41. číslo, čtvrtek 5. března 1998 20:00


 

 

Obsah zpráv:
Na Měsíci je voda!
Co dělá úpická expedice?
Led nebo voda na Europě?
Remek po dvaceti letech
Dominik Hašek bude mit planetku
JENAM 98

Rubriky:
Pozorování: 11. týden na obloze (9. – 15. března 1998)
Čtivo: J. Grygar, Hvězdy nelžou
Přílohy: Zprávy z oběžné dráhy za leden 1998

Zvláštní příloha:
Za úplným zatměním Slunce
Žeň objevů 1995 a 1996 (J. Grygar)
Dobrý den, sousede (J. Dušek, M. Eliáš, P. Gabzdyl)
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš, Z. Pokorný)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
Zprávy z kosmonautiky (M. Grün)
Fyzika hvězd (Z. Mikulášek)
 
 
Po uzávěrce (čtvrtek 5. 3. 21.00):

Na Měsíci je voda!
 
Po osmi týdnech spekulací mohl vědecký specialista Alen Binder na čtvrteční tiskové konferenci jednoznačně oznámit: "Našli jsme na Měsíci vodu! Není to žádný oceán, ale ani pouhá kostka ledu". Měření, která v uplynulých měsících přinesla sonda Lunar Prospector ukazují, že se celkové množství této životodárné tekutiny pohybuje mezi desíti a tři sta miliony tun, což odpovídá malému jezeru. Další informace přineseme v pondělním vydání IAN.
 

Foto NASA
 
 
 
Foto archiv IANZdravime vsechny ctenare IAN, 
tak jsme zpatky na ambasade v Caracasu. Minule dny po odjezdu z Maracaiba jsme se nachazeli v Meride, v Andach. Tam bylo krasne. Teploty pro nas snesitelne, na mistni pomery ciste mesto. Byli jsme se podivat na Narodni observatori univerzity Los Andos. Lezi ve vysce 3 600 metru nad hladinou more a maji tam moc hezke vybaveni: jednu z nejvetsich schmidtovych komor na svete o prumeru 1,5 metru (korekcni deska 1 metr). Pouzivaji ji ke sledovani komet, mlhovin a galaxii, take zde delaji spektroskopii s malym rozlisenim a nejaka pozicni mereni. Dale je tu dvojity astrograf s cockovymi objektivy o prumeru 51 centimetru, sedesaticentimetrovy refraktor s ohniskovou vzdalenosti jedenact metru ke sledovani dvojhvezd a hvezdokup a El Observatorio Astronómico Nacional de Venezuelazrcadlovy dalekohled o prumeru jeden metr. Nakonec se tu naslo i muzeum astronomie a kosmonautiky.  Vcera, t.j. 3. 3. v devet vecer jsme nastoupili do autobusu a vyrazili smer Caracas. Sem jsme dorazili dnes okolo 11 hodiny mistniho casu. Ted dva dni odpocineme na ambasade a vyrazime na Orinoko. Zdravi 

Eva Markova, Ladislav Krivsky, Marcel Belik a Tomas Sykora 

 
obsah
 
 
 
Led nebo voda na Europě?
 
Nebývale detailní snímky, které pořídila sonda Galileo během posledního blízkého průletu kolem Jupiterovy družice Europa v prosinci 1997, tuto otázku znovu rozvířily. Družice Europa o průměru 3138 kilometrů (tedy jen o málo menší než náš Měsíc) je druhou v pořadí z tzv. galileovských satelitů. Patří mezi tzv. ledové družice, i když množství ledu, jež toto těleso obsahuje, je trochu nižší než u vzdálenějšího Ganymedu a Kallista. Nicméně povrch je již po miliony let pokryt ledovou kůrou, a ta je podle snímků ze sond Voyager a nyní zejména Galileo nadmíru zajímavá.
V pondělí zveřejněné snímky sice jasně ukazují, že povrch družice je pokryt pevným ledem, současně však naznačují, co je pod ním. Při teplotách –150 stupňů Celsia nemůže být jiný než z ledu, ale pod ním už můžeme očekávat vrstvu z ledové tříště a tekuté vody. Domněnka o existenci vodních oceánů na Europě se stala atraktivní poté, co astronomové a geofyzikové zjistili, že slapové působení Jupiteru (tedy deformace tvaru družice) stačí k mírnému zahřátí nitra tělesa. U sousedního satelitu Ió (který je z galileovských družic Jupiteru nejblíže) je toto zahřívání nitra mnohem silnější a způsobuje intenzivní vulkanickou činnost.
Nejnovější snímky Europy naznačují, že pod ledovou vrstvou je skutečně rozbitý led a ještě níže, kde je tepleji, snad dokonce voda. Tak například  záběry dopadového kráteru Pwyll: má průměr asi 26 kilometrů a vznikl teprve "nedávno" -- během posledních 10 až 100 milionů roků. Tmavší okolí svědčí o vyvržení materiálu, uloženého původně v hlubších vrstvách, impaktní Krater Pwyll na pocitacove upravenem snimkupůvod je nesporný. Avšak struktura kráteru -- především jeho mělké dno -- dokládá skutečnost, že podpovrchový led byl natolik teplý, takže se natavil a vyplnil spodní část kráterové jámy. Podpovrchový oceán byl mohl vysvětlit i vznik rozsáhlých ploch, posetých bloky kůry, všelijak zpřevrácenými a posunutými. Takový terén bychom mohli nazvat "chaotickým". Ve větším měřítku tento ledový terén připomíná pohyb kontinentálních desek na Zemi; zde by se ovšem posouvaly obrovské ledové kry na vodním polštáři, který je skryt pod povrchem.
V této souvislosti samozřejmě každého napadá otázka, do jaké míry existence tekuté vody, teplo uvnitř satelitu a dopady jader komet a meteoritů, plných organických sloučenin, dávají šanci ke vzniku a udržení života na tomto malém světě. Definitivní odpověď zatím nikdo nezná, ale snad každý může souhlasit s výrokem jednoho z členů týmu projektu Galileo -- profesora geologie Jamese Heada z Brownovy univerzity: "Europa, podobně jako Mars a Saturnova družice Titan, jsou laboratořemi, v nichž můžeme studovat podmínky, za nichž se utvářel život v naší sluneční soustavě."
 
