Bude na Leonidy jasno? (aktuální předpověď) 
Leonidy jsou (téměř) tady 
Slovníček pojmů 
Jak fotografovat Leonidy? 
NEAR si domlouvá rande  

 

Bude na Leonidy jasno? 
Průběžně upřesňovaná přepověď počasí Českého hydrometeorologického ústavu 
  
Situace: Po zadní straně tlakové níže, která postupuje přes Karpaty dále k východu, k nám proudí studený vzduch od severu. Předpověď na dnes: Proměnlivá oblačnost, většinou oblačno, místy občasné sněžení, v horských oblastech četnější. V nižších polohách ojediněle srážky smíšené.Nejvyšší denní teploty 1 až 4 st., v 1000 m na horách kolem -3  st.C. Severozápadní vítr 3  až 7 m/s. Předpověď na noc: Oblačno, místy sněžení, v průběhu noci od severu až zataženo s občasným sněžením na většině území. Nejnižší noční teploty 0 až -4 st.C. Severozápadní vítr 4 až 8 m/s. Předpověď na zítřek: Proměnlivá, většinou velká oblačnost se sněhovými přeháňkami nebo občasným sněžením. Nejvyšší denní  teploty -2 až 2 st.C. Severozápadní až severní vítr 4 až 8 m/s,  místy nárazy kolem 15 m/s. 
 
pondělí 16. 11. 9:10
(Podrobnější předpověď přineseme v průběhu odpoledne.)
 
 
  
Kresba S. Numazawa (zdroj Sky and Telescope)Leonidy jsou (téměř) tady 
 
Na pomyslném kosmickém orloji již zbývá o něco více než sto padesát hodin do příletu jednoho z nejznámějších meteorických rojů -- Leonid. Je možné -- i když nepříliš pravděpodobné, že se v úterý mezi půlnocí a ránem 17. listopadu (tj. v noci z 16./17. listopadu), případně ve středu 18. listopadu dočkáme skvělého představení -- deště meteorů. Předpovědi sice dávají větší šance střední Asii -- očekávaná doba maxima je totiž 17. listopadu kolem 19:30 našeho času, tedy v době, kdy bude u nás souhvězdí Lva ještě pod obzorem -- ale průlet proudem prachových částic může nastat o něco dříve či později. V minulém vydání Instantních astronomických noviny doc. Vladimír Znojil, předseda Společnosti pro meziplanetární hmotu, uvedl: "U nás bychom měli zachytit pokles aktivity s frekvencemi přes 100 meteorů za hodinu v noci ze 17. na 18. listopadu. Pravděpodobnost, že vůbec dojde k meteorickému dešti (přes 1000 meteorů za hodinu) je asi padesát procent, pravděpodobnost, že maximum zachytíme od nás, činí asi deset procent. Ze všeho nejspíš bude letošní návrat Leonid podobný spršce Drakonid, jen s tím rozdílem, že uvidíme mnohem více jasných meteorů." 
Předpovědi jsou ale předpovědi a nikdo z astronomů na ně -- alespoň v podobných případech -- nevsadí ani korunu. (Nicméně jestli déšť letos nastane a bude současně vidět i z našeho území, bouchne redakce IAN na oslavu jednu láhev šampaňského...). Proto je vhodné se na případný bohatý návrat Leonid připravit (šampaňské už se chladí). 
 
Kresba Sky and Telescope
Proud drobných částic, které na Zemi pozorujeme jako Leonidy, má prakticky stejnou dráhu v prostoru jako jejich mateřská kometa Tempel-Tuttle. Dráha komety je vůči rovině, v níž obíhá Země, skloněna pod úhlem 17 stupňů. Země a kometa se přitom prakticky pohybují proti sobě, naše planeta tudíž naráží na Leonidy rychlostí 71 km/s. Ve výřezu vlevo dole je schematicky zakresleno setkání Země s nejhustší částí proudu Leonid. Jeho průměr byl v roce 1966 odhadnut na pouhých 35 tisíc kilometrů. Proto je možné meteorický déšť sledovat jen po krátkou chvíli na omezené části planety. 
 
