44. číslo, pondělí 16. března 1998 20:30


 

 

Obsah zpráv:
Škoda, srážka se nekoná
Potenciálně nebezpečný asteroid pozorován na Kleti
Vesmírné nebezpečí -- mediální sláva
Ještě k supernově 1998S
Seznamte se s naším sousedem
Nové skleněné oči: Anglo-australská observatoř
Objeven nejvzdálenější objekt
Kdy poletí Mir nad Brnem?

Rubriky:
Názory: Rozhovor s Z. Mikuláškem, Člověk je myslící prach supernov
Čtivo: Z. Pokorný, Zkáza přichází z kosmu
 

Zvláštní příloha:
Za úplným zatměním Slunce
Žeň objevů 1995, 1996, 1997 (J. Grygar)
Dobrý den, sousede (J. Dušek, M. Eliáš, P. Gabzdyl)
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš, Z. Pokorný)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
Zprávy z kosmonautiky (M. Grün)
Fyzika hvězd (Z. Mikulášek)
 
 
 
Škoda, srážka se nekoná
 
Zpráva o těsném setkání planetky 1997 XF11 se Zemí, která je uvedena na následujících řádcích, vznikla ve čtvrtek 12. března. Mezitím se ale podařilo dráhu tělesa podstatně zpřesnit. Planetka byla totiž dodatečně nalezena na fotografii pořízené na observatoři Mt. Palomar v roce 1990. Nový výpočet ukázal, že v roce 2028 proletí v bezpečné vzdálenosti téměř jeden milion kilometrů a srážka se Zemí je tedy zcela vyloučena. Z tohoto úhlu pohledu berte i následující článek.
 