-- zp --
(Foto NASA)
 
Pomocí této dvojice snímků si uděláte názornou představu o rozlišovací schopnosti sondy Galileo. Černobílý obrázek vpravo zachycuje část oblasti Conamara Chaos na Jupiterově Europě. Snímek vlevo ve stejném rozlišení ukazuje část Rhode Island na východním pobřeží Spojených států. Šířka obou snímků je necelé dva kilometry. (Foto NASA)
obsah
 
 
 
Sojuz 28 na startu (repro IAN)Remek po dvaceti letech
 
Od doby, kdy z vesmíru zazněla čeština, uplynula již dvě desetiletí. Kosmický let se uskutečnil v sovětské režii, i ta čeština měla tehdy ruský přízvuk. Dvacet let nás opravňuje k objektivnímu zhodnocení a posledních osm let umožňuje to zveřejnit. Šlo tedy jen o komunistickou propagandu? Nebo to byl úspěch? Vladimír Remek se stal prvním zahraničním účastníkem sovětské nebo americké kosmické výpravy. Ať byla motivace k letům bratrských kosmonautů jakkoliv ideologická a propagandistická, znamenalo to

Krok kupředu
Vesmír se otevřel pro všechny. Na tom Remek sám velkou zásluhu neměl, spíš štěstí "být při tom". Osmdesátýsedmý kosmonaut lidstva byl však prvním, kdo předem věděl, že už víckrát nepoletí a proto nemusel své potíže skrývat. Teprve pak se začalo otevřeně hovořit o problémech přizpůsobení se beztížnému stavu, které připomínají mořskou nemoc. Bylo to cenné pro všechny a pro Rusy zejména. Na bratrech si tehdy vyzkoušeli to, co vlastně dnes ruskou kosmonautiku živí. Vždyť loni už ruská Duma financovala jen dvacet procent nákladů na provoz stanice Mir a zbytek uhradili zahraniční účastníci letů. Ruská kosmická agentura ráda umožní výlet do vesmíru tomu, kdo zaplatí -- novinářům, filmařům i politikům. Dohoda jistá, ceny mírné. Za 15 milionů dolarů to není drahé a mnohé vlády jsou ochotny tyto náklady uhradit.
 
Proč?
Kvůli prestiži a propagandě? Politický aspekt sice v pozadí zůstává, ale obvykle je rozhodující odborný přínos, možnost uplatnění vlastních metod a vyzkoušení vlastních výrobků. Kosmické aplikace pomáhají šetřit čas, peníze i životní prostředí. Nezáleží tolik na osobě kosmonauta, jako na programu, který je pro něho připraven. Proto do vesmíru létají stále častěji specialisté.
Z vojenských letců jsou výborní piloti kosmických lodí, amerických i ruských. Ale jejich úkolem je vozit do vesmíru specialisty. Vybírat za pasažéry vojenské letce bez další kvalifikace je luxus, není-li motivací jen "zviditelnění". Kdysi to jinak nešlo. Jenže na rozdíl od Kuby, Afghanistánu nebo Vietnamu, my jsme pro našeho pilota narychlo připravili dobrý výzkumný program. A to byl náš skutečný úspěch! Remkova cesta předvedla, že lety zahraničních účastníků mohou být přínosem a předznamenala pozdější spolupráci Němců či Francouzů s Rusy. Tenkrát byl výzkumný program popelkou, dnes je královnou -- a hlavním důvodem pro lety do vesmíru.
 

