29. číslo, čtvrtek 22. ledna 1998 20:00


 

 

Obsah zpráv:
Sonda NEAR proletí kolem Země
Zachytili jsme už vysílání mimozemšťanů?
Kolik máme v Galaxii sousedů?
Endeavour se znovu vydá na cestu
Mapky k zakrytum hvezd planetkami

Rubriky:
Porování: 5. týden na obloze (26. ledna – 1. února 1998)
Čtivo: A. C. Clark, "Co nyní uvidíte," řekl Orel
 

Zvláštní příloha:
Dobrý den, sousede (J. Dušek, M. Eliáš, P. Gabzdyl)
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš, Z. Pokorný)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
Zprávy z kosmonautiky (M. Grün)
Fyzika hvězd (Z. Mikulášek)
 
 
 
 
 
Pocitacova simulace pruletu (NASA)Sonda NEAR proletí kolem Země

Sonda NEAR (angl. zkratka Near Earth Asteroid Rendezvous) je téměř dva roky na cestě k planetce číslo 433 Eros. Již za několik málo hodin přitom proletí kolem Země, která ji k asteroidu definitivně navede. Dostihnout by jej měla koncem tohoto roku.
Sonda NEAR startovala 17. února 1996. V červnu loňského roku prolétla kolem planety Mathilde. V noci ze čtvrtka na pátek se přiblíží k Zemi – nejblíže se ocitne 23. ledna krátce po poledni, asi 540 kilometrů nad jihozápadní částí Iránu. Poté proletí nad Afrikou a Antarktidou. S planetkou Eros se setká na začátku příštího roku. Předpokládá se, že první snímky tohoto asi padesát kilometrů velikého asteroidu pořídí několik měsíců před "schůzkou", aby tak oslavila sté výročí objevu (13. srpna NEAR u Erose (kresba NASA)1898). Jakmile Eros dožene, začne jej nejdříve studovat ze vzdálenosti asi tisíc kilometrů. Za měsíc se přiblíží na poloviční vzdálenost a poté na pouhých patnáct kilometrů. Vědci tak získají podrobnou mapu povrchu planetky, včetně chemických a fyzikálních vlastností. Od února 2000 se pak počítá, že se sonda dotkne i samotného povrchu.
Během těsného průletu NEAR v pátek a v sobotu mají obyvatelé Severní a Jižní Ameriky šanci spatřit odlesk od jejích slunečních panelů. Maximální jasností by se měla vyrovnat Capelle ze souhvězdí Vozky. Jestliže je mezi čtenáři Instantních astronomických novin někdo ze Severní Ameriky, pak mu doporučujeme podívat se na tyto stránky http://sd-www.jhuapl.edu/NEAR/. Během těsného průletu se samozřejmě budou testovat i některé přístroje: multispektrální zobrazovač, infračervený spektrograf, magnetometr, gama-spektrometr.
 

– jd –
obsah
 
 
 

 
Foto Poject PhoenixZachytili jsme už vysílání mimozemšťanů?

Pokud ve vesmíru existují jiné civilizace – a alespoň teoreticky tomu nic nebrání – pak asi  nejlepší možností, jak je hledat, je naslouchat jejich rádiovým signálům. Obzvlášť, jestliže i ti druzí začali s rádiovým a televizním vysíláním. Na světě existuje hned několik seriozních projektů (byť většinou pod záštitou soukromých nadací), jež se pokoušejí v nepřehledné tlačenici šumu a pískání pozemského i přírodního původu ulovit zajímavý signál. Poslední studie přitom naznačují, že něco takového se již možná povedlo.
Nejrozsáhlejšími prohlídky jsou v současnosti Project Phoenix, META a SERENDIP. Ve všech případech se tu vědci snaží pomocí radioteleskopu systematicky monitorovat několik milionů úzkých kanálů na centimetrových a milimetrových vlnách. Speciální vyhodnocovací systémy v nich pak vyhledávají nápadné odchylky. Nalezení a potvrzení existence takového signálu je však mnohem obtížnější než by se na první pohled zdálo. Podle nejnovějších studií je totiž zřejmé, že většina mimozemských signálů bude prudce nejrůzněji modulována jejich průchodem nabitým mezihvězdným prostředím.
Ostatně stačí si naladit rádio na stanici vzdálenou přes deset tisíc kilometrů. Uslyšíte, jak se její signál různě zeslabuje, občas zcela mizí a vůbec je hlas komentátora či zvuk hudby zkreslen. To proto, že se odráží od neklidné ionosféry. Mnohem větší problémy pak nastanou, když se pokusíte zachytit rozhlasovou stanici ležící triliony kilometrů daleko.
 