Na průlet nejhustší částí proudu prachových částic uvolněných při minulých průletech kolem Slunce z jádra komety Tempel-Tuttle se samozřejmě chystají i profesionálové. Obzvlášť pro kosmické agentury je případný intenzivní návrat Leonid "malou noční můrou". Průlet nejhustší částí roje nebude trvat déle než dvě hodiny -- přesto mohou drobné prachové částice udělat pořádnou paseku. Země a kometa se totiž pohybují prakticky proti sobě, naše planeta tudíž naráží na Leonidy rychlostí 70 km/s. Drobné částice, třebaže o velikosti menší než milimetr, mohou být velmi nebezpečnými projektily. Vždyť drobné úlomky družic a posledních stupňů nosných raket se na dráze kolem Země pohybují rychlostí pouze 10 km/s a jejich srážky s aktivními tělesy se i přesto v posledních letech stávají velmi vážnou hrozbou. Srážka s tělískem o velikosti zrnka písku je za takových rychlostí podobná srážce s rozjetým osobním vlakem. Leonidy pak budou stejně nebezpečné jako prachové částice uvolněné z jádra komety Halley při průletu sondy Giotto, na kterou narážely rychlostí 68 kilometrů za sekundu. (Že dopadla špatně, je snad všeobecně známo.) 
Příkladem může být velmi intenzivní návrat Perseid v roce 1993, kdy bylo možné spatřit několik desítek jasných meteorů za hodinu. Tehdy byly poškozeny sluneční panely kosmické stanice Mir a kosmonauti slyšeli údery mikrometeoroidů na plášť lodi. Ve stejné době byla také ztracena západoevropská družice Olympus, zřejmě právě po zásahu slunečního panelu Perseidou. 
Poslední -- velmi intenzivní -- návrat Leonid se odehrál roku 1966, tedy na začátku kosmického věku. Na oběžné dráze se pohybovalo asi sto družic a průlet mnoha stovek tisíc drobných meteoroidů na nich nezanechal žádné viditelné stopy. Dnes je ovšem kolem Země pětkrát více aktivních těles v cenách často dosahujících miliardy dolarů a odhady o intenzitě návratu Leonid se pohybují mezi pěti a sto tisíci za hodinu. 
 
Kresba J. Dusek
Kam a kdy se na Leonidy podívat? Největší šance zahlédnout meteory tohoto roje budete mít v noci z pondělí na úterý 16./17. listopadu a z úterý na středu 17./18. listopadu. Najděte si místo mimo pouliční osvětlení s dobrým výhledem obzvlášť na východní obzor. Začít s pozorováním byste měli již po půlnoci a dle možností vytrvejte až do svítání. Meteory budou vylétat jakoby z hlavy souhvězdí Lva -- odtud také plyne jejich název Leonidy. 
 
