1. číslo, 9. října 1997 0:00


 

Obsah čísla:
Provolání redakce
Co nám naložily hvězdy
Prostějšij Sputnik po 40 letech
Nejsvítivější hvězda? Asi ano...
Atlantis u Miru - úspěch záchranné expedice
 

Rubriky:
Jak se přišlo na přenos hmoty ve dvojhvězdách?
Kometa Utsunomiya na večerní obloze
42. týden na obloze
Co se děje, když pes požírá psa, aneb jak se omlazují hvězdy?
Blíží se sezóna GR Tauri 
 
 
 

Vítáme vás na stránkách Instantních astronomických novin. Pro ty, kteří naše stránky navštěvovali už dříve (po tři měsíce tu totiž vycházel magazín, který myšlenku vzniku astronomických novin urychlil), je překvapením snad jen nový název či proměna obsahu. Ostatní nejsou ničím z minula ovlivněni a mohou bez předsudků posuzovat, jak vypadají první astronomické noviny na světě.

Rubriky vlevo napovídají, co v novinách naleznete. Bublinková nápověda (pokud u vašeho prohlížeče funguje) vám prozradí víc než jedno či dvě uvedená slova. Chceme, aby se v našich novinách objevovaly čerstvé a seriózní informace z astronomie a oborů, majících vztah k astronomii (zejména z kosmonautiky, fyziky apod.). Chceme je podávat v takové podobě, aby byly srozumitelné i laickým čtenářům ("laickým" v astronomii, ale jinak vzdělaným v oborech jiných). Zkrátka nemíníme sloužit "pokleslým vědám", ale ani uvádět speciální informace, kterým plně porozumí řekněme desítka našich čtenářů.

Jsme novinami. Jednou z jejich neodmyslitelných vlastností je pravidelnost vycházení. Nová čísla našich Instantních astronomických novin uvidíte vždy v pondělí a ve čtvrtek po 18 hodině, nevylučujeme ani mimořádná čísla při mimořádných astronomických událostech. Noviny vyžadují také interakci se čtenáři. Čekáme na ni a těšíme se na ni (opravdu!). Jsme připraveni vaše zajímavé názory publikovat (byť třeba jen zkráceně), budeme na ně reagovat. Víme dobře, že nejsme nezávislými novinami – závisíme na vás, čtenáři.

Jedním z klíčových problémů každého periodika, ať již tištěného, vysílaného na vlnách éterem či sdělovaného elektronicky, je autorské zázemí. I pro nás je to závažný problém. V současné době Instantní astronomické noviny připravuje kolektiv šesti nadšenců pro tuto věc, kteří se ovšem opírají o spolupráci s dalšími autory, recenzenty a spolupracovníky redakce. Všem zájemcům o užší spolupráci s našimi novinami vzkazujeme: kontaktujte redakci! Zklameme asi jen ty, kteří očekávají dobrý byznys. Tyto noviny jsou (alespoň nyní) zcela nekomerční záležitostí. Nevyplácíme honoráře za příspěvky, neuveřejňujeme reklamu (pozor však: recenzujeme astronomické výrobky všeho druhu!), za redakční práci naši redaktoři ani redakční rada peníze nedostávají.

Naslibovali jsme toho hodně. Držte nám palce, aby se většina našich slibů povedla, aby nám vydržely síly. Účinnější ale bude, když nás podpoříte. Čtěte tyto noviny, reagujte na ně, a budou-li se vám zamlouvat, doporučte je i druhým.

Redakce
obsah
 
 

Co nám naložily hvězdy
První a poslední horoskop, který zde najdete

Okamžik prvního objevení se nových stránek IAN ve světě Internetu byl zvolen velmi dobře. Prakticky všechny planety se v ten okamžik nacházejí nad obzorem. To ukazuje na velkou činorodost a aktivitu celého projektu. Saturn v prvním domě přináší pečlivost, s jakou by měl být celý magazín sestavován. Příznivé spojení Slunce a Merkuru ve Vahách a v sedném domě přináší úspěchy na půdě informačního světa. Opozice od Saturna však varuje před konflikty s mocnými. Konjunkce Venuše s Plutem ukazuje na stálé nebezpečí hrozící od mocné opozice, která se bude snažit za mohutné pomoci mocného podporovatele aktivitu IAN zničit. K tomu přispívá i konjunkce Venuše s Marsem, v osobních horoskopech tak slastná. Venuše v osmém domě přináší možnost dotací ze státní pokladny. Jupiter v jedenáctém domě přináší sdružení úspěchy, Uran nové nápady a stálá vylepšení. Celkově lze říct, že se při troše štěstí a snahy, není třeba ničeho obávat a je potřeba jen psát, psát a psát.

