Vážení čtenáři, 
tímto příspěvkem se pokusíme na stránkách Instantních astronomických novin rozpoutat diskusi o podobě astronomických učebnic a vůbec jakýchkoli astronomických publikací. Příspěvky nám slíbilo již několik českých popularizátorů -- postupně je budeme uveřejňovat právě v této rubrice. Samozřejmě, že nás zajímá i váš názor. Chcete-li přispět do diskuse, stačí nám poslat e-mail. Váš příspěvek vyjde v nejbližším vydání IAN. 
  
redakce
 
 
Co si myslí autor učebnice "Astrofyzika pro gymnázia"  
 
Když někdo napíše zápornou recenzi na vaši knihu, asi nemá velkou cenu s ním polemizovat. Nepřesvědčili jste ho samotnou knihou, sotva ho přesvědčíte dodatečnými řečmi. Proto bych normálně nereagoval na kritiku mé učebnice astrofyziky, kterou v těchto novinách uveřejnil pan doktor Štefl. 
Ale pan redaktor Dušek mi napsal, že by rád na těchto stránkách rozpoutal trochu diskuse o učebnicích všeobecně a nabídl mi, zda bych nechtěl napsat první příspěvek. Chtěl, a za tu nabídku děkuji. Pokusím se totiž hájit ne samu knihu, kterou jsem napsal, ale určitý způsob výuky fyziky vůbec a psaní fyzikálních učebnic zvlášť. 
Představte si, že vás nějaký nakladatel požádá, abyste napsali učebnici některého předmětu. Jak začne vaše psaní? Skoro jistě tím, že si budete představovat budoucího čtenáře-studenta. Co už o tomto předmětu ví? Co se o něm potřebuje dozvědět? K čemu mu to bude? Bude budoucí čtenář potřebovat tento předmět ve svém dalším životě? A jestliže ano, v jaké hloubce -- k práci vědecké, k práci odborné, nebo jako součást svého kulturního rozhledu? 
Takhle jsem přemýšlel i já, než jsem začal psát učebnici astrofyziky pro gymnázia. V maturitním ročníku gymnázií v ČR je asi 25 000 studentů; z tohoto počtu se asi pět jednotlivců (tedy jeden z 5000) se bude věnovat astronomii na univerzitě. Má cenu psát učebnici pro těchto pět lidí? Jistě ne. Budu tedy psát pro ty ostatní studenty, kteří se nebudou astronomii věnovat jako vědě, ale pro které bude určitá znalost astronomie součástí jejich všeobecné vzdělanosti a kulturního rozhledu -- aspoň doufám. 
Z toho důvodu nebudu používat příliš technické termíny; například místo siderická oběžná doba planety napíšu na str. 13 raději oběžná doba ("rok") planety, i když riskuji, že se to recenzentovi nebude líbit. A z téhož důvodu budu klást menší důraz na vývojovou interpretaci HR diagramu nebo na vnitřní stavbu hvězd, a naopak větší důraz na témata, která by podle mého názoru měl znát každý člověk: například čím je důležitá ozonová vrstva a jak ji narušují freony, co je to skleníkový jev, jaký význam mají umělé družice Země apod. Vždyť přece lidé, kteří se v Montrealu dohodli na omezení výroby freonů, nebyli vědci -- byli to politici, kteří museli být sami dost vzdělaní, aby si uvědomili vážnost problému; a jejich voliči doma museli také být dost vzdělaní, aby pochopili, že je třeba výrobu freonů zastavit, i když to bude stát hodně peněz. Není snad tento druh vzdělanosti z praktického hlediska důležitější než vývojová interpretace HR diagramu? 
