Sestavuje Ing. Marcel Grün
Zprávy z oběžné dráhy (družice vypuštěné v lednu 1998)
Družice, které během ledna 1998 zanikly nebo přistály.
 
 
 

Zprávy z oběžné dráhy (družice vypuštěné v lednu 1998)
 
7.01. v 02.28 UT startovala z komerčního kosmodromu na Cape Canaveral Spaceport Florida (LC-46) raketa Athena 2, která vynesla sondu Lunar Prospector (1998-01A, SCC 25121) na dráhu k Měsíci. Sonda je typu LM100, stabilizovaná rotací 12 ot/min. Má tvar válce o průměru 1,4 m a výšce 1,3 m o start. hmotnosti 295 kg. Vlastní sonda má hmotnost 65 kg a nese 5 přístrojů (mezi nimiž není kamera): gama spektrometr bude mapovat rozloženi deseti na Měsíci nejrozšířenějších prvků (thorium, draslík, uran, železo, kyslík, křemík, hliník, vápník, magnézium a titan), magnetometr pro měření magnetického pole Měsíce, elektronový reflektometr pro měřeni magnetických vlastností měsíčního povrchu, neutronový spektrometr pro detekci atomů vodíku (hlavním cílem je pátrání po vodním ledu), alfa částicový spektrometr pro monitorování emisí radioaktivních plynů (např. radon a polonium). Kromě toho Dopplerův gravitační experiment umožní zkoumat i vnitřní strukturu Měsíce. Předpokládaná aktivní životnost je 12 až 36 měsíců. Sonda nese rovněž pouzdro pohřební firmy Celestis, obsahující několik gramů ostatků významného selenologa E. Shoemakera.
Athena 2 je novým typem rakety na pevné pohonné látky: 1. stupeň s motorem Thiokol Castor 120 je odvozen z 1. stupně rakety Minuteman Peacekeeper, 2. stupeň je rovněž vybaven motorem Castor 120, 3. stupeň má motor UTC Orbus 21D. Pro vyvedení na parkovací dráhu posloužil speciální pohonný modul Primex OAM (Orbit Adjust Module) s malým tahem, který se poté oddělil od užitečného zatížení. To tvořila sonda a stupeň TLI, jehož motor na pevné pohonné látky Star 37 se po necelém jednom oběhu postaral o vynesení na translunární dráhu. 11.01. v 11.45 UT byla sonda 1. zapojením vlastní hydrazinové pohonné jednotky za 32 min převedena na cirkumlunární dráhu 89,7°, 11,8 h, 71-8500 km. Následujícího dne v 10.58 UT byl proveden 2. motorový manévr, trvající 27 min, během něhož sonda přešla na dráhu s periodou 3,5 h ve výšce 83 - 1870 km s pericentrem nad 30° s. š. a rovinou kolmou na rovinu oběžné dráhy Měsíce kolem Země. Na oba manévry bylo spotřebováno 58 % pohonných látek. 3. zážehem dne 13.01. v 11.27 UT na 27 min byla dosažena nízká dráha ve výšce 92-159 km. Malým manévrem 15.01. byla konečně dosažena pracovní dráha 90,1°, 118 min, 99-100 km, která se však působením měsíčního gravitačního pole brzy změní na 80-120 km. Pro úpravy této dráhy zbývá ještě dost pohonných látek (24,6%, tj. 34 kg hydrazinu. V dalších dnech byly uvedeny do provozu přístroje a data se začala vysílat rychlostí 3600 bit/s.
 
10.01. v 00.32 UT startovala z kosmodromu Cape Canaveral (LC-17B) raketa Delta 7925, která na přechodovou dráhu 23,6°, 655,0 min, 1173-36037 km vynesla telekomunikační geostacionární družici Skynet 4D (1998-002A, SSC 25134) o hmotnosti 1150 kg. je to první z nové série družic britského ministerstva obrany, využívající však starší model ESC koncernu Matra Marconi Space (Stevenage, UK). Definitivní dráha má parametry 4,2°, 1426,8 min, 35559-35648 km.
 
22.10. v 13.00 UT se na izraelském vojenském kosmodromu Palmachim pro závadu 2. stupně nezdařil start rakety Shavit s vojenskou družicí Ofeq 4.
 