– mb –
obsah
 
 
 


Prostějšij Sputnik po 40 letech

V  minulých dnech  jsme si  mohli připomenout  kulaté výročí kosmonautiky -  40. let již uplynulo  od startu prvního Sputniku, k němuž došlo 4. října ve 22.28 UT z Kazachstanské stepi. Jednu  z  nejzajímavějších  "oslavných" akcí  připravil francouzský aeroklub spolu s Ruskou  leteckou federací. Studenti z Jules Reydellet College  (St.  Denis,  ostr. Reunion)  ve spolupráci  s Polytechnickou laboratoří v Nalčiku (Kabardino-bajkarská autonomní republika) postavili funkční model původního Sputniku.  Ten byl na palubě nákladní lodi Progress-M 36 vynesen na  stanici Mir, odkud má být  při výstupu kosmonautů, plánovaném na 12. října ručně vypuštěn na samostatnou oběžnou dráhu. Družice nese malý vysílač VHF-FM  (výkon jen 100 až 200 mW), jenž bude na frekvenci 145,800  MHz  vysílat pulsní signály podobné těm, jaké jsme před  40. lety slyšeli ze Sputniku. Jejich frekvence  bude funkcí  vnitřní  teploty  tělesa, jako tomu bylo u Sputniku 1. Chemický akumulátor by měl vystačit na jeden až dva měsíce činnosti. Bližší informace  o celé akci  a provozu družice  najdete na adrese: http://www.oceanes.fr/~fr5fc/spoutnik.html.

- mg -
obsah
 
 

Nejsvítivější hvězda? Asi ano...

Veškeré zprávy, které přicházejí z dalekohledu HST (Hubble Space Telescope), začínají v superlativech. Možná, že ne úplně všechny, ale minimálně devadesát procent trpí chorobou, jenž má za následek přísun dalších a dalších peněz na konto NASA a přidružených společností. Což je jistě příjemnější, než kdyby se utrácely za zbrojení a válčení. Tentokrát jsme získali informaci o hvězdě, která by mohla být ve vesmíru nejsvítivější. Podmiňovací způsob jsme si nechali pro případ, že příště přijde nová zpráva začínající "ještě svítivější hvězda, než ta nejsvítivější".

