Ve čtvrtek je očekáván meteorický roj 
Nespletl se Newton? 
Horko, těžko, ale nakonec úspěšně 
Tak jsme tady, babi
 
 
 
Po uzávěrce 6. 10. 1998, 15:30: 
  
Jaké bude počasí ve čtvrtek 8. října? 
  
Předpovědní mapy jsou zatím velmi pesimistické. Na obrázku, který přikládáme, je model na následujích 72 hodin, který počítá National Centers for Environmental Prediction. Čím tmavší barva, tím vyšší vlhkost a tím větší oblačnost. Jak se můžete sami přesvědčit, nad střední Evropou to skutečně nevypadá nadějně. Ale kdo ví. S další předpovědí se přihlásíme zítra odpoledne, kdy také mimořádně vyjdou Instantní astronomické noviny.
 
  
Ve čtvrtek je očekáván meteorický roj 
 
Astronomové očekávají s napětím čtvrtek 8. října, kdy by mohlo dojít k návratu vzácného meteorického roje Drakonid. Ačkoliv je velmi obtížné předpovědět přesný čas a intenzitu tohoto velice nepravidelného roje, je určitá naděje, že v místech s jasnou oblohou bude ve čtvrtek po setmění pozorovatelných několik desítek až stovek "padajících hvězd" za hodinu. Toto divadlo, pokud vůbec nastane, bude trvat nejvýše tři hodiny. 
Meteorický roj Drakonid je spojen s kometou Giacobini-Zinner, která obíhá po eliptické dráze kolem Slunce s periodou 6,5 let. Z komety jsou uvolňovány prachové částice (meteoroidy), které potom tvoří jakýsi oblak, nebo spíše vlákno, jenž sahá do určité vzdálenosti od komety. Jednou za 13 let, vždy kolem 9. října, nastává možnost, že planeta Země projde tímto vláknem. Pokud se tak stane, kometární částice vstupuji rychlostí 23 kilometrů za sekundu do zemské atmosféry a ve výškách kolem 90 km nad povrchem se odpařují a září. Pozorujeme meteorický roj. Protože všechny meteory přicházejí ze stejného směru, při pohledu ze Země se zdá, že směřují od jednoho místa na obloze. Toto místo leží poblíž hlavy souhvězdí Draka (latinsky Draco) a odtud pochází název roje. 
 
Kresba IAN
 
Intenzita roje závisí na tom, s jak hustou částí vlákna se Země setká. V letech 1933 a 1946 způsobily Drakonidy meteorické deště a byly pozorovány tisíce meteorů za hodinu. V roce 1985 dosáhlo maximum asi 700 meteorů za hodinu. V ostatních letech byla aktivita roje buď slabá nebo vůbec žádná. Tyto změny jsou způsobeny tím, že dráha komety je silně ovlivňována přitažlivostí Jupiteru a v různých obdobích tak kometa míjí dráhu Země v různých vzdálenostech. Také záleží na tom, kdy přesně kometa projde v blízkosti dráhy Země. 
V roce 1998 jsou podmínky středně příznivé. Nelze očekávat meteorický déšť, ale počty okolo sta meteoru za hodinu jsou dobře možné. Jistý není ani čas maxima roje. Nejlepší podmínky by měly být v západní Asii a východní Evropě, protože v době předpokládaného maxima tam bude několik hodin po setmění. V České republice v tu dobu bude krátce po setmění a podmínky tedy také dosti příznivé. Pokud by však roj nastal dříve, bude u nás ještě den a meteory nebudou viditelné. Naopak v pozdějších hodinách bude rušit Měsíc a nastanou horší geometrické podmínky než zvečera. Některé meteory by však i tak měly být pozorovatelné. Podmínkou viditelnosti je ovšem v každém případě -- bezoblačná obloha. 
 
Jiří Borovička
Vybráno z tiskové zprávy České astronomické společnosti.
 
 
  
Ulysses a Pioneer (kresba NASA/ESA)Nespletl se Newton? 
 