Repro IANVladimír Remek, narozený 26. září 1948 v Českých Budějovicích  
První zahraniční účastník kosmických letů (po SSSR a USA), občan ČR. Pochází z rodiny vojenského letce, v době kosmického startu byl jeho otec velitelem vojenského letectva. Maturitu složil r. 1966 na střední všeobecně vzdělávací škole (nyní gymnásium) v Čáslavi. Po dokončení leteckého učiliště v Košicích r. 1970 byl stíhacím pilotem Zvolenského leteckého pluku. V letech 1972 až 1976 absolvoval Vojenskou leteckou akademii J. A. Gagarina v Moskvě, poté byl zařazen jako nadporučík ke svému leteckému útvaru. Na proudových letounech měl nalétáno asi 300 hodin. V prosinci 1976 povýšen na kapitána v souvislosti s výběrem k výcviku v oddílu kosmonautů. 2. března 1978 startoval v lodi Sojuz 28 spolu s A. A. Gubarjevem, týden strávil na orbitální stanici Saljut 6 a po 190 hodinách 17 minutách letu přistál na Zemi. Po návratu povýšen na majora, od r. 1979 podplukovníkem. Byl vedoucím vojenského výzkumného ústavu VÚ-030, r. 1985 byl povýšen na plukovníka, absolvoval Vojenskou akademii generálního štábu SSSR a r. 1986 krátce opět létal na MIG-21. Skončil na hlavní politické správě ministerstva národní obrany. V letech 1990-95 pracoval ve Vojenském muzeu letectví a kosmonautiky Praha-Kbely. Poté, co byl přeřazen na bezvýznamnou funkci řadového referenta Vojenského historického ústavu, odešel po 25 letech z armády do civilu a nyní úspěšně působí v soukromém sektoru jako zástupce strakonické firmy ČZ v Moskvě.
 
Šlehačku na dortu
připomíná kosmická výprava odborníka se speciálním výzkumným programem. Podobné vědecké dorty dovedeme péci dobré, a dokonce z vlastních surovin. Dokázali jsme to už "za totáče". Do roku 1989 jsme se podíleli na 140 úspěšných kosmických experimentech. A nebyli jsme jednookými králi v programu Interkosmos: většina našich metod i zařízení snesla srovnání se západní špičkou.
Politické změny umožnily vymanit se z jednostranné orientace spolupráce, avšak euforie z nových možností byla vystřídána kocovinou z drastického omezení finančních prostředků na vědu a výzkum. Program Interkosmos byl zrušen bez náhrady a Akademie věd dala od kosmonautiky ruce pryč. Čeští odborníci se těšili, jak budou moci konečně ukázat, co dovedou -- a náhle nešlo nic. Kosmonautika se ocitla vzduchoprázdnu, jako by nesla nálepku pozitivní lustrace.
Nezájem vlády byl očividný. Jediným ministrem, ochotným vzít kosmickou aktivitu pod svá ochranná křídla, byl ministr životního prostředí Vavroušek... Politiky zaměstnávaly jiné problémy, dělil se stát, majetek, privatizovalo se -- raději tvrdili, že vědu, právě tak jako ekologii "můžeme dělat, až si na ni vyděláme".
 
Zprava: J. Romaněnko, G. Grečko, A. Gubarev, V. Remek. Na stěně zprava shlíží: G. Husák, L. Brežněv. (Repro IAN)
 
Krok do Evropy
Dědici prutů Svatoplukových by měli vědět, že síla je ve spolupráci. Věda nezná hranice, její řízení ano. Bruselští byrokraté mohou ledacos, avšak požadují mezivládní dohody... Vstoupili jsme do mezinárodních institucí, zaměřených na kosmické aplikace -- Intelsat, Eutelsat, Inmarsat, ale to nejdůležitější se odkládalo.
Už od poloviny šedesátých let se západoevropské země snažily zvládnout náročnou kosmickou techniku společně. My jsme mohli jen fandit a doufat, že program Interkosmos bude prvním krokem k širší spolupráci. Avšak než jsme směli udělat další krok, uplynulo čtvrt století. Mezi tím čtrnáct států vytvořilo Evropskou kosmickou agenturu (ESA). Vydává ze společných zdrojů téměř tři miliardy dolarů ročně -- na rakety, kosmické observatoře a "užitečné" družice, na společné laboratoře a ústavy. I malé státy mají přístup k výsledkům a mohou se zapojit podle toho, na co stačí... A jsme snad
 