Klikněte si na snímek a ukáže se vám v plném rozlišeníAstronomové, kteří s HST pracují, ohlásili identifikaci  nejsvítivější hvězdy, jakou jsme doposud neznali. Objekt je tak bláznivý, že za šest vteřin vyzáří tolik, co naše Slunce za celý rok! S poloměrem srovnatelným se vzdáleností Země-Slunce (asi 150 milonů kilometrů) a svítivostí desetmilionkrát větší než Slunce se tak dostal  tento "hvězdný mamut" do čela "ATP" žebříčku stelárních objektů. Snímek, který získali pracovníci Kalifornské Univerzity (UC) kamerou NICMOS (Near-Infrared Camera and Multi-Object Spectrometer), ukazuje mlhovinu rozprostírající se kolem mateřské hvězdy do vzdálenosti čtyř světelných let (což je asi tolik, jak daleko je od nás nejbližší stálice Proxima v souhvězdí Kentaura). Tento objev je velmi důležitý, neboť se ukazuje, že mlhovina vznikla uvolněním materiálu při erupcích hvězdy. Podařilo se odhadnout, že když před necelými třemi miliony lety vznikla, měla hmotnost asi dvěstěkrát větší než Slunce. Poté valnou část materiálu (asi polovinu) investovala do mlhoviny, kterou vidíte na obrázku.
Hvězda, která má český název Pistole, se nachází přibližně dvacet pět tisíc světelných let od Země, poblíž centra Galaxie. Při pohledu dalekohledem byste ji nespatřili - ukrývá se za mračnem prachu a plynu v souhvězdí Střelce. Dnešní novinka HST však není oznámením o objevu stálice. Ta byla nalezena již na počátku devadesátých let, ale nebylo známo, že by měla nějakou souvislost s mlhovinou. Tato myšlenka se vyklubala teprve před dvěma roky, kdy Figer předpokládal ve své doktorandské práci, že fáze erupcí, jimiž hvězda v minulosti prošla, mohou vést ke vzniku zmíněné mlhoviny. Tuto doměnku tedy potvrdil až HST, který pozorováním spektra hvězdy a mlhoviny ukázal, že spolu úzce souvisí. K nejzávažnějším ztrátám materiálu došlo asi před čtyřmi až šesti tisíci lety, kdy hvězda odvrhla při mohutných erupcích materiál o celkové hmotě deset Sluncí. S "redukční dietou" bude zřejmě pokračovat i nadále a mohla by dokonce časem odkrýt i své horké jádro zahřáté na teplotu sto tisíc kelvinů. Tento scénář vede kalifornské vědce k závěru, že se díváme na předchůdce supernovy. Hvězdy, jež mají tak velkou hmotnost jako Pistole (řekněme raději srovnatelnou, protože žádná jiná není), se nedožívají vysokého věku. Zatímco Slunce "vegetuje" ve vesmíru několik miliard let, Pistoli podobné hvězdy o mnoho řádů méně - několik milionů. Jejich život je srovnatelný s některými lidmi. Mnozí známí umělci či politikové září krátce a stanou se velmi nápadnými a slavnými, na úkor svého zdraví - nebo dokonce života. Žijí bohatě, utrácejí spousty peněz, kouří hašiš a marihuanu, rozhazují - tak i hvězdy hmotné (ale ty za to nemohou, těm nic jiného nezbývá) plýtvají látkou do svého okolí. Ví se o nich, protože jsou hodně jasné (většina jasných hvězd, které na obloze vidíte okem, jsou nadprůměrné), zatímco drtivá většina průměrných hvězd se nenápadně choulí v šeru kosmu.
Na konci života zazáří nejkrásněji. Ví o ní široké daleké okolí. Potom slábne a slábne a nestane-li se z ní Krabí mlhovina, nikdo si jí ani nevšimne. Pistoli čeká podobný osud za přibližně tři miliony roků - nás se to tedy netýká, ale můžete vyprávět tento příběh svým dětem a možná se donese i k vašim 37500. potomkům.

-rkn-
obsah
 (foto: NASA, zdroj: Nasa News & HST Home Page)
 
 
 
 

Atlantis u Miru - úspěch záchranné expedice

Osmdesátásedmá výprava amerického raketoplánu do vesmíru skončila 6. října po téměř jedenáctidenním letu čtyřicátým přistáním na Floridě. Necelých devět hodin poté už byl Atlantis dopraven do kóje  č. 3  budovy Orbiter  Processing Facility (OPS),  kde začalo jeho odstrojování tak,  aby mohl být co  nejdříve odeslán k periodické technické  prohlídce a  modifikacím u  kalifornského výrobce.  Na Floridu  se vrátí  v srpnu 1998 a příště se  vydá do vesmíru až v lednu  1999 (třetí let ke staveništi mezinárodní kosmické stanice). Let splnil všechny plánované  úkoly. Nebyly nijak výjimečné, protože STS-86 byl  již sedmou výpravou ( z devíti plánovaných), která se spojila s orbitální stanicí  Mir. Současně šlo o čtvrtou výměnu amerického člena posádky Miru.

Mezníky přípravy startu

Atlantis byl  po úspěšném letu  STS-84 přesunut do OPF, kde na něm byla koncem  května  provedena  úprava laboratoře Spacehab a počátkem června výměna hlavních motorů. Start byl v té době plánován  na 18. září, později však byl odložen na nejdříve 22. září. Závěr příprav probíhal ve znamení závad, k nimž docházelo na orbitální stanici Mir. Proto byl 24. ráno ráno do  Spacehabu uložen náhradní počítač pro Mir o hmotnosti 27  kg - bez něho by se pravděpodobně systémy  orbitální stanice  již definitivně  zhroutily.  V  USA současně probíhaly vzrušené diskuse o tom, zda pokračovat  ve výměně amerického člena posádky s ohledem na riziko, způsobené neustálými poruchami na základních systémech stanice.  Nezávislé  expertizy   odborníků  i  jednoznačné  přání samotného  amerického  kosmonauta,  kterého  se  to týkalo, vedly nakonec ke kladnému  doporučení, doprovázenému dramaticky laděným prohlášením  ředitele  NASA  Daniela  Goldina  ráno  v den startu (25. září  ve   14.00  UT).  Mj.  v   němž  hodnotí  postavení  USA v kosmickém  úsilí slovy:  "Překonáváme nepředvídané.  Objevujeme neznámé. To je naší historií. To je americkým osudem."

