Blíženci se rozbrečí 
 
Už je to tak, Geminidy tu nebyly odjakživa a ani se u nás příliš dlouho neohřejí. Jejich dráha se totiž vůči nám stáčí a Země během jednotlivých let prochází různými částmi roje (viz. obrázek). První zvýšené Kresba M. Haltuffrekvence byly zaznamenány až od čtyřicátých let tohoto století a postupem času se zvyšovaly. To ovšem potrvá jen asi do dvacátých let příštího století, kdy Země "opustí" bohatou část roje a my budeme zachycovat jen ojedinělé meteory. Máme tedy jednu z posledních šancí tento roj pozorovat za jeho vysoké aktivity. Navíc je letošní rok pro Geminidy mimořádně příznivý -- maximum nastává ráno (kolem šesté hodiny) za úzkého srpku Měsíce, který prakticky nebude rušit. Přes pokročilou dobu maxima již kolem půlnoci bude na obloze hotový "rej" meteorů. Nezapomeňte proto v noci 13./14. prosince vykouknout alespoň na pár chvil z okna. A když se vám podaří uzřít nějakou tu "padající hvězdu", určitě si něco přejte... 
Ačkoli jsou podmínky přímo výborné, dokáže vše zmařit jedna docela malá fronta. Co takhle si místo beznadějného vyhlížení spásné trhliny v mracích Geminidy alespoň poslechnout v rádiu? Jak? 
Nejsnazší způsob, jak pozorovat meteory obyčejným radiem je tento: Připravíme si běžné rádio, které zachytí pásmo FM (krátké vlny) -- lepší je digitální -- a připojíme jej k anténě. Poté se pokusíme nalézt prázdnou frekvenci v intervalu 88-108 MHz, kde neslyšíme žádné vysílání a přitom je obsažená nějakou vzdálenou stanicí (nutno vyzkoušet předem). Doporučuje se vzdálenost vysílače 500-800 kilometrů. (Je vhodné vybrat stanici, která má výkon vysílače alespoň 30 kilowatu a namířit anténu směrem k ní) Nyní uslyšíte jen souvislý šum. Přeletí-li vhodně položený meteor (musí být splněn zákon odrazu), je tento šum přerušen krátkým úryvkem vysílání, jehož délka se pohybuje od 0,1 sekundy (slabé meteory) do několika minut (jasné bolidy), přičemž průměrná hodnota se pohybuje kolem 0,25 sekund. U krátkých úryvku máji tato přerušení podobu praskotu (zvuky typu prsk, bum, křach...), v delších signálech pak již poznáte část vysílání, jako je hudba či hlas moderátora. Signál meteoru můžete od výškového letadla nebo družice rozeznat podle "vzhledu" části vysílání. Signál meteoru je totiž náhlý, většinou hlasitý a čistý a rychle zmizí. Tímto způsobem můžete za dobrých podmínek zaznamenávat až meteory osm magnitud, navíc není omezen denní dobou, oblačností ani svitem Měsíce. 
Ať už se na Vás usměje štěstí a budete pozorovat vizuálně nebo jen poslouchat rádiem, těšíme se, že nám pošlete svá pozorování. 
 
Dle IMO, JAS, Návodu na pozorování meteorů, a dalších zdrojů na www napsal Michal Haltuf. Na tomto článku se významnou měrou podíleli astronomové Rudolf Novák, Jiří Borovička a Josef Kotlaba, za což jim srdečně děkuji.  

K obrázku: Na příčném průřezu roje je názorně vidět, jak Země v různých letech prochází jeho různými částmi. Přestože byly Geminidy zaznamenány již v roce 1830, nejevili až do 40tých let 20. století výraznou aktivitu. Černá oblast na obrázku je hustá část roje, tečkovaná značí oblast řídce "osídlenou" meteoridy.  
 