Naše vlastní rádiová bublina  
Ve třicátých letech našeho století se objevily první silné radiové a televizní vysílače. O pár let později denní výkon Země jako radiového vysílače překročil 5 kW a dnes je to již hodně přes deset tisíc kilowattů. Vysílání z průběhu druhé světové války již zasáhlo hvězdy vzdálené padesát světelných let. O válce ve Vietnamu se ví již v okruhu více než třiceti světelných let, nekonečné seriály typu Dallas, Dynasty, Simpsonovi apod. pak začaly oblažovat potenciální sousedy alespoň v našem blízkém okolí. V radiové bublině v jejímž středu se nacházíme, existuje ale jen několik stovek hvězd. 
 
Většina radioastronomů se zabývá signály ze zdrojů, jež se příliš rychle nemění. To proto, že většina přírodních vysílačů představuje rozměrově rozlehlé objekty. Jedinou výjimkou jsou pulsary a podobné "bodové" zdroje. Stejně jako hvězda poblikává, scintiluje, když její světlo prochází neklidnou zemskou atmosférou, stejně se v důsledku tzv. "mezihvězdné scintilace", kterou způsobuje ionizovaný plyn mezi hvězdami, chvějí bodové zdroje rádiového záření.
Výzkumníci jsou tudíž postaveni před zásadní problém. Všechny seriozní studie totiž hledají signály v extrémně úzkých frekvenčních rozsazích, typicky kolem jednoho hertzu a méně. Je pravda, že takovýto  typ signálu v přírodě může jen obtížně vzniknout. Zjevně umělý původ zmíněného signálu však dokáže mezihvězdná scintilace dokonale setřít – dokáže totiž změnit jak amplitudu původně úzkopásmového signálu, tak i jeho frekvenci. I kdyby tedy mimozemšťané provozovali TV vysílání, na Zemi bychom je zachytili pouze jako extrémně široký, nevýrazný signál, jehož kvalita by se neustále měnila.
Arecibo (Foto PS)Ukazuje se, že nalézt takové rádiové poselství, není vůbec jednoduché. Pravděpodobně by mohlo být detekováno jako signál nápadně vystupující nad šum pozadí. Jeho potvrzení si pak vyžádá spoustu dodatečných pozorování. Až do dneška se předpokládalo že jakékoli spojité vysílání by mělo být spolehlivě nalezeno a jednoduše potvrzeno. To by byla pravda pouze tehdy, kdyby se rozhlasová stanice nacházela méně než několik set světelných let daleko. V této oblasti se ale leží jen velmi malý počet hvězd – sotva jedna desetitisícina z celkového počtu v Galaxii.
Je zajímavé, že různé vyhledávací programy během minulých let zachytily hned několik signálů, které splňovaly všechny vlastnosti mimozemských vysílačů, až na jediný: nikdy se neobjevily znovu. Jako příklad tu mohou posloužit záznamy projektu META (anglicky the Megachannel ExtraTerrestrial Assay). S radioteleskopem o průměru dvacet šest metrů v Harvardu (stát Massachusetts) se v jeho rámci studuje od roku 1983 obloha na několika milionech mikrovlnných kanálů. Počítače potom hledají extrémně úzké signály nekorespondující s pozemskými zdroji. Tyto signály musí současně ukazovat změny vlivem Foto projekt BETADopplerova jevu tak, jak se otáčí a kolem Slunce pohybuje Země. Během let bylo v projektu META analyzováno 1013 až 1014 záznamů a několik desítek z nich bylo vyhodnoceno jako podezřelé. Nejsilnější z nich jsou seskupeny podél roviny Galaxie. Jsou-li skutečné, pak pocházejí z hvězd vzdálených tisíce světelných let. Jelikož se však žádný z podezřelých signálů již neopakoval, byly zavrhnuty jako dílo lidské činnosti.
Některé z důsledků mezihvězdné scintilace již byly zapracovány do projektu BETA, který se od roku 1995 stal nástupcem projektu META. Plánuje se též nové ohledání některých META signálů s mnohem citlivější aparaturou na National Radio Astronomy Observatory v Green Bank v Západní Virginii.
Ať již jsme mimozemské signály zachytili, či nikoli většina badatelů soudí, že sami nejsme – při hlasování na jedné z mnoha konferencí byl poměr hlasů 4:1 ve prospěch názoru, že máme ve vesmíru sourozence.
 