Posádka

Velitel:  James  D.  Wetherbee  (čtvrtý  let),  narozen 27. listopadu 1952 ve Flushing, stát New York. Po získání titulu bakaláře na University of Notre  Name začal působit jako  letec v US Navy.  V NASA je od června 1985,  byl pilotem STS-32 (1990),  velitelem STS-52 (1992) a TST-63 (1995), celkem nalétal 29 d 00  h 25 min 04 s. V roce 1996 působil jako nám. ředitele Johnson Space Center.

Pilot: Michael J. Bloomfield (první  let), nar. 16. března 1959 ve Flint, stát  Michigan.   Roku  1981  absolvoval   akademii  USAF,  působil v různých jednotkách USAF. V NASA od března 1985.

Vladimír  G.  Titov   (čtvrtý  let,  pátý  start), reprezentant   Ruské   kosmické   agentury.   nar.  1. ledna 1947  ve Sretensku.  Profesionální vojenský  pilot  (1400  h na  deseti typech letadel). V týmu kosmonautů od  r. 1976, členem záložních posádek pro Sojuz T-5  a T-9. Byl velitelem Sojuz  T-8 (1983), Sojuz T-10 (neúspěšný start 27. září 1983, po požáru rakety minutu před startem se  loď  katapultovala,  kosmonauti  přežili   přetížení  až  17 G a zachránili se),  Sojuz TM-2 (6 dnů před  startem byla posádka vyměněna  pro  pochybnosti  o  zdravotním  stavu  palubního  inž. Serebrova), Sojuz  TM-4 (prosinec 1987  - prosinec 1988),  v Miru strávil společně s  M. Manarovem 365 d 22 h  39 min, v únoru 1995 byl  prvním Rusem  na  americké  kosmické lodi  (let. specialista STS-63). Celkem  376 d 05  h 24 min  31 s ve  vesmíru, z toho  13 h 47 min při výstupech mimo kabinu.

Dr.  Scott   E.  Parazynski  (druhý  let),  nar. 28. července 1961  v  Little  Rock,  stát  Arkansas.  Absolvent Stanford University  (doktorát z  lékařských věd).  V NASA  od srpna 1992, let. spec. při STS-66  (1994), 10 d 22 h 34 min  02 s ve vesmíru. Byl nominován  za člena posádky  Miru, avšak pro  velkou tělesnou výšku vyřazen z přípravy.

Jean-Loup  J. M.  Chrétien  (třetí let), brigádní generál franc. letectva, representant  CNES. Nar. 20. srpna 1938 v La Rochelle,  absolvent Ecole  de  l'Air,  vojenský pilot  (6000 h). V červnu 1980  vybrán do týmu interkosmonautů,  jako člen posádky Sojuz  T-6 strávil  v červnu   1982 týden  na Saljutu  7. Později náhradníkem pro STS-51G, v listopadu a prosinci 1988 tři týdny na Miru  jako palubní  inženýr Sojuzu  TM-7 (5  h 57  min výstup  do prostoru  jako první  neamerický a  neruský kosmonaut).  V letech 1990-93 se zúčastnil tréninku  pro let raketoplánem Buran. Celkem 32 d 15 h 57 min 52 s ve vesmíru.

Wendy B.  Lawrenceová (druhý let),  nar. 2.07.1959 v Jacksonville,  stát  Florida.  Absolventka  MIT,  působila jako kapitán US Navy (1500 let. hodin  na 6 typech helikoptér). V NASA od  srpna  1992,  let.  spec.  při  STS-67  v březnu 1995. Prošla výcvikem  na  člena  posádky  Miru,  avšak  v  červenci 1997 byla nahrazena Dr. Wolfem. Celkem 16 d 15 h 08 min 47 s ve vesmíru.