 
 
Pozorování Mezinárodní kosmické stanice 
 
Vazena redakce, 
velmi vas zdravim a dovoluji si poslat ani ne dve hodiny starou pozorovaci zkusenost spojenou s takovou uvahou... 
Dnes rano jsem vyzkousel jeden takovy osvedceny recept na brzke vstavani: Staci k tomu dve veci: musi byt alespon trochu jasno a musi prave letet třeba "trojkombinace" Zarja+Unity+Endeavour. Prvni obhlednuti situace na obloze nekdy kolem seste ranni nevypadalo prilis dobre. Nad Prahou, ktera byla mistem meho pozorovani, lezela nepruhledna opona mraku. Jen v dalce nad vychodem se rysoval jakysi pruhled do dali na rozjasnujici se oblohu. Nicmene doslova jako na objednavku se postupne opona od severu odsunula, a tak stacilo jen nabalit dostatek vrstev proti chladu a uvelebit se na panelakovem balkone s hlavou zvracenou kamsi k Velkemu vozu. Jelikoz jsem nemel moznost sledovat prvni polovinu pruletu smerem od zapadu, cekal jsem, kdy se ocekavana hvezdicka vyloupne zpoza strechy. Cekani to bylo docela zajimave, nevedel jsem jeste presne, jak bude objekt jasny (podle GSOC Satellite Predictions (http://www.gsoc.dlr.de/satvis/) mel nastat prulet nejvyssim  bodem -- temer zenitem, v 6:44). 
Jizdni rad byl opravdu presny, v ocekavanem case se do zlomeneho ojatka Velkeho vozu nasunula jasna hvezda a obvyklym satelitnim tempem supela kamsi k vychodu. Jasnost hrave predcila hvezdy velkeho vozu a mozna i Arktura, ktery si to klidne svitil v jiznejsich partiich oblohy. Triedrem bylo mozno teleso pozorovat i na svitici vychodni obloze az do vysky cca 15-20 stupnu nad obzorem. Samozrejme, ze na jasnosti objektu se nemalou merou podilel pripojeny raketoplan. 
Mozna by si nekdo rekl: Proc tolik humbuku kolem jednoho kosmickeho telesa? To je pravda, ISS -- at uz s raketoplanem, nebo bez neho -- budeme na obloze vidat casto (hlavne v lete) a zvykneme si, jako jsme si zvykli  i na pomerne jasny Mir. Navic, jak porostou rozmery stanice, poroste i jeji  jas, a to mozna tak, az to nekterym z nas nebude mile. Ale v kazdem pripade je jiste zajimave pozorovat neco, co se prave na obezne draze "klohni" a jeste to voni novotou. Napadlo mne, ze mozna vznikne nova pozorovaci disciplina. 
Dovolim si takou uvahu: Hotova stanice by mela mit vnejsi plosny obrys cca 100x80 metru. K pozorovateli bude samozrejme natocena ruzne, ale v kazdem pripade se da ocekavat, ze i jeji centralni obytna cast rozmeru mnoha desitek metru predstavuje dostatecne velke teleso se slusnou odrazivosti povrchu. Pri zenitovem pruletu (coz je mozne i v nasich zemepisnych sirkach) tedy bude minimalni vzdalenost mezi ISS a pozorovatelem cca 400 km. Pozorovat ze vzdalenosti 400 km neco o velikosti rekneme 50 metru, to by melo byt (doufam!?) uhlove totez, jako pozorovat peticentimetrovy objekt ze vzdalenosti 400 metru. 
A to uz je prece objekt docela dobre plosne rozlisitelny i triedrem! V soucasnosti se jedna o linearni objekt delky zhruba 30 metru (bez raketoplanu). (Chci to ale jeste overit na nejakem ekvivalentu, nebot pusta je teorie, ale zeleny je strom zivota.) 
Problem muze predstavovat rychly pohyb objektu, dalekohled je nutno vest rukama. ISS urazi za sekundu zhruba osmdesatinasobek svého nejvetsiho (planovaneho) rozmeru. A zdaleka ne kazdy prulet take bude zenitovy, takze vzdalenost bude vetsi. Pokud by to presto fungovalo, mozna to bude docela pekna kratochvile pokouset se rozlisit polohu stanice naprosto beznymi "amaterskymi" prostredky, co rikate?. 
 

S pozdravem Pavel Kodytek