavé akce určitě zapojím. 
V květnu nás zřejmě nic zajímavého nečeká -- alespoň z astronomického a kosmonautického hlediska. Ale kdo ví -- naše "věštecká koule" může být zamlžená a vyloučené nejsou ani nečekané poruchy. 
Zato v červnu jsou naše předpovědi poměrně jasné: Americká sonda Cassini, která již delší dobu putuje k Saturnu, proletí kolem Venuše. Ta ji urychlí a nasměruje k Zemi. Kolem nás si to prosviští kolem 18. srpna ve vzdálenosti jen tisíc kilometrů od povrchu -- pak se kromě krátkého setkání s Jupiterem zastaví až u Saturnu. To se bude psát rok 2004. 
Na večerní obloze bude v této době zářit Večernice a Mars, ke kterým se ve druhé polovině měsíce přidá i Merkur. Jupiter, Saturn, Uran i Neptun spatříte až po půlnoci či spíše až nad ránem. 
A už tu máme prázdniny. Snad nejzajímavější událostí, jež si pro nás červenec a srpen přichystaly, nastane Zatmeni 24. rijna 1995 (zdroj Sky and Telescope)krátce po poledni, ve čtvrtek 11. srpna. Ano, myslíme tím úplné zatmění Slunce. Z našeho území bude pozorovatelné jen jako částečné, kdy Měsíc zakryje jen část slunečního disku, nicméně stačí vyjet do Rakouska, Německa, Francie, Anglie na jedné straně, či Maďarska, Rumunska, Bulharska, Turecka na straně druhé a můžete na vlastní oči spatřit snad nejhezčí astronomický úkaz. 
Vzhledem k tomu, že je v době úplného zatmění Měsíc v novu (a to doslova a do písmene), můžete se také těšit na nerušené pozorování známého meteorického roje Perseid. Sledovat je můžete prakticky celou noc. Vylétat budou ze souhvězdí Persea nad východním obzorem. 
Jak se pomalu noříme do čím dál tím vzdálenější budoucnosti, začínají být naše předpovědi stále méně zřetelné a konkrétnější. Takže v srpnu nebo září hodlá Japonsko vyslat k Měsíci novou sondu Lunar A. Součástí půltunové výpravy budou i tři třináctikilogramové penetrátory, které s sebou na povrch přinesou citlivé seismografy. Začátkem podzimu dospěje k rudé planetě Mars Climate Observer, následován o měsíc později japonskou Nozomi. Ta se po zapálení raketového motoru dostane na velmi protáhlou dráhu, kdy se bude přibližovat na pouhých 150 kilometrů. Jelikož se neplánují žádné další úpravy oběžné dráhy, stráví sonda většinu času daleko od planety: ale tak je to naplánováno. Zaměří se totiž na studium marťanské atmosféry a studium její interakce se slunečním větrem. Magnetické pole planety je totiž mnohem méně intenzivní než Země, takže nabité částice se zde dostávají mnohem blíže k povrchu. Ze stejného důvodu zde nevznikají ani polární záře. 
Půjde-li vše bez problémů, bude mít v této době sonda Deep Space 1 již tři měsíce od průletu kolem malé planetky 1992 KD. Jak známo, je vybavena iontovým motorem, samonaváděcím zařízením a vůbec několika dalšími šikovnými věcičkami. Jen doufejme, že se všechno podaří a že DS-1 nepostihne stejně nečekaná nehoda jako NEAR. Jestliže sudičky Deep Space 1 naložily příznivý osud, pak se kromě těsného setkání s tříkilometrovou planetkou 1992 KD můžeme těšit i na průlet kolem jádra komety Borelly a příp. Wilson-Harrington. To vše ale až v příštím tisícíletí. 
V říjnu také Galileo dokončí průletem kolem měsíce Ió čtyři roky intenzivního studia Jupiteru a přilehlého okolí. Ve stejné době se můžeme těšit na odpálení nosné rakety se sondou High-Energy Transient Zdroj Lucasfilm Ltd.Experiment (HETE). Dost možná, že nám pomůže nahlédnout do postupně odkrývaného tajemství původu záblesků záření gama. Připojí se tak k úspěšné misi BeppoSAX a dalším. V posledním měsíci příštího roku je také v itineráři letů amerického raketoplánu další servisní návštěva Hubblova kosmického dalekohledu a připravovat se na cestu bude i první posádka Mezinárodní kosmické stanice. A abychom alespoň trochu odbočili: ve druhé polovině roku se v českých kinech dočkáme uvedení nového dílu Hvězdných válek -- epizody první. 
Vy, kteří se rádi díváte na oblohu si pak nezapomeňte zaškrtnout 17. listopad. Je dost možné, že se opět podíváme na báječný roj Leonid. Někteří odborníci dokonce předpovídají, že se bude jednat o ještě bohatší návrat než letos. Dočkáme se vytouženého deště? Mimořádnou příležitostí pro pozorovatele bude roku 1999 také roj Ursaminoridy. Jejich mateřská kometa totiž projde přísluním a za podobné situace se již vícekrát objevily vysoké frekvence tohoto roje, až kolem sto meteorů za hodinu (naposled 1986). Poněkud však bude rušit Měsíc krátce po úplňku. 
 
Prostě se máme na co těšit a rozhodně se nebudeme nudit. Instantní astronomické novin u toho chybět určitě nebudou! 
 
Jiří Dušek
Podle různých materiálů