Dr. David  A. Wolf  (druhý let),  nar. 23. srpna1956 v Indianapolis,  stát Indiana.  Bakalář elektrotechniky  a doktor lékařských  věd,   nalétal  přes  2000   h  (vč.  voj.   stihaček a akrobacie). V NASA od ledna  1990, let. specialistou při STS-58 v říjnu  1993, celkem  14 d  00 h  12 min  32 s  ve vesmíru. Pův. připravován až  pro let v  rámci STS-89/Mir-24, avšak  v červenci 1997 nominován, aby nyní převzal štafetu stálého amerického člena posádky.

Průběh letu

Start se  uskutečnil 26. září 97 ve  02.34.19 UT, přesně  podle plánu (poněkud neobvykle)  uprostřed desetiminutového startovního okna. Po  navedení na počáteční  dráhu dostalo těleso  katalogové označení 1997-055A (SSC 24964). Na  palubě  byl  v  nákladovém  prostoru  tzv. dvojitý modul Spacehab-DM, stykovací  modul Orbiter Docking System  a  zařízení pro množství různých  experimentů.  Dále bylo  při startu  na  palubě  700 kilogramů  vody, 500 kilogramů amerického vědeckého vybavení, 2000 kg ruských zásob a technických zařízení.

Po páté hodině začala aktivace  přístrojového vybavení Spacehabu a běžná  práce  posádky,  zaměřená  na  dostižení Miru, Závěrečný zážeh motoru setkávacího manévru se uskutečnil 27. září v 17.32 UT a ke spojení s Docking Module na komplexu Mir došlo v 19.58 UT. Tělesa se v  té době nacházela severně od  Kaspického moře. Kolem 21.25 bylo možné otevřít  průlez a následovalo slavnostní uvítání hostů.  Den poté,  po přenesení  tvarovaných sedadel,  se oficálně vyměnil  americký  člen  posádky  Miru  EO-24,  kterou nyní tvoří velitel  A.  Solovjov,  1.  palubní  inženýr  P.  Vinogradov (RKK Energija) -  oba jsou na  stanici od 7.08.97,  2. palubní inženýr Dr.  D. Wolf  (NASA), kterého  odveze v  lednu STS-89. Prvního října bylo přesunuto  80 procent nákladu  oběma směry  a byl  čas na  to, aby Titov a Parazynski v  závěru dne uskutečnili výstup  do prostoru, který byl  již  třetí  společný  rusko-americký v  tomto roce - pro  Američana šlo o první  výstup, pro Titova již  čtvrtý. Výstup trval pět hodin a byl přenášen televizí.
Po   závěrečné  společné   tiskové  konferenci   se  posádky rozloučily  a  3. října  v  17.28  UT  (při průletu nad jihovýchodní hranicí  Ruska)  se  raketoplán  od  komplexu  oddělil - na přání ruských techniků o jeden oběh  později, než bylo dohodnuto. Po 46 minut pak  oblétával Atlantis kolem  Miru a kosmonauti  prováděli vizuální kontrolu poškození modulu Spektr, napuštěného vzduchem. Na jeho palubě bylo v té době též 700 kilogramů amerických výsledků výzkumů a  500 kilog ramů nepotřebného ruského  technického vybavení (mj. porouchaný počítač).
Přistání se uskutečnilo po 169 obletech Země. Brzdicí zážeh motorů  OMS byl  proveden ve  20.48 UT,  ve 21.51  byl raketoplán zaznamenán  speciálními  kamerami  a  na  KSC  byl slyšet dvojitý sonický  třesk.  Hlavní  podvozek raketoplánu  se dotkl betonové plochy dráhy číslo 15 SLF na  KSC ve 21.55.09 UT, příďové kolo ve 21.55.19 UT a po dojezdu se raketoplán zastavil ve 21.56.31 UT.
Oficiální trvání  letu je 10 d  19 h 20 min  50 s do prvního dotyku se Zemí a 10 d 19 h 22 min 12 s do zastavení.

Ve stejný  den do vesmíru  startovala nákladní loď  Progress M-36  s novými  zásobami a  náhradními díly  pro Mir. Mezinárodní výzkumné pracoviště na oběžné dráze tak pokračuje ve své činnosti.

Marcel Grün
 
 (Foto: NASA)
obsah

Instantní astronomické noviny vycházejí, pokud nám to naše linka dovolí, každé pondělí a čtvrtek do 18. hodiny. V případě nutnosti i častěji. Archivujeme vždy posledních deset čísel.