48. číslo, pondělí 30. března 1998 21:30


 

 

Obsah zpráv:
Záblesky ze souhvězdí Iridia
Skleněné oči světa: Radioteleskop v Arecibu
Nové hmotnosti starých planetek
Podívejte se na Slunce
Kdy poletí nad Prahou Mir?

Rubriky:
Názory: Miloslav Vondráček, Pojmenování planetek
Čtivo: J. Grygar, Cena Kalinga 1996

Zvláštní příloha:
Za úplným zatměním Slunce
Žeň objevů 1995, 1996, 1997 (J. Grygar)
Dobrý den, sousede (J. Dušek, M. Eliáš, P. Gabzdyl)
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš, Z. Pokorný)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
Zprávy z kosmonautiky (M. Grün)
Fyzika hvězd (Z. Mikulášek)
 
 
 
 
 
Model satelitni site IridiumZáblesky ze souhvězdí Iridia
 
V roce 1804 oddělil anglický chemik Smithson Tennant po rozpuštění platiny v lučavce královské prvek, jehož sloučeniny hrály duhovými barvami. Podle řeckého slova iris (duha) dostal název Iridium. Známý je především tím, že ze slitiny 90 procent platiny a 10 procent iridia je vyroben prototyp metru, uložený v Paříži.
Jelikož jádro tohoto prvku obklopuje 77 elektronů, vybrala firma Motorola jeho jméno za označení plánované sítě 77 umělých družic na šesti různých polárních dráhách, které umožní spojení prostřednictvím mobilních telefonů (za cenu dva až tři tisíce amerických dolarů) z libovolného místa planety. Později byl projekt omezen na 66 satelitů, nicméně jméno na prvek Dysprosium změněno již nebylo... V současnosti byly na oběžnou dráhu uvedeny tři čtvrtiny všech plánovaných satelitů a komunikační síť již z části funguje. "Iridiové družice" tak začaly vážně ohrožovat pozemskou astronomii.
Zásadní problém, kdy málem zlikvidovaly jedno z nejdůležitějších pozorovacích oken radioastronomů, byl naštěstí před několika týdny zažehnán. Tyto družice totiž pracují na frekvenci v rozmezí od 1616 do 1626,5 megahertzu. Na frekvenci 1612 megahertzů se přitom pozoruje emise hydroxylu, molekuly složené z jednoho atomu vodíku a jednoho atomu kyslíku. Její pozorování má velký význam při studiu mezihvězdných mračen a chladných hvězd. Síť družic je přitom sestavena tak, aby kdekoli na světě byla nad obzorem alespoň jedna z nich... Naštěstí 18. března tohoto roku došlo k dohodě mezi společností Motorola a National Astronomy and Ionosphere Center, která provozuje největší radioteleskop na světě Arecibo na astrově Portoriko. Podle smlouvy budou mít astronomové k dispozici každý den devět hodin nerušeného pozorovacího času...
Satelity sítě Iridium se však projevují nejen na radiových vlnách. Družice se pohybují ve výšce 780 kilometrů nad zemským povrchem a tak vzhledem ke své velikosti mají jasnost asi 6 magnitud. Nejsou tudíž viditelné bez dalekohledu. Jak se ale ukazuje, mohou se na několik sekund zjasnit natolik, že se po Měsíci stávají nejjasnějšími objekty na obloze. Jejich záblesky mají hvězdnou velikost až -8 magnitudy a jsou tudíž viditelné i ve dne! Co je jejich příčinou?
Iridiové satelity mají výšku asi čtyři metry a jejich trojúhelníková základna má plochu zhruba jeden metr čtvereční. Ve spodní polovině mají sondy umístěny tři diagonální antény s plochou 1,6 m2, které jsou pokryty (kvůli tepelné izolaci) vysoceodrazivým teflonem. "Tělo" sondy je zpravidla orientováno směrem k Zemi, antény jsou tudíž skloněny pod úhlem asi 40 stupňů. Na pár okamžiků, při vhodném postavení pozorovatele, sondy a Slunce, tak mohou fungovat jako skvělá zrcadla házející na Zemi velmi jasná "prasátka".
 

Jeden z prvních zaznamenaných záblesků satelitu číslo 12 sítě Iridium pozorovaný 20. září 1997 v 19.10.23 světového času, který dosáhl -8 magnitudy v oblasti na rozhraní Labutě, Ještěrky a Pegase. Expozice asi jedna minuta na film Fujichrome 400 ASA objektivem f/1,7. Přístroj mířil do zenitu, satelit se pohyboval zleva doprava. Jeho původní jasnost se pohybovala kolem 0. velikosti a záblesk byl tak veliký, že se objevil i odraz na optice v pravé části snímku. Autor Chris Dorreman.  
   
