Pathfinder - prodloužená mise

Sonda Mars Pathfinder i vozítko Sojourner pokračovaly v plné činnosti na povrchu Marsu v rámci tzv. prodloužené mise i během dalších týdnů. Pravidelné oboustranné spojení bylo udržováno až do 83. solu. Poslední úspěšný přenos dat skončil 27. září 1997 v 07.23 UT. Do té doby bylo na Zemi předáno celkem 2,6 Gbitů dat (Giga = miliarda), včetně více než 16000 snímků z Pathfinderu a 550 ze Sojourneru a nejméně 15 kompletních chemických analýz. Tzv. super-panorama, pořízené s velkým rozlišením, bylo dokončeno z 83 %.
Následujícího dne (28. září v 03.15 UT) se spojení již nepodařilo navázat. Na Sagan Memorial Station byly dvě hodiny ráno místního času a mělo jít o přenos ranních meteorologických údajů a snímků předjitřní oblohy. Rovněž další pokus (85. sol, tj. 29. září v 05.30 UT), kdy se technici snažili o to, aby sonda vyslala nosný signál přes směrovanou nebo všesměrovou anténu, se nezdařil. Podobně to dopadlo 30. září v době, kdy na Marsu bylo poledne a sluneční baterie musely poskytovat maximální příkon.
Prvního října byl vyslán povel, aby se na sondě zapojil pomocný vysílač. Po počátečním mlčení se podařilo jeho signál zaznamenat v 08.23 UT a přijímat ho po dobu asi 20 minut, ale při druhém pokusu se sonda již neozvala.
Druhého října se technici pokusili získat z pomocného vysílače digitální data. Signál byl zpočátku registrován, avšak kolem 11.30 místního času se vysílač vypojil, což nasvědčovalo tomu, že počítač má dostatek energie k tomu, aby řídil provoz sondy podle obvyklého režimu. Analýzy komunikačních problémů vedly k předpokladu, že akumulátor, jehož plánovaná životnost byla již trojnásobně překročena, zřejmě přestal spolehlivě fungovat. Proto technici vyslali k sondě sérii povelů pro přepnutí do režimu, v němž se aparatura přímo napájí ze slunečních baterií. Protože se však s Pathfinderem nepodařilo v dalších dnech spojení navázat, nebylo jisté, zda sonda povely přijala a byla schopná na ně reagovat.
Tato situace trvala až do 7. října (91. sol), kdy se stanici DSN u Madridu podařilo radioteleskopem o průměru 34 m zachytit ve 14.21 UT jasný, silný signál hlavního vysílače sondy. Z něho vyplývalo, že povely byly přijaty a Sagan Memorial Station byl v té době stále ještě v provozuschopném stavu. Spojení trvalo asi patnáct minut, avšak od té doby až do konce října se ho nepodařilo znovu obnovit, ačkoliv se o to technici snažili každý den.

Podle poslední analýzy došlo v přístrojovém bloku sondy k výraznému poklesu teploty, nyní nejméně o 20°C nižší, než by měla být (maximálně -30°C odpoledne místního času). To muselo vést ke změně pracovních frekvencí vysílače a možná i ke "zmatení" vnitřních hodin palubního počítače, který už nebyl sychronizován s hodinami v pozemním středisku. Experti proto zkoušeli aktivizovat sondu na různých frekvencích, zkusmo odvozených ze situačních modelů. Intenzívní úsilí o navázání kontaktu skončilo v prvním týdnu listopadu 1997.
Otazníkem zůstával stav vozidla Sojourner. To bylo v době poslední relace zaparkováno poblíž tzv. "Kamenné zahrádky" a naprogramováno tak, aby - pokud nedostane jiné povely - se začalo 91. sol pohybovat směrem k sondě a poté ji pozvolna objelo kolem dokola. Protože je zcela autonomní, je velmi pravděpodobné, že počátkem listopadu dosud fungovalo a jen se marně snažilo s mateřskou sondou navázat spojení.