Vážení čtenáři, 
tímto příspěvkem se pokusíme na stránkách Instantních astronomických novin rozpoutat diskusi o podobě astronomických učebnic a vůbec jakýchkoli astronomických publikací. Příspěvky nám slíbilo již několik českých popularizátorů -- postupně je budeme uveřejňovat právě v této rubrice. Samozřejmě, že nás zajímá i váš názor. Chcete-li přispět do diskuse, stačí nám poslat e-mail. Váš příspěvek vyjde v nejbližším vydání IAN. 
Na toto téma dosud vyšlo: 
 
 
Diskuse o učebnicích astronomie se zákonitě rozšíří i do dalších oblastí. Chceme-li hovořit o (školních) učebnicích, musíme se nejdříve zeptat: 
 
Patří astronomie do školních osnov? 
 
Problém považuji za natolik zásadní, že můj dnešní příspěvek se vztahuje právě k němu. 
S každým pedagogem se jistě shodnu na obecné tezi, že výuka astronomie do škol patří. Argumenty proč? uvedu jen heslovitě: kosmické objekty lze poměrně snadno pozorovat; můžeme relativně jednoduše vysvětlit pozorované skutečnosti; astronomie v sobě skrývá silný emotivní náboj; astronomie je klasickým příkladem vědní discipliny, hluboce zasahující i do jiných vědních oborů (slouží tedy k rozvoji mezioborových vztahů). To jsou argumenty natolik evidentní, že v obecné rovině nevedou k pochybnostem. Spory mohou vzniknout jen při diskusích o způsobu, jakým se s požadavkem výuky astronomických poznatků vyrovnáme. Ortodoxní stoupenci astronomické výuky na školách požadují, aby astronomii byl vyhrazen samostatný předmět, nebo alespoň dosti značná část nějakého již existujícího předmětu (nejčastěji fyziky). Argumentace ve prospěch tohoto kroku bývá ovšem vedena obdobným způsobem, jaký jsem heslovitě prezentoval o několik řádků výše. Z ní ale neplyne, že řešením by měla být právě školská výuka v samostatném předmětu nebo výuka ve velkých učebních blocích! 
V minulosti byla silná tendence zařazovat bloky astronomického učiva do nejvyšších ročníků středních škol (konkrétně do 4. ročníku fyziky na gymnáziích). Nyní se tato situace opakuje u 9. tříd základních škol. Velká koncentrace učiva do několika málo celků (a speciálně do posledních ročníků) je nepříznivá pro žáky a studenty z řady důvodů. Při redukci nebo reorganizaci výuky se právě tyto výukové celky přednostně vypouštějí. Jsou-li však jediným zastoupením astronomického učiva během celé školní docházky, je takový krok tristní. Navíc odsouvání astronomického učiva do nejvyšších ročníků (podložené třeba i argumentací typu "astronomické učivo má cenu vysvětlovat až tehdy, je-li u žáků rozvinuté tzv. fyzikální myšlení") svádí učitele k odkazování žáků na pozdější dobu při každém jejich zvídavém astronomickém dotazu, který vznesou dříve, než se konečně přikročí k probírání učiva v onom větším bloku. 
Když odmítám požadavek, aby se astronomie stala samostatným vyučovacím předmětem, dokonce snad povinným, nebo aby se vyučovala jen v několika relativně velkých celcích, musím naznačit jiné, přijatelnější řešení. Zde je jeho stručná formulace: 
Astronomie má své místo ve školní výuce ve všech věkových kategoriích, nejen v některých. Vybrané celky astronomického učiva musí být rozesety ve všech ročnících základní a střední školy (v různých předmětech, ovšemže). Výuka astronomie bude mít v řadě případů charakter fakultativní, o zařazení do školní výuky a o intenzitě výuky by měl rozhodovat především učitel. 
Jak včleníme astronomii do školních osnov?  Budeme-li usilovat o prezentaci astronomie jako uceleného vědního oboru, neuspějeme. Žáky nelze zahltit poznatky encyklopedické povahy. Není to možné už proto, že bychom žákům museli předat příliš mnoho informací, vysvětlovat velké množství souvislostí, a na to průměrný žák nestačí (o to snad můžeme usilovat u talentovaných jedinců, kteří tíhnou k přírodním vědám, ale těch je relativně málo). Umění pedagogů spočívá v tom, že z mnoha poznatků, kterých se lidstvo dobralo, vyberou ty, jež jsou pro žáky nejpotřebnější, a vhodným způsobem jim je sdělí. To je samozřejmě zcela obecné tvrzení. V našem konkrét-ním případě astronomické výuky si uveďme tři způsoby, jak by se astronomie měla včlenit do školního vyučování. 
