Supernova uprostřed Mlhoviny v Andromedě 
 
Ernst Hartwig, 34letý pozorovatel hvězdárny v Dorpatu (dnešní Tartu, Estonsko), vysvětloval večer 20. srpna 1885 několika návštěvníkům, jak podle představy Kanta a Laplacea vznikla naše sluneční soustava. Podle ní se uprostřed rotující mlhoviny utvořilo centrální těleso, později Slunce, zatímco ve vnějších částech kondenzovaly planety. Pro ilustraci chtěl poté svým hostům ukázat mlhovinu v Andromedě v novém devítipalcovém refraktoru, neboť eliptický obláček vypadá podobně jako rotující mlhovina. Tento večer však pro to nebyl vhodný. Srpnový soumrak na 58. stupni severní šířky trvá dosti dlouho, kromě toho byl na obloze přibývající Měsíc. Nedalo se čekat, že by se na ozářeném nebi dal zřetelně rozpoznat obláček mlhoviny. Jakmile však Hartwig pohlédl do dalekohledu, překvapeně zvolal: "V mlhovině vidím centrální slunce!" Tato hvězda tam nepatřila! Hartwig pozoroval mlhovinu v menším dalekohledu před devíti dny s jedním ze svých hostů, profesorem filozofie, a nic podezřelého tenkrát nezpozoroval. A teď se uprostřed mlhoviny nacházela hvězda, která byla tak jasná, že by ji snad bylo možné spatřit pouhýma očima! Je-li tento jev reálný, pak jde o senzaci, o které by se měl co nejrychleji dovědět celý astronomický svět. 
Tehdy již fungovala služba astronomických telegramů, která podávala hvězdárnám na celém světě zprávy o nových objevech na obloze, jako jsou třeba náhle se objevivší komety. Centrála této služby se nacházela v Kielu. Ředitel dorpatské hvězdárny byl však opatrný muž. Dříve než svolil svému mladému spolupracovníkovi telegrafovat zprávu do Kielu, chtěl si být jist, že se nejedná o klam způsobený měsíčním světlem. Hartwig měl vyčkat, až se úkaz potvrdí pozorováním za bezměsíčné noci. 
Po celý týden špatné počasí znemožnilo jakékoli potvrzení objevu. 25. srpna byl úplněk. O dva dny později se nečekaně vyjasnilo a Hartwig mohl sledovat mlhovinu v malém dalekohledu. Hvězda byla opět tam, kde se jindy žádná jiná hvězda nenacházela, ale mezitím zřetelně zeslábla. Dříve než mohl Hartwig nastavit objekt do velkého refraktoru, obloha se znovu zatáhla. 
Konečně 31. srpna vycházel Měsíc dostatečně pozdě, takže bylo možné pozorovat mlhovinu na tmavé noční obloze. Hvězda byla ve velkém refraktoru zřetelně vidět. Nyní Hartwiga již nic nezdrželo v úmyslu odeslat do Kielu telegram. Bohužel přepážky na poště již byly uzavřeny. Hartwig však měl štěstí u nádražního telegrafu, kde se mu přece jen pomocí "peněz a dobrého slova" (jak později napsal) podařilo odeslat telegram. Hartwigova krátká věta pak byla z Kielu telegrafována do celého světa: "Nanejvýš pozoruhodná změna ve velké mlhovině v Andromedě, stálice v jádře sedmé velikosti." Této a následující noci se Hartwig věnoval nově objevivší se hvězdě, určoval její přesnou polohu na obloze vzhledem k okolním hvězdám a postřehl, že její jasnost rychle klesá. Všechna svá pozorování si řádně zapisoval. Zprávu o nich odeslal poštou do Kielu ráno 2. září -- zásilka však nikdy nedošla na místo určení. Teprve později se Hartwig dověděl, že dopis, který byl přepravován lodí přes Čudské jezero a pak vlakem do Kielu, padl za oběť zloději, který pravidelně vykrádal poštovní schránku na lodi, odlepoval dosud neorazítkované poštovní známky a ty pak prodával... 
Mezitím byl však celý svět upozorněn na tento úkaz, především díky Hartwigovu telegramu. 
 
Rudolf Kippenhahn
  
Výňatek z článku "Supernova v mlhovině Andromedy" (Sterne und Weltraum, 1985, 432). Přeložil Zdeněk Pokorný.