Je NEAR v prdely? 
NEAR: Pokusy o navázání spojení pokračují (po uzávěrce!) 
Chrchlající Ió 
Íó je žena! 
Nebezpečné horniny z Marsu 
O sekundu delší rok 
Vánoce na Měsíci 
 

 
 
  
Ridici stredisko sondy NEAR (Foto JHU)Je NEAR v prdely? 
 
Krátce před prvním ze čtveřice plánovaných manévrů, které měly navést sondu NEAR k planetce Eros, došlo k nečekané závadě. Nejen, že se hlavní raketový motor pravděpodobně nezažehl, ztraceno bylo i radiové spojení. 
"Stále se pokoušíme obnovit komunikaci se sondou," řekla Helen Worthová, mluvčí Johns Hopkins University. "Stále jsme optimističtí. Právě se hledají cesty, jak znovu navázat spojení." Vědci chtěli 20. prosince provést první z několika plánovaných korekcí dráhy, která by NEAR (Near Earth Asteroid Rendezvous) navedla na oběžnou dráhu několik desítek kilometrů veliké, tzv. blízkozemní planetky Eros. Dle vyjádření nejdříve úspěšně proběhlo zhruba dvouminutové promíchání paliva v nádrži. Spojení však bylo přerušeno kolem jedenácté hodiny večerní našeho času před asi osmnáctiminutovým hořením hlavního motoru. Předpokládá se, že právě tato fáze neproběhla úspěšně. Kontakt byl nakrátko obnoven asi v 23:40, tudíž je pravděpodobné, že nedošlo k úplné destrukci sondy. 
Zatím ovšem není nic ztraceno. Lapidárně řečeno, NEAR dosud není úplně v prdely, pořád ještě existuje možnost navést sondu na dráhu kolem Erosu. Zajímavé je, že obdobně nečekaně skončila i mise Clementine k jiné z blízkozemních planetek -- Geographos. Že by se tato tělesa nějak bránila? 
 

Jiří Dušek
Podle zpráv Johns Hopkins University
  
NEAR: Navedení na oběžnou dráhu bylo neúspěšné! 
  
Washingnton, 21. prosince -- Po dvou rocích prakticky bezproblémového letu dostali palubní technici a s nimi i vědci zainteresovaní v projektu NEAR pořádný kopanec. Od 20. prosince, 23:10 se bezúspěšně snaží obnovit spojení se sondou, která se měla stát první umělou družicí malého tělesa sluneční soustavy. Spojení bylo přerušeno během první ze čtyř korekcí dráhy, které měly nasměrovat NEAR k planetce Eros. Vyjma krátkého okamžiku po předpokládaném dvacetiminutovém hoření hlavního motoru nebyly od sondy zachyceny žádné signály. Letoví specialisté předpokládají, že přešla do tzv. bezpečnostního modu a že čeká na další povely. V případě, že se nepodaří obnovit komunikaci zítřejší půlnoci, je velmi nepravděpodobné, že by se mohlo setkání plánované na desátého ledna uskutečnit. 
  
Cambera, 22. prosince 4. hodina ranní -- Operátoři stanice NASA Deep Space Network v australské Cambeře natočili sedmdesátimetrovou anténu do míst, kde se nyní nachází sonda NEAR a čekají na povely z Johns Hopkins University. 
  
Laurel, 22. prosince 5:30 -- "Soustava antén NASA Deep Space Network lokalizovala sondu NEAR a poslala k ní sekvenci příkazů (kolem osmé hodiny ranní našeho času), na základě kterým má sonda podat informaci o svém stavu během neúspěšného zapálení hlavního raketového motoru. Krátce po poledni bychom měli znát, co se stalo," prohlásila Helen Worthová, mluvčí Laboratoře aplikované fyziky Johns Hopkins Univerzity. 
  