– jd –
obsah
Kde se hledají mimozemské radiové signály:
PHOENIX
Je v současnosti největší a nejcitlivější prohlídkou oblohy. Původně spadal pod NASA, na zásah Kongresu byl ovšem v roce 1993 zrušen. Od února 1995 používal radioteleskop Parkesovy observatoře v Jižním Walesu v Austrálii. S průměrem 63 metrů je druhým největším přístrojem na jižní polokouli. Nepozoruje celou oblohu, pouze vybraných asi tisíc, Slunci podobných hvězd, jejichž věk umožňuje případnou existenci planet a života (např. tau Ceti, 51 Pegasi, 61 Cygni, Altair, Sírius). Všechny se nacházejí do vzdálenosti několika set světelných roků. Případný signál se hledá v rozmezí 1 až 3 GHz, přičemž je tento interval rozsekán na úzká pásma o šířce jednoho hertzu. U každé hvězdy se provede ohledání na asi dvou miliardách kanálů. Pozorování samozřejmě vyhodnocují počítače. Nyní se naslouchá v Green Banku v Západní Virginii na radioteleskopu o průměru 42 metrů. O pozorovací čas se dělí s normálními astronomy. Simultánně se sleduje více než 28 milionů kanálů. Provozuje jej SETI Institute of Mountain View v čele s Frankem Drakem.
SERENDIP
Program měl dlouhý vývoj a fakticky začal již před osmnácti roky. SERENDIP provozovaný University of California znamená zkráceně Search for Extraterrestrial Radio Emissions from Nearby Developed Intelligent Populations. V současnosti se provozuje na největším radioteleskopu na světě v Arecibu na ostrově Portoriko (průměr 305 metrů). Každé dvě sekundy je zde analyzovalo více než čtyři miliony kanálů v pásmu širokém asi 12 Mhz vždy v místech, které zrovna sledují "astronomové-vědci". Za čtyři roky bylo prohledáno asi čtyřicet procent celé oblohy (což je asi devadesát procent oblohy dostupné pro tento nepohyblivý radioteleskop). Za tuto dobu chytil asi 400 "podezřelých signálů". Od června 1997 došlo k rozšíření na 168 milionů kanálů a celá prohlídka se provádí znovu. Vždy se hledá kolem vlnové délky 21 centimetrů, na které září neutrální vodík. Tato oblast elektromagnetického spektra je současně relativně málo rušena. Sponzoruje jej The Planetary Society.
META-BETA
Projekt META (Megachannel Extraterrestrial Assay) byl vyhledávacím programem na 26metrovém radioteleskopu Harvard University (stát Massachusetts), který běžel v letech 1985 až 1995. Kolem vlnové délky 1420 MHz (čára neutrálního vodíku) sledoval osm a půl milionů kanálů s rozlišením 0,05 Hz. Od října 1995 na něj navázal projekt BETA (the Billion-channel Extraterrestrial Assay). Po celé obloze nepřetržitě hledá podezřelé signály na 250 milionech kanálů se šířkou 0,5 Hz. Speciální zařízení prosívá nepřetržitý proud 250 Mbytů za sekundu a hledá zvláštní signály pohybující se z východu na západ aniž by byly zachyceny širokopásmovou pozemskou anténou. Kompletní systém provádí 40 miliard operací za sekundu a 200 procesorů má k dispozici 3,1 gigabytovou paměť RAM. Vedoucím projektu je Paul Horowitz, sponzoruje jej The Planetary Society (v začátcích pak především její člen Steven Spielberg), NASA a další soukromí dárci. Obdobný projekt META II nyní probíhá i na jižní polokouli poblíž Buenos Aires v Argentině.
 