1. Žáci by měli poznat a umět vysvětlit (na úrovni přiměřené věku) všechny astronomické jevy, pozorovatelné pouhýma očima. Namátkou jmenujme pohyb Měsíce, Slunce a planet po obloze a hvězdné obloze, pozorovatelnost určitých hvězd (souhvězdí) během roku, kdy lze vidět umělé družice Země... Měli bychom dosáhnout toho, aby dnešní školáci, když se podívají na hvězdné nebe, na něm rozpoznali vše, čeho si všiml už kdejaký středověký kluk, a aby (na rozdíl od něj) dokázali vysvětlit, proč tomu tak je. Argument ve prospěch uvedené teze je zřejmý: člověk je nedílnou součástí přírody. Tento pocit se ve školácích musí neustále dotvářet. "Přírodou" myslím ovšem nejen svět bezprostředně nás obklopující (tj. zejména biosféru), ale i svět mimo Zemi. 
Z pedagogického hlediska je výběr právě tohoto okruhu poznatků z astronomie výhodný ze dvou důvodů. Zaprvé: jedná se o jevy, jež lze přímo (tedy bez nákladných přístrojů) pozorovat. Budeme-li klást důraz na to, aby se jednoduchá pozorování stala součástí výuky, můžeme se opírat o vlastní zkušenosti žáků; splníme tak jeden ze základních předpokladů úspěšné výuky. Zadruhé: většinu astronomických jevů, jež můžeme sledovat bezprostředně očima, není příliš obtížné vysvětlit i na úrovni výuky na základních školách. Zákonitosti jsou obvykle očividné. V tomto smyslu je astronomie "jednoduchou" vědou, na rozdíl například od biologie. 
2. Při výuce v řadě předmětů nejednou nastane situace, kdy je učivo vhodné vysvětlit příkladem z astronomie. Zvolíme-li i my tento postup, budeme častokrát sledovat též historický postup, neboť astronomické poznatky byly mnohdy prvními, jež mělo lidstvo k dispozici. Zvolíme-li astronomický příklad i v "neastronomickém předmětu", využijeme tak zejména silný emotivní náboj, který astronomie v sobě skrývá. Je to zcela přirozené a legitimní, protože astronomie je svého druhu "vstupní branou" do světa dalších, ne tak přitažlivých exaktních věd. Vhodných příkladů z astronomie je jistě velké množství; v některých předmětech je spojení s astronomií dosti těsné a evidentní (fyzika), v jiných volnější (zeměpis, biologie, chemie), existuje však víceméně ve všech přírodovědných oborech. 
3. Každý žák či student si někdy klade alespoň některé z tzv. základních (věčných) otázek. Takto můžeme označit otázky, jež se dotýkají samotného bytí člověka. Souvisejí s původem světa, ve kterém člověk žije, s jeho budoucností, s postavením člověka v tomto světě. Ve školní výuce se těmto otázkám nemůžeme vyhýbat a odpovědi na položené otázky odkládat "na pozdější dobu". Na úrovni přiměřené věku je třeba vždy na ně odpovědět. Přitom nelze zatajovat, že v řadě případů jsou znalosti lidstva jen nevelké a výrazně se proměňují s rozvojem vědy. Astronomický výzkum každého přímo vybízí ke kladení věčných otázek. Kladou si je všichni obyvatelé této planety, kteří se právě nepotýkají s problémy bezprostředního přežití. Odpovědi na ně výrazným způsobem utvářejí pohled člověka na okolní svět. 
Naznačený způsob včlenění astronomických poznatků do školní výuky je přirozený. Není to požadavek pouhého hromadění dalších fakt v myslích žáků a studentů, jež by neměla návaznost na jiné poznatky, získané během školní výuky. Domnívám se, že jakkoli jsou jiná astronomická témata důležitá pro rozvoj soudobé astronomie, nepatří do školní výuky určené pro většinu mladé populace právě proto, že počet informací sdělovaných žákům nelze bez omezení zvyšovat. V tomto systému vlastně "izolované" informace nejsou: buďto vysvětlujeme jevy přímo očima pozorovatelné, nebo odpovídáme na přirozeně kladené otázky žáků, nebo astronomii používáme z motivačních důvodů. 
Nicméně i tento minimální návrh vyžaduje úvahu, zda je realizovatelný za současného stavu našeho školství. Předpokládám-li, že učitel je schopen i po absolvování svého vysokoškolského studia vstřebávat nové poznatky a aktivně s nimi pracovat ve výuce, zužuje se problém jen na existenci vhodných podkladových materiálů. Neočekávejme od nich, že budou k dispozici v natolik kompaktní podobě, že je učitel bez jakýchkoli úprav aplikuje při výuce. To jistě není reálné už s ohledem na mnohotvárnost výuky na jednotlivých školách (doufám, že mnohotvárnost je už realitou a nikoli jen zbožným přáním). Na druhé straně je třeba si uvědomit, že učitel ke své úspěšné práci musí mít víc než jen studijní text určený žákům (tedy "učebnici"); učitel potřebuje hlubší vysvětlení problému i souvislostí, měl by být předem upozorněn na problémy didaktického charakteru. Navíc je třeba brát v úvahu, že pro předkládaný koncept astronomické výuky na školách musíme zainteresovat ne několik, ale celou řadu učitelů, většinou bez speciálního astronomického a často ani matematicko-fyzikálního vzdělání. 
 
