42. číslo, pondělí 9. března 1998 16:45


 

 

Obsah zpráv:
V zorném poli Měsíc:
Heuréka! Je tam voda!
Gravitační mapy
EuroMoon 2000
Měsíc na prodej!
Kdy poletí nad Prahou Mir?

Rubriky:
Pozorování: M. Lehký, Z deníku slunečního zatmění
 

Zvláštní příloha:
Za úplným zatměním Slunce
Žeň objevů 1995 a 1996 (J. Grygar)
Dobrý den, sousede (J. Dušek, M. Eliáš, P. Gabzdyl)
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš, Z. Pokorný)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
Zprávy z kosmonautiky (M. Grün)
Fyzika hvězd (Z. Mikulášek)
 
 
 
 
V zorném poli Měsíc:
 
 
Kliknutim se dostanete na stranky Lunar ProspectoruHeuréka! Je tam voda!
 
Po osmi týdnech provozu sondy Lunar Prospector mohl ve čtvrtek 5. března tým vědců pod vedení dr. Alana Bindera oznámit: Je velmi pravděpodobné, že se na povrchu našeho vesmírného souseda, v oblasti jeho jižního a především severního pólu, nachází vodní led. Jeho celkové množství se pohybuje mezi 10 a 300 miliony tun. Více vodního ledu, v případě že skutečně existuje, se přitom nachází kolem severního pólu.
Myšlenka, že by se na povrchu Měsíce mohla nacházet voda, přišla v sedmdesátých létech od James Arnolda z Kalifornské univerzity v San Diegu. Vzorky hornin přivezené výpravami Apollo a Luna sice neukázali po této "životodárné" tekutině ani stopy, Arnold však navrhl, že by se sem mohla dostat prostřednictvím komet a na vodu bohatých asteroidů, jež se v minulosti s Měsícem srazily. Celkové množství materiálu, které spadlo na měsíční povrch se přitom odhaduje na 10 až 100 miliard tun.
Většina molekul H2O byla brzo vlivem slunečního světla rozložena na jednotlivé atomy vodíku a kyslíku, které unikly zpět do volného kosmického prostoru. Občas se ale stalo, že kometa spadla do míst, kde je velmi chladno. James Arnold navrhl, že by v oblastech, které leží ve věčném stínu, kam nikdy nedopadnou sluneční paprsky, mohl kometární led zůstat až do dnešních dob. Na Měsíci přitom existují místa, kde povrchová teplota nikdy nevystoupí nad sto kelvinů, tj. mínus sto sedmdesát stupňů Celsia. Kresba P. Spudis
Rovina dráhy Měsíce kolem Země je vůči ekliptice (rovině, ve které se pohybuje kolem Slunce Země) skloněna pod úhlem pět stupňů. Měsíční rovník je ale vůči rovině dráhy současně skloněn o úhel šest a půl stupně. Výsledkem je tudíž sklon rotační osy Měsíce vůči ekliptice o pouhý jeden a půl stupně. Základna na jižním či severním pólu je tak ideálním místem pro sluneční observatoř. Naši hvězdu je totiž možné odtud sledovat nepřetržitě. Lunární základna však musí být umístěná na nějakém vyvýšeném místě. Kdyby byla na dně většího kráteru obklopeného valy, ocitla by se naopak v trvalém stínu -- kosmickém chladu s teplotou mezi -230 a -220 stupni Celsia. Právě v těchto místech by mohl být zachován kometární led smíchaný s měsíčním prachem. Větší šance se přitom dávaly oblastem kolem jižního pólu, jelikož ten leží za okrajem rozsáhlého kráteru Jižní pól-Aitken o průměru asi dva a půl tisíce kilometrů a maximální hloubce třináct kilometrů.
 

