Jak se změnil náš pohled na Mars po misi Pathfinder?

Vzhledem k tomu, že jsme si v minulých letech trochu lehkomyslně vytvořili představu o vývoji, historii a složení Marsu, jsou data z Pathfinderu a ze současného orbiteru (Mars Observeru) překvapením. Neříkají sice nic o přítomnosti nebo absenci života ale posouvají naše spekulace do oblastí silně diferencované, vyvinuté (a tím i životaschopné) planety.
Předcházející expedice Mariner, Mars a Viking poskytly svědectví o morfologii povrchu, složení atmosféry a regolitu (na dvou místech) i představy o klimatu. Na základě studia meteoritů SNC (a podobném složení plynů v těchto meteoritech a  v analýze Vikingu) jsme si vytvořili představu o tělese slabě diferencovaném a převážně bazaltickém (čedičovém) povrchu. Vývoj tohoto tělesa už měl být dávno skončen až na výjimky ve vulkanických "riftových oblastech", ve kterých měly vznikat čediče. (Ve srovnání s průměrným složením zemské kůry – žulami a granodiority – mají čediče nízké obsahy SiO2, nižší obsahy Al2O3, vyšší FeO, MgO a CaO ). Z analýz SNC meteoritů, které se od ostatních meteoritů liší složením, stářím krystalizace i oxidačním stupněm byly dokonce vytvořeny představy o jádře Marsu a jeho složení.
Analýzy, které poskytl Pathfinder jsou vzájemně velmi podobné, konsistentní a analýzy marsovské půdy se nijak výrazně neliší od analýz marsovských hornin. Hodnoty SiO2 jsou vyšší než bazaltické, také hodnoty pro Al, Fe, Mg, a zejména alkalické elementy (K) se liší. Materiál povrchu Marsu je "geochemicky" podstatně  zralejší a vyvinutější než by se dalo očekávat  na  planetě s jednoduchou diferenciací bazaltickým vulkanismem. Analýzy indikují komplikovanější geochemický proces, který vedl až k andesitovému složení (za poznámku stojí, že zemská kůra má v průměru „andezitové složení). Proto budeme muset (a to velice brzy, a to zřejmě i potichu) přetvořit naše představy o této – a pravděpodobně i jiných planetách. V podmínkách pozemských bychom mluvili o recyklaci materiálu a geochemickém vývoji kůry. V analogii s vývojem pevných hornin je pravděpodobné, že došlo i k výraznější diferenciaci plynného obalu planety.
Poučení o nebezpečí  permanentně zmrzlého povrchu, tedy poučení environmentalistické, u planet, u kterých došlo ke ztrátě atmosféry však zůstává nedotčeno.
Přítomnost mocnějšího magnetického pole, které má původ v kůře, zjištěné Mars Observerem je dalším překvapením. Z předpokládané a Vikingem "doporučené hodnoty" intenzity magnetického pole na povrchu Marsu v řádu 30 nT se hodnota vyšvihla na 300–400 nT. Magnetismus zřejmě pochází z kůry, kde je "zaklet v horninách" z doby jejich krystalizace a zřejmě doby, kdy měl Mars vlastní aktivní magnetické pole. Podobně jako v Zemi dnes pracuje, v minulosti "pracovalo"  na Marsu magnetické dynamo. Naše představy o magnetickém poli Země naznačují, že je k tomu  zapotřebí pohybující se "tekuté kovové jádro". Jádro je v současné době na Marsu nefunkční. Je pravděpodobně utuhlé – zmrzlé.

V souhrnu: máme se co učit, a naše dosavadní představy budeme muset přepracovat.