Horší než Irsko nebo Norsko?
Byli jsme první z východního bloku, s kým se o spolupráci jednalo. Odborníci připravili podklady a pak jen závistivě koukali, jak vlády Polska, Maďarska a dokonce Rumunska podobné dohody podepisují, zatímco náš text zůstával ležet ve stolech ministerských úředníků. Inu, česká "špecifiká". Dlouho trvalo, než se gestorování kosmické aktivity ujalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Pět let se čekalo, než vláda během půlhodinky 4. ledna 1995 konečně vyslovila souhlas! A teprve 7. Kdo by neznal Magion 1? (Repro IAN)listopadu 1996 mohl generální ředitel ESA Jean-Marie Luton v Praze dohodu podepsat.
Český kosmický výzkum je opravdu velmi skromný na finanční prostředky -- stačilo by mu deset milionů korun ročně. I Irsko vydává 100x víc. S náklady mnohem nižšími se našim odborníkům dosud daří udržet krok se světem. Dobře vědí, že kdo chvíli stál, již stojí opodál. Copak vládní úředníci na tyto verše ve škole chyběli?
Teprve nyní se blýská na lepší časy. Existuje už alespoň poradní orgán ministra a je tvořen odborníky schopnými a nadšenými, i když zatím o ničem nerozhoduje a ani sekretářku nemá... To co chybí, totiž nejsou (jen) peníze, nýbrž řízení. Nikdo nevolá po zbytečné administrativě, ale po koncepci a koordinaci.
 
Pytel potíží a hrst úspěchů
Řada pracovních týmů se rozpadla, ale ti nejlepší našli cesty (nebo spíš pěšinky), jak pokračovat. Kdo si chce sáhnout na hvězdy, nesmí podléhat blbým náladám ve společnosti a nesmí ho odradit klacky pod nohama. Třeba i za cenu toho, že celá laboratoř přejde do jiného ústavu, kde chápou její význam. Mezi ty prozíravější patří vedení Astronomického ústavu, Ústavu fyziky atmosféry, Matematicko-fyzikální fakulty i Českého hydrometeorologického ústavu, kde vybudovali moderní stanici pro příjem dat z meteorologických družic.
Někteří odborníci se "udělali pro sebe". Nejúspěšnější soukromou firmou asi je BBT, které se podařilo získat zahraniční zakázky v oblasti kosmické technologie a udržet v provozu český krystalizátor na stanici Mir. Lze se ucházet o granty a nebo spolupracovat se zahraničními partnery, kteří naši práci zaplatí.
 
Magion 2 (Repro IAN)Nejlevnější družice
V zahraničí si cení nejvíce toho, že dovedeme vyrobit i řídit vlastní, byť malé družice. Když před dvaceti lety startovala první, byli jsme třináctí na světě (být to tak na olympiádě!). Název Magion byl odvozen od MAGnetosféra a IONosféra. Tím je řečeno, čím se zabýváme. Magnetosféra chrání před smrtícími účinky kosmického prostoru a je převodní pákou mezi sluneční činností a živými tvory na Zemi. Ionosféra je elektricky vodivá oblast atmosféry, která se rozkládá nad stratosférou do výšky 500 km a umožňuje dálkové radiové spojení.
Dnes jsou do tohoto prakticky důležitého výzkumu zapojeny desítky států a družice za stamiliony dolarů. Originální byla i myšlenka "otce českých družic" Ing. Pavla Třísky provádět souběžná měření ze dvou těles na podobné dráze. Byli jsme rovněž první, kdo koordinoval družicová pozorování s pozemními. V 90. letech startovaly tři Magiony druhé generace a kromě posledního fungovaly lépe, než se očekávalo. Na 60 kg subsatelit, přibalený k "mateřské" družici se vešlo deset přístrojů, z toho polovina českých.
V očích veřejnosti bývá kosmonautika spojena s vysokými finančními částkami. Ovšem mezi odborníky jsou české družice proslulé jako nejlevnější. Kupříkladu britské universitní satelity stojí nejméně pětkrát víc. Ing. Tříska říká: "náklady na poslední Magiony byly pokryty z grantu Akademie věd (850 tisíc Kč ročně) a rakouského příspěvku (3 miliony šilinků za 3,5 roku). Našli se i sponzoři. Pokud by se družice stavěla znovu, přišla by asi na půl milionu dolarů".
 