23.01. v 02.48.15 UT odstartoval z KSC na Floridě (LC-39A) raketoplán Endeavour F-12/STS-89 (1998-003A, SSC 25143) o start. hmotnosti 2046848 kg poprvé s motory SSME Block 11A (MLP-3, RSRM-64, ET-90) na počáteční dráhu 51,7°, 92,0 min, 359-382 km, později změněnou na 379-385 km. Posádku tvořili: velitel Terrence Wilcutt (3. let), pilot Joe Edwards (1. let), MS-1 James Reilly (1. let), MS-2 Michael Anderson (1. let), MS-3/velitel užitečného zatížení Bonnie Dunbarová (5. let), MS-4 Saližan Šaripov (Rusko, 1. let, v oddílu od 1990) a MS-5 Andy Thomas (2. let). Cílem letu bylo 8. spojení s orbitální stanicí Mir, doprava asi 1500 kg zásob pro posádku a poslední výměna amerického kosmonauta - Thomas vystřídal Davida Wolfa, který se při tomto letu vrátil zpět. V nákladovém prostoru byl kromě stykovacího modulu ODS s pomocným vybavením (1822 kg) především dvojitý modul Spacehab-DM (5860 kg) a čtyři nádrže GAS (Getaway Special): G-141 a G-145 s německými materiálovými experimenty, G-093 University of Michigan pro výzkum dynamiky kapalin a G-432 s čínskými materiálovými experimenty. Na palubě raketoplánu bylo mj. americko-německé biologické pouzdro CEBAS (Closed Equilibrated Biological Aquatic System) s vodními organismy vč. ryb a šneků a dále schránka s muzeální lebkou dinosaura. Endeavour se spojil s Mirem 24.01. ve 20.14 UT.
Následujícího dne se zaměnili Wolf s Thomasem. 25.01. v 16.57 UT se Endeavour oddělil od Miru a před návratem oblétával stanici. K zážehu OMS došlo 31.01 ve 21.28 UT. Přistání se uskutečnilo na dráze č. 15, dotek nastal ve 22.35.09 (oficiální trvání letu: 8 d 19 h 46 min 54 s) o 12 s později dosedlo příďové kolo a v 22.36.19 UTC se raketoplán po dojezdu zastavil.
 
29.01. v 16.33 UT startovala z kosmodromu 5.GIK/Bajkonur (LC-1) raketa Sojuz U, která na počáteční dráhu 51,6°, 88,6 min, 198-202 km vynesla kosmickou loď Sojuz-TM 27 (1998-004A, SSC 25146) o hmotnosti 7120 kg. Posádku tvořili velitel Talgat Musabajev (Kazachstán), palubní inženýr Nikolaj Budarin a francouzský kosmonaut-výzkumník Leopold Eyharts. Let začal krátce po oddělení raketoplánu od Miru, takže na různých oběžných drahách bylo ve třech lodích celkem 13 osob (vyrovnání rekordu). Po dráhových manévrech byla loď navedena na dráhu 51,7°, 92,2 min, 378-385 km a poté se přiblížila k Miru, kde mu na uzlu +X udělala místo nákladní loď Progress-M 37, která se od modulu Kvant oddělila 30.01. ve 12.53 UT. Sojuz-TM 27 se ke stanici připojil 31.01. v 17.54 UT.
Poté, co odletí Sojuz-TM 26 od uzlu -X, přeparkuje sem loď TM 27 a Progress se opět připojí k uzlu +X, při čemž bude ověřován setkávací systém TORU.
 
29.01. v 18.37 UT startovala z kosmodromu Cape Canaveral (SLC-36) raketa Atlas 2A (výr. č. AC-109), která na neoznámenou eliptickou dráhu se sklonem 63° uvedla tajnou vojenskou družici USA 137 pravděpodobně typu CAPRICORN (1998-005A, SSC 25148) pro National Reconnaissance Office. Předpokládá se, že by mohla být novou generací komunikačních satelitů SDS pro přenos obrazových dat ze špionážních družic, vybavenou rovněž infračervenými čidly pro varování před startem balistických raket nebo systémem pro elektronickou špionáž. Podle jiných pramenů by mohlo jít o výstražnou družici typu COBRA BRASS.
 
 
 
 
 
 
Družice, které během ledna 1998 zanikly nebo přistály.
 
Na tomto místě přinášíme pravidelný aktualizovaný registr těles, která již nejsou na oběžné dráze kolem Země -- ať z důvodu zániku v horních vrstvách atmosféry, nebo z důvodu přistání. Údaje o nefunkčních tělesech (posledních stupních, úlomcích apod.) neuvádíme.

mezinárodní     název                       SSC     stát             start              zánik
označení

1963-014DT   Westford Needles   18999  US               09.05.63     07.01.98
1998-003A Endeavour                   25143  US               23.01.98     31.01.98