Dvanáctého března vydaly tiskové agentury zprávu o možné srážce planetky se Zemí v roce 2028. Na rozdíl od řady podobných senzačních oznámení v minulosti, tato zpráva nevznikla nepochopením či zkreslením vyjádření astronomů. Dvacátéhošestého října 2028 se skutečně planetka o průměru jeden až dva kilometry přiblíží k Zemi na vzdálenost menší než Měsíc a v současné době nelze ani vyloučit srážku se Zemí (již se tak stalo -- pozn. redakce). Vzhledem k poměrně značnému rozměru planetky by taková srážka měla katastrofální následky. Lze však předpokládat, že ještě před tím by lidé dokázali dráhu planetky vychýlit a srážce zabránit. Jim Scotti (foto AP)
Nebezpečnou planetku objevil astronom Jim Scotti na hvězdárně Kitt Peak v Arizoně 6. prosince loňského roku. Planetka dostala předběžné označení 1997 XF11, definitivní jméno jí bude možné přidělit teprve až její dráha bude známa dostatečně přesně. K tomu bude zapotřebí několika let pozorování. Již brzy po objevu však bylo jasné, že planetku je třeba zařadit na seznam potenciálně nebezpečných objektů. K těm se počítají planetky větší než sto metrů, jejichž dráha se přibližuje k dráze Země na méně než sedm milionů kilometrů. V současné době je známo 108 takových planetek.
Jak přibývala pozorování ze světa, astronom Brian Marsden ve středisku planetek Mezinárodní astronomické unie zpřesňoval dráhu a po zahrnutí pozorování ze začátku března s údivem zjistil, že 26. října 2028 by planetka měla prolétnout ve vzdálenosti z astronomického hlediska nepatrné: pouhých 50 tisíc kilometrů od středu Země. Chyba tohoto údaje je ovšem v současné době více než 200 tisíc kilometrů. Znamená to, že ve skutečnosti může planetka proletět jen o málo blíže Zemi než je Měsíc (384 tisíc kilometrů), nelze však ani vyloučit srážku se Zemí. Země se svým poloměrem 6400 km je však malým terčem a pravděpodobnost srážky lze nyní odhadnout na pouhých 0,1 procenta. Dráha planetky bude samozřejmě v průběhu dalších let zpřesňována. V současné době se planetka 1997 XF11 nachází 250 milionů kilometrů od Země a je pozorovatelná jen velkými dalekohledy. Obíhá kolem Slunce po elipse s periodou 1,7 roku. Lépe pozorovatelná bude opět v letech 2000 a 2002. Nelze ani vyloučit, že  bude dodatečně nalezena na archivních fotografiích některé světové observatoře, což by výrazně přispělo ke zpřesnění dráhy (tak se vzápětí stalo -- pozn. redakce). Animace The University of Washington and the Astrophysical Research Consortium
Třebaže ke srážce nedojde, samotné těsné přiblížení k Zemi je unikátní. K dosud nejtěsnějšímu pozorovanému přiblížení planetky k Zemi došlo 9. prosince 1994, kdy planetka 1994 XM11 prolétla ve vzdálenosti 100 tisíc kilometrů. To však byla velmi malá planetka nebo spíš velký meteoroid o průměru asi deset metrů. Každý rok se srazí několik meteoroidů o průměru několika metrů se Zemí aniž způsobí výraznější stopy na povrchu a aniž bychom si jich předtím všimli v kosmickém prostoru. Planetka 1997 XM11, soudě podle její viditelnosti na velkou vzdálenost, má však průměr jeden až dva kilometry. Dosud nejbližší průlet kilometrového tělesa byl zaznamenán 30. října 1937, kdy planetka Hermes minula Zemi o 700 tisíc kilometrů. 29. září 2004 se přiblíží čtyřkilometrová planetka Toutatis na vzdálenost 1,5 milionu kilometrů a to je zároveň nejtěsnější  předpovězené přiblížení do roku 2030 kromě planetky 1997 XM11.
Astronomové již delší dobu varovali před možností srážky s kosmickým tělesem a upozorňovali na nutnost objevit všechny potenciálně nebezpečné planetky s dostatečným předstihem. Zároveň si ovšem uvědomovali, že pravděpodobnost srážky s kilometrovým tělesem je velmi malá. Průměrný interval mezi srážkami je odhadován na desítky milionů let. Před dvěma miliony let dopadla kilometrová planetka do Tichého oceánu. Tím větším překvapením je, že nyní stojíme v horizontu poloviny lidského života před těsným přiblížením další velké planetky. Nedávno byl přitom zrušen bez náhrady program pozorování planetek v Austrálii a výzkumu těchto těles se nyní věnuje jen několik observatoří na světě. Česká republika si v tomto oboru vede velmi dobře díky hvězdárnám na Kleti a v Ondřejově. Obě pracoviště ovšem disponují poměrně malými dalekohledy.
 

Astronom Jim Scotti objevil satelit 1997 XF11 na sérii snímků pořízených 6. prosince 1997  dalekohledem Spacewatch (průměr 0,9 m) na arizonském vrcholu Kitt Peak. Dvojice přiložených obrázků zachycuje změnu polohy planetky vůči vzdáleným hvězdám (vyznačena šipkou) s odstupem třicet minut. Foto Spacewatch project.
 
Kdyby ke srážce přece jen došlo, měla katastrofální následky pro lidskou civilizaci. Proti tak velkým tělesům nás atmosféra nechrání. Planetku si lze představit jako ohromný balvan nepravidelného tvaru. Dopadla by rychlostí větší než deset kilometrů za sekundu a uvolnila by přitom energii nejméně milionkrát větší než měla hirošimská atomová bomba. Třebaže by nedošlo k radiaktivnímu zamoření, následky by byly kruté. Při dopadu do oceánu by se vytvořila ohromná vlna tsunami a všechna pobřežní města by byla zničena. Při dopadu na pevninu by se vytvořil kráter o průměru nejméně dvacet kilometrů a mnohem větší oblast by byla zasypána vyvrženým materiálem a sežehnuta zářením. V obou případech by bylo do atmosféry vyvrženo velké množství prachu či vody, které by tam vydrželo řadu měsíců a rozšířilo se nad celou Zemi. Přísun slunečního záření na zemský povrch by byl značně omezen a teplota by výrazně klesla. Miliony lidí by srážku s planetkou zaplatily životem.
Naštěstí objev planetky třicet let předem dává šanci se bránit. Není sice v lidských silách planetku zničit, ale dobře načasovaný jaderný výbuch v její těsné blízkosti by dokázal její dráhu změnit tak, aby Zemi minula. S technologií příštích desetiletí by to s největší pravděpodobností bylo možné. Zvláště pokud by se lidé dokázali za tímto cílem sjednotit.
 