Zdeněk Pokorný
 
 
Repro IANUFO -- Legenda 20. století 
 
K tomuto produktu firmy FD System jsem přistupoval poněkud s despektem. Dalo by se sice říci, že věřím v nějakou tu existenci inteligentního života ve vesmíru, nikoliv však v názor, že za neidentifikovanými létajícími objekty (tedy UFO) stojí mimozemšťané. 
CD "UFO -- Legenda 20. století" moje stanovisko nijak nezměnilo, ba naopak. Disk obsahuje množství informací, týkajících se tohoto fenoménu, roztříděných do několika položek. Jsou tu fotografie, videozáznamy, sepsaná svědectví lidí, kteří údajně přišli do styku s mimozemšťany, různé tabulky porovnávající objasněné a neobjasněné případy UFO ap. Jsou zde i povídky dvou českých autorů, které mne však svým obsahem příliš nenadchly. Ale k věci. První velké zklamání, které nadšeného kupce tohoto disku očekává, jsou videozáznamy. To byla první položka, kam jsem zabloudil kurzorem pln očekávání šokujících záběrů cizích kosmických lodí a plavidel. Ovšem to, s čím se na nás autoři vytasili, je trapnější než filmy Eda Wooda s létajícími talíři z lepenky (mimochodem ty filmy jsou aspoň zábavné). Pokud má být blikající tečka uprostřed černé obrazovky (doprovázeno vzrušeným komentářem kameramana) mimozemská loď, pak nevím. 
Další rána pod pás jsou svědectví "kontaktovaných a unesených" lidí. Jistou babičku například unesli mimozemšťané oknem a sdělili jí tajemství léčby rakoviny -- pít ruský čaj! Jiný člověk tvrdí, že si s ním ve veselých rýmovačkách jinoplanetníci dopisují. Samozřejmě, že se tu najdou i trochu "serióznější" výpovědi, ale celkově to působí dosti trapně, některé výkřiky jako by přímo vypadly ze stránek časopisu Hrom. Tak jsme tu měli zklamání, ránu pod pás a nakonec knockout pravým hákem od fotografií. Některé celkem ujdou a vypadají i trochu uvěřitelně, ale ostatní šmouhy, fleky, rozmazané čáry a nevímcoještě jsou opravdu, ale opravdu jen pro smích. Zbytek disku vyplňují různé odkazy na WWW stránky světových ufologických organizací, adresář českých ufologických klubů, seznam případů evidovaných v českém projektu ZÁŘE, slovníček pojmů, seznamy knih a časopisů a nakonec vyjádření různých českých osobností k problematice UFO. Teprve zde můžete řádně porovnat svůj názor například s ing. Marcelem Grünem a polemizovat s ufology či vědci. 
Celkově mám z tohoto počinu mostecké firmy rozporuplný pocit. Na jedné straně vcelku ucházející uživatelské rozhraní, kde se přes odkazy proklikáváte až ke kýženému cíli, objektivní tabulky, z nichž jasně vyplývá převaha identifikovaných objektů nad těmi "tajuplnými" (což ufologové neradi slyší) a hezká muzika, na druhé však mnoho opravdu naivních fotografií, příspěvků a hlavně pak to pelhřimovské video. Když už nic, tak si to kupte kvůli němu; opravdu se pobavíte. A ještě získáte přehrávač hudby PULSE. Cena vč. DPH je 490 Kč (+ poštovné a balné), ale sranda veliká. Ha ha ha. Je mi líto, FD System, ale pro tentokrát zastávám názor Dany Scullyové z Akt X. 
 
Lukáš "Nonbeliever" Grygar
 
UFO - Legenda 20. století, PC CD-ROM, Windows 95, vyd. FD SYSTEM s.r.o., Most (www.FDsystem.cz)