Radioteleskop v Arecibu
 
I na stránkách IAN jste už o tomhle přístroji několikrát četli. Není snad nutné zdůrazňovat, že dnešní díl seriálu Skleněné oči světa by se měl jmenovat spíše hliníkové oko světa -- určitě je to však oko největší. Dalekohled v Arecibu, kterým pozorují astronomové výhradně v radiové oblasti elektromagnetického vlnění, slouží krom výzkumu vzdáleného vesmíru také ke studiu zemské atmosféry a hlednání cizích civilizací.
 
Kontaktní adresa: 
The Arecibo Observatory  
P.O. Box 995  
Arecibo, Puerto Rico 00613 
e-mail: jacevedo@naic.edu 
HomeP@ge: http://www.naic.edu
 
Údolí v zajetí rádiových vln
Detailni pohled na teleso detektoruVe všech minulých dílech jsme si povídali výhradně o teleskopech, které pozorují buď přímo tu část spektra, kterou vidíme okem, nebo její těsné okolí (ultrafialové a infračervené).  Dnes jsme se zaměřili na přístroj, který by se dal velmi stručně charakterizovat jako anténa kosmického rádia, a to dokonce anténa největší.
Arecibská observatoř je hlavní stanicí National Astronomy and Ionosphere Center, spadající pod Cornellskou univerzitu. Kompletní osazenstvo "hvězdárny" čítá přibližně sto čtyřicet zaměstnanců. Do provozu byla uvedena roku 1963, další velká inovace proběhla v roce 1974 a 1997.  Důsledkem bylo pokaždé (pochopitelné) dramatické zlepšení kvality antény po všech stránkách. 
Hlavním detektorem je sférický povrch antény o průměru tři sta pět metrů, který je tvořen celkem čtyřiceti tisíci hliníkovými panely o rozměrech asi jeden krát dva metry. Každý jednotlivý panel lze vůči obloze natočit tak, že je možné docílit přesného sférického tvaru s přesností několika centimetrů. Pod anténou vesele bují různá vegetace, například divoké orchideje a různé trávy. Ta slouží jako kontrola technického stavu "poklopu", nad kterým ve výšce sto dvaceti metrů visí šest set tun těžké "sekundární zrcadlo" (viz přiložené obrázky). Ukotvení tohoto elementu je podobné, jako známe u mostů. Na osmnácti ocelových lanech pluje prostorem detektor vln soutředěných anténou. Celý systém je upevněn do velkých bloků kolem antény, zakopaných do země, takže poloha tělesa je stabilní a jištěna proti případnému zhroucení.
Systém kabelů je dokonce navržen tak dobře, že lze regulovat změny způsobené výkyvy teploty. V případě silných větrů je pohyb tělesa dostatečně malý na to, aby nějak výrazně ovlivnil celé pozorování.
Teleso detektoru se pohybuje po rameni dlouhém asi devadesát osm metrů. Toto rameno je upevněno na kruhovou konstrukci, takže detektor se může pohybovat azimutálně, ale i nad vlastní anténou od středu k okrajům -- lze tudíž nějakou dobu pozorovat určitou část oblohy, aniž by se muselo hýbat celou anténou. Celková plocha radioteleskopu a schopnost pojezdu detektoru o dvacet stupňů po vertikále činí arecibskou anténu nejsilnějším nástrojem radiové astronomie na celém světě, protože ostatní teleskopy potřebují mnohem více času na pořízení záznamu o velmi slabých rádiových zdrojích, jakou jsou například rychle rotující zbytky po supernovách -- neutronové hvězdy. Anténa se ale používá i k radiovému mapování některých objektů sluneční soustavy. Napřed se vyšle signál, který je po odrazu od povrchu planety (například Venuše) zachycen zpět, a z celkové doby jeho cesty a charakteru signálu je pak možné určit profil povrchu planety, chemické složení atmosfér planet apod. Spojení několika dalších antén v těsném okolí arecibského oka produkuje velmi energetické vlny, které ionizují ionosféru a dávají tak fyzikům velmi slušnou laboratoř ke studiu chování plasmy. K výzkumu atmosféry Země slouží ještě několik dalších přístrojů v Arecibu.
 
Teleskop se tedy využívá nepřetržitě (ve dne, v noci, za jasného i zamračeného počasí) převážně ke studiu planet, zemské atmosféry a hlavně vzdálených objeků vesmíru. Ročně se v Arecibu vystádají asi dvě stovky profesionálních astronomů z celého světa. Nezanedbatelná je ale i účast studentů, kteří používají přístroje v rámci diplomových a doktorandských prací. Na obyčejné smrtelníky myslí v Arecibu také. Každoročně zde obslouží asi padesát tisíc návštěvníků, z nichž převážná většina jsou zvídavé děti. Samostatná část personálu zabezpečuje pestrý program, který osvětlí každému to nejdůležitější z technického pohledu na dalekohled, ale i jeho podtstatnou roli ve výzkumu vesmíru na radiových vlnách.
 
Při pohledu na přiložené snímky vás možná napadne jedna otázka. Neslouží anténa v období deštivého počasí jako velký bazén? Vězte, že slouží, ale výkonné pumpy se starají o to, aby voda povrch vážněji neporušila.