Jsou věci, které berou astronomové téměř za dogma. Do této kategorie patří například Newtonova teorie gravitace či Einsteinova obecná teorie relativity. Ostatně není důvod myslet si opak. Správná teorie totiž musí bez výjimky vysvětlit nejen všechny dosud pozorované jevy, ale i všechny jevy v době vzniku teorie neznámé. Tak tomu také zatím bylo. 
Zdá se ovšem, že právě v minulých týdnech planetologové a fyzici přišli na něco nového: Výzkumný tým vedený Johnem Andersonem z Jet Propulsion Laboratory a Michaelem Nietem z Los Alamos National Laboratory totiž oznámil, že objevili nečekané a zatím nevysvětlené urychlování meziplanetárních sond Pioneer 10, Pioneer 11 a Ulysses. Anomální jev byl odhalen na základě analýzy vysílaných rádiových signálů. Zrychlování směrem ke Slunci je sice desetmiliardkrát slabší než gravitační zrychlení naší planety, nelze jej však přehlížet. 
"Jak se ukazuje, ve hře jsou nyní tři možnosti," uvádí Michael Nieto, "systematické chyby spojené s pohybem sond, drobné efekty související s pozemským sledovacím systémem, jenž se používá při navigaci, či dosud neznámý fyzikální jev." 
Tajemné urychlování bylo odhaleno rozborem radiových signálů vysílaných ze Země a vrácených zpět meziplanetárními sondami. Pioneer 10 byl takto sledován až do března 1997, kdy se nacházel více než devět miliard kilometrů od Slunce. (Stále ještě vysílá a občas je ze studijních důvodů skutečně pozorován.) Kolega Pioneer 11 byl schopný vrátit použitelný signál až do října 1990. Poté došlo k vyčerpání zdrojů životodárné energie. Evropsko-americká sonda Ulysses (Odyseus) pak dosud studuje polární oblasti Slunce. Odborníci též analyzují signály, jež nám posílal Galileo na své cestě k Jupiteru. 
Při plánování meziplanetárních letů je v rámci drobných odchylek zcela postačující, když znáte Newtonovy gravitační zákony. Jediným dominantním tělesem v naší soustavě je totiž Slunce. Když ale chcete detailně studovat pohyb sond, musíte vzít v úvahu množství dalších vlivů: působení jednotlivých planet i malých těles, gradient tlaku záření, relativistické projevy, interakci mezi slunečním větrem a sondou, výpadky a drobné modulace radiového signálu, tepelné záření sondy a mnoho dalších. Je možné, že právě tady se ukrývá zdroj nečekaného zrychlování sond. Vědecký tým je však přesvědčen, že všechny tyto "normální" možnosti prakticky zcela eliminoval. Zatím je však předčasné vyvozovat ze zvláštního chování tří sond dalekosáhlé závěry. "Newton" se určitě nespletl. Alespoň zatím si to můžeme myslet. 
 
Jiří Dušek
Podle zpráv Los Alamos National Laboratory
 
 
  
Cryorobot na pruzkumu Europy (kresba NASA)Horko, těžko, ale nakonec úspěšně 
 
V pátek druhého října Laboratoř tryskových motorů (Jet Propulsion Laboratory,  JPL) s úlevou oznámila, že sonda Galileo úspěšně zakončila své další setkání s Jupiterovým měsícem Europa. Nejblíže si obě tělesa byly v pátek 25. září -- tři tisíce pět set kilometrů. 
Nejednalo se ani o první, ani o nejbližší setkání. Rozhodně však bylo napínavé. Krátce před nejtěsnějším setkáním totiž vypověděly Galileu gyroskopy, které lze považovat za "vestibulární systém" nezbytně nutný pro orientaci v prostoru. K určení polohy se tak nouzově použilo speciální čidlo sloužící ke sledování jasných hvězd. Na sondě se prostě pomalu začíná projevovat stáří. I přesto považuje JPL průlet za úspěch. 
Europa je jedním z nejpodivuhodnějších těles sluneční soustavy. Mnozí vědci dokonce věří, že pod jejím ledovým příkrovem existuje rozsáhlý oceán se zásobami vody několikrát většími než ve všech pozemských mořích. Na povrchu měsíce sice panuje vražedný chlad mínus sto šedesát stupňů Celsia, slapové působení Jupiteru a dalších velkých satelitů však může nitro Europy ohřívat natolik, že by pod ledovým krunýřem mohla skutečně existovat tekutá voda a v ní -- kdo ví -- i život. Stejné slapové působení dává za vznik vulkánům na měsíci Io. 
Existence rozsáhlé vodní plochy, či spíše "vodní kapsy" mimo naší planetu není zatím zcela jistá. Snímky Europy, které nám při minulých průletech poslal Galileo, však ukazují povrch měsíce jako slepenec různě posunutých a opět scelených ledový ker. Je zřejmé, že alespoň v astronomicky nedaleké minulosti na povrchu či těsně pod ním tekutá voda existovala. 
Bizardni svet EuropyDiskuse o přítomnosti živých organismů jsou zatím v rovině spekulací. Nicméně vědci v minulých letech našli na Zemi mikroorganismy i v místech, kde by je to ani ve snu nenapadlo: na dně Tichého oceánu poblíž horkých pramenů v hloubce dva a půl kilometru za tlaku 200 atmosfér a teplotě téměř sto stupňů Celsia, v ledu starém 400 tisíc let, v sibiřském permafrostu, jehož věk se odhaduje na pět milionů let, a dokonce i hluboko pod zemským povrchem. 
Nejsilnější argument o přítomnosti života na Europě najdeme dost možná tady, na Zemi. V roce 1996 seismické i jiné studie ukázaly, že poblíž ruské antarktické základny Vostok se nachází podzemní jezero. Je v hloubce téměř čtyři kilometry a jeho stáří se odhaduje na půl milionu až jeden milion roků. Má průměr mezi padesáti a dvě stě kilometry a jeho hloubka může být až pět set metrů. Jiné studie ukazují, že se na jeho dně nachází asi padesát metrů sedimentů. Zatím se k němu nikdo nedostal, ale v budoucnosti určitě poslouží k lepšímu pochopení oceánů na Europě. 
Američtí odborníci samozřejmě již dnes plánují výpravy do tohoto zvláštního světa u obřího Jupiteru. Snad nejnadějnější je umělá družice měsíce Europa orbiter. Pomocí speciálního radaru by měla studovat ledový povrch, určit jeho tloušťku a případně i odhalit možnou tekutou vodu. Jiné přístroje nám pořídí velmi detailní mapu s rozlišením jen sto metrů a také důkladně proměří tvar satelitu -- čímž bude možné odhadnout velikost a projevy slapového působení. Europa Orbiter by se na cestu mohl vydat již za čtyři roky. 
V případě, že se existence vodního oceánu potvrdí, přijde na řadu další sonda -- speciální "cryorobot", jenž se doslova protaví skrz ledový krunýř. Je vám asi jasné, že první místo, kde bude vyzkoušen, je právě Vostocké jezero. 
 