Český Macek a hvězdný prach
I další program souvisí s praktickými úkoly: rozvoj dálkového průzkumu Země i kosmických telekomunikací si vynutil lepší znalost prostředí, kde se družice pohybují. Jediným vhodným přístrojem pro přesná určení hustoty atmosféry přímo ve vesmíru je akcelerometr, měřící nepatrné změny zrychlení. Jenže vyrobit ho je velmi náročné. "Měli jsme štěstí, že v roce 1990 se otevřely brány vojenských optických dílen", libuje si dr. L. Sehnal, vedoucí projektu Macek a s úsměvem dodává: "To je taková lidská zkratka pro mikroakcelerometr, kterou jsme v minulosti nesměli používat".
Přístroj byl úspěšně vyzkoušen nejprve na ruské družici Resurs -- bratrství skončilo, takže to nebylo zdarma, ale kolegiální vztahy zůstaly a tak to stálo jen několik tisíc dolarů. V září 1996 se Macek jako první český výrobek vydal do vesmíru na palubě amerického raketoplánu, kam ho zdarma zařadila Alabamská universita do svého souboru. Dopadlo to skvěle: ze šesti přístrojů fungoval jen náš! Měření byla velmi přesná a nyní se jedná o tom, zda Macek z Prahy nebude i na budoucí stanici Alpha. Stejně přesný přístroj má jen francouzská firma ONERA, ale při dvou zkušebních letech selhal... Magion 5 (Repro IAN)
Dalším projektem je družice CESAR, na které bude mít přístroje šest zemí tzv. Středoevropské iniciativy. Startovat by měla roku 2001 ukrajinskou raketou a my platíme jen vývoj své aparatury. Loni uvolnila grantová agentura prostředky na českou družici MIMOSA s Mackem. Po roce 2000 ji jako přívažek vynese západoevropská raketa.
Naše vlajka se loni oficiálně objevila i na emblému dosud nejdokonalejší americké sondy Cassini. Je to díky spolupráci pražské Hvězdárny a planetária s Ústavem jaderného výzkumu v Heidelbergu při výzkumu kosmického prachu. Přístroj, který letí k Saturnu, umí zkoumat částice jemnější, než obsahuje cigaretový kouř. A nás stála spolupráce jen tabulkový plat jednoho vědeckého pracovníka!
 
Člověka ničím nenahradíš
I když roboti dovedou hodně, vydat se do vesmíru zůstává pro člověka lákavou výzvou. V únoru odletěli do Hvězdného městečka čtyři Slováci, z nichž jeden v příštím roce absolvuje krátký pobyt na dosluhujícím Miru. Jsou to ovšem ryzí vojenští piloti, takže hlavní motivací zřejmě není výzkum.
Letos v létě se na oběžné dráze začne stavět nová mezinárodní stanice Alpha. Během pěti let nad námi vyroste stálé pracoviště, kde se ročně vystřídají nejméně dvě desítky kosmonautů-specialistů. Nejprve ze států, které tento velkolepý podnik financují (USA, Ruska, ESA a Japonska), ale brzy dojde řada i na jiné.
Bude místo i pro nás? Nepochybně ano. Dovedeme připravit program, který může směle konkurovat Francouzům nebo Němcům. Půjde tedy hlavně o cenu letenky - ruskou raketou to nyní stojí asi půl miliardy korun. Zdá se to být moc, ale jde o víc než o výlet. Bylo by zbytečné srovnávat tuto sumu s rozpočtem na armádu; tyto peníze zkrátka potřebujeme jinde. Kdyby se odstranila část daňových úniků, nepochybně bychom na to za rok hravě ušetřili, jenže to asi není reálné. Ale mohli bychom se pokusit touto cestou odepsat aspoň část ruského dluhu (je tu snad někdo, kdo si opravdu myslí, že ty peníze někdy uvidíme?). Precedens existuje: pronájem za Bajkonur Rusové částečně hradí starty kazachstánského kosmonauta.
Cesta do vesmíru je dost široká i pro nás, jen se po ní musíme vydat. Úkolem vědců je vědu dělat a to jim nemusíme připomínat. Úkolem managerů by mělo být postarat se o to, aby ji dělat mohli a náležitě ji "prodat". A úkolem vlády je zajistit k tomu vhodné podmínky a vytvořit systém, který by výzkum, vzdělávání i praktické využití propojoval. Jinde ve světě to funguje. Budeme to také umět?
 
Ing. Marcel Grün
Rukopis článku pro časopis REFLEX, který vyšel v č. 9, 26.2.1998
(Reflex CS - Společenský týdeník, vydává Ringier ČR., a.s., internet: www.ringier.cz/reflex/)
obsah
Zpráva o průběhu příprav a letu:  
  
