Zarja a Unity založili společnou domácnost 
Jméno pro ISS 
Velmi pěkné snímky z Velmi velkého dalekohledu 
Ukradený Koperník 
Astronomický festival 1999
 
 
  
Foto NASAZarja a Unity založili společnou domácnost 
 
Dnes nad ránem, ve tři hodiny sedm minut našeho času, došlo tři sta devadesát kilometrů nad Tichým oceánem k symbolickému spojení ruského modulu Zarja a americké Jednoty -- za přísného dohledu posádky raketoplánu Endeavour. 
"Zachytili jsme Zarju,"  oznámil velitel Bob Cabana v okamžiku, kdy po šťouchnutí motory vesmírného letounu splynuly spojovací uzly obou modulů. "Gratulujeme posádce úspěšné lodi Endeavour," odvětil kontrolor mise Chris Hadfield, "bylo to skvělé." Na třetí pokus se tak spojily oba moduly a Mezinárodní kosmická stanice se poprvé za svoji krátkou dobu existence o něco rozrostla: nyní je téměř dvacet čtyři metrů dlouhá a váží přes třicet tun. Mnoha lidem na zemi tak určitě spadl velký kámen ze srdce: v žádném případě se totiž nejednalo o jednoduchou operaci. 
Ještě před setkáním musel Endeavour provést z bezpečnostních důvodů neplánovaný manévr, aby se na základě upozornění Amerického vesmírného velitelství vyhnul neoznačenému drobného úlomku, zřejmě části poslednímu stupni nosné rakety. Z neděle na pondělí pak Nancy Currie zachytila patnáctimetrovým dálkovým ramenem dvacetitunovou Zarju a přitáhla ji nad úložný prostor Endeavouru, pouze několik centimetrů od Jednoty. Poté velitel Cabana na krátký okamžik zapálil motory raketoplánu a spojil obě částí. Aby Zarja dostála svému jménu, právě v tu chvíli se nad horizontem objevilo Slunce a zaplavilo celou scenérii světlem. O půl hodiny později posádka potvrdila úspěšné setkání. 
Naštěstí se vše obešlo prakticky bez problémů a tak může šestice astronautů v následujících dnech provést trojici plánovaných výstupů do vesmírného prostoru. Během nich astronauti Jerry Ross a Jim Newman propojí elektrickými kabely obě jednotky, instalují dvě komunikační antény a položí základy pro další budoucí konstrukce. Celá Mezinárodní kosmická stanice v roce 2004 dosáhne hmotnosti téměř pět set tun, délky sto metrů a její životnost se odhaduje na deset až patnáct let. 
 
Jiří Dušek
Podle zpráv na Internetu
  
Jméno pro ISS 
  
Pro ISS se mi nejvíce líbí původní název Alpha. Budeme-li název interpretovat jako "první", "začátek řady", ... je to výstižný název pro stanici, která je jako první v dějinách budována v tak široké mezinárodní spolupráci, spolupráci i dříve antagonistických států. Název Alpha by pak vyjadřoval tento nový způsob výzkumu vesmíru na základě spolupráce, nikoli již dřívějšího soutěžení o prestiž. 
  
Břetislav Beneš
  
Prometheus! Dokonalé jméno, které má s létáním jako takovým hodně společného  :-) Co si o tom myslíte? A pokud mě paměť neklame, tak to je také jméno lodi z jednoho českého komiksu 80. let. 
  
J. Kvapil
  
Navrhujem meno Ciolkovskij, pretože ako prvý hovoril o mestách, ktoré ludia postavia vo vesmíre. 
  
Ján Kišš
  
Máte i vy nějaký návrh? Pošlete nám jej do redakce. Rádi ho s krátkým zdůvodněním zveřejníme.
 
 
 
Velmi pěkné snímky z Velmi velkého dalekohledu 
 
Technici Evropské jižní observatoře již od konce dubna tohoto roku intenzivně testují první ze čtveřice osmimetrových zrcadel tzv. Velmi velkého dalekohledu (Very Large Telescope). Zbývající tři zrcadla budou funkční během následujících několika let -- evropští astronomové, a spolu s nimi i jejich kolegové z celého světa, tak směle vstoupí do příštího století. 
Minulý týden například pozorovatelé zveřejnili nové ("jen" zkušební) snímky zhotovené na prvním ze čtveřice dalekohledů (nazývaným poněkud "suše" Unit Telescope 1), včetně měření zprostředkovaných novým infračerveným detektorem ISAAC (Infrared Spectrometr And Array Camera). První výsledky svoji kvalitou překonaly všechny očekávání. 
Na projektu Velmi velkého dalekohledu hvězdáři pracují více než dvě desetiletí. Jeho stavba však začala formálně až v prosinci 1987, premiérové světlo pak prošlo prvním dalekohledem 21. dubna 1998. Velmi velký dalekohled (Very Large Telescope) najdete na vrcholu chilské hory Paranal (2635 m n. m.). Ve skutečnosti se skládá z velkého množství různých částí: Dominantní je čtveřice dalekohledů vybavených monolitickými zerodurovými zrcadly o průměru 8,2 metru. V současnosti se tak jedná o největší přístroje tohoto druhu na světě. (Chystaný japonský dalekohled Subaru však bude o deset centimetrů větší.) Najdete je ve čtyřech hranatých pozorovatelnách. Doplněné jsou trojicí pomocnými dalekohledy o průměru 1,8 metru. 
 
