17. číslo, čtvrtek 4. prosince 1997 17:50 

 

 

Obsah zpráv:
Columbia: Druhý výstup do prostoru
Nový typ hvězd?
MERLIN nalezl kašlající černou díru
Špinavá galaxie
 
Rubriky:
Názory: Jára Cimrman a nedozírný vesmír
Recenze: Tomáš Tichý, ASTROAMA  97
Pozorování: 50. týden na obloze (8. - 14. prosince 1997)
Čtivo: Norman Mailer, Strana přivrácená a strana odvrácená
 

Zvláštní příloha:
Skleněné oči světa (R. Novák)
Vítejte na Marsu (M. Grün, P. Jakeš)
Co oči nevidí (J. Grygar, M. Grün)
 
 
 
 

Columbia: Druhý výstup do prostoru
 
Včera se uskutečnil druhý a původně neplánovaný výstup dvojice astronautů Winston Scott a Takao Doi do volného kosmického prostoru. Vycházka, označovaná jako EVA (Extra-Vehicular Activity), trvala necelých pět hodin. Asi tři hodiny po začátku astronaut Scott vypustil zařízení "Aercam Sprint" - řízeně se pohybující automatickou kameru o velikosti plážového míče na volejbal. Její let byl ovládán z paluby raketoplánu pilotem Steve Lindsey. Zařízení přeletělo z jednoho konce raketoplánu na druhý a pořídilo množství velmi pěkných snímků. Nad hlavami astronautů se kamera pohybovala kolem jedné hodiny. Po celou dobu pracovala naprosto bez závad. Let opět skončil v náruči Winstona Scotta.
Aercam je prototypem kamery, kterou hodlá NASA využívat při vnější kontrole plánované Mezinárodní kosmické stanice.  Astronauti tak budou vystupovat do volného kosmického prostoru jen v nezbytně nutných případech. Dle současných představ se stavba budoucí stanice odhaduje na pět let a vyžádá si téměř 1150 hodin pobytu amerických a ruských kosmonautů mimo loď.

 
Dva provedené výstupy do kosmického prostoru byly první na palubě služebně nejstaršího amerického raketoplánu Columbia, který je především používán jako nosič stanice Spacelab. Přistání Columbie se plánuje na zítřek. Předpovědi počasí naznačují, že páteční konec mise bude zcela bez problémů.
 
– jd –
 (Všechna foto NASA)
 
 
Aercam Sprint (Autonomous Extravehicular Activity Robotic Camera Sprint)
Základní parametry: Kulový průměr 35 centimetrů, váha 16 kilogramů, cena 3 miliony dolarů
Vybavení: dvě barevné televizní kamery (jeden objektiv o průměru 6 milimetrů a druhý o průměru 12 milimetrů), naváděcí elektronika, dvanáct malých trysek na stlačený dusík, šest zábleskových diod na povrchu zviditelňující zařízení při pohybu ve stínu. Dálkové ovládání z paluby raketoplánu se provádí pomocí jednoduché anteny, dvojice laptopů a ručního ovladače. Maximální rychlost 25 centimetrů za sekundu. Lithiové baterie omezují délku letu na sedm hodin, což je normální doba trvání výstupu astronautů do volného kosmického prostoru. 
Paluba raketoplanu z AercamuSmysl: Prototyp kamery určené k vizuální kontrole vnějších částí Mezinárodní kosmické stanice, příp. raketoplánů. Na snímku paluba raketoplánu Columbia viděná očima Aercamu.
 
obsah
 
 
 
 

Nový typ hvězd?

Mezinárodní vědecký tým vedený Stevem Howellem (Wyoming University) objevil nový typ hvězd: o velikosti Jupiteru, avšak mnohem hmotnější a s velmi unikátním složením.
Docent Howell spolu s astronomy z Arizony, Georgie a Anglie studoval vývoj starých těsných dvojhvězd. Většina hvězd ve vesmíru vznikne v soustavě dvou či vícenásobných párů. Dvojhvězdy pak obíhají kolem společného těžiště a jsou-li dostatečně blízko sebe, mohou se vzájemně ovlivňovat i ve svém vývoji. Těsné páry obíhají dokonce tak blízko, že by se celé vešly pod povrch Slunce - umístili-li bychom jejich těžiště do centra Slunce. Skupina Steva Howella použila ke své práci největší dalekohledy světa - např. Herschelův dalekohled na Kanárských ostrovech, výpočty pak probíhaly na superpočítačích. Vznikly tak nové modely vývoje starých a těsných dvojhvězd.
"Objev dalšího typu hvězd není něco, co by se podařilo každý den", říká dr. Howell, "na počátku tohoto století vedlo spojení astrofyzikální teorie a pozorovací praxe k objevu bílých trpaslíků, neutronových hvězd a černých děr. Až nyní však byly rozšířeny řady nebeských objektů o další druh."
Vývoj hvězd je poměrně rozmanitý - vždy však závislý na původní hmotnosti hvězdy a není-li hvězda ve vesmíru osamocena, pak také na druhé složce, která její vývoj může v mnohém změnit.
"Ve většině případů těsných dvojhvězd původně těžší hvězda končí svůj život jako bíly trpaslík. Lehčí hvězda se snaží žít svůj normální život a vyvíjet se podle zákonů hvězdné evoluce. Odevzdává však část svojí hmoty bílému trpaslíku. Je dokonce možné, že vše, co z této hvězdy zbude, je pouze odhalené jádro s velikostí srovnatelnou například s Jupiterem a hmotností rovnou přibližně 0,05 původní hmoty. Taková hvězda už nemá žádný vodík, který by mohla nukleární syntézou měnit na těžší prvky a její vývoj je tak naprosto jiný, než u ostatních hvězd. Její chemické složení je také velmi netypické."
Podle Howella je samozřejmě nutné po ukončení celé práce získat mnohem větší a podrobnější pozorovací materiál, který by měl výsledky potvrdit. "Je příjemné vidět, že vesmír si ještě stále schovává do zásoby překvapení a záhady, které můžeme řešit." říká Howell.
 