(A mimochodem -- zde se neubráním přímé polemice s recenzí -- "popis kongresů o freonech" není v učebnici na dvou stránkách 33-34, jak recenzent píše, ba není tam vůbec; jen v jedné větě na dvou řádcích se zmiňuji o montrealské smlouvě.) 
Takto jsem si tedy odpověděl na jednu z výše uvedených otázek: k čemu má výuka astrofyziky na gymnáziu sloužit. Teď otázka druhá: s jakými počátečními znalostmi mohu u čtenáře počítat? Tady jsem si vzpomněl, že jsem před časem pro kolegy Součka a Botlíka navrhl nějaké fyzikální příklady do jejich projektu KALIBRO pro testování žáků 2. ročníků středních škol. Jeden z příkladů zněl: Vypočtěte hmotnost 4 ml ethanolu při normálním tlaku a teplotě (žáci měli k dispozici tabulky a kalkulačku). Úspěšnost tohoto příkladu v gymnáziích byla -- podržte se -- 25 %. Druhý příklad: Bohatýr hodil palici do výšky a palice za půl minuty spadla na zem. Které další údaje potřebujeme znát, abychom mohli spočítat, do jaké výšky palice doletěla? (Odpor vzduchu apod. měl být zanedbán.) Správně na tuto otázku odpovědělo 1 % testovaných žáků 2. ročníku gymnázií -- přitom 74 % si myslelo, že potřebuje znát rychlost, s níž bohatýr palici hodil, a 72 % potřebovalo hmotnost palice. Necelý rok po probrání volného pádu a skládání pohybů. 
Jsou to data neradostná, ale jak každý přírodovědec ví, k datům se musíme chovat s úctou, i když zrovna neodpovídají našim tužbám. Ostatně pro toho, kdo na gymnáziu učí, takové výsledky testů zase žádným velkým překvapením nejsou; já sám jsem si to zkusil jen na půl roku a pamatuji si, že studentka prvního ročníku, která měla dvojku z matematiky, neuměla spočítat 5:0,1. 
Z těchto dat musí vycházet realistický autor, když nasazuje laťku obtížnosti úloh i když se rozhoduje, jak matematizovaný má být výklad. Rozhodl jsem se, že bude užitečnější, když studenti (doufejme) pochopí celkový rámec a smysl astrofyziky, byť jen kvalitativně, když budou znát některé souvislosti a aspoň trochu porozumí některým termínům, s nimiž se setkají například v tisku -- než když je budu ohromovat velkou vědou se spoustou matematických výrazů, v nichž se naprostá většina studentů ztratí. 
Ostatně určitý nadhled a upozornění na souvislosti potřebují i ti nemnozí studenti, kteří se v matematických výrazech hrabou se zalíbením. Sám jsem k nim patřil, a přece jsem mnohé souvislosti pochopil až po letech praxe. Když odvozujete rovnice a hledáte jejich řešení, je to, jako když si razíte cestu lesním houštím. Samozřejmě, toto je nejúčinnější způsob, jak les důkladně poznat. Ovšem teprve po dlouhé době takového lokálního studia začnete mít i globální představu, takovou, abyste mohli načrtnout mapu -- do té doby prostě nevidíte les, ale jen stromy. Snažil jsem se, aby moje učebnice mohla sloužit jako letecký snímek astrofyziky. Nejednu takovou "leteckou" souvislost jsem dokonce pochopil až při psaní. A potěšilo mě, když mi profesor Plavec, kterému jsem učebnici poslal do Kalifornie, napsal, že i on se z ní něco poučil o dějinách Země, atmosféry a života. 