obsah
 
 
 

 
Kolik máme v Galaxii sousedů
 
Frank D. Drake formuloval roku 1961 jednoduchou rovnici, jejímž cílem je dospět k orientačnímu odhadu počtu civilizací žijících v současnosti v naší Galaxii. I když byla později různě napadána, nic lepšího do dnešních dob sestaveno nebylo. Zní
 
N=R x Fp x Ne x fe x f1 x fi x fc x L
 
N – Je počet současných kosmických civilizací, které mohou komunikovat s ostatními. 
R – Roční přírůstek nových hvězd v Galaxii. Celkový počet hvězd se odhaduje na 300 miliard, stáří Galaxie na 10 miliard let. V průměru tedy přibývalo asi 30 hvězd. Za současnou hodnotu berme 10 hvězd ročně.
Fp – Zlomek hvězd, které mají planetární systémy. Odhady se liší, planetární systémy ale nejsou výjimečné. Dosaďme 0,5.
Ne – Průměrný počet planet u jedné hvězdy. Za optimální můžeme považovat 10.
fe – Podíl planet, na nichž jsou vhodné podmínky pro život. Tj. po dostatečně dlouhou dobu jsou v tzv. ekosféře. Nadsazeně lze udat 0,25.
fl – Podíl planet, kde život skutečně vznikl. Kdyby za příhodných podmínek život vznikal vždy, pak fl=1. Vzhledem k tomu, že dosud neznáme jiný případ než Zemi, berme 0,5.
fi – Podíl planet, kde se vyvinula inteligentní forma života. Předpokládejme vzácnost: 0,1.
fc – Podíl planet, kde vznikla technická civilizace schopná a ochotná mezihvězdně komunikovat (0,1).
L – Doba trvání takové civilizace.
 
Vynásobeních všech členů až na poslední L vychází, že již na několika miliardách planet vznikla někdy technická civilizace. Nehledě na nejistotu všech předcházejících členů (u některých se ve skutečnosti jedná o pouhé hádání), je nejtěžší odhadnout právě délku trvání technické civilizace. Jaké procento života planety se vyznačuje technickou civilizací? Jak dlouho taková civilizace přežije, aniž by se sama zničila či byla zničena z vnějšku? Sto let poté, co dosáhne možnosti mezihvězdného kontaktu? Tisíc let? Kdybychom brali pesimistických sto let, pak je dle Drakovi rovnice v současnosti v Galaxii jen několik desítek civilizací. Vzdálenosti mezi nimi však jsou natolik propastné, že nemají šanci navázat mezi sebou jakýkoli kontakt. Chcete-li si spočítat vlastní Drakovu rovnici, pak se podívejte na tuto stránku: http://www.seds.org/~rme/drake/drake.html
 
– jd –
obsah
 
 
 
 

 
Endeavour jeste na ceste k odpalovaci rampe (foto NASA)
 
Endeavour se znovu vydá na cestu

V pátek 23. ledna krátce před čtvrtou hodinou ranní našeho času se na svoji dvanáctou cestu do vesmíru vydá raketoplán Endeavour. Na palubě bude mít sedm astronautů. Jeden z nich se ale v tomto vesmírném letounu na Zemi již nevrátí. Při setkání se stanicí Mir totiž dojde k vystřídání Davida Wolfa Andy Thomasem.
Osmé z plánovaných devíti setkání amerického raketoplánu s ruskou stanicí je hlavním programem letu. Mezi oběma kosmickými loděmi bude přeneseno tři a půl tuny experimentálního zařízení, hardwarových doplňků (nový počítač, klimatizační systém) a různých dalších věcí vč. odpadků (jídlo, voda). S Endeavourem na Zemi také po čtyřměsíčním pobytu ve evsmíru přistane Dr. David Wolf. Andy Thomas se pak stane sedmým a posledním Američanem na Miru. Domů se vrátí až v červnu, kdy se se stanicí setká raketoplán Atlantis.
Samozřejmě, že různé vědecké experimenty budou probíhat i přímo na palubě Endeavouru. Například jak ryby a rostliny reagují na stav beztíže a jak se v takovém prostředí formují krystaly.
 