Foto NASA Jasný důkaz, že kolem jižního pólu Měsíce existují oblasti v trvalém stínu, přinesla sonda Clementine. Animovaný obrázek byl sestaven ze snímků pořízených družicí během jednoho lunárního dne (29 pozemských dní). Je vidět, že se zde nachází kolem patnácti tisíc kilometrů čtverečních různých údolí, vnitřních částí kráterů a dalších níže položených oblastí, kam nikdy nedopadne sluneční světlo. Jejich povrchová teplota se má pohybovat kolem -230 stupňů Celsia. Tyto studené "kapsy" existují již tři až čtyři miliardy let, proto se zde za tak dlouhou dobu mohlo nashromáždit dostatečně veliké množství kometárního ledu. (Animace Lunar and Planetary Institute.)
První náznaky, že by se zde mohla nacházet voda, přinesla sonda Clementine. Tato družice v ceně 75 milionů dolarů startovala v barvách "khaki". Patřila americkému Pentagonu a měla za cíl sledovat vojenské střely a testovat některé speciální senzory. Rozhodně tedy nebyla stavěna ke studiu Měsíce či planetky Geographos (ve druhém případě neúspěšně). Naštěstí alespoň z části byla její měření využita i pro vědecké účely. Jí pořízené snímky mimo jiné přesvědčivě ukázaly, že se skutečně v oblasti jižního pólu nachází krátery, které jsou po celý lunární den (29 pozemských dní) ve stínu. V dubnu 1994 byl také povrch Kresba Sky and Telescope"ozářen" radiovými paprsky ze sondy, jenž byly po odrazu zachyceny pozemskými radioteleskopy. Z charakteru signálu bylo možné posoudit vlastnosti povrchového materiálu. Ukázalo se, že odráží rádiové vlny podobně jako ledové plochy. (V oblasti severního pólu nic takového zjištěno nebylo.)
Celková plocha oblasti trvalé tmy v okolí jižního pólu se tehdy odhadovali na patnáct a půl tisíce kilometrů čtverečních (asi dvakrát víc než je velikost ostrova Portoriko) a množství vody, která by se zde mohla ukrývat, bylo na základě měření Clementine stanoveno na jeden kilometr krychlový, což je větší jezero.
Sonda Lunar Prospector se k Měsíci vydala na začátku tohoto roku. Jedním z jejích cílů, rozhodně ne nejdůležitějším, ale každopádně mediálně nejzajímavějším, bylo odpověď na otázku, zda se v okolí jižního pólu skutečně nachází vodní led, resp. směs regolitu a vodního ledu. (Regolit, pokrývající Měsíc do hloubky několika metrů, je tvořen drobnými úlomky hornin -- ať již ze samotného satelitu rozbité při častých pádech meteoritů, či přímo malými částmi meteoritů). Hlavní zbraní se stal tzv. neutronový spektrometr, který je prostřednictvím neutronů schopen "vyčuchat" vodní led v hloubce až půl metru pod povrchem.
Dosud získaná měření sondy Lunar Prospector naznačují, že by se v oblasti pólů měla voda skutečně nacházet -- smíchaná s regolitem v poměru 1:100 až 1:300. Její celkové množství se odhaduje na 10 až 300 milionů tun a měla by být rozprostřena v oblasti 10 až 50 tisíc čtverečních kilometrů u severního pólu a 5 až 20 tisíc kilometrů čtverečních na jihu.
 
Velikost oblasti, kterou studuje najednou studuje Lunar Prospector, je na přiložených snímcích jižního a severního pólu Měsíce vyznačena modrou elipsou (má rozměry zhruba 150x175 kilometrů). Foto NASA.
 
Nejistoty v odhadech jsou způsobeny malou citlivostí neutronového spektrometru. Vzhledem ke své pracovní výšce sto kilometrů nad povrchem a také rotaci totiž Prospector sbírá údaje vždy z plochy o velikosti přibližně 150x175 kilometrů. Analýzy pomohou zpřesnit jednak měření jiného zařízení -- gama spektrometru, který je schopen určovat povrchové složení a strukturu, jednak citlivost všech přístrojů rapidně vzroste až bude koncem tohoto roku snížena pracovní dráha sondy na pouhých deset kilometrů.
Existence vodního ledu, připomínáme, že je dosud jen velmi pravděpodobná, nikoliv stoprocentně jistá, by mohla zásadním způsobem ovlivnit budoucí začátky kolonizace Měsíce. Lunární základny by mohly led rozkládat na vodík a kyslík. Oba komponenty by sloužily především coby raketové palivo. Odhadované množství měsíční vody by stačilo několika tisícům lidí na zhruba sto let k pití, přípravě jídla, koupání či praní, aniž by se museli nějak omezovat či bylo nutné vodu recyklovat.
 
-- jd --
(Podle materiálů NASA)
obsah
Lunar Prospector u Měsíce. Ve výřezu vlevo nahoře je neutronový spektrometr, hlavní zbraň při hledání kometárního ledu. Kresby NASA.
 
 
 
Gravitační mapy
 
Jeden z cílů americké sondy Lunar Prospector je i mapování nehomogenního gravitačního pole Měsíce. Dnes již historické výpravy Lunar Orbiter a Apollo totiž zjistily, že se pod měsíčním povrchem nacházejí oblasti koncentrované hmoty, tzv. mascony (z anglického mass concentration). Zpravidla se jedná o rozsáhlé pánve a velké krátery vyplněné utuhlou lávou. Čerstvější měření, ovšem s malým rozlišením, přinesla před několika lety sonda Clementine. Nyní se ale situace změnila. Telemetrická data přicházející z Lunar Prospectoru umožňují sestavit mapu gravitačního pole celého Měsíce a proniknout tak hluboko do jeho nitra. První výsledky najdete na přiloženém obrázku. Jak je vidět, Prospector nalezl u Humboldtova moře dosud neznámý mascon.
 