Pro toho, kdo by si chtěl okusit také trochu toho houští, jsou v učebnici příklady. Snažil jsem se, aby pokrývaly všechny stupně obtížnosti. Některé jsou určeny pro studenty "humanitně orientované" (rozuměj chabé v matematice), to je například recenzentem zmiňovaný problém 1 na str. 18, výpočet podílu hmotnosti planet na hmotnosti celé sluneční soustavy. (Ale konec konců to číslo je zajímavé i samo o sobě, a proč bych ho měl čtenářům podávat na stříbrném tácu jako součást výkladu? Ať si ho raději odvodí sami, snad jim i líp utkví v paměti.) 
Jiné příklady jsou zase tak těžké, že s jejich řešením určitě bude mít problémy i většina vysokoškolských studentů: např. problém 1 na str. 98, důkaz vztahu log N(m) = 0,6m + const., kde N(m) je počet hvězd, které vidíme s pozorovanou hvězdnou velikostí menší než m. A pak jsou různé stupně obtížnosti mezi tím; je na učiteli, aby svým studentům vybral příklady na míru. (Ostatně vyzkoušejte si třeba příklad 4 na str. 19: ukažte, jak vidí pohyb Slunce na obloze během dne a během roku pozorovatel na 50. rovnoběžce na planetě Uranu -- osa rotace této planety leží skoro v rovině její oběžné dráhy. Podle recenzenta je to příklad z doplňkové čítanky pro 1. ročník gymnázií. Učíte-li na gymnáziu, dejte to svým studentům.) 
Určování spektrálních tříd ze spekter, jak to navrhuje recenzent, mezi příklady opravdu není. Uvážíme-li, že na astrofyziku se na gymnáziu obvykle počítá se 14 hodinami za celé studium (a v praxi na ni mnohdy zbývá ještě méně), nepřipadá mi rozumné drilovat studenty v dovednostech tak speciálních a technických, že je často neovládají ani studenti astronomie na univerzitě. Myslím si, že větší význam má zmínit se o možnostech života ve vesmíru, o historii astronomie nebo o kalendáři. 
Že v mé knize jsou některé věcné chyby, to je pravda a děkuji recenzentovi, že na ně upozornil. Sám vím i o dalších. Nemám z nich radost a samozřejmě je opravím, ale neberu je zase moc tragicky. Když píšete knihu, v které je hodně informací, budou v ní určitě také chyby; část z nich vychytají recenzenti, ale něco se vždycky dostane až do tisku. To ví každý, kdo to zkusil. 
V r. 1910 se v rakousko-uherských gymnáziích učila po celou dobu studia latina v rozsahu 5 až 8 hodin týdně, řečtina od tercie 4 až 5 hodin týdně, zatímco veškeré přírodní vědy dohromady jen 2 až 3 hodiny týdně a moderní jazyky s výjimkou němčiny vůbec ne. Absolventi takových škol si mohli recitovat Vergilia a Homéra, ale vše, co v životě skutečně potřebovali, se museli naučit sami po škole. Nechtěl bych, aby vzdělání poskytované našimi gymnázii bylo stejně samoúčelné. Astrofyzika sice nebude nikdy patřit k tak prakticky využitelným předmětům jako třeba angličtina nebo účetnictví, zato však má značný význam kulturní a výchovný. Dává nám příležitost, abychom studentům ukázali, že všechny jevy mají své příčiny, že přírodní zákony jsou poznatelné, že je třeba myslet kriticky apod. Jestliže se místo toho zahrabeme do úzce technických dovedností, pak tuto příležitost promarníme. To by už bylo užitečnější učit místo astrofyziky nějaký další cizí jazyk. 
 