– jd –
obsah
 
Let STS-89
Start:
Pátek 23. ledna ve 3.48 našeho času z Kennedyho kosmického střediska na Floridě. Na přímý přenos se můžete podívat na stránkách http://www.ksc.nasa.gov/shuttle/countdown/video/video.html. Existuje však padesátiprocentní pravděpodobnost, že bude start vzhledem k nepříznivému počasí odložen.
Délka mise:
Osm a půl dne. Pět dní bude raketoplán spojen se stanicí Mir. Jedná se o první setkání raketoplánu Endeavour s Mirem. Všechny předcházející provedl Atlantis. Také se jedná o první let tohoto raketolánu od května 1996, kdy začala jeho rekonstrukce v rámci Mezinárodní kosmické stanice.
Program:
Hlavním bodem letu je vystřídání Davida Wolfa Andy Thomasem. Wolf pobýval na Mir poslední čtyři měsíce. Dojde také k výměně tří a půl tuny různých zařízení.
Posádka:
Foto NASA
Terrence W. Wilcutt (velitel): Ve svých 48 letech má za sebou již dva lety (1994, 1996) a ve vesmíru strávil celkem 512 hodin.
Joe Frank Edwards (pilot): Jedná se o první výlet do vesmíru. Je mu 39 let. Jako letes se zúčastnil se v roce 1983 války v Libanonu.
Bonnie J. Dunbar (specialistka):  Skutečná veteránka. Ve vesmíru byla již čtyřikrát, celkem 41 dní. Vystudovala mechaniku/bioinženýrství na University of Houston. Za dva roky ji bude padesát.
Michael P. Anderson (specialista): Narodil se roku 1959. První let. Vystudoval astronomii a fyziku.
James F. Reilly (specialista): Zúčastnil se geologických expedic v Antarktidě. Než se stal astronautem, zabýval se hledáním ropy a plynu pro soukromé společnosti. Je mu 43 let a jedná se o jeho první let.
Salizham S. Sharipov (specialista): Občan Ruské federace. Vystudoval kartografii. Je mu 33 let a jedná se o jeho první let.
Andrew S, W. Thomas (specialista): Původem Australan. Poprvé letěl jako palubní specialista v květnu 1996. Vystřídá Davida Wolfa na stanici Mir, kde by měl zůstat následující čtyři a půl měsíce. Předpokládá se, že by se měl věnovat především různým vědeckým experimentům. Život zde si bude zpříjemňovat několika CD s klasickou hudbou, skupinou Beatles a CD-ROMem "Monty Python's Complete Waste of Time."
 
obsah
 
 
 

 
Mapky k zakrytum hvezd planetkami
 
Na adrese http://sorry.vse.cz/~ludek/mp/ muzete najit vyhledavaci mapky k zakrytum hvezd planetkami. Mapky vyrobil Edwin Goffin (Belgie) jako postscriptove soubory, ja je stahl z belgickeho ftp, prevedl do bitmap a udelal k tomu stranku. Oproti lonskemu roku nejsou tedy bitmapy nascanovane mapky s komentari (jako, ze jde o ranni pozorovani nebo od kdy do kdy se ma pozorovat), na druhou stranu jsou nyni ty mapky o neco kvalitnejsi. Na vyse uvedene strance tez naleznete odkaz na belgicky ftp server s original postscriptovymi soubory, je mozne, ze tam budou jeste nejake zmeny a doplnky. Spojeni pres den nyni neni nijak zavratne rychle, ale koncem unora bychom meli prejit na optiku - melo by tedy dojit k vyraznemu zrychleni.
 
Ludek Vasta
obsah

Instantní astronomické noviny vycházejí, pokud nám to naše linka dovolí, každé pondělí a čtvrtek do 18. hodiny. V případě nutnosti i častěji. Archivujeme vždy posledních deset čísel. Redakce: Jiří Dušek (jd, dj), Rudolf Novák (rkn), Zdeněk Pokorný (zp), Jiří Grygar (jg), Marcel Grün (mg), Tomáš Gráf (tg) a Pavel Gabzdyl (pg). Vzkaz redakci můžete zaslat na tuto adresu ibt@sci.muni.cz