"Nikdo neví, co všechno se může stát. Zřejmě vůbec nic. Ale pro jistotu je nutné se na průlet hustou řekou meteoriodů komety Tempel-Tuttle dobře připravit," řekl nám před časem Marcel Grün z pražského planetária, přední český odborník na kosmonautiku. 
Operátoři umělých družic se skutečně připravují. Nárazy prachových částic mohou poškodit umělé družice přímo: nehledě na výjimečné úplné zničení je mohou roztočit, nebo jim značně poškodí povrch jejich optických částí a slunečních panelů. Kromě toho vznikají při nárazech drobné obláčky plazmy, jež ohrožují citlivou elektroniku a mění elektrický potenciál sondy. Evropská kosmická agentura před časem publikovala hrubé odhady možné srážky při předpokládané hodinové zenitové frekvenci Leonid 15 000 meteorů v hodině. (Zenitová hodinová frekvence udává počet spatřených meteorů během jedné hodiny na úplně tmavé obloze, kdyby se radiant nacházel v zenitu.) Jeden milimetr tlustá hliníková folie zažije asi 10-7 zásahů na metr čtvereční za jednu sekundu. Jestliže bude mít plochu deset metrů čtverečních, je pravděpodobnost jejího proražení během jednoho dne asi devět procent. Pro stejně velikou folii, ale desetkrát tenčí pak vychází celých sto zásahů. ESA proto vydala několik doporučení: 
  • Sondy, které měly startovat v polovině listopadu, je lepší o několik dní pozdržet. 
  • Operátoři mají umělé družice natočit tak, aby minimalizovali jejich účinný průřez vzhledem k přicházejícím částicím. Stejně tak mají být natočeny i sluneční panely a odvráceny -- je-li to možné -- i nejcitlivější části sond. 
  • Aby se minimalizovaly anomálie v důsledku plazmových výbojů, mají zůstat v provozu jen nezbytně nutná zařízení. Doporučuje se přejít do tzv. "bezpečnostního modu". 
  • Činnost umělých družic má být v kritických okamžicích nepřetržitě monitorována. 
  • Nedoporučuje se změnit dráhu sondy tak, aby se v době průletu schovala na druhé straně Země a naši planetu využila jako velmi důkladný štít. Jednak by si to většinou vyžádalo přerušení rutinního provozu, jednak existuje značná nejistota příletu roje. Obzvlášť na nízkých dráhách by se sondy proto stejně neukryly. 
Určitě vás zajímá, jak se na Leonidy přichystaly dvě největší vesmírné stavby: ruská orbitální stanice Mir a americký Hubblův dalekohled. Kosmická observatoř ani 17. listopadu nepřeruší svůj provoz. Pouze se zaměří na objekt, který leží na opačné straně než odkud přijde roj Leonid. Jeho cílem se stane vzdálený Kresba NASAkvasar poblíž jižních hranic souhvězdí Vodnáře. Sluneční panely dalekohledu se pak sklopí rovnoběžně s dráhou roje. Odborníci přitom odhadují pravděpodobnost zásahu větší částice na 1:10000. Před mikrometeority a případným obláčky plazmy uchrání citlivou elektroniku válcová hliníková schránka. Její spodní strana -- existuje-li ve vesmíru něco jako nahoře a dole -- poslouží jako štít. 
Hubble se 17. listopadu podívá na kvasar, jasné jádro aktivní galaxie vzdálené asi 10 miliard světelných let. Ve středu jeho zájmu však nebude on samotný, ale okolní galaxie a vodíková mračna mezi nimi. Kvasar je totiž natolik intenzivní, že je osvětluje stejně jako "lampa mlhu". 
Na Leonidy se připravují i ruští kosmonauti. Genadij Padalka a Sergej Avdejev během šestihodinového výstupu do kosmického prostoru ve čtvrtek instalovali na povrchu Miru zvláštní folii francouzské výroby. Měla by se stát jakousi "pracholapkou" nejen během sedmnáctého listopadu, ale až do začátku příštího roku, kdy ji na Zemi odveze francouzský kosmonaut. Proud meteoroidů, se kterým se příští týden setkají, pro ně není příliš velkým nebezpečím. Prachové částice jsou totiž velmi malé. Přesto z bezpečnostních důvodů přečkají průlet rojem komety Tempel-Tuttle v únikové lodi Sojuz. Jak to všechno dopadne se dozvíme již za několik dní. 
 
Jiří Dušek
  
Slovníček pojmů: 
meteor 
Páry tělíska, které se srazilo se zemskou atmosférou, a ve výšce kolem devadesáti kilometrů začalo na povrchu prudce vřít. Jev trvá zlomek sekundy až několik sekund. Meteory se dělí na sporadické, které pozorujeme náhodně po celý rok, a rojové, které příslušejí k meteorickému roji (proud částic obíhajících kolem Slunce po navzájem velmi podobných trajektoriích). 
meteorit 
Zbytek po meteoroidu, který přežil průlet zemskou atmosférou a dopadl až na zemský povrch. 
meteoroid 
Částice s velikostí od setin milimetrů až po desítky metrů. Nesetká-li se taková částice se zemskou atmosférou, nemáme prakticky možnost ji pozorovat. 
 
