Cíl je na dosah ruky 
Pojmenujte intimní partie boha lásky 
Endeavour je zpět 
Jméno pro ISS 
Umělá družice v kapse 
 
 
 
  
Cíl je na dosah ruky 

V neděli 20. prosince zahájí americká sonda NEAR (Near Earth Asteroid Rendezvous) sérii manévrů, které ji umožní přejít na oběžnou dráhu kolem planetky Eros. Začne rozsáhlý a v dějinách lidstva úplně první komplexní průzkum malého tělesa sluneční soustavy. 
"Poprvé budeme mít umělou družici planetky," řekl William V. Boyton z Lunar and Planetary Laboratory University of Arizona. Profesor W. Boyton je členem jednoho z šesti vědeckých týmů, které se mezi 10. lednem příštího roku a 6. únorem roku 2000 hodlají detailně podívat na asteroid Eros. Co všechno o něm dosud víme? 
Eros je jednou z největších a nejdůkladněji pozorovaných planetek, jež se přibližují k dráze Země. Objevena byla roku 1898 nezávisle G. Wittem v Německu a A. Chaloisem ve Francii. Má tvar brambory, i když poněkud přerostlé: velikost se odhaduje na 40x14x14 kilometrů. Na své dráze se ke Slunci nejvíce přiblíží na 1,13 astronomické jednotky (169 milionů kilometrů) a vzdaluje se až na 1,78 astronomické jednotky (266 milionů kilometrů). Kolem osy se otočí jednou za pět hodin a šestnáct minut. 
Eros je sice velkou bramborou, nicméně ve vesmírných měřítcích drobným smítkem. Jeho gravitační pole je tudíž velmi slabé, nicméně dostatečné k tomu, aby kolem sebe udrželo malou kosmickou sondu. Kdyby se ovšem na planetce rozběhl například takový Ben Johnson, bez problémů by ulétl do vesmíru. Úniková rychlost z gravitační náruče Erosu je totiž pouhých deset metrů za sekundu. (Johnson zaběhne sto metrů za 9,7 sekundy.) Nebo jinak: Objekt o "pozemské" hmotnosti 45 kilogramů, bude na planetce vážit asi tři dekagramy. 
 

 
Eros se řadí mezi planetky typu S, které jsou ve vnitřních oblastech sluneční soustavy nejrozšířenější. Ve spektru takového tělesa dominují čáry železa, pyroxenu, olivínu apod. Na jeho "denní" straně teplota dosahuje až sto stupňů Celsia, zatímco na Slunci odvrácené klesá na -150 stupňů Celsia. 
NEAR je první sondou projektu Discovery, jehož hlavním mottem je "rychleji, lépe, levněji". Na svoji cestu se vydala 17. února 1996. O více než rok později -- 27. června 1997 -- prolétla jen dvanáct set kilometrů daleko od planetky Mathilde, kterou mimo jiné více než pětsetkrát vyfotografovala. V lednu tohoto roku se pak opět vrátila k Zemi, aby odtud byla vystřelena ke svému hlavnímu cíli -- Erosu. 
Ke komplexnímu výzkumu planetky má sonda v zásobě hned šest vědeckých zařízení: 
  • multispektrální kameru, jenž pořídí detailní mapu Erosu, včetně chemického složení;
  • infračervený spektrometr, který se v blízké infračervené oblasti zaměří na rozložení a množství povrchových minerálů, jako je olivín a pyroxen;
  • laserový výškoměr pro topografické mapování a ve finále k sestavení modelu celé planetky;
  • rentgenový a gama spektrometr pro detekci záření z radioaktivních prvků na povrchu či z interakce kosmického záření s atomy povrchu;
  • magnetometr, který se pokusí nalézt a případně i zmapovat magnetické pole;
  • a tzv. radiový experiment pro měření radiálních rychlostí a ke studiu rozložení gravitačního pole.
To všechno nás teprve čeká. Co se ale stane v nejbližších dnech? Až do neděle 20. prosince NEAR každý den pomocí své kamery zaměřuje přibližující se satelit. Čtyři dny před Štědrým dnem se plánuje první zapálení raketového motoru a tedy první korekce dráhy. Od 21. až do 27. prosince bude opět následovat ještě intenzivnější zaměřování planetky a v posledních dnech roku další série manévrů. Půjde-li vše bez problémů, dočkáme se první umělé družice planetky desátého ledna. 
 
Jiří Dušek
Podle JPL/NASA
 
 
  
Pojmenujte intimní partie boha lásky 
 
Tým mise NEAR v minulých dnech požádal členy společnosti Planetary Society a s nimi i kohokoli dalšího, aby pojmenovali nejméně sto kráterů, které pravděpodobně v nejbližší době objeví na povrchu planetky Eros. 
Provizorní označení povrchových útvarů poslouží pro první období intenzivního studia planetky. Později budou zaslána Mezinárodní astronomické unii k oficiálními uznání. Jména kráterů na malých tělesech sluneční soustavy zpravidla souvisí se jménem samotné planetky. První portrétovaný asteroid byla Gaspra, kolem které proletěla sonda Galileo. Gaspra nese jméno výletního sídla na Krimu, proto všechny krátery dostaly názvy různých světových lázní (mj. Carslbad a Marienbad) Galileo navštívil i Idu -- nymfu z pobřeží Kréty. Útvary na jejím povrchu se proto jmenují dle pozemských jeskyní a propastí. Mathilde bylo jméno manželky ředitele pařížské observatoře Moritze Loewyho. Asi musela vypadat příšerně, jelikož tamní krátery nesou označení pozemských uhelných dolů. 
Eros nese jméno boha lásky... Náměty pro jména takříkajíc "intimních partii" planetky tudíž  hledejte mezi známými milovníky, legendárními romantickými místy, aspekty lásky a tak podobně. Svůj návrh, doplněný krátkým zdůvodněním (max. padesát slov) pošlete co nejdříve na tuto adresu: The Planetary Society, 65 N. Catalina Avenue, Pasadena, CA 91106, USA. Členové vědeckého týmu vás však prosí: žádné prasárny! 
 