Laurel, 22. prosince, 14 hodin našeho času -- "NASA Deep Space Network potvrdila zachycení vysílání sondy NEAR, se kterou vědci a inženýři z kontrolního centra již několik hodin komunikují. Operátoři nyní pracují na analýze dat zaslaných sondou na Zemi," oznámila Helen Worthová. 
  
23. prosince, 2:07 -- Právě v těchto chvílích prolétne sonda NEAR asi 4100 kilometrů od planetky Eros rychlostí zhruba jeden kilometr za sekundu. Průlet umožní určit její velikost, tvar a existenci ev. měsíců. Bohužel, navedení na dráhu kolem planetky, se z důvodu více než 27hodinové ztráty kontaktu neuskuteční. Další pokus mají vědci až v květnu 2000. Škoda, ale tak už to v kosmonautice chodí.
 
  
Galileo pri pruletu kolem Io 7. prosince 1995 (kresba JPL/NASA)Chrchlající Ió 
 
Jupiterův měsíc Ió, po Zemi druhé těleso sluneční soustavy, na kterém chrchlají aktivní vulkány, si naši pozornost zcela jistě zaslouží. Pravidelně se na něj samozřejmě dívá i americká sonda Galileo, jež více než tři roky zkoumá svět největší planety -- oblačnou pokrývku, jejíž složení odráží ingredience polévky, z níž se míchala před čtyřmi a půl miliardami let sluneční soustava, a kde již stovky let zuří bouře často větší než naše planeta, ledový svět Európy, uvnitř které se dost možná ukrývají živé organismy, svět plný síry měsíce Ió, i drobné smetí všude kolem... 
Na přiložené kompozici najdete hned čtyři pohledy na měsíc Ió -- zřetelně jsou na nich vidět rozsáhlé výtrysky plynu a prachu nad dvěma aktivními vulkány Zamama a Prometheus. 
"Nikdy předtím jsem nic takového neviděla a myslím, že ani nikdo jiný," komentovala později objev vulkánů na povrchu Ió Linda Morabitová, členka navigačního týmu sondy Voyager 1. Devátého března 1979, již po průletu Voyageru kolem Jupiteru, hledala na snímcích pořízených sondou v blízkosti čtyř největších satelitů nějaké hvězdy. Po přesném změření jejich poloh totiž bylo možné upřesnit parametry drah přirozených družic planety, a samozřejmě i samotné sondy. Na speciálním zobrazovacím zařízení si postupně vyvolávala jednotlivé portréty, až se dostala k záběru, jenž pořídil Voyager 1 předchozí den. Srpek měsíce Ió byl poněkud přeexponovaný -- to aby na něm vynikly i hvězdy v okolí. Když Morabitová Model mesice Io (kresba JPL)hledala jednu z referenčních hvězd, zvýšila úroveň jasu na maximum a v tom si všimla, že nad oslnivě jasným okrajem měsíce vystupuje ze tmy jakýsi chochol s výškou na první pohled větší než tři sta kilometrů -- největší známý vulkán, později pojmenovaný podle hlavního boha ohně havajské mythologie Pelého, byl nalezen. 
Výtrysky síry způsobené slapovým namáháním nitra měsíce -- tak charakterizují odborníci sopečnou činnost Ió. Tento satelit se totiž kolem Jupiteru pohybuje po mírně protáhlé dráze. Neustálými změnami intenzity velmi silného gravitačního pole planety je neustále mačkán i natahován a slapovým třením uvnitř Ió vzniká teplo (stejně, jako když ohýbáte kus drátu). 
