Anglo-australská observatoř
 
Po více než dvacet let je tato stanice, sloužící australské a britské astronomické komunitě, jednou z nejdůležitějších profesionálních hvězdáren na světě. K výzkumu se zde používají především dva velké dalekohledy -- 3,9metrový přístroj na Siding Spring Observatory a 1,2metrová britská schmidtova komora u Coonabarabranu. Hlavním programem je studium středu Mléčné dráhy a nedalekých, na jižní obloze situovaných Magellanových oblaků. Celkem je v rámci AAO zaměstnáno přibližně šedesát stálých pracovníků, ať už profesionálních astronomů, či programátorů, techniků a administrativních pracovníků.
 

Kontaktní adresa: 
Anglo-Australian Observatory 
P.O. Box 296 
Epping, NSW 2121, Australia 
e-mail: webmaster@aaoepp.aao.gov.au 
HomeP@ge: http://www.aao.gov.au/ nebo http://www.ast.cam.ac.uk/AAO/ 
 
Anglo-australská observatoř patří od svého otevření v roce 1971 mezi světové observatoře a to hlavně díky neustálému vývoji obou hlavních teleskopů a jejich průběžné modernizaci. Sami pracovníci se vyjadřují o úzké spolupráci astronomů a techniků jako o velmi plodné a hlavní příčině úspěchů. Vzhledem k dokonalým technickým systémům mohou pořídit během jedné noci až čtyři tisíce snímků galaxií a tisíc obrázků slabých kvasarů, což je velmi ojedinělý případ v celém dosavadním astronomickém výzkumu. Pozorovací čas AAO se spravedlivě dělí mezi australské a britské pozorovatele, ale přístroje používají i "cizí" pozorovatelé s podobným a nebo velmi zajímavým pozorovacím programem.
 
Dalekohledy
Po svém dokončení se stal hlavní, téměř čtyřmetrový zrcadlový dalekohled AAO, jedním z posledních přístrojů těchto Hlavni dalekohled  AAOparametrů na světě. Jeho kvalitní optika i mechanika a přesné počítačové navádění z něj dělají jeden z nejlepších přístrojů ve své třídě. Sice existuje mnoho různých konfigurací, které mohou hvězdáři používat, valná většina z nich však volí dnes už klasickou CCD kameru a občas se  přístroj používá ke klasicé fotografii. Často se zde také pořizují spektra, z nichž potom "v teple kanceláře" odborníci získávají informace o chemickém složení pozorovaných objektů, jako i o povrchové teplotě, rychlosti putování vesmírem a další cenné údaje. Zajímavou náplní pozorovacího času je také pořízování infračervených snímků oblohy nebo objektů, které jsou příliš studené na to, aby se pohodlněji pozorovaly v jiné části spektra (například mladé hvězdné formace přezářené jiným zdrojem). Technika detekce IR záření vyvinutá na AAO se využívá i na jiných observatořích. Další technické zlepšení, které spatřilo světlo světa na AAO, je speciální optický systém, který umožňuje ve stejném čase detekci až čtyř set slabých hvězd v poli o průměru dvou stupňů.
O stavbě dalekohledu bylo rozhodnuto už v roce 1967 na základě návrhu Australské akademie věd a Královské společnosti. Vlády obou zemí stanovily, že se postaví podobný dalekohled jako je na Kitt Peaku v Americe. Vybralo se dostatečně tmavé místo a stavba mohla začít. Nutno podotknout, že dalším motivem konstrukce velkého dalekohledu v Austrálii bylo i to, že většina velkých světových přístrojů pokrývala pouze severní oblohu a zajímavosti jižní části nebe tak unikaly pozornosti profesionálních astronomů.  Stavbu přístroje platily obě zainteresované země a stejně tak se poté dělili "národní" pozorovatelé o přístrojový čas. Optika vznikla v Británii u firmy Sir Howard Grubb Parsons and Company Limited, montáž a mechanické části pak u japonské Mitsubishi Electric Corporation. Kopuli postavila australská Leighton Constructions Limited a Evans-Deakin Industries Limited. Celá záležitost nakonec přišla na necelých šestnáct milionů australských dolarů. Schmidtova komora
Hvězdárna byla slavnostně otevřena 16. října 1974 "jeho výsostí" princem Charlesem. Vlastní vědecká pozorování začala 28. června 1975.
Druhý velký přístroj AAO je 1,2metrová schmidtova komora uvedená do provozu roku 1973, přičemž součástí AAO je od roku 1988. Schmidtovy komory se vyznačují velkým zorným polem, tato má rozměr snímku 6,6x6,6 stupňů na 356x356 milimetrů (vlastní velikost desky). Hlavní náplní přístroje byla prohlídka jižní oblohy v modré barvě, vůbec první na světě. Během času se pořídil archiv i v jiných filtrech, v současné době probíhá kolekce dat v blízké infračervené barvě ve spolupráci s vědeckým týmem HST. Pozorují se jím i velmi vzdálené kvasary s velkými rudými posuvy.
 
Chcete-li se podívat na některé velmi pěkné obrázky z AAO 3,8 metrového dalekohledu, klikněte zde