Jiří Borovička
 
K animaci: Pohyb planetky 1997 XF11 zachycuje šest snímků zhotovených 11. března 1998 během půl hodiny astronomkou B. Rodgers s dalekohledem Astrophysical Research Consortium o průměru tři a půl metru. Asteroid byl v té době asi milionkrát slabší než nejslabší hvězdy viditelné bez dalekohledu.
 
obsah
 
Potenciálně nebezpečný asteroid 1997 XF11 pozorován na Kleti 

Asteroid 1997 XF11 se podle posledních propočtů dráhy nesrazí 26. října 2028 s naší Zemí, ale mine nás přibližně o 950 tisíc kilometrů (IAUC č. 6839). Dle centra Mezinárodní astronomické unie pro sledování planetek (Minor Planet Center, Cambridge, Mass., USA) se i tak jedná o zatím nejtěsnější předpovězené přiblížení známého asteroidu k Zemi. Takže místo srážky alespoň obrázek: 
Planetka 1997XF11 (Foto Hvezdarna Klet, C. Budejovice)V České republice první snímek asteroidu 1997 XF11 pořídili astronomové na Observatoři Kleť o vánocích v noci z 26. na 27. prosince 1997. Ačkoliv na snímku, který lze v plném rozlišení nalézt na WWW adrese naší hvězdárny, se jeví jako nenápadný světlý bod, ve skutečnosti má rozměr 1,5 kilometru. Asteroid byl dále na Kleti sledován 17. ledna a 3. února 1998. Změřené přesné polohy asteroidu byly publikovány v mezinárodním časopise Minor Planet Circulars a přispěly k výpočtu dráhy uvedeného tělesa sluneční soustavy. Tato měření byla pořízena v rámci výzkumného projektu Observatoře Kleť (na němž se podílejí astronomové Jana Tichá,  Miloš Tichý a Zdeněk Moravec), jehož součástí  je měření přesných poloh a upřesňování drah potenciálně nebezpečných asteroidů přibližujících se k Zemi.  
  

13. března 1998, Hvězdárna Kleť, České Budějovice (M.Tichý)
 
obsah
 
 
Repro IANVesmírné nebezpečí -- mediální sláva
 
O planetky či komety, které znenadání přiletí z vesmírného prostoru, aby zpustošily Zemi, mají zájem nejen profesionální astronomové. V souvislosti s tělesem 1997 XF11 musí být na vrcholu blaha producenti dvou letošních velkofilmů Drtivý dopad a Armageddon. Obsahem obou snímků je totiž boj lidstva s planetkou (kometou), která se má srazit s naší planetou. Zatímco v případě Armageddonu se bude jednat pouze o akční zábavu (svědčí o tom obsazení hlavní role Bruce Willisem), Drtivý dopad by snad mohl brát ohled i na realitu. První by měl mít premiéru v českých kinech začátkem října, druhý již koncem května. Nechme se tedy překvapit.
Na českém knižním trhu se také setkáte s knihou Dr. Zdeňka Pokorného -- Zkáza přichází z kosmu. (K dostání je například na brněnské hvězdárně.) Zavede vás na konferenci s tématem "Nebezpečí střetu Země s kosmickými tělesy", která je narušena čerstvým objevem planetky-kamikadze. V útlé publikaci, kterou v roce 1996 vydalo nakladatelství Rovnost, jsou vcelku srozumitelně popsána veškerá rizika, která s sebou taková setkání přinášejí, vč. nejistot předpovědí a "mediálního šílenství", tak podobnému minulému týdnu a planetce 1997 XF11. To ostatně můžete sami posoudit na ukázce, kterou najdete v rubrice Čtivo.
 