Výkon uvolňovanými takovými deformacemi pak spolehlivě stačí k roztavení hornin v nitru družice -- přestože má jen třetinové rozměry v porovnání se Zemí generuje dvakrát více tepla. Podle informací získaných při průletu Galilea kolem měsíce sedmého prosince 1995, má Ió kovové jádro (složené ze železa a sulfidu železa), jenž dosahuje poloviny poloměru tělesa (asi 900 km). Nad ním se nachází polotekutý kamenný plášť a kůra s několika desítkami aktivních vulkánu, které do okolí neustále chrlí ohromné množství materiálu. Odhaduje se, že každý rok přibude na jeho povrchu jeden milimetr sopečné pokrývky. "Kdybyste se ocitli poblíž sopky a vyryli tam do země své jméno, zítra ho už nenajdete, bude překryté," uvedl kdysi Bradford Smith z Jet Propulsion Laboratory. Neexistují zde prakticky žádné impaktní krátery -- všechny byly již dávno zakryty. Na zhruba jeden milion roků starém povrchu se také nevyskytují prakticky žádné pohoří -- výška většiny vrcholů nepřevyšuje jeden kilometr, rekord se pohybuje kolem deseti kilometrů. 
Prometheus a Zamama jsou dva z větších ióvských vulkánů. Zatímco název prvního z nich není nutné nijak objasňovat, Zamama byl babylonský bůh slunce, obilí a války. Ostatně jména "ohnivých" bohů a bůžků nesou všechny místní sopky. Na prvním záběru se na oba vulkány díváme z boku, jsou na okraji disku Bílé kuličky a hrudky síry zde tryskají rychlostí až půl kilometru za sekundu do výšky sto kilometrů a po balistických křivkách se rozlétají několik set kilometrů do okolí. (Na výřezu dole je zvětšenina této oblasti.) Na druhém portrétu je vějíř nad Zamamou vidět ještě lépe. Třetí snímek opět ukazuje obě sopky, tentokráte jako světlé skvrny na Sluncem osvětleném srpku Ió. Na posledním záběru se Prometheus a Zamama nalézají poblíž terminátoru -- rozhraní světla a stínu, ióvina dne a noci. Proto je zde zřetelný odlétající materiál, který dopadá daleko od obou sopek.Kliknutim ziskate obrazek v plnem rozliseni (jpeg, 50 kB, foto JPL/NASA) 
Oba vulkány jsou v činnosti již od roku 1996, kdy Galileo začal studovat zajímavý svět Jupiterovy rodiny. Jak se však ukazuje, Zamama je v porovnání s dřívějšími portréty větší a jasnější. Prometheus byl pak aktivní i v roce 1979, při průletu dvojice sond Voyager. 
Na všech obrázcích je sever nahoře. Aby byly výtrysky zřetelnější, bylo poněkud upraveno jejich barevné podání. Rozlišení kolísá mezi osmi a dvanácti kilometry na pixel a všechny byly zhotoveny sedmého a osmého listopadu 1997 ze vzdálenosti osm set tisíc kilometrů. 
Prezentované snímky jsou skutečně pěkné a hlavně značně poučné. Sonda Galileo, která pomalu pomýšlí "na důchod", však pro nás chystá ještě něco mnohem zajímavějšího. V polovině příštího roku, během šesti měsíců, provede sérii manévrů, které ji navedou na mnohem nižší dráhu. Vyjma dne, kdy Galileo 7. prosince 1995 přilétl k planetě, se bude jednat o nejtěsnější průlety nad oblačnou pokrývkou Jupiteru. Se sopečným světem měsíce Ió se přitom setká hned dvakrát: jednou prolétne ve vzdálenosti pět set kilometrů a po druhé ještě o dvě stě kilometrů blíže. Pořídí tak záběry s rozlišením jen šest metrů. Snad nejfantastičtější bude průlet ve stylu kamikadze nad aktivním vulkánem Pillan Patera. Doufejme jen, že silná radiace panující v okolí nepoškodí citlivé elektronické prvky sondy a my získáme další nové poznatky o tomto bizardním světě. 
 
Jiří Dušek
Podle zpráv NASA/JPL a dalších materiálů
  
Íó je žena! 
  