– rkn –
(Připraveno podle Internetu a osobního sdělení dr. S. Howella.)
obsah
 
 
 
 

MERLIN nalezl kašlající černou díru Kliknutim na obrazek ziskate jine zobrazeni vyvoje vytrysku.
 
Mezinárodní vědecký tým z Nuffield Radio Astronomy Laboratories v britském Jodrell Bank získal unikátní sekvenci zachycující explozi v těsné blízkosti černé díry. Radiové snímky byly pořízeny zařízením MERLIN, jenž propojuje šest individuálních radioteleskopů na území Anglie, které dohromady pracují jako jedno zařízení o průměru asi dvě stě kilometrů.
Pozorovaná exploze se odehrála u "mikro-kvasaru" označeného GRS1915 v souhvězdí Orla. Objekt leží asi 40 tisíc světelných let daleko, je tedy součástí naší Galaxie. GRS1915 byl nalezen roku 1992 rentgenovým dalekohledem umístěným na ruské družici Granat. Zřejmě se jedná o černou díru několikrát hmotnější než Slunce, kolem které obíhá normální hvězda. Z ní vytéká proud materiálu, který po spirále padá do černé díry. Během letu se ohřívá na neobyčejně vysokou teplotu a září v rentgenovém oboru. Přetok hmoty však není stabilní, dochází k explozím a výtryskům materiálu.
Zařízení MERLIN je jediné svého druhu, které může tyto výtrysky detailně studovat. GRS1915 je totiž natolik daleko, že by k rozlišení úhlově drobných detailů nestačil ani Hubblův kosmický dalekohled. MERLIN však v radiovém oboru rozliší i minci na vzdálenost 75 kilometrů a proto vědcům umožnil nakouknout do nejbližšího okolí černé díry.
Od konce října tohoto roku až do poloviny listopadu tak zaznamenal vývoj jednoho z výtrysků horkého plynu. Rychlost rozpínání oblaků vyvržené hmoty byla dvakrát větší než rychlost světla. To proto, že jeden z výtrysků se pohyboval směrem k nám, druhý naopak na druhou stranu, vždy s rychlostí větší než 90 procent rychlosti světla.
 
– jd –
 
(Foto: R. Spencer, S. Garrington, D. McKay, T. Muxlow, P. Thomasson, C. de la Force, A. M. Stirling, G. Pooley, R. Fender, animace Jiří Dušek)
obsah
 
 
 
 

Špinavá galaxie

Vydejte se na cestu vlastní fantazií. Sedněte do rakety a vyražte na dlouhý výlet, na cestu za hranice našeho hvězdného ostrova – Galaxie. Jaký pohled se nám asi naskytne, podíváme-li se na Mléčnou dráhu z boku? Kdo ví. Nemusíte však být smutní, nemusíme ani plýtvat palivem, stačí se rozhlédnout kolem sebe a ve vesmíru určitě najdeme něco podobného jako Galaxii z boku – například NGC 891, která se nachází v souhvězdí Andromedy ve vzdálenosti asi 30 milionů světelných let. Není tedy nutné stavět raketu, stačí levnější a (možná) užitečnější dalekohled, jehož primární zrcadlo má průměr asi tři a půl metru. A ani ten nemusíme stavět, stojí už na hoře Kitt Peak v Arizoně. To, co nám ukázal, najdete na přiloženém obrázku. Galaxii z boku. Galaxii, která má kolem sebe neprůhledný prach a plynu. Galaxii, která vypadá podobně jako ta v níž žijeme my.
Astronomové z univerzity ve Wisconsinu – Christopher Howk a Blair Savage pořídili snímek při studiu procesů, jakými galaxie špiní své okolí vlastními "exkrementy". Ukázaly se na něm spousty prachu a plynu, které obklopují galaktickou rovinu a vytváří tak neprůhledný pás kolem celé galaxie. Nachází se v něm mnohem více materiálu, než se původně očekávalo.
Vědci objevili mračna, jenž byla vypuzena do vzdálenosti pěti tisíc světelných let nad a pod rovinu galaxie. Dříve se astronomové domnívali, že tato látka je do těchto míst dopravena výbuchy supernov, ale příliš velké množství pozorovaného materiálu tomu odporuje – to by muselo v galaxiích explodovat mnohem více supernov, než pozorujeme. Howk a Savage se domnívají, že materiál se do hala dostává jiným způsobem – hvězdným větrem, jenž žene látku až do těchto vzdáleností. Nezapomeňme, že galaxie má poměrně velké množství hvězd, takže je jen otázkou výpočtů, zda bude tato doměnka potvrzena či nikoli.
 

– rkn –
 
Snímek: Christropher Howk a Blair Savage
obsah

Instantní astronomické noviny vycházejí, pokud nám to naše linka dovolí, každé pondělí a čtvrtek do 18. hodiny. V případě nutnosti i častěji. Archivujeme vždy posledních deset čísel.
Redakce: Jiří Dušek (jd, dj), Rudolf Novák (rkn), Zdeněk Pokorný (zp),
Jiří Grygar (jg), Marcel Grün (mg), Tomáš Gráf (tg).
Vzkaz redakci můžete zaslat na tuto adresu ibt@sci.muni.cz