Lunar Quadrants map 
 
Jedním z přírůstků, který v loňském roce obohatil mou skromnou knihovnu Lunatika byly Mapy lunárních kvadrantů měsíční a planetární laboratoře Arizonské univerzity. Kdo se s těmito mapami setkal v nabídce Sky Publishing se teď možná diví, proč jsem za tak jednoduchou a pouze schématickou mapu v měřítku 1:3476000 utratil více než třináct dolarů. Než to vysvětlím, rád bych o těchto mapách uvedl něco bližšího.Přiznám se, že první dojmy, které ve mně mapy vzbudily, když jsem je vytáhl z krásné papírové roury, nebyly zrovna nejlepší. Jedná se jen o čtyři listy nepříliš kvalitního papíru s rozměry 57x68 centimetrů. Jednotlivé útvary jsou na mapě vyznačeny pouze schematicky a plochy měsíčních moří zastupuje nesympatická blíže nedefinovatelná barva. Nepotěšila mě ani skutečnost, že Měsíc je na mapách zobrazen tak, jak jej vidíme v převracejícím dalekohledu -- s jižním pólem nahoře. Hotovým neštěstím jsou ale naprosto nepraktické pravoúhlé souřadnice. Kdyby jste neměli jinou mapu, byli by jste úplně ztraceni!  Přesto všechno začalo mé srdce lunatika po bližším prozkoumání plesat radostí. Kromě kráterů do průměru tří a půl kilometrů, jsem totiž na mapě našel i množství duchových kráterů a kráterových trosek, které tolik chybí na jiných, jinak skvělých mapách (Atlas Měsíce A. Rukla nevyjímaje). Právě to je jedna z předností, pro které jsem si mapu pořídil. Velmi užitečná je však na mapách lunárních kvadrantů i nomenklatura. Kromě běžných názvů kráterů zde totiž najdete i označení brázd římskými číslicemi a označení vrcholů písmeny řecké abecedy. 
Pro vážnější zájemce o náročnější pozorování Měsíce se tedy mohou tyto mapy lunárních kvadrantů stát výborným pomocníkem a mohu je jen vřele doporučit. 
 
Pavel Gabzdyl
 
D.W.G. Arthur, A. P. Agnieray, Lunar Quadrants Maps, University of Arizona, 1969