   
 
 
Zachytit tyto záblesky není vůbec jednoduché a vyžaduje to určité štěstí. První "prasátka" však byla pozorována již v polovině loňského roku, kdy ještě nikdo nevěděl o tom, jak mohou být jasná. V srpnu 1997 američtí pozorovatelé přinesli zprávy o zjasnění na -1 magnitudy. Brzy poté evropští amatéři spatřili záblesky, které se v maximu vyrovnaly Venuši (-4 mag), a později ještě jasnější s hvězdnou velikostí -8 mag. Byly též pořízeny první snímky. Dvanáctého října 1997 se nakonec Bram Dorreman stal první známým člověkem, který viděl umělou družici i ve dne!
Pozorovat tyto unikátní záblesky, které však určitě značně znepříjemní život astronomům, můžete i vy. Na Internetu již existuje několik služeb, kde si můžete pro své pozorovací stanoviště nechat spočítat předpověď jejich viditelnosti. Jednu takovou nabízí například German Space Operations Centre v Mnichově. Upozorňujeme ale, že je nutné zadat polohu vašeho místa s přesností nejméně na deset kilometrů.
 
-- jd --
obsah
 

Skleněné oči světa: Radioteleskop v Arecibu
 
I na stránkách IAN jste už o tomhle přístroji několikrát četli. Není snad nutné zdůrazňovat, že dnešní díl seriálu Skleněné oči světa by se měl jmenovat spíše hliníkové oko světa -- určitě je to však oko největší. Dalekohled v Arecibu, kterým pozorují astronomové výhradně v radiové oblasti elektromagnetického vlnění, slouží krom výzkumu vzdáleného vesmíru také ke studiu zemské atmosféry a hlednání cizích civilizací.
 
-- rkn --
obsah
 
 
Nové hmotnosti starých planetek
 
Ceres -- první a největší známá planetka -- je nyní poněkud méně hmotná, než jsme dosud mysleli, zatímco Pallas -- v pořadí druhý asteroid -- je těžší. Tyto drobné změny jsou jedním z výsledků studie Jamese Hiltona z U.S. Naval Observatory.
James Hilton na základě 59 258 optických měření a dvou radarových pozorování sestavil nové dráhové elementy pro patnáct největších planetek. Součástí se staly i nové odhady hmotnosti trojice Ceres, Pallas a Vesta. Z jejich gravitačního vlivu na ostatní asteroidy zjistil, že hmotnost planetky Cerery je 1,18 procent hmotnosti Měsíce, Pallas 0,43 % Měsíce a Vesty 0,41 % Měsíce. Ceres se tak jeví o něco lehčí, než se doposud předpokládalo, zatímco hmotnost Pallas mírně vzrostla. Jelikož jsou též známy velikosti těchto těles, vychází hustota Cerery na 2,0 gramu na krychlový centimetr, Pallas 4,2 g.cm-3 a Vesty 3,9 g.cm-3. Přesné hodnoty spolu s dalšími charakteristikami najdete v přiložené tabulce.
 
-- jd --
 
. Ceres Pallas Vesta
rok objevu 1801 1802 1807
objevitel Piazzi Olbers Olbers
střední průměr 479,6±2,4 x 466,3±4,5 km 570±22 x 525±4 x 482±15 km 265±5 km
hmotnost 4,35±0,05 x 10-10 Slunce 1,60±0,04 x 10-10 Slunce 1,52±0,09 x 10-10 Slunce
hustota 1,98±0,03 g.cm-3 4,2±0,2 g.cm-3 3,8±0,3 g.cm-3
obsah
 
Planetka Vesta je natolik veliká, že na jejím povrchu dokázal Hubblův kosmický dalekohled rozlišit i některé nejvýraznější detaily. Obě mapy byly sestaveny na základě pozorování mezi 28. listopadem a 1. prosincem 1994 přístrojem Wide Field Planetary Camera-2. Jedná se o oblast kolem rovníku mezi šířkou 16 stupňů jižně a 48 stupňů severně. Planetka se kolem své osy otočí za 5,34 hodiny.  
Horní mapa ukazuje různé světlé a tmavé oblasti, které byly formovány lávovovými výlevy či srážkami s jinými velkými planetkami. Velký kruhový útvar má jméno "Olbers" a nese jméno po H. W. Olbersovi, který Vestu roku 1807 objevil. Kompozice byla pořízena v modrém světle. Spodní mapa popisuje chemické složení povrchu. Ukazuje, že je Vesta pokryta dvěma typy povrchů. Interpretace je taková, že červeně zbarvená oblast byla formována pády velkých těles, při kterých byly odkryty podpovrchové části planetky.  Žluto-zelené oblasti pak tvoří původní kůra planetky. Tato mapa byla sestavena na základě snímků v modré, oranžové, červené a infračervené části spektra. Foto Ben Zellner (Georgia Southern University) a NASA.
 