Jiří Dušek
 
 
  
Nocni pristani raketoplanu Endeavour (foto NASA)Endeavour je zpět 
 
V noci z úterý na středu se raketoplán Endeavour s šestičlennou posádkou s bezpečně vrátil do svého domovského přístavu na Kennedyho kosmickém středisku. Skončila tak jedna z nejsložitějších a nejúspěšnějších vesmírných výprav. 
"Wow! What can I say after a mission like that?," ulevil si po přistání velitel mise Robert Cabana (180 kB, wav). "Jsme prostě rádi, že jsme umožnili Mezinárodní kosmické stanici tak kvalitní start." Endeavour dosedl na přistávací dráhu přesně ve 4 hodiny 53 minut našeho času. 
Astronauti během dvanáctidenního letu především spojili první dvě části Mezinárodní kosmické stanice: americký modul Unity a ruskou Zarju. Robert Cabana a Nancy Currie -- žena, která bravurně ovládla dálkové manipulační rameno, s využitím televizních kamer a dalších zařízení nejdříve přitáhla více než dvacetitunovou Zarju jen několik centimetrů od Unity. Po krátkém impulsu z raketových motorků raketoplánu pak spojili obě části. Dvojice Jerry Ross a Jim Newman také provedli tři „údržbářské“ výpravy do volného kosmického prostoru a oba moduly spojili nervy -- datovými a elektrickými kabely, upevnili komunikační antény, namontovali žebřík apod. Posádka také strávila dva dny uvnitř nové orbitální stanice: aktivovala některá zařízení a provedla řadu dalších drobných úprav. 
Stavba Mezinárodní kosmické stanice je v plném proudu. Podobných výprav se v následujících letech dočkáme ještě mnohokrát. Hotova totiž bude až v roce 2004. 
 
Jiří Dušek
Podle různých materiálů.
  
Jméno pro ISS 
  
Já bych navrhl Final Frontier, protože to znamená konečná hranice pro lidstvo. A tato stanice je branou do vesmíru.  
  
Jan Dudek 
  
Ja bych ho pojmenoval kratce >El Cimmerman<, davat nazvy jako Millenium atd, je dobře, pokud by stanice byla tak akorat na ten rok 2000 a pak by uz nebyla... 
Vratislav Richard Eugene Maria John Baptiste of Bejsak (Bayshark)-Collorado-Mansfeld
  
Potíže s (pravděpodobným) pirátem na našem připojení způsobily, že mne předběhl Martin Gembec: Samozřejmě, že Millennium. Stavba začíná na konci tohoto tisíciletí a ukončuje ho, zároveň otevírá dveře příštího tisíciletí. Ještě se pokusím vymyslet něco originálního. Jakkoli však bude stanice nazvána, objeví se určitě spontánně nějaké jméno, které jí dají sami kosmonauti (třeba Scarecrow - Strašák..:-). 
Jan Kovanic
Máte i vy nějaký návrh? Pošlete nám jej do redakce. Rádi ho s krátkým zdůvodněním zveřejníme.
 
 
  
Divci ministatelit (foto Stanford University)Umělá družice v kapse 
 
Každý student se na vysoké škole baví, jak umí. Většinou se jedná o tradiční sport, víno a ženy, v některých případech zůstává čas i na studium. Výjimečná je však skupina sedmi dívek ze Santa Clara University v severní Kalifornii: nejsou nijak bohaté, nemají žádného sponzora a o svém zdraví mlčí. Přesto se hodlají vydat do vesmíru. 
Tyto šikovné holky již delší dobu staví trojici malých umělých družic Země, které se do vesmíru vydají v září příštího roku. Každý satelit přijde na pouhých pět tisíc dolarů a je samozřejmě sestaven z běžně dostupných součástek. "Použili úplně stejné věci, jaké můžete koupit v normálním obchodě pro radioamatéry," komentuje jejich úsilí Christopher Kitts, který drží ochranou ruku nad "dívčí sedmou". Umělé družice mají velikost asi jako hokejový puk a v jejich útrobách se skrývá několik vědeckých přístrojů na výzkum vrchních částí zemské atmosféry. Do kosmického prostoru se vydají spolu se satelitem OPAL (Orbiting Picosatellite Automated Launcher) vyvinutým Stanfordovou univerzitou. 
Ve Spojených státech je naprosto běžné, že se na vývoji kosmické techniky podílí i postgraduální studenti. Sedm děvčat ze Santa Clary jsou však obyčejné studenky technické univerzity. Celý projekt počítá se třemi umělými družicemi: První bude mít několik senzorů, jež ověří, zda je vůbec možná provoz takové kapesní družice. Další dvě již mají vědecké úkoly: budou naslouchat radiovým vlnám vznikajícím v ionosféře při blescích. 
Jak se zdá, mikro, nano a piko-satelity mají velikou budoucnost. Na jejich vývoji se mohou plnou měrou podílet studenti a nezanedbatelný není ani jejich vědecký přínos. Cena takových umělých družic je pak skutečně velmi nízká a jelikož je většinou vynášejí jako drobný přívažek velkých sond, ani jejich vynesení do kosmického prostoru nestojí moc. Slouží k testování různých senzorů, mají na palubách televizní kamery, umožňují přenášet vysílání amatérských radiostanic apod. Takže, kdy si u vás ve škole něco podobného taky postavíte? 
 
Jiří Dušek
Podle různých materiálů