Yerkesova hvězdárna
 
Kontaktní adresa: 
Yerkes Observatory  
Williams Bay, Wisconsin, USA  
e-mail: webmaster@astro.uchicago.edu 
HomeP@ge: http://astro.uchicago.edu/Yerkes.html
 
Yerkesova hvězdárna se nachází kousek od průmyslového města Chicaga ve Spojených státech, na břehu Michiganského jezera. Její historie sahá až do roku 1895.
Sponzor Charles Tyson YerkesU zrodu výstavby hvězdárny stál významný astronom George Ellery Hale (1868-1938), pionýr astrofyzikálního výzkumu. Už od mládí byl Hale fascinován astronomií, především pak nejbližší hvězdou -- Sluncem. Jeho dalším zájmem byl vývoj hvězdářských pomůcek, jimiž fotografoval povrch Slunce a další vesmírné objekty. Základního vzdělání se mu dostalo na MIT (Massachusetts Institute of Technology), poté byl přijat jako člen akademické obce nově vzniklé univerzity v Chicagu (University of Chicago).  V roce 1890 se Hale dozvěděl, že na univerzitě v Jižní Karolíně plánují stavbu největšího čočkového dalekoholedu světa o průměru jednoho metru. Stavbou měl být pověřena známá firma Alvan Clark a synové. Karolínská univerzita však nenašla dostatek prostředků na tento velkolepý projekt a od stavby tedy upustila. Toho se ujal Hale spolu s Williamem Rainey Harperem, rektorem chicagské univerzity a sehnali mecenáše -- Charlese Tysona Yerkese, zámožného podnikatele, který souhlasil s finanční účastí na projektu. Rektor William Rainey Harper
 
 
Výběr místa pro stavbu hvězdány
Bylo jasné, že observatoř musí ležet poblíž univerzity, zároveň však dostatečně daleko od poměrně špinavého a rozrůstajícího se Chicaga. John Johnston Jr. daroval univerzitě více než padesát akrů půdy poblíž jezera Michigan, přičemž pozemek ležel docela blízko železnice, takže nebyl problém dostat se poměrně rychle z hvězdárny do ústavu a zpět. Pozorovací podmínky byly docela slušné a stavební práce mohly začít již v roce 1895.
 
 
Výstavba hvězdárny
Warner a Swasey z Clevelandu řešili stavbu montáže metrového refraktoru a kopule s průměrem dvacet sedm metrů, v níž bude umístěn. Postavili také pojízdnou plošinu uvnitř kopule (s průměrem dvacet tři metry), po níž byli dopravováni astronomové k Stavba montaze metroveho dalekohleduokuláru.
Stavba hvězdárny byla dokončena roku 1897. Její tvar vidíte na přiloženém obrazku (foto těsně před dokončením). Kromě hlavní kopule velkého teleskopu byly přistavěny ještě dvě menší, na pomocné a ne tak výkonné přístroje. Budova je velmi zvláštní nejen svým architektonickým řešením, počínaje celkovým tvarem, ale i provedením drobných detailů na stěnách stavby. Ukazuje charakteristický příklad stavitelství v Americe na konci devatenáctého století. (Klikněte zde a uvidíte malou ukázku.)
Na Yerkesově hvězdárně působila celé plejáda známých a předních astrofyziků našeho století. Na přiloženém snímku je mimojiné i Edwin Hubble, jenž na hvězdárně pracoval na své doktorandské práci. Hale a James Keeler byli také u vzniku velmi prestižního, profesionálního astronomického magazínu The Astrophysical Journal. Tento časopis patří i dnes mezi světovou špičku.
 

Osazeni hvezdarny, na snimku je napriklad E.Barnard (vousaty pan uplne vpravo) a E. Hubble
 
 
Přístroje a vybavení
Začněme metrovým reflektorem. Tento přístroj byl od roku 1897 do roku 1909 největším dalekohledem světa, od té doby zůstává "pouze" největším čočkovým detektorem. Lze předpokládat, že už i navěky bude, protože vyrábět velké čočky je nesmírně obtížné a drahé. Jak jsme psali výše, dalekohled je umístěn v téměř třicet metrů velké kopuli a astronomové jsou k okuláru dopravováni na plošině, neboť v případě, že pozorují hvězdu u obzoru, je druhý konec přístroje docela vysoko nad podlahou. Není se co divit, vždyť tubus je přes dvacet metrů dlouhý. Jak píší na domovské stránce této hvězdárny: "Nezapomeňte na měřítka. Tohle je skutečně velký dalekohled!"
Na přiložených snímcích vidíte různé pohledy na interiér kopule. Za zmínku stojí ještě nehoda, která se stala v 6:43 ráno, 29. května roku 1897. Některé z vás možná napadla otázka, zda nehrozí to, že by se podlaha při neopatrné manipulaci nemohla utrhnout a zřítit. Ano mohla. Stalo se to právě tento den, kdy asi hodinu a půl po východu Slunce došlo k pádu podlahy. Při nehodě nebyl naštěstí nikdo zraněn, jelikož všichni pracovali dlouho do noci na adjustaci dalekohledu a ráno tedy ještě vyspávali.
 
 
Malá obrazová galerie největšího refraktoru světa
 
Kliknutím na malý obrázek získáte snímek v plném rozlišení
 
 
Kopule dvou mensich dalekohleduNa Yerkesově observatoři jsou ještě dva zrcadlové dalekohledy -- dvacetipěticentimetrový a šedesáticentimetrový reflektor. První z nich slouží k veřejným pozorováním navštěvníku observatoře a k soukromým pozorováním amatérů i profesionálů. Druhý, je schmidtova komora s velkým zorným polem. Je jasné, že na některé projekty se z časových důvodů vyplatí používat tento přístroj, neboť zabere velký kus nebe (asi desetkrát větší než metrový teleskop) a detekuje velké množství objektů najednou. Pokud odborníky zajímá některý z nich podrobněji, mohou následně použít metrový refraktor. Komora se používá ke studiu těles sluneční soustavy, především k pozorování komet.
 
 
Vědecký program minulosti a současnosti
V přiloženém seznamu jsou vybrány některé důležité práce, jež byly na této hvězdárně za posledních sto let provedeny a publikovány. Mnoho astronomů, kteří zde působili, je nositeli ceny americké astronomické společnosti Catherine Wolf Bruceové udělované za významné astronomické objevy už od roku 1898. Každý rok se výbor společnosti obrací na tři americké ústavy a tři instituce za hranicemi, aby nominovaly své kandidáty na udělení této ceny. V současné době probíhá na Yerkesově observatoři pozorování vlastních pohybů hvězd a pokusy s adaptivní optikou (viz minulé díly seriálu).
 
 
Tento mikrometr pochází z roku 1897. Byl používán na metrovém refraktoru E. Barnardem a G. van Biesbroekem ke studiu těsných dvojhvězd. 
Na základě svých pozorování pak určovali hmotnosti jednotlivých složek těchto hvězdných párů. (Změny v polohách hvězd jsou velmi malé a dějí se velmi dlouho, takže na taková pozorování je potřeba velký dalekohled a notná dávka trpělivosti.)
Spektrograf používaný W. Morganem v období 1937 až 1957. Na základě jeho pozorování byla určena spirální struktura Galaxie (1951). Původní mapa s rozložením hvězd a třemi spirálními rameny je vidět na snímku za přístrojem. 
(To, jak si dnes vědci Mléčnou dráhu představují, si můžete prohlédnout například na brněnské hvězdárně. Je zde umístěna kresba, jak by Galaxie vypadala ze vzdálenosti několika desítek tisíc parseků.)