 
 
Podívejte se na Slunce
 
Po několikaletém období relativního půstu, kdy se na slunečním povrchu jen tu a tam objevila nějaká skvrnka, začíná opět aktivita naši nejbližší hvězdy růst. V těchto dnech se můžete podívat na velkou sluneční skvrnu -- její průměr je zhruba pět průměrů Země, která je viditelná i při pohledu bez dalekohledu. Samozřejmě s příslušnými filtry (např. vnitřku pětipalcové diskety). Určitě se na ni podívejte -- mějte však na paměti, že i krátký pohled na oslnivý sluneční disk může být bez ochranných pomůcek velmi nebezpečný!
Kdyby vám počasí náhodou nepřálo, můžete se alespoň pokochat přiloženou sekvencí pořízenou mezi 27. a 30. březnem družicí SOHO, na které je jednak názorně vidět putování rozsáhlé skupiny po slunečním disku, jednak její pomalý vývoj.
 
-- jd --
obsah
 Změny polohy nápadné skupiny slunečních skvrn mezi 27. a 30. březnem:
27. 3.
28. 3.
29. 3.
30. 3.
 
 
 
Foto NASAKdy poletí nad Prahou Mir?
 
V níže uvedené tabulce najdete předpovědi přeletů kosmické stanice Mir (v letním čase). Vzhledem k malosti České republiky však platí, v rámci tolerance minut a stupňů, pro celé území státu. Uveden je okamžik začátku letu (čas, výška ve stupních a azimut -- W - západ, E - východ, S - jih, N - sever), maximální dosažená výška a konec letu, kdy stanice zmizí za obzorem, či častěji v zemském stínu. Mir bude mít podobu hvězdy nulté velikosti (takovou jasnost má např. Vega z Lyry, Arkur z Pastýře, Prokyon z Malého psa), která se bude pomalu pohybovat noční oblohou. Předpovědi pro své pozorovací stanoviště získáte na stránkách http://www.gsoc.dlr.de/satvis/.
 
-- jd --
obsah
datum začátek letu maximální výška konec letu
čas výška azimut čas výška azimut čas výška azimut
30. 3. 20:15:15 10 SE 20:15:51 10 SE 20:16:27 10 SE
30. 3. 21:48:08 10 SW 21:48:39 14 SW 21:48:39 14 SW
31. 3. 20:48:02 10 SW 20:50:46 27 SE 20:51:21 25 SE
31. 3. 22:23:19 10 22:23:32 11 22:23:32 11
1. 4. 21:22:47 10 SW 21:25:52 66 21:25:58 65 SE
2. 4. 20:22:26 10 SW 20:25:21 39 SE 20:28:12 11
2. 4. 21:58:04 10 22:00:21 44 22:00:21 44
3. 4. 20:57:25 10 21:00:33 85 21:02:25 22
3. 4. 22:33:28 10 22:34:32 19 22:34:32 19
4. 4. 21:32:45 10 21:35:52 64 21:36:28 49 NE
5. 4. 20:32:02 10 20:35:10 79 20:38:17 10
5. 4. 22:08:05 10 22:10:25 44 NW 22:10:25 44 NW
6. 4. 21:07:21 10 21:10:28 62 21:12:10 24
6. 4. 22:43:20 10 22:44:17 18 22:44:17 18
7. 4. 21:42:38 10 21:45:46 75 21:45:58 70 NE
8. 4. 20:41:52 10 20:44:59 63 20:47:38 13
8. 4. 22:17:50 10 22:19:44 32 22:19:44 32

Instantní astronomické noviny vycházejí, pokud nám to naše linka dovolí, každé pondělí a čtvrtek do 18. hodiny. V případě nutnosti i častěji. Archivujeme vždy posledních deset čísel. Redakce: Jiří Dušek (jd, dj), Rudolf Novák (rkn), Zdeněk Pokorný (zp), Jiří Grygar (jg), Marcel Grün (mg), Tomáš Gráf (tg) a Pavel Gabzdyl (pg). Vzkaz redakci můžete zaslat na tuto adresu ibt@sci.muni.cz.