-- jd --
obsah
 
 
Ještě k supernově 1998S
 
V minulém čísle Instantních astronomických novin jsme vás informovali o objevu supernovy v galaxii NGC 3877 standardně označené SN 1998S. Dnes bychom si mohli povědět několik technických informací, které jsme minule taktně zamlčeli. Predchudce a samotna supernova 1987A v LMC
Supernova byla objevena třetího března na Beijing Astronomical Observatory (BAO) Zhou Wanem jako hvězda přibližně patnácté velikosti. CCD snímek, který nový objekt galaxie odhalil, byl pořízen na šedesáticentimetrovém zrcadlovém dalekohledu bez použití standardních fotometrických filtrů. Potvrzení, které přišlo z Katzmanova automatického dalekohledu (Lick Supernova Survey) ukázalo, že hvězda se za necelý den po objevu zjasnila na třináct a půl magnitudy. Ze snímku byla také určena předběžná poloha přibližně šestnáct úhlových vteřin západně a čtyřicet šest vteřin jižně od jádra galaxie. Filipenko a Moran (University of California, Berkeley) pořídili spektra s velmi vysokým rozlišením ešeletovým spektrogramem a přítomnost široké čáry Ha zařadila supernovu do typ II.
Takové dělení supernov je prováděno na základě vzhledu spekter: Typ II (dva) znamená, že jde o osamocenou hvězdu, která byla vzhledem ke své vysoké hmotnosti nad deset Sluncí odsouzena k dramatickému explozivnímu konci. Porovnáte-li na A takto to knoci... Zbytek po supernove v Labutisnímku jasnost supernovy a jádra mateřské galaxie, velký rozdíl nenajdete. Uvědomte si však, jak propastně se liší v hmotnostech i zářivých výkonech -- jádra galaxií mohou "vážit" až miliony Sluncí. Uvolněná energie při výbuchu je tedy skutečně obrovská.
Supernovy typu I (jedna) jsou vidět díky rychle proběhnuvší termojaderné reakci látky ukládající se na bílém trpaslíku. Tedy tento typ najdeme výhradně v těsných hvězdných párech, kde proudí látka z jedné hvězdy na druhou. Další podtřídy, označované písmeny a, b,...  znamenají "drobné niance" jednotlivých spekter. Typ Ia se vynačuje přítomností spektrální čáry křemíku (Si II) na vlnové délce 615 nanometrů, typ Ib pak ukazuje silné čáry helia, zatímco u typu Ic tyto čáry chybí.
Vraťme se však k SN 1998S. Aby byly předkládané informace skutečně kompletní, nezbývá než dodat, že těsně před ohlášením jejího objevu naexponoval supernovu také K. Kawakami a odhadl její hvězdnou velikost na přibližně šestnáct magnitud. Jednalo se ale o snímek "předobjevový", identifikace byla proveden zpětnou analýzou snímku na základě původního objevu.
Ptáte-li se, jestli má dnes smysl pozorovat takto jasné supernovy, tak vězte, že pravděpodobně nikoli. Existují sice důvody, proč tak činit (například můžete data poslat do Sternberg Astronomical Institute, kde archivují a kompilují všechna došlá pozorování), ale přímý "vědecký" přínos čekat zřejmě nemůžete.
 
-- rkn --
(Podle cirkulářů IAU)
 
SN 1998S (P. Cagas, M. Kolarik)
Supernova 1998S zachycená Pavlem Cagašem a Martinem Kolaříkem (Zlínská astronomická společnost) 15. března 1998 (21.40-22.00 SEČ). Kamera: TC245 (378 x 242 bodu), Dalekohled: newton 270/2150, hvězdárna Zlín, Úhlová velikost snímku: cca 10' x 7', Expozice: 8 min (4x2min). 
obsah
 
 
Seznamte se s naším sousedem
(Dříve než jej sníme)
 