Jiří Dušek
Podle zpráv NASA/JPL a dalších materiálů
 
 
  
Radioteleskop Arecibo (foto Discovery Chanel)Tak jsme tady, babi 
 
Ať si říká kdo chce, co chce, podle současných poznatků jsme ve vesmíru sami. Zatím jsme nenašli jediný nesporný důkaz, že tomu tak není. (Otázka je, jak by takový důkaz měl vypadat -- mimořádné objevy, totiž vyžadují mimořádné důkazy). Astronomové se však nevzdávají a stopy existence života mimo naši planetu pořád hledají. Snad nejpopulárnější, obzvlášť když nás filmový průmysl vychoval díky filmům typu Vetřelec, E.T. či Hvězdné války, jsou pak projekty, které se snaží objevit inteligentní bytosti. 
Možností jak je hledat je mnoho. Můžete vyrazit do okolních lesů, sednout si na pařez a poslouchat, zda je neuslyšíte, když půjdou kolem. Můžete si také v noci dávat za okno svíčku a upozornit na sebe, až nad vámi proletí. 
Ač to možná vypadá humorně, právě na těchto dvou principech jsou postaveny profesionální studie. Hvězdáři, či spíše nadšenci, totiž tu a tam -- zpravidla v rámci reklamní akce -- s pomocí různých radioteleskopů pošlou směrem k nějaké hvězdě kódovanou zprávu ("svíčka za oknem"). Příkladem může být slavná zpráva vyslaná v roce 1975 teleskopem v Arecibu směrem ke kulové hvězdokupě v souhvězdí Herkula (o nesmyslnosti této akce jsme na stránkách IAN již psali). První problém je, že je nutné vybrat si vhodnou (obydlenou) hvězdu. A počítat musíte i s ohromnou nudou: několik desítek, ne-li stovek let poletí radiová depeše ke hvězdě. Zde si ji někdo poslechne (ale taky může proletět nezpozorována dál) a pošle ji s patřičným komentářem zpět. Cesta od vysílače "zelených mužíčků" k pozemskému přijímači zabere opět desítky či stovky let. Mezitím se rozpadnou na prach dokonce i hroby organizátorů projektu. 
Mnohem snazší (a samozřejmě i levnější a dostupnější) je tedy naslouchat. S výhodou lze totiž použít radioteleskopy, které se v dané chvíli používají k "obyčejnému" astronomickému výzkumu. Je totiž pravděpodobné, že mimozemšťané také vlastní něco na způsob televizorů, rádií, mobilních telefonů, jsou-li vyspělejší než my, pak i radarových systémů bránících rodnou planetu před planetkami a jádry komet apod. Tato zařízení vysílají do prostoru rádiové vlny – a právě ty by bylo možné zaslechnout (tj. pařez v lese). 
Jak by takové vysílání mohlo vypadat? Pracovníci projektu Serch for Extraterrestrial Intelligence (SETI), kteří používají největší radioteleskop na světě na ostrově Portoriko, připravili tři zvukové simulace: Docka se lahev odspuntovani? 
  • Na první si můžete poslechnou obyčejný šum, který přichází z vesmíru.
  • Takto by mohly vypadat signály vyslané mimozemšťany.
  • A třetí ukázka je kombinací dvou předcházejících.
Na světě běží několik seriozních programů, které se zabývají poslechem vesmírných šumů. Zatím nic podivného nenašli. Ale kdo ví. Třeba se jim to jednou povede. Pro každý případ mají právě na Arecibu v ledničce připravenou láhev dobrého šampaňského. Zatím se pořád jen chladí. Ale možná ji jednou otevřou. 
 
Jiří Dušek
Zdroj Discovery Chanel