Martin Macháček
 
 
Podzimní setkání proměnnářů v Brně  

V Brně se i letos uskutečnila tradiční, již třicátá konference o výzkumu proměnných hvězd v České republice, pod patronací B.R.N.O. -- sekce České astronomické společnosti. V praxi taková akce vypadá tak, že se sejdnou pozorovatelé proměnných hvězd z celé širé země a vzájemně si vymněňují své zkušenosti a dojmy ze samotných pozorování. Jednou za rok pak pořádá Spolecne foto...brněnská hvězdárna, B.R.N.O a ČAS mezinárodní konferenci, kterou navštěvují astronomové z celého světa. Tolik technický popis pro ty, kdo vůbec nevědí, o čem je řeč. 
Tento rok však nebyla jednací řečí angličtina. Tento rok vlastně ani nešlo o žádnou konferenci -- tento rok se v Brně konal normální seminář. Proč organizátoři honosně překřtili seminář na konferenci není tak moc jasné. Třeba je to proto, že chtějí být více oficiální. Budiž... 
Program každého normálního semináře začíná v pátek, kdy se sjíždí jeho účastníci a vyřizují se všechny ty organizační záležitosti kolem noclehu, stravy, programu a dalších nezbytných věcí. Většinou také začíná přednáškový maraton, pravidlem ale bývá volnější program. Na tomto semináři tomu bylo také tak. Večer promluvil M. Zejda a J. Šafář o zajímavostech CCD pozorování zákrytových dvojhvězd na brněnské hvězdárně. Autorům se podařilo opravdu získat zajímavá data, Ing. Vondrakškoda jen, že si s nimi moc nevědí rady. Před tím, než budou moci publikovat svoji práci v nějakém renomovaném časopise, je tak čeká ještě notný kus práce. Tím astronomický program skončil (pro tento den) a následovala organizační schůze vedení sekce. 
Sobotní program zahájil dr. Hric příspěvkem na téma určování period symbiotických hvězd. Ukázal, že tato činnost může být pěkně zapeklitá, ale bohužel mu nezbylo moc času celý příspěvek pořadně dokončit. Doufejme tedy, že někdy příště ho bude mít víc, aby mohl klidně a beze spěchu o své práci referovat. Následovalo představení posterů a po přestávce pokračoval J. Vondrák povídáním o družici Hipparcos, jako i o dalších minulých a hlavně také budoucích astrometrických a fotometrických misích. Příspěvek to byl velmi zajímavý -- někteří v sále však neslyšeli nic nového, protože absolvovali v rámci JENAMu povídání vědeckého ředitele mise dr. Perrymena. Já naštěstí absolvoval přednášku poprvé, takže jsem nestačil "valit kukadla" na to, jak přesně se dá něco změřit a jak přesně to půjde za deset let. Moc pěkné povídání! 
Po obědě se ujal slova Rudo Gális, který nás upozornil na dvě zajímavé zákrytové dvojhvězdy, po něm promluvil (velmi uvolněně a přitom zajímavě) Marek Wolf o zajímavostech ze CCD pozorování v Ondřejově. Ve srovnáni s brněnskými kolegy působil sebejistě a bylo vidět, že ví, o čem mluví. 
První část odpoledního bloku uzavřel Vojta Šimon povídáním o velmi zajímavých výsledcích fotometrie jedné hvězdy. Pardón: zákrytové dvojhvězdy. Tím končil sobotní zajímavý program. 
 

 Rudo Galis
 
Druhou část odpoledního bloku začal M. Artim a M. Zejda povídáním o nové verzi (pokolikáté už?) systému Gorgona -- programové toť vybavení pozorovatelů proměnnek. Začala tak víceméně technická část semináře. Nevím jak ostatní, ale já už se do večeře jen nudil. Domnívám se totiž, že podobná témata by se měla probírat spíše v kuloárech a nebo formou posterů -- astronomický program zdržují a posluchači přijeli hlavně kvůli astronomii. Popisy programů, vysvětlování jejich vstupních parametrů, důkladný popis položek v textovém souboru na vstupu a výstupu jednoduchých průměrovacích rutinek na mě působily trochu dojmem, že bylo potřeba zaplácnout díru v programu. A to je škoda, protože o to déle mohli mluvit jiní, kterým se nedostávalo času. 
Vyvrcholením sobotního programu byla volba nového výkoného výboru a slavnostní večeře. Po ní vyhlášení výsledků voleb (Nebo ještě před ní? Už vážně nevím...) a hurá do kuloárů. Diskutuje se... 
Brebentilo se česky, polsky, slovensky, rusky, možno áj anglicky, důležité bylo, že si lidé povídali a že měli o čem. Svědčí to o jedné věci. Amatéři, profesionálové a nebo třeba hotentoti -- je to jedno. Mají-li stejného koníčka, vždy se spolu domluví. Během večera bylo navázáno několik pracovních kontaktů, domluveno několik vzájemných výpomocí u dalekohledů a nataháno půl giga animací ze sítě Internet nejmenovaným slovenským kolegou. Každý se bavil, jak uměl a nálada panovala přátelská. 
V neděli ráno jsem úspěšně zaspal první blok přednášek, neboť jsem ztrávil noc pozorováním a vzbudil se až po třech hodinách spánku, namísto plánovaných dvou. Přišel jsem akorát včas na to, abych si poslechl vůbec poslední přednášku -- jak už se stává tradicí, dr. Mikulášek měl zase zajímavé povídání o tom, proč se mění miridy. (Ne, že by povídal pokaždé o miridách. Ale pokaždé je to zajímavé.) No a potom pac a pusu -- za rok zase nashledanou. 
 