Letecký pohled na Velmi velký dalekohled v polovině dubna tohoto roku. Čtyři dómy pro osmimetrové dalekohledy jsou nepřehlédnutelné. Zřetelně je také vidět soustava podzemních tunelů, nad kterými se bude pohybovat trojice menších dvoumetrových dalekohledů. Mohou tak dohromady vytvořit unikátní interferometr s dosud nedosaženým úhlovým rozlišením.
 
Ačkoli tyto dalekohledy sami o sobě poskytují velmi kvalitní obraz, jejich ostrost se zvyšuje ještě využitím tzv. adaptivní optiky: Speciální zařízení neustále monitoruje vzhled referenční hvězdy a na základě změn jejího tvaru -- způsobených neklidnou pozemskou atmosférou -- neustále koriguje tvar hlavního i sekundárního zrcadla velkého dalekohledu, aby se rychle kompenzovaly veškeré nepřesnosti a aby byl získaný obraz co nejostřejší. 
Jupiter (260 kB)Každý ze čtveřice osmimetrových dalekohledů může pracovat samostatně a zabývat se vlastním programem. Fantastického rozlišení však dosáhnou v okamžiku, když spojí své síly dohromady -- za přispění několika menších přístrojů. V tom okamžiku sesbírají stejné množství světla jako jeden dalekohled o průměru šestnáct metrů. Jakmile se ovšem přidají i tři doplňkové dvoumetrové přístroje, mohou vytvořit vynikající interferometr a od blízkého ultrafialového oboru spektra (300 nanometrů) až po infračervený obor (25 mikrometrů) dosáhnout vynikajícího úhlového rozlišení, stejného jako by měl jeden dalekohled o průměru zrcadla dvě stě metrů! S přesností jedné milisekundy nebude mít VLT žádnou konkurenci (fenomenální Hipparcos měřil polohy hvězd s třikrát větší chybou). 
To všechno je ale budoucnost. Proto se nyní vraťme alespoň k těm nejzajímavějším snímkům, které nám během zkoušek, přinesl první, již funkční osmimetr. 
V rámci série velmi detailních testů se technici a s nimi i hvězdáři podívali na množství objektů z blízkého i vzdáleného vesmíru (kliknutím je získáte v plném rozlišení). Třicátého prvního října se v zorném poli testovací CCD kamery (slouží pouze ke zkušebním snímkům, později bude nahrazena) objevila největší planeta sluneční soustavy Jupiter. Přes speciální filtr, jenž propouštěl světlo v omezeném rozsahu vlnových délek viditelného oboru, se naRCW38 (690 kB) monitorech počítačů objevilo skutečně nebývalé množství různých detailů -- dokonce lze říci, že se jedná o jeden z nejlepších snímků, který byl kdy zhotoven na Zemi, na dně neklidného vzdušného oceánu pozemské atmosféry. Nádherně jsou vidět různé atmosférické pásy s mnoha poruchami, na pravém okraji disku vám určitě neunikne ani "Velká červená skvrna", rozsáhlá anticyklona, jež v Jupiterově atmosféře existuje nejméně několik století. (Mimochodem, je několikrát větší než naše planeta.) Na levém okraji -- jako nápadný světlý bod, je zachycen i měsíc Ió. Planeta byla v době expozice 640 milionů kilometrů od Země a její úhlový průměr činil pouhých 45 vteřin. (Pod stejným úhlem spatříte korunovou minci ze vzdálenosti sedmdesát metrů.) 
Jen o čtrnáct dní později za začalo na dalekohledu testovat nové zařízení VLT Infračervený spektrometr a kamera, jenž se stane jednou z hlavních "zbraní" po uvedení observatoře do rutinního provozu. Tento detektor pracuje v širokém rozsahu vlnových délek od jednoho do pěti mikrometrů a s teplotou pod CL2244-02 (1 MB)šedesát kelvinů je pořizovat jak záznamy spekter vybraných objektů, tak i jejich velmi kvalitní portréty. Právě od něj pochází největší počet v poslední době publikovaných snímků z Evropské jižní observatoře. 
Na prvním přiloženém snímku najdete oblast RCW38, která se nachází asi pět tisíc světelných let daleko, směrem ke středu galaxie. Pozorování této části vesmíru zásadním způsobem znemožňují rozsáhlá oblaka prachu, jež stíní výhled především ve viditelném oboru. Nicméně pro infračervené světlo je prach značně průhledný a tak právě na této vlnové délce můžeme studovat i velmi vzdálené objekty, ale též mladé hvězdy dosud zachumlané v plynoprachových obálkách. Právě to je případ RCW38. Na snímku, který je kompozicí tří expozic ve filtrech propouštějících světlo kolem vlnové délky 0,9, 1,7 a 2,2 mikronu, jsou zřetelně vidět nově zrozené, horké stálice. 
Dále tu máme portrét skupiny galaxií CL2244-02. Nápadný je především modrý oblouk, který je obrazem mnohem vzdálenější galaxie. Jako gravitační čočka zde funguje právě kupa CL2244-02. Zřetelné jsou i 690 kBdalší červeně zabarvené oblouky, viditelné pouze v infračerveném oboru, které jsou také výsledkem gravitačního čočkování. 
Na dalším snímku je opět systém galaxií. Nejméně dvě jádra zobrazených hvězdných ostrovů jsou tzv. aktivní, jejichž částečně usměrněné ultrafialové záření nutí zářit okolní plyn (především v severních oblastech). Nápadná je také oblast, kde se rodí nové hvězdy (jižně od středu) a komplikovaná struktura je způsobena jednak splývajícími spirálními rameny, jednal rozsáhlými oblaky neprůhledného prachu. Oblouček velmi červených objektů ve spodní části je soustava mnohem vzdálenějších galaxií. Portrét byl zhotoven ve třech spektrálních oblastech (tzv. H, B a R filtr), úhlový průměr má jeden a půl minuty. Sever je vlevo nahoře, východ vlevo dole. 
To jsou některé z dosud publikovaných snímků prvního článku velmi velkého dalekohledu. Dalších se určitě dočkáme v nejbližších týdnech. A co teprve až se rozběhne rutinní pozorování... Máme se na co těšit. 
 