Vladimír Remek se jako kosmonaut-výzkumník zúčastnil pod vedením A. A. Gubareva prvního letu mezinárodní posádky na družicovou stanici Saljut 6. O pořádání mezinárodních letů rozhodl Sovětský svaz v létě 1976, pro první etapu byli pozváni kandidáti z Československa, Polska a tehdejší NDR. V září 1976 bylo v Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze vybráno na základě pravidelných lékařských kontrol pilotů 28 osob, z nichž po individuálních vyšetřeních postoupilo osm pilotů. Koncem října 1976 tým sovětských lékařů pod vedením kosmonauta Lazareva v Praze při dalších prohlídkách jednoho uchazeče nedoporučil pro nález deformace dvanácterníku. Ze zbylých sedmi bylo nutno vybrat pouze čtyři: v polovině listopadu 1976 odletěli SSSR Ladislav Klíma, Oldřich Pelčák, Vladimír Remek a Michal Vondroušek.  
Protože do výcviku mohli jít pouze dva Čechoslováci, museli při dalších vyšetřeních ruští lékaři dva kandidáty vyřadit -- oficiálním důvodem byly nepodstatné změny na srdci, menší odolnost proti poruchám vestibulárního ústrojí a horší znalost ruštiny.  
Výcvik ve Hvězdném městečku byl zahájen 6. prosince1976 a ukončen v květnu 1977 závěrečnými zkouškami. Poté byly sestaveny dvě rovnocenné posádky: N. Rukavišnikov--O. Pelčák a A. Gubarev--V. Remek.  
Oficiální rozhodnutí o tom, která posádka poletí, padlo dva dny před startem na základě hodnocení závěrečných zkoušek na trenažérech sovětskou státní komisí. Zda roli sehrály ještě i jiné faktory (např. česko-slovenský původ, velitelská funkce Remkova otce, shoda věku Remka s výročím "Vítězného února", tj. 30 let apod.) zůstává spekulací, kterou podporuje pouze údajný výrok generála Šatalova, šéfa oddílu sovětských kosmonautů "o tom, kdo z vás dvou poletí, rozhodla Praha"O- Pelcak (repro IAN)  
Start se uskutečnil 2. března1978 v 15.27.50 UT z Bajkonuru (LC-1) třístupňovou raketou 11A51U/Sojuz, loď Sojuz 28 o hmotnosti 6800 kg se dostala v T+530 sekund na počáteční oběžnou dráhu s parametry 51,63 stupňů, 88,82 minut, 192-245 kilometrů. Na čtvrtém a pátém oběhu byla provedena obvyklá dvouimpulsová změna dráhy, která zvětšila její výšku na 269-309 kilometrů. Po odpočinku kosmonautů (3. 3. od 01 do 08 h UT) byla na 17. oběhu provedena další dvouimpulsová korekce, kterou se apogeum zvýšilo na 357 kilometrů a vzdálenost mezi lodí a stanicí se zmenšila na 25 kilometrů. Závěrečné setkání a spojení bylo provedeno automaticky, obě tělesa se poté pohybovala po dráze ve výšce 338-357 km s periodou 91,3 minut. Ke spojení došlo 3. března v 17.10 UT nad Altajem, při 18. oběhu lodi a 2455. oběhu stanice asi deset minut po vstupu do stínu Země.  
3. března ve 20.33 světového času Remek s Gubarevem přestoupili na stanici Saljut, kde byla základní posádka Romaněnko a Grečko. Pracovní směny na stanici trvaly od 05 do 20 h UT, během nichž Remek mj. provedl šest českých experimentů. S ohledem na kinetózu často pozoroval zemský povrch, zejména ledovce a sníh v horách. Lékařská kontrola byla prováděna u celé posádky pomocí zařízení Polinom-2M (4. 3. měl Remek puls 53 za minutu a tlak 135/55 mm Hg), používán byl i veloergometr a vakuový oblek Čibis.  
Uskutečnila se rovněž řada televizních reportáží, což do té doby nebylo na sovětských lodích běžně zvykem. Poprvé se čeština ozvala z vesmíru 4. března ve 13.53 UT při televizním přenosu, ve kterém Remek popisoval vědeckou aparaturu (protože byl do její obsluhy zacvičen v ruštině, obtížně hledal některé české termíny). Podruhé hovořil česky při přeletu nad Prahou téhož dne v 18.55.30 UT). Dne 5. března byla z paluby orbitální stanice vysílání první mezinárodní tisková konference.  
Dne 10. března let skončil. V 07.17 UT kosmonauti přestoupili do kabiny lodi Sojuz 28, která se od komplexu oddělila při jeho 2561. oběhu v 10.23 UT (oficiální doba společného letu 164 h 35 min 06 s). Ve 12.54.34 UT byl nad jižní oblastí Tichého oceánu při 125. oběhu zapojen na 198 sekund brzdicí motor lodi, která začala sestupovat k Zemi. Ve 13.16.05 se loď rozdělila a kabina ve 13.22 UT vstoupila do hustších vrstev zemské atmosféry (spojení přerušeno na sedm min). Ve 13.30.45 UT se ve výšce sedm kilometrů rozevřel hlavní padák a kosmonauti přistáli bez problémů 10. 3. ve 13.45.45 UT asi 135 km severně od Arkalyku v Kazachstánu. Let trval oficiálně 7 dní 22 hodin 16 minut 50 sekund.  
  