Ano, už je to tak. Jupiterův měsíc Íó nese jméno dcery říčního boha Ínacha a kněžky bohyně Héry. Podle pověstí se zalíbila nejvyššímu bohu Diovi, a když ho u ní přistihla jeho manželka Héra, proměnil ji rychle v krávu a předstíral, že si chce nadojit mléko. Héra mu nato slíbila, že jako správná manželka se mu postará, aby měl vždy čerstvé mléko, kdykoli bude mít na ně chuť, a obratnými řečmi ho donutila, že jí tuto krávu daroval. Aby proměněné Íó nemohl vrátit podobu, postavila k ní na stráž stookého pastýře Arga. Zeus však poslal za Argem boha Herma, a ten mu zahrál tak nudnou píseň, že usnul; toho Hermés využil a Arga zabil. Héra nato poslala na začarovanou Íóu obrovského ováda, který ji zahnal až k západnímu moři, jež později dostalo po ní jméno. Odtud pak utekla Íó ze strachu před jeho žihadlem až na samý východ Kavkazu; tam jí zahradila cestu skála, na které byl přikován Titán Prométheus. Ten jí poradil, aby se snažila dostat do Egypta, tam že se zbaví ováda a dostane opět lidskou podobu. Po dlouhých útrapách se jí to nakonec podařilo a na březích Nilu porodila Diovi syna Epafa, který se stal egyptským králem. V Egyptě se jí potom dostalo, stejně jako jejímu synu, božské pocty. 
  
V. Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
 
 
 
 
  
Kresba NASANebezpečné horniny z Marsu 
 
Astronomové, geologové a geofyzikové jsou nadšeni nebývalým přívalem nových informací o Marsu, jež přicházejí na Zemi díky sondě Mars Global Surveyor (a další zajímavá data na sebe jistě nedají čekat, až další, právě v těchto týdnech startující sondy dorazí k planetě). Také pro některé biology a lékaře se výzkum Marsu stává pomalu každodenním chlebem. Stranou všeobecné pozornosti se připravují na těžký úkol: budou analyzovat vzorky marsovských hornin, které sondy odeberou na Marsu a dopraví na Zem. Na jejich detailní studium se chystají v lékařském středisku texaské univerzity v Galvestonu (to je městečko asi sedmdesát kilometrů jižně od Houstonu). I když mluvčí NASA Anna Hutchinsonová hovoří o tom jako o ještě "velmi předčasných" úvahách, zástupce ředitele střediska pro tropické nemoci Michael McGinnis je konkrétnější: "Tyto vzorky pravděpodobně nebudou nebezpečné, ale musíme být opatrní. Musíme garantovat, že materiál, který se navrátí z Marsu, není pro lidstvo nebezpečný." 
Ve středisku se vybuduje vysoce bezpečné zařízení, které bude odpovídat nejpřísnějším vládním nařízením ohledně biologické bezpečnosti. Vědci zde budou zkoumat též některé zákeřné nemoci, jež vyvolávají již známé mikroorganismy. Pokud vše půjde podle plánu, za šest let nákladem 5 až 7 milionů dolarů vyroste nová, biologicky bezpečná laboratoř. "Zde se také budou chránit vzorky z Marsu před možným pozemským znečištěním," dodala Hutchinsonová. Je zajímavé, že laboratoř bude postavena ze soukromých zdrojů a NASA za použití zaplatí jistý poplatek. Zůstává ale stále otevřená i možnost, že by si NASA vybudovala vlastní výzkumnou biologickou laboratoř. 
 
Zdeněk Pokorný
Podle různých materiálů
 
 
  