Naše Galaxie byla napadena jinou galaxií. Bát se však nemusíme, máme skvělou váhovou převahu. Časem ji dokonce zřejmě zcela pohltíme -- náš mateřský ostrov je totiž kanibalem.
V roce 1994 studovala trojice astronomů Rodrigo A. Ibata, Gerard Gilmore a Michale J. Irwin červené hvězdy ve směru ke středu naší Galaxie, v souhvězdí Střelce. Spektroskopická pozorování přitom ukázala, že několik desítek z nich se nezúčastní -- na rozdíl od ostatních -- rotace v rovině kolem centra Galaxie, nýbrž se pohybují jiným směrem, prakticky kolmo k této rovině. Všechny tyto hvězdy se také nacházely asi osmdesát tisíc světelných let daleko.
Tak byla objevena malá eliptická galaxie, průvodce té naší, která se nachází na opačné straně než Slunce. Jelikož se promítá do souhvězdí Střelce, je označována jako Trpasličí eliptická galaxie ve Střelci.Fotomontaz Johns Hopkins University
Dnes, čtyři roky od objevu, jsme již chytřejší a víme o ní mnohé. Je sice jen desetkrát menší než naše Galaxie, ale stokrát lehčí. Její minimální hmotnost se odhaduje na pouhou miliardu Sluncí. Ke středu Mléčné dráhy má asi padesát tisíc světelných let daleko, k Zemi ještě o třicet tisíc světelných let více. Je tedy spolehlivě schována za neprůhlednými oblaky mezihvězdného plynu a prachu, které se nacházejí podél galaktické roviny. Obrázek o její podobě si můžete udělat na základě snímku Mléčné dráhy ve Střelci, kde je její poloha vyznačena šedou plochou.
Jak už název napovídá, má v prostoru eliptický tvar s poměrem stran 3:1:1. Její hlavní osa je asi třicet tisíc světelných let dlouhá a je přibližně kolmá na rovinu Mléčné dráhy. Na nebi tak zabírá oblast o velikosti 20x10 stupňů.
Trpasličí eliptická galaxie ve Střelci je jedním z devíti známých průvodců Galaxie. Stejně jako oni se pohybuje kolem společného těžiště. Jeden oblet ji trvá asi miliardu let a odhaduje se, že nás dosud oběhla asi desetkrát. Při každém přiblížení je však pod drtivým vlivem gravitační síly našeho hvězdného ostrova. Při každém průletu rovinou Mléčné dráhy je očesána o ohromné množství hvězd, celých hvězdokup i mezihvězdných objektů. Pokaždé trochu zhubne. Časem se tedy zcela rozplyne.
Tento proces má však pro naší Galaxii velký význam. Je pravděpodobné, že právě takové trpasličí galaxie obohacují okolní prostor -- kulovou oblast kolem disku Mléčné dráhy, tzv. halo -- o jednotlivé hvězdy. Dokonce někteří astronomové předpokládají, že drtivá většina všech hvězd v halu představuje jakési fragmenty zaniklých bývalých průvodců.
 
Nejvíce hvězd v Galaxii leží v tzv. galaktickém disku. Objekty, které do něj patří se pohybují po téměř kruhových dráhách jen málo skloněných vůči rovině, se středem v centru Galaxie. Patří sem mladé hvězdy (např. Slunce). Disk obklopuje řídší kulová složka, kam naopak patří velmi staré hvězdy (např. členky kulových hvězdokup). Koncentrují se směrem ke středu Galaxie, ale pohybují se po nahodilých dráhách, tzv. banánových křivkách. Na schematu je vyznačena jednak současná poloha Trpasličí eliptické galaxie ve Střelci, jednak její dráha v intervalu jedné miliardy let. Jedná se o pohled z boku -- zakreslen je tedy průměr do roviny procházející Sluncem kolmo na rovinu Galaxie. Poloha Slunce je vyznačena zeleným puntíkem.
 