  
Československé experimenty pro let Sojuz 28 - Saljut 6:  
  
EXTINKCE (Astronomický ústav ČSAV) -- vizuální sledování změn jasnosti hvězd pomocí speciálního filtru (pro potlačení rušivého vlivu emisní vrstvy atmosféry) při jejich západu za zemským obzorem v rámci příprav konstrukce fotometru pro objektivní sledování stavu vysoké atmosféry.  
OXYMETR (Biofyzikální ústav ČSAV) -- přístroj pro měření okysličování tkání kosmonautů s cílem zjistit vliv dlouhodobého pobytu v beztížném stavu na zásobování tkání kyslíkem. Aparatura pracuje na principu polarografu, na jehlové katodě dochází k redukci kyslíku a vzniklý proud je úměrný koncentraci rozpuštěného kyslíku v měřeném prostředí. Během letu došlo k poruše ve zdroji, který kosmonauti operativně nahradili sadou monočlánků.  
CHLORELLA - 1 (Mikrobiologický ústav ČSAV) -- rozmnožování řas v podmínkách kosmického letu. První experiment, v němž populace řas v beztížném stavu aktivně rostla, poté co násadu na oběžné dráze naočkovali do živného roztoku. Rychlost růstu v přístroji IFS-2 byla kosmonauty měřena.  
TEPELNÁ VÝMĚNA - 2 (Lék. fakulta Univ. J. E. Purkyně) -- srovnání subjektivního pocitu tepla s objektivním měřením na povrchu těla (pokračování pokusu z biologické družice Kosmos 936). Pro měření byl vyvinut unikátní přístroj EDK-IK (elektrický dynamický katatermometr s indikátorem kožní teploty).  
SUPOS-8 (Výzkumný ústav psychiatrický) -- kontrola psychického stavu kosmonautů před startem za letu a po jeho skončení formou vyplňování dotazníku.  
MORAVA (Ústav fyziky pevných látek ČSAV) -- využití sovětské tavicí pece Splav-01 ke směrovému roztavení vzorků materiálu a následnému pomalému regulovanému chladnutí po dobu asi 45 hodin. V první fázi (při letu Remka) šlo o krystalizaci z roztoku chloridu olovnatého v eutektiku chlorid olovnatý -- chlorid stříbrný a z roztoku chloridu olovnatého v eutektiku chlorid olovnatý -- chlorid měďný. Růst krystalu z plynné fáze byl ověřován na oxichloridu vizmutitém.  
  
Většina experimentů měla pokračování při dalších letech mezinárodních posádek. Zejména si získal uznání systematický výzkum růstu krystalů (autor experimentu Morava Ing. Č. Barta, CSc -- nyní soukromá firma BBT -- vyhrál nedávno konkurs na tavicí pícku pro stanici Alpha).  
-- mg -- 
 
obsah
 
 

Draha Dominika ve slunecni soustave (kresba autorka)Dominik Hašek bude mít planetku

Hvězda českého hokeje Dominik Hašek se dostane zásluhou pracovníků Astronomického ústavu České akademie věd Petra Pravce, Lenky Šarounové a pracovníka Astronomického ústavu Univerzity Karlovy Marka Wolfa i na nebesa. Díky nim ponese planetka číslo 8217 jméno Dominik. (Je však nutné říci, že se zatím jedná pouze o provizorní označení, které ještě musí schválit Minor Planet Center.) Na přímý dotaz IAN nám Lenka Šarounová poskytla o "Dominikovi" následující informace:
 
