Vážení čtenáři, 
na stránkách Instantních astronomických novin probíhá diskuse o podobě astronomických učebnic a vůbec jakýchkoli astronomických publikací. Samozřejmě, že nás zajímá i váš názor. Chcete-li přispět do diskuse, stačí nám poslat e-mail. Váš příspěvek vyjde v nejbližším vydání IAN. 
Na toto téma dosud vyšlo:   
 
 
 O čem je a o čem měla být tato diskuse 
(reakce na příspěvek Pavla Škorpila) 

Vážení "spolučtenáři Instantních astronomických novin". Rád bych přispěl do diskuse nadepsané jako "o podobě astronomického vzdělávání" něčím, co považuji v tomto okamžiku za zásadní. Čtu Instantní astronomické noviny (i když ne tak často, jako vycházejí) takřka od jejich vzniku. 
Je mi 22 let, studuji optiku a optoelektroniku v Grazu (tj. obor podobný, jako obor autorů posledních příspěvků). Tato diskuse začala jako diskuse o podobě astronomického vzdělávání a byla vedená odborníky na tuto problematiku. Když však do ní přibyl příspěvek kolegy Škorpila, téma se fakticky změnilo. Dnes je to diskuse o přístupu ke vzdělání vůbec (a už ji nevedou odborníci na astronomické vzdělávání). Je tak ohrožena vysoká úroveň rubriky (nastolená s počátkem této diskuse). Pokusím se tuto úroveň hájit. 
Když jsem si přečetl Škorpilův příspěvek, říkal jsem si zpočátku, že je toho v této zemi mnoho shnilého a že na to nebudu reagovat. Ať si to udělají jiní (když jsem fyzicky v zemi jiné). Po reakci pana Jiřičky jsem si řekl, že už teprve nebudu reagovat, ale po příspěvku kolegy Hrůzy, který konečně aspoň trochu vytkl Škorpilovu příspěvku to, co by se mělo, jsem si řekl, že stojí zato se ozvat. 
Doufám, že se pan Škorpil, ani ostatní, neurazí, budu-li postupovat v trochu jiném pořadí, než v jakém byly uvedeny myšlenky kolegy Škorpila. 
Že někdo (vlastně) nemá (příliš) rád astronomii, je normální. Lidí, kteří ji mají rádi, je málo a astronomů-amatérů je v ČR méně, než invalidů na vozíku. Rozebereme-li si příčiny, je to pochopitelné (a samo o sobě to ještě nemusí přímo vadit). Avšak jestliže někdo ví přesně pouze to, co uvedl kolega Škorpil, pak patrně neví ani, co vlastně astronomie je. Nedomnívám se ovšem, že by to s kolegou Škorpilem bylo přesně takové. Jelikož studuje těžkou vysokou školu (a jeho věk napovídá, že už se na ní nějakou dobu udržel a asi ji absolvuje), je zřejmé, že je pracovitý a má vysokou inteligenci. To je pro uživatele mozku (ať už dělá cokoli) velmi výhodné. Dále bych chtěl poznamenat k technikům jako takovým. Přestože si nepřipadám jako vytržený z reality, nikdy jasem si nemyslel, že technici mají (nebo by měli mít) malý okruh vědomostí; lépe řečeno malý rozhled. Ani to není potřeba (a také to vlastně k ničemu není dobré). Právě naopak: ti technici, kteří dokázali tolik, že si dnes jejich jména pamatujeme, měli okruh vědomostí široký (a rozhled velký). Např. George Stephenson. Jakpak by jinak prosadil začátkem 19. století parní železnici v Anglii. Uvědomme si jen, kolik měl (z hlediska dnešního poznání velmi trapných -- zato však silných) oponentů. Nebo Carl Zeiss v Německu. Než si otevřel optickou dílnu v Jeně, mnoho studoval (také např. mineralogii). Proto byl nakonec schopen přijmout na první pohled neperspektivního soukromého docenta Ernsta Abbého, který potom jako ředitel vývojového oddělení jeho závodů vypočítal korekci optického mikroskopu. To umožnilo objevení nových mikroorganismů a zcela určitě řadě lidí zachránilo život (a máme aplikaci v medicíně). Od Abbéových dob se optická soustava mikroskopu v zásadě nezměnila. 
Dostávám se tak k dalšímu: aplikace techniky. Ty jsou přece také astronomické. Moderní astronomie by bez elektrotechniky (všeobecně) nemohla vůbec existovat. Elektrotechnika posunula rozlišovací schopnost a citlivost detektorů o několik řádů. Proč by budoucí elektrotechnický inženýr Škorpil nemohl jednou navrhnout něco astronomicky užitečného a ještě navíc konkurenceschopného. 
Chtěl bych se pozastavit také u další myšlenky: že je možné se na neznámé věci kdykoli podívat do "chytrých" knížek. Je to možné i není. Pokud totiž například budeme hledat ve přehledu vzorců goniometrických funkcí (a kolega Škorpil mi dá jistě zapravdu), nemusíme vůbec najít to, co potřebujeme, pokud nevíme alespoň přibližně, jak ten vzorec vypadá a alespoň přibližně, jak a kde se dá použít. Stejně je to i s astronomií. A základoškolský "přírodopis sluneční soustavy" je naneštěstí sám o sobě nepoužitelný (je orientován neprakticky). 