 
  
Jak fotografovat Leonidy?  
 
I když nepatříte mezi zanícené fotografy, není to nic těžkého. Stačí si půjčit fotoaparát (nikoli "„automat"), stativ, drátěnou spoušť a černobílý či barevný film s citlivostí ISO 1000 a výše (budete-li snímkovat na hodně tmavé obloze), příp. ISO 400 (je-li obloha mírně znečištěna světlem). K fotoaparátu přišroubujte drátěnou spoušť a připevněte ho na stativ. Někde mimo pouliční osvětlení ho namiřte do okolí souhvězdí Lva (není vhodné mířit přímo do radiantu), zaostřete na nekonečno, nastavte co nejmenší clonu a čas "B", při kterém zůstává uzávěrka otevřena, dokud držíte spoušť. Poté stiskněte drátěnou spoušť, zaaretujte ji a exponujte. 
Vzhledem k tomu, že drátěná spoušť stojí nemalé peníze, můžete postupovat i následovně: Zavíčkujte objektiv, vezměte zavařovací nebo jinou pevnou gumu, spusťte fotoaparát a spoušť zatáhněte gumičkou. Aparát namiřte na nebe a opatrně sejměte víčko. Po expozici opět víčko opatrně nasaďte a sundejte gumičku ze spouště tak, aby se zavřela uzávěrka. (I stativ lze nahradit -- fotoaparát položte na vhodné místo a případně podložte.) Abyste zabránili vzniku rosy na objektivu, je hodné umístit kolem objektivu rozšiřující se černý papírový kornout (pozor, aby vám nezakryl část zorného pole!) -- tzv. rosnici. 
Jaké časy používat? Záleží na tom, co chcete na snímku mít a jak moc je světlá obloha. Už po několika minutách budou mít obrazy hvězd na snímku tvar částí oblouků se středem u Polárky.  Nejlepší bude, když vyzkoušíte různé expozice: 1, 2, 4, 8, 15 minut a případně i déle. (Úplně nejvhodnější je provést v některé z předcházejících nocích zkušební test.) Pak už nezbývá než doufat, že vám zorným polem přeletí jasný meteor. 
 
Podle knihy Báječný svět hvězd.
 
 
  
Eros pri pohledu z NEAR (foto JHU/NASA)NEAR si domlouvá rande  
 
Asi to také znáte. Jdete po ulici a do oka vám padne pěkná žena/muž. (Vyberte si sami.) Ještě předtím, než se odhodláte k bezprostřednímu kontaktu, pozorně si ho/ji prohlédnete, abyste věděli, do čeho jdete. Něco podobného začala v minulých dnech provádět i sonda NEAR: Pořídila první snímky planetky Eros, se kterou se má důvěrně poznat již na začátku příštího roku. Ještě předtím, než dojde takříkajíc k "intimnímu styku", chce ale tato americká laboratoř poznat svého partnera co nejdůkladněji. 
Snímky, které byly dány veřejnosti k dispozici toto pondělí, vám ale příliš pikantních detailů neukáží. NEAR (Near Earth Asteroid Rendzvous) se totiž nacházela ještě čtyři miliony kilometrů od planetky. Eros tudíž na portrétech vypadá pouze jako světlý bod, stejně jako všechny hvězdy v pozadí. Nicméně i toto snímkování má svůj význam: Umožní především výrazně zpřesnit dráhu asteroidu a navést sondu spolehlivě k cíli. Od dvacátého prosince se proto plánují tři zážehy motorů NEAR, díky kterým bude rychlost sondy vůči Erosu snížena na pouhých pět metrů za sekundu. Desátého ledna příštího roku pak přejde na oběžnou dráhu kolem planetky. Začne tak asi roční společné soužití obou těles. 
 
Jiří Dušek
Podle Spacer.Com