Planetku jsme objevili na Ondřejově 21. dubna 1995, ale podařilo se nám ji sledovat jen následující tři noci, což k určení přesnější dráhy nestačilo. Při další opozici však byla náhodně pozorována v Japonsku na Nachi-Katsuura Observatory a Nihondaira Observatory jako nový objekt s předběžným označením 1996 RH5. Brzy se však ukázalo, že se jedná o "naši" planetku 1995 HC. Dráha z těchto dvou opozic už byla natolik přesná, že se podařilo dohledat pozice z roku 1949, kdy byla jednu noc pozorována na Mt. Palomaru. Loňský podzim při čtvrté pozorované opozici jsme planetku sledovali podle přesné efemeridy jako objekt 20. velikosti a tak letos v lednu dostala od Minor Planet Center číslo 8217.
Planetku "dostane" ten, jemuž se podaří napozorovat oblouk nejpodstatnější pro určení celé dráhy. Nemusí to být ten, kdo ji sledoval poprvé nebo kdo naměřil nejvíce pozic. Planetky hlavního pásu musejí být pozorované většinou alespoň na čtyřech opozicích, aby dostaly definitivní číslo a jejich objevitele měli právo je pojmenovat. Jeden z objevitelskych snimku planetky
Planetka (8217) 1995 HC patří do rodiny Flora. Má poměrně krátkou poloosu, větší excentricitu a malý sklon. Vzdálenost od Slunce v přísluní je jen 1,86 astronomické jednotky. Pokud odrazí deset procent světla (albedo 0,1, což je zhruba průměrná hodnota, neznáme její typ a nemáme odhad albeda), lze její velikost odhadnout na pět kilometrů. Její světelná křivka a tedy ani tvar není známý, proto velikostí v tomto případě rozumějme průměr, který by planetka měla v případě, že by její tvar byl kulový, což zřejmě není. Planetka není v dosahu menších dalekohledů, tato opozice byla pro pozorování velmi nepříznivá, protože se nacházela poblíž afelu (tj. odsluní) své dráhy. Při největším přiblíženi k Zemi (0,85 astr. jednotky) dosahuje jasnosti asi 16 magnitud.
 

Lenka Šarounová
 
Přiložený snímek byl pořízen CCD kamerou ST-6, dalekohled 0,65-m f/3.6, bez filtru, expozice 180 sekund, 21. dubna 1995 (laskavě poskytli objevitelé planetky).
 
obsah
 
 
 
JENAM 98
7. evropská a 65. národní astronomická konference, Praha, 8. - 13. září 1998

Evropská astronomická společnost (EAS) a Česká astronomická společnost (ČAS) pořádají v budově stavební fakulty ČVUT v Praze-Dejvicích společnou konferenci JENAM 98 (Joint European and National Astronomical Meeting, 1998). Na programu konference budou plenární přednášky předních evropských astronomů, dále příspěvky, přednesené v souběžně probíhajících sekcích resp. na vývěskách a konečně panelové diskuse. Součástí konference bude též jednodenní pracovní zasedání, věnované přípravám pozorování úplného zatmění Slunce v srpnu 1999 a plenární schůze ČAS.
Přednášky na pozvání Vědeckého organizačního výboru (SOC) přednesou: F. Mirabel: Nadsvětelné zdroje v Galaxii, I. Novikov: Staré a nové obzory fyziky a astrofyziky černých děr, M. Perryman: Milivteřinová astrometrie; některé vědecké výsledky družice HIPPARCOS, F. Praderie: Evropská věda: vyhlídky pro příští století, Sir M. Rees: Vzplanutí záření gama, J. Schneider: Za nově objevenými planetárními soustavami, M. Šidlichovský: Dynamika pásu planetek a chaos, J. Trumper: Rentgenová astrofyzika.
Paralelní sekce budou věnovány následujícím tématickým okruhům (v závorce jsou uvedeni čeští koordinátoři sekcí):
 

Sluneční fyzika 
(P. Heinzel, Ondřejov)
Dynamické studie hvězdokup a galaxií  
(J. Palouš, Praha)
Extrasolární planety  
(M. Wolf, Praha)
Astrofyzika interagujících dvojhvězd  
(J. Kubát, Ondřejov)
Malá tělesa sluneční soustavy  
(J. Borovička, Ondřejov)
Astrofyzika vysokých a velmi vysokých energií  
(R. Hudec, Ondřejov)
Relativistická astrofyzika a kosmologie  
(J. Bičák, Praha)
 
Panelové diskuse se soustředí na tři okruhy otázek: Přístroje a velmi nákladné projekty (F. Farník, Ondřejov), Mladí astronomové, pracovní příležitosti, vyučování astronomie (V. Karas, Praha), Historie astronomie (M. Šolc, Praha)
Další podrobnosti (registrační formuláře, data uzávěrek, přihlášek a zaslání abstraktů, výše registračních poplatků, ubytování, doprovodné akce atd.) lze nalezt na adresách http://www.asu.cas.cz/jenam98 nebo http://sunkl.asu.cas.cz/jenam98
 
Doc. RNDr. Jan Palouš, DrSc.
RNDr. Jiří Grygar, CSc.
obsah

Instantní astronomické noviny vycházejí, pokud nám to naše linka dovolí, každé pondělí a čtvrtek do 18. hodiny. V případě nutnosti i častěji. Archivujeme vždy posledních deset čísel. Redakce: Jiří Dušek (jd, dj), Rudolf Novák (rkn), Zdeněk Pokorný (zp), Jiří Grygar (jg), Marcel Grün (mg), Tomáš Gráf (tg) a Pavel Gabzdyl (pg). Vzkaz redakci můžete zaslat na tuto adresu ibt@sci.muni.cz