Tak a tady by asi normální recenze končila. A přesně zde jsem chtěl já původně začít, ale bylo mi líto těch, kdo se na naše noviny dostanou náhodou a nevědí vůbec nic o tom, jak se schází hvězdáři. 
Na semináři jsem si totiž uvědomil jednu zásadní věc. V poslední době bývají jediné "zajímavé" příspěvky podobných akcí referáty pozorovatelů nevizuálních, respektive pozorovatelů, kteří chtějí dr. Mikulaseksdělit zajímavé výsledky své práce. Doufám, že teď nikoho neurazím, když napíšu, že za takové výsledky nepovažuji "statistické" shrnutí pozorovací činnosti. Abych byl konkrétnější. Líbí se mi příspěvky, ve kterých přednášející stručně řekně co a jak pozoroval, a poté se pustí do interpretace výsledků. Krásným příkladem byl Vojta Šimon, který velmi poutavě a zajímavě (a vcelku i snadno pochopitelně) logickou dedukcí ukázal posluchači, k jakým závěrům došel a neopoměl ani zdůraznit slabiny a nedostatky svých modelů. Naproti tomu tabulky s čísly nic neříkajích údajů o počtu získaných minim v databázích mi trošku připomínají slogan "Nas mnógo", kdy není až tak důležité jaký je výsledek, ale že jsou data. Co se s nimi děje už je vlastně jedno. A to je podle mě hrozná škoda a děsivé nebezpečí pro budoucnost amatérských pozorování. Jak pěkné by bylo, kdyby se u takových tabulek uvádělo, že díky skvělým vizuálním a hlavně amatérským pozorováním bylo zjištěno, že hvězda je zajímavá a že na základě těchto dat byla provedena podrobná analýza vyspělou technikou. A jen díky práci široké astronomické pozorovací veřejnosti si nyní mohou moudří astrofyzikové lámat hlavy nad tím, co že se v těch vzdálených končinách vesmíru děje. Nechci však jen pustě kritizovat. Jsem si vědom toho, že taková práce je velmi náročná a zabere spoustu času. Ale určitě každý uzná, že z dat je potřeba získat co nejvíce a nevím-li zrovna jak, poradím se s odborníky. A to jsme u druhého problému, který by se měl pozvolna řešit. V naší zemi je spousta aktivních a šikovných badatelů, kteří umí svoji práci tak, jako málokdo jiný. Mám na mysli zejména kleťské a ondřejovské pozorovatele, ale neměl bych také opomenout naše slovenské kolegy, kteří jsou na tom nejinak. Pokud by se je podařilo přesvědčit, že ostatní, kdo mají přístup k technice a možnosti podílet se na astronomickém výzkumu, by rádi naslouchali jejich moudrým radám, mohl by se uskutečnit ještě jeden seminář. Seminář pro ty zkušenější. Tam by se mohli pracovníci lidových hvězdáren naučit mnoho nového a mohli by pak velmi dobře vykonávat spoustu práce, na kterou profesionálům nezbývá mnoho času. Například pomáhat těm nejméně zkušeným pozorovatelům zpracovávat jejich data a společně přemýšlet o tom, co znamenají. 
Proto bych se tedy rád obrátil (a to nejen svým; jménem) na všechny pozorovatele pracující s fotografíí, fotometry, CCD kamerami, pozorovatele proměnných hvězd, jako i planetek, komet a dalších nebeských objektů aby se občas scházeli a vzájemně si pomáhali se vzdělávat. Potom bude určitě snadné a plodné předávat své znalosti dál, třeba na seminářích pro amatérské a vesměs vizuální pozorovatele všeho možného. Pokud by se ukázalo, že jejich data mohou být i zajímavá, určitě by je to podnítilo k ješte větší pozorovací aktivitě a pracovní píli. 
Poslední odstaveček bych chtěl věnovat stručnému zhodnocení třicáté konference o výzkumu proměnných hvězd. Nejsem si vědom žádného závažného nedostatku ze strany organizátorů. Program byl víceméně velmi zajímavý, i když trochu chudý. Pokud by se podařilo věnovat příště více času skutečně astronomickým příspěvkům a vymizeli příspěvky méně zajímavé, byla by to určitě akce, kterou by neměl žádný zájemce o vesmír zmeškat. Když mi dáte žákovskou knížku proměnářského semináře, napíšu do ní dvojku.