Jiří Dušek
Podle zpráv ESO
 
 
 
De RevolutionibusUkradený Koperník 
 
Tak nám ukradli Koperníka. Krade se všechno, proč ne zrovna nenahraditelné prvotisky z patnáctého století. Z vědecké knihovny v jižním Polsku byl v minulých dnech ukraden originál knihy "De Revolutionibus", ve kterém roku 1543 Mikuláš Koperník publikoval svoji teorii o heliocentrickém světovém systému. Vzácná publikace zmizela z Vědecké knihovny polské akademie v Krakově. "Odběratelem" je zřejmě některý z mnoha soukromých sběratelů, dle sdělení mluvčí místní police je totiž tento výtisk natolik vzácný a také lehce identifikovatelný, že je na běžných trzích zcela neprodejný. Letos se jedná o již druhý ukradený výtisk této Koperníkovy knihy. Obdobná tragedie se totiž v srpnu stala v ukrajinské národní knihovně. Cena dvěstěstránkového De Revolutionibus, publikace dnes existující jen asi v deseti kopiích, se formálně pohybuje mezi 150 a 200 tisíci dolary, fakticky je však nevyčíslitelná. Krakovský exemplář pravděpodobně ukradl asi čtyřicetiletý muž, který si ho vypůjčil na základě zfalšovaných dokumentů. Po krátké době, kdy za stolem publikaci studoval, odešel na toaletu a "Koperníka" si vzal s sebou. Knihovna bohužel nemá žádnou bezpečnostní ochranu. Když se neznámý muž delší dobu nevracel, šel se ke stolu podívat knihovník a ten zde nalezl pouze obal knihy. Po pachateli se samozřejmě intenzivně pátrá, naděje na jeho odhalení však příliš veliké nejsou. 
 
Jiří Dušek
Podle zpráv na Internetu
 
 
  
Cast programoveho vyboru Astronomickeho festivalu 1999 (zleva doprava: Z. Pokorny, J. Grygar, J. Prudky, Z. Mikulasek) Foto IANAstronomický festival 1999 
 
Není zvykem, abychom s více než půlročním předstihem informovali o zajímavé akci. Astronomický festival 1999, který se uskuteční od čtvrtka 2. září do neděle 5. září příštího roku na Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka v Brně, si to bezesporu zaslouží. Hlavním "mottem" velkolepé akce je "ohlédnutí za astronomií 20. století". Skladba přednášejících, jež dosud přislíbili účast, je pak více než zajímavá: Luboš Kohoutek, Zdeněk Ceplecha, Marcel Grün, Jan Vondrák, Vojtěch Rušín, Luboš Perek, Zdeněk Sekanina.... Celý festival bude moderovat Jiří Grygar. Kromě toho se plánuje množství doprovodných akcí, jako jsou prezentace firem a různých astronomických organizací, premiéra nového pořadu v brněnském planetáriu, besedy, vysílání internetového rádia, diskuse s předními astronomy žijícími v zahraničí apod. Instantní astronomické noviny se staly mediálním partnerem této unikátní akce -- nejen proto vás všechny na festival zveme. Něco takového, s takovou "koncentrací" předních odborníků ve svém oboru, se dosud v České republice nikomu nepodařilo zorganizovat. Zatím stačí, když si do svým kalendářů na příští rok poznamenáte datum 2. až 5. září. My vám časem dodáme i další důležité informace. 
 
Jiří Dušek