Pocházet by od nich mohly kulové hvězdokupy, jež také patří do hala. S Trpasličí eliptickou galaxií ve Střelci k nám například pravděpodobně přichází známá kulová hvězdokupa M 54 (a některé další slabší). S velkou pravděpodobností totiž k této galaxii patří -- má stejnou vzdálenost a pohybuje se podobným směrem. V některých případech se také předpokládá, že kulové hvězdokupy nejsou ničím jiným než hustými jádry "očesaných" trpasličích galaxií.
Galaxie ve Střelci je dosud nejbližší známý průvodce Mléčné dráhy. Slovíčko dosud je podstatné. Eliptický trpaslík byl totiž objeven náhodou a je tedy pravděpodobné, že podobných společníků existuje ještě několik. Pouze čekají na své náhodné nálezce. Bát se jich ale nemusíme. Naše Galaxie je totiž časem zcela pohltí.
 
-- jd --
(Podle The Astronomical Journal 2/1997)
obsah
 
 
Nové skleněné oči: Anglo-australská observatoř
 
Po více než dvacet let je tato stanice, sloužící australské a britské astronomické komunitě, jednou z nejdůležitějších profesionálních hvězdáren na světě. K výzkumu se zde používají především dva velké dalekohledy -- 3,9metrový přístroj na Siding Spring Observatory a 1,2metrová britská schmidtova komora u Coonabarabranu. Hlavním programem je studium středu Mléčné dráhy a nedalekých, na jižní obloze situovaných Magellanových oblaků. Celkem je v rámci AAO zaměstnáno přibližně šedesát stálých pracovníků, ať už profesionálních astronomů, či programátorů, techniků a administrativních pracovníků. Další informace najdete v novém dílu seriálu Rudolfa Nováka Skleněné oči světa.
 
obsah
 
 
 
Objeven nejvzdálenější objekt

Keckův dalekohled na Mauna Kea pořídil minulý týden další astronomický rekord -- doufejme, že ne na dlouhou dobu. Přiložený snímek ukazuje galaxii s ne zrovna romantickým označením 0140-326RD1, která je zatím nejvzdálenějším pozorovaným tělesem vůbec. Její světlo se na cestu vydalo v době, kdy byl vesmír starý asi jen 820 milionů let! Měl tedy přibližně šest procent svého současného stáří. Byla tak zlomena hranice tzv. červeného posuvu (označovaného v astronomické literatuře písmenem z), která se přehoupla přes pět. Zmíněný posuv této galaxie je roven 5,34. Podrobnější vysvětlení použité terminologie se dočtete v příštím vydání IAN, kde o tomto zajímavém objevu napíšeme více.
 

-- rkn --
 
Na snímku je těsné okolí 0140-326RD1 -- galaxie s nejvyšším známým červeným posuvem. U dalších dvou přilehlých objektů je kromě identifikace uvedena i velikost posuvu z. Foto Johns Hopkins University.
 
obsah
 
 

 
Foto NASAKdy poletí Mir nad Brnem?
 
Přesný směr letu kosmické stanice Mir je uveden v tabulce (W = západ, E = východ, N = sever, S = jih). Bude mít podobu jasné hvězdy, která se bude neslyšně pohybovat mezi hvězdami. Časy přeletů a maximální výšky nad obzorem jsou přibližné a v rámci několika minut platí pro všechna města České republiky. Zdroj NASA.
 
datum čas směr letu délka letu max. výška nad obzorem
17. 3. 4.33 NW/E 4 minuty 47 stupňů
18. 3. 3.35 ENE/E 2 minuty  23 stupňů
18. 3. 5.07 WNW/E 6 minut 57 stupňů
19. 3. 4.09 N/E 4 minuty 54 stupňů
20. 3.  4.43 WNW/ESE 5 minut 76 stupňů
21. 3. 3.45 ENE/E 3 minuty 49 stupňů
21. 3. 5.18 W/SE 5 minut 38 stupňů
 
obsah


Instantní astronomické noviny vycházejí, pokud nám to naše linka dovolí, každé pondělí a čtvrtek do 18. hodiny. V případě nutnosti i častěji. Archivujeme vždy posledních deset čísel. Redakce: Jiří Dušek (jd, dj), Rudolf Novák (rkn), Zdeněk Pokorný (zp), Jiří Grygar (jg), Marcel Grün (mg), Tomáš Gráf (tg) a Pavel Gabzdyl (pg). Vzkaz redakci můžete zaslat na tuto adresu ibt@sci.muni.cz