O sekundu delší rok 
 
Rok 1998 se nezadržitelně blíží ke svému konci. Jestliže na něj máte příjemné vzpomínky, pak vás určitě potěší, že bude o jednu sekundu delší. Tedy, když se budete řídit světovým časem, vztaženým pro nultý poledník procházející anglickou hvězdárnou v Greenwichi. V opačném případě vám můžeme slíbit, že o sekundu delší bude rok nadcházející. 
Kdybyste na Silvestra o půlnoci sledovali sekundovou ručičku na hodinkách udávajících světový čas uvidíte: 23:59:59, pak 23:59:60 a pak 00:00:00. (Tedy asi neuvidíte, na takovou eventualitu totiž nejsou komerční hodiny připraveny.) 
Důvod pro použití přestupné sekundy je jednoduchý. V minulosti byla jedna sekunda určena tempem rotace Země, jako 86 400. díl středního slunečního dne. V tomto století se ale ukázalo, že se naše planeta neotáčí rovnoměrně, nýbrž se díky přítomnosti Měsíce pomalu zbržďuje. Proto se od roku 1958 jako základní čas používá tzv. Temps Atomique International, zcela rovnoměrně plynoucí čas odvozený z chodu atomových hodin. 
Životní rytmus člověka je ovšem určen střídáním dne a noci -- v praxi se tudíž používá tzv. koordinovaný světový čas, který plyne stejně rychle a rovnoměrně jako atomový. Jen se váže na rotaci planety a její oběh kolem Slunce. Mezi oběma časomírami přitom platí, že u nich nesmí vzniknout rozdíl větší než 0,8 sekundy. Ještě dříve, než by takový rozdíl nastal, zařadí se na 1. leden nebo 1. červenec přestupná sekunda, čímž se rozdíl mezi světovým časem a atomovým sníží o jednu sekundu. 
K podobnému zásahu dojde i letos, přesně o půlnoci. Podle "světových hodinek" bude tudíž rok 1998 o sekundu kratší. U nás ovšem používáme středoevropský čas, jenž je o hodinu posunutý. V České republice se tudíž přestupná sekunda objeví 1. ledna v jednu hodinu v noci. Posloupnost bude následující 00:59:59, 00:59:60 a 01:00:00. V rádiu, pokud budete střízlivý, tedy místo pěti uslyšíte hned šest pípnutí. Alespoň tak předpokládáme. 
 
Jiří Dušek
Podle U.S. Naval Observatory
 
 
  
Vychod Zeme nad Mesicem (foto NASA)Vánoce na Měsíci  
 
Slunce se za chvíli objeví za okrajem měsíčního disku. Celý svět poprvé sleduje šedivou krajinu ubíhající o něco více než sto kilometrů pod první umělou družicí našeho vesmírného souseda, která na své palubě nese tři astronauty. Je Štědrý den 1968. 
Ano, je to už třicet let, co se uskutečnil sen Julese Verna. Dvacátého prvního prosince 1968 vynesla na oběžnou dráhu Země a vzápětí i na cestu k Měsíci raketa Saturn 5 kosmickou loď Apollo 8. Šedesátišestihodinový let  proběhl prakticky bez závad, jen veliteli musel lékař na vzdálenost 200 tisíc kilometrů ordinovat pilulky proti průjmu a mořské nemoci. 
Na Štědrý den dorazili k cíli. Po dvou obězích kolem Měsíce byla parkovací dráha upravena na téměř kruhovou ve výšce kolem 110 kilometrů. Odtud astronauti získali množství barevných i černobílých fotografií a poprvé též uskutečnili přímý televizní přenos pro obyvatele naší planety (890 kB, wav): 
 
William A. Anders: Za chvíli začne svítat. A my, posádka Apolla 8, máme pro všechny lidi na Zemi vzkaz, který bychom vám rádi poslali:  
 
Na počátku stvořil Bůh nebe a Zemi. Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastmi a Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. A viděl Bůh světlo, že bylo dobré, i oddělil Bůh světlo od tmy.  
 
James A. Lovell, Jr.: A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první. Řekl také Bůh: Buď obloha uprostřed vod, a děl vody od vod! I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak. I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý.  
 
Frank Borman: Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché. A stalo se tak. I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré.  
 
A od posádky Apolla 8: Dobrou noc, hodně štěstí, krásné Vánoce a Bůh vám žehnej, vám všem na dobré Zemi. 
 
K třicet let starému přání se připojuje i redakce Instantních astronomických novin.