-- jd --
Kresba NASA
obsah
 
 
 
EuroMoon 2000

Náš kosmický soused není cílem pouze amerických a ruských sond. Navštívila jej již jedna japonská minisondička a další se chystá v nejbližší době. S nástupem třetího milénia se k Měsíci vydá i spojená Evropa. Projekt Evropské kosmické agentury nazvaný EuroMoon 2000 je skutečně ambiciózní.Foto NASA
První přijde na řadu v roce 2000 malá asi stokilogramová sonda LunarSat, kterou navrhuje a staví asi padesát vědců z celé Evropy. Startovat by měla jako součást nosiče Ariane 5. Jejím cílem bude vyhledání a detailní zmapování přistávací oblasti pro druhou plánovanou sondu: EuroMoon Lander. Lehké vozítko vozítko se vydá na cestu roku 2001 a jeho cílem bude studium složení měsíčního povrchu.
EuroMoon Lander by měl dosednout na okraji kráteru Shackleton, který leží přímo na jižním pólu. Kráter má průměr dvacet kilometrů, hloubku tři kilometry. Toto místo je trvale osvětlené Sluncem, proto s sebou vozidlo nemusí tahat žádné těžké energetické zdroje. A naopak se zde také nacházejí oblasti v trvalém stínu, kde by mohl existovat vodní led.
 

-- jd --
(Podle zprávy ESA)
 
Na obrázku je jižní pól Měsíce. Přímo ve středu se ve tmě utápí dvacetikilometrový kráter Shackleton, cíl EuroMoon Landeru.
obsah
 
 
 
Pristavaci modul firmy Applied Space Resources, Inc.Měsíc na prodej!

Ať už se vám to líbí, či nikoliv, komerce proniká do celé sluneční soustavy. Že byla vypuštěna soukromá družice, dnes již nikoho nepřekvapí. Že firma Mattel dodala na trh unikátní stavebnici Sojourneru s Pathfinderem krátce po jejich úspěšném přistání na Marsu 4. července 1997, lze považovat za chytrý obchodní a především reklamní tah. Plány americké společnosti Applied Space Resources, Inc. nás však posunují ještě dál. Hodlají totiž přivézt na Zemi k volnému prodeji vzorky měsíčních hornin.
Start sondy Lunar Retriever je naplánován na září 2000, kdy oslavíme třicáté výročí prvního úspěšného návratu automatické sondy Luna 16 s měsíčními vzorky. Cena měsíčního regolitu, ba dokonce i ledu(!), zatím nebyla ani odhadnuta, celá akce by však měla přijít na asi 100 milionů dolarů. Koncem roku 2000 si tedy každý z nás, pokud na to samozřejmě bude mít, může koupit kousek Měsíce.
 

-- jd --
obsah
 
 
K dnešnímu číslu Instantních astronomických novin doporučejeme podívat se i na naši zvláštní přílohu věnovanou pozorování, geologii i výzkumu Měsíce -- Dobrý den, sousede.
 
 
 

 
Kdy poletí nad Prahou Mir?
 
Přesný směr letu stanice Mir je uveden v tabulce (W = západ, E = východ, N = sever, S = jih). Bude mít podobu jasné hvězdy, která se bude neslyšně pohybovat mezi hvězdami. Časy přeletů a maximální výšky nad obzorem jsou přibližné a v rámci několika minut platí pro všechna města České republiky.
 
datum čas směr letu délka letu max. výška nad obzorem
10. 3. 5.09 SW/ENE 5 minuty 45 stupňů
11. 3. 4.12 E/ENE 2 minuty  18 stupňů
11. 3. 5.44 WSW/ENE 6 minut 76 stupňů
12. 3. 4.46 S/ENE 4 minuty 66 stupňů
13. 3.  3.48 E/ENE 2 minuty 19 stupňů
13. 3. 5.20 W/ENE 5 minut 70 stupňů
14. 3. 4.22 E/ENE 3 minuty 80 stupňů
 
(Dle materiálů NASA)
obsah


Instantní astronomické noviny vycházejí, pokud nám to naše linka dovolí, každé pondělí a čtvrtek do 18. hodiny. V případě nutnosti i častěji. Archivujeme vždy posledních deset čísel. Redakce: Jiří Dušek (jd, dj), Rudolf Novák (rkn), Zdeněk Pokorný (zp), Jiří Grygar (jg), Marcel Grün (mg), Tomáš Gráf (tg) a Pavel Gabzdyl (pg). Vzkaz redakci můžete zaslat na tuto adresu ibt@sci.muni.cz