Mít pocit, že "zatímco já jsem trávil na základní škole asi šest hodin denně a moje děti tam budou muset být osm hodin" je hrozné, dovedu si to představit. Občas jsem ten pocit měl, když mi bylo 10. Ale je to taky úplně zbytečné. Tak to nebude ani kdyby se hory zelenaly. Osnovy se zásadně změní (také se poněkud zrychlí učení novou metodou, ne ovšem nějakou -- to už je vymyšlené, jenže to (zatím) funguje třeba jen na 40 % dětí, školské úřady by si přály 95 %). Tato země bude (v dohledné době) nejenom říkat, že chce, ale také skutečně chtít do Evropské unie. V tomto směru nemá ani jeden stupeň volnosti. Ale i kdyby Evropská unie neexistovala, muselo by se postupem času učit něco jiného, než dnes. Už proto, že se svět zcela mimořádně mění. Že každý učitel chce přidat k základním vědomostem ještě něco, je pravda, ale ve 21. století prostě nebude reálné, aby tím byly děti enormně zatěžovány. Jednoduše to nikde neprojde. Že si s tím vysokoškolák dělá starosti ještě ve 22, je ovšem věc jiná. To znamená, že když chodil na základní školu, nekladl si otázky, co se učí, proč a jak, jestli není něco zbytečné a co by naopak rád slyšel. A pokud si takové otázky kladl, nehledal na ně odpovědi, a pokud je hledal, tak špatně -- protože je nenašel. Když se člověk chce vyčůrat, musí to udělat sám. Stejné je to i s hledáním některých odpovědí (a taky to je někdy problém, protože je málo času a třeba v dopravním prostředku se to příliš nedá). 
Skutečné mrákoty na mě šly, když jsem se dověděl, že "dříve to nikdo nevěděl a stejně jsme tady". Ano jsme. Ale mohlo nás tu být víc ("to by zrovna nemuselo", namítne někdo možná) -- a hlavně: mohli jsme se mít lépe. Je přece zřejmé, že kdyby např. car Mikuláš II. byl vzdělanější (i v přírodních oborech) a spolu s ním nezanedbatelná část jeho administrativy, nemuselo v Rusku dojít k bolševické revoluci. A kolik lidí by se mělo lépe, nelze dnes už ani domyslet. (Samozřejmě, že by se takové Rusko muselo změnit doslova jako nikdy! Ale to udělalo nakonec stejně.) 
Nyní bych rád přešel k tomu nejdůležitějšímu (čeho už jsem se dotkl v úvodu): k tomu, co je psáno hlavně mezi řádky. Je to přístup ke vzdělání. Naznačil to už kolega Hrůza. To, co si kolega Škorpil myslí, je nebezpečné, neboť to vypadá na první pohled racionálně, ale je to náběh na sebeomezování (pokud už ne začátek). Česká republika není "moc" velká země a jako taková potřebuje spíše víc chytrých lidí, aby se prosadila aspoň nějak. Mnoho lidí u nás si myslí, že na tom tak špatně nejsme, ale vypadá to tak, že spíše jsme. Evropa je dnes už někde jinde, než byla v roce 1945, a kde jsme my zůstali. Ve vyspělé Evropě zastávají nadaní lidé jinou, "neškorpilovskou" představu: chtějí být dobří ve svém oboru (nebo dvou) a ještě navíc průměrní všeobecně (je přitom jasné, že všeobecné průměrnosti se lze jen přiblížit -- mohl bych začít u sebe: např. se nikdy nestanu ani průměrným ve fotbalu, protože jeho naučení by mi trvalo 10x déle než (normálnímu) člověku). Pro příslušníka malého národa uprostřed jazykově rozdělené Evropy se k tomu připojují cizí jazyky. Masaryk říkal, že Čech by měl umět aspoň dva. Já se k této myšlence hlásím. A sám tou cestou jdu (jak bych taky jinak mohl mít takovou e-mailovou adresu). A taky nemám hlavu na všechno. Že je Evropa taková, jak jsem před chvílí tvrdil, se lze přesvědčit také sledováním některých pořadů na ČT2 v poměrně málo sledovaných časech (to je záměr státu -- lidé by pak více přemýšleli a méně sledovali slaboduché pořady, tedy i televizi). Krátce řečeno: škorpilovská představa o přístupu ke vzdělání patří cca do roku 1914, dnes je třeba ji nahradit současnější. 
Na závěr bych něco poznamenal k formě Škorpilova příspěvku. Je z ní cítit jakási zpupnost -- neodpovídající hrdost na vlastní stav. V úvodu se sice přiznává k tomu, že něco neví, ale v závěru jako by se snažil tvrdit "to je normální a koukejte to uznat!" resp. navozovat pocit viny za znalosti. Ve formě se to projevuje např. takto: pan Škorpil, jak jsem v úvodu naznačil, není a nikdy nebyl hlupák. Ví nebo aspoň silně tuší, že názvy těles sluneční soustavy se píší s velkým písmenem (i sama sluneční soustava se někdy píše s velkým "S"). Pane Jiřička, neměl jste reagovat na tento formální nedostatek. To není chyba, to je provokace (přemýšlel jste, proč je "Proxima Centaura" s velkým "P" a "C"?). Když už jsme u těch chyb, ve 2. odstavci, 3. řádek je ještě jedna (málo nápadná -- češtináři by ale vyváděli, že hrubá). 
Není účelné, ani záslužné, vyjmenovávat, v čem se kolega Škorpil předvedl nedobře. Kolega Škorpil byl první, kdo v této rubrice podotkl, že jsou také lidé "venku", mimo problém. A to z něj (vedle dosti nešťastného obsahu) činí viditelnější terč kritiky. 
Je však nezbytné napadnout myšlenku, která se prostřednictvím kolegy Škorpila pokusila přeorientovat tuto diskusi zcela špatným